Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Komnata ztracených snů

9. kapitola

Komnata ztracených snů
Vložené: Jacomo - 04.03. 2017 Téma: Komnata ztracených snů
Jacomo nám napísal:

Komnata ztracených snů

autor: Mundungus42

překlad: Jacomo              betaread: Ivet

banner: arabeska

Originál The Room of Lost Dreams najdete na
https://www.fanfiction.net/s/4097276/9/The-Room-of-Lost-Dreams

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola devátá


Ron roztřesenou rukou ukázal na zápisník: „Co to je?"

„Poznámky o lektvarech," odpověděla a honem se snažila sešit zavřít. „Používám ho pro přípravu na O.V.C.E."

„Blbost," odpálkoval ji Ron. „Musel jsem s tebou třást, aby ses vrátila zpátky. Existuje jen jedna věc, o které vím, že tohle dělá."

„Není to viteál, Rone," namítla podrážděně. „Je to přesně to, co jsem řekla - poznámky o lektvarech, které si psal profesor Snape, když byl ještě student."

„Víme, že ten mizera byl schopen zabíjet," trval na svém Ron. „Jak víš, že to není viteál?"

„Zakouzlila jsem na něj Specialis Revelio."

„A...?"

„Nezčervenal. Kromě toho nepůsobí jako viteál. Nevím, jak ho očaroval, ale rozhodně nikoho nezabil."

„Vím, co jsem viděl, Hermiono. Myslím, že bys měla někoho nechat, ať se na to podívá. Když ne mě nebo Harryho, tak možná profesorku McGonagallovou."

Hermiona překvapeně zamrkala. „Kdo jsi, a co jsi provedl s Ronem Weasleym? Ale přesto, Rone, je to v pohodě. Víš, jak byl profesor Snape dobrý v lektvarech, už když tu studoval. Jestli se mám naučit vařit lektvary bez instrukcí, potřebuju ten zápisník."

„Blázníš?" spustil Ron zvýšeným hlasem. „Nemáš ponětí, co ta věc je a jakou má v sobě magii, a nechceš nechat nikoho, aby se na ni podíval. Jestli o tom nikomu neřekneš, udělám to sám."

Hermioně se při pomyšlení, že by se měla Severuse vzdát, sevřelo srdce. „Promluvím si s Ginny. Ta má nejvíc praktických zkušeností s takovým druhem viteálu. Když si bude myslet, že mi ten zápisník provádí to, co Raddle jí, tak ho zničíme. Zní to fér?"

Ron se na ni stále díval podezřívavě. „Slib mi, že do něj nebudeš psát, dokud se na něj nepodívá."

Musela připustit, že Ronův požadavek byl překvapivě rozumný. „Slibuji."

„Tak dobře," kývl Ron, očividně zaskočený jejím souhlasem. „A teď pojď, musíme být u našich v půl jedné."

Hermiona zbledla. Ve vzrušení z předešlé noci a rána úplně zapomněla, že je pátek. „Fredův pohřeb. Jé, musím toho tolik stihnout! Uvidíme se později, Rone!"

Rychle ho objala a rozběhla se směrem k hradu.

Ron jen zavrtěl hlavou: „Ženské."

o0o

Ve čtvrt na jednu na ni a Rona čekal Harry s Ginny u paty schodiště před krbem pro návštěvy.

„Už bylo na čase," ozvala se Ginny. „Co jste dělali, že vám to tak dlouho trvalo?"

„Já jsem hledal Hermionu," začal Ron, „a Hermiona makala v Komnatě nejvyšší potřeby."

„Na čem?" zeptal se Harry.

Hermiona nedokázala potlačit triumfální úsměv: „Koukej."

Vytáhla za kabelky krabičku a podala ji Harrymu. Když zjistil, co je uvnitř, obočí mu vystřelilo vzhůru.

„Je to to, co si myslím?"

Ron a Ginny se nahrnuli k Harrymu, aby viděli.

Ginny překvapeně vzhlédla: „Ty jsi Georgeovi vyrobila nové ucho?"

„Není to jen tak obyčejné ucho," spustila Hermiona nadšeně. „Vyrobila jsem ho z Ultradlouhých uší, takže zahrnuje veškerou jejich pružnost a schopnost odposlechu, ale taky jsem přidala pár dalších kouzel, která mu umožní s ním pohybovat, měnit jeho tvar, nastavovat hlasitost, odfiltrovat okolní hluk a připojit či odpojit ho dle libosti." Zaznamenala, že na ni kamarádi civí, a rozpačitě se optala: „Co je? Myslíte, že se mu bude líbit?"

„Líbit? Je skvělé!" vykřikl Ron. „Jestli mamka objeví ty další funkce, zabije tě, ale George ho bude zbožňovat."

„Máma tě zabije, až uvidí regulátor hlasitosti. Vypadá přesně jako náušnice," prohlásila Ginny obdivně. „A když už je o tom řeč, měli bychom vyrazit. Zabije nás taky, když přijdeme pozdě."

Ron a Ginny prošli krbem a nechali Harryho a Hermionu o samotě.

Harry zakroutil hlavou. „Uvědomuješ si, že to ucho povzbudí George k tomu, aby tropil ještě větší divočiny, a Molly dost možná trefí šlak?"

„No, dneska to není o tom, co chce Molly. Dneska je Fredův den a Fred chtěl, aby George měl skvělé nové ucho."

„Ulevilo se mi, že to říkáš."

„No, jde o Freda. Nemohli bychom se s ním rozloučit, jako kdyby byl jen někdo obyčejný."

„Jo. A taky jsem nervózní z toho, že mám v kapse tolik rachejtlí. Můžeš jich pár dát k sobě do tašky?"

„Abys nepřišel o svůj zadek," souhlasila a nastavila tašku. Vyvalila oči, když Harry začal z kapes vyndávat haldy krabic s kouzelnickými a mudlovskými ohňostroji.

„Plánujete ohňostrojovou šou nebo pohřební hranici?"

„S Georgeovou pomocí to možná bude obojí. Myslím, že Artura nadchnou Kateřinská kola."

„Jsem hrozně ráda, že jsem do nového Georgeova ucha zabudovala regulátor hluku. Byla by smůla, kdyby hned první den, co ho bude mít, ohluchl."

Harry se ušklíbl: „To je asi první pohřeb, ze kterého jsem nadšený."

Hermiona mu stiskla rameno. „Myslím, že to je přesně to, co by si Fred přál."

„Souhlasím," kývl Harry, hodil hrst letaxu do plamenů a vkročil do krbu. „Dávej při procházení bacha. Dal jsem ti všechny mudlovské sady, a jestli vybuchnou, přijdeme o moment překvapení."

„Nemluvě o několika končetinách," zabručela Hermiona a seslala na svoji tašku chladicí kouzlo. Poté následovala Harryho do plamenů.

o0o

Tu noc se ohňostrojoví nadšenci odklidili do různých koutů weasleyoských pozemků, aby se vyhnuli spravedlivému hněvu Molly Weasleyové. Obrovský požár přilákal pozornost nejen sousedů, ale také ministerstva kouzel. Útvar pro likvidaci náhodných událostí nakonec vzdal pokusy magický ohňostroj rozprášit a doporučil shromážděným divákům, aby si tu zábavu užili.

Harry zaplatil pokutu ze svého účtu u Gringottových dřív, než mu v tom někdo stihl zabránit, a Molly neochotně uznala, že jakékoliv snahy o proslov nebo vážné úvahy o Fredově životě jen přerušovala květnatá drsná slova. To její hněv nijak nezkrotilo. Starší kluci Weasleyových se tomu všemu řehtali v podkroví, zatímco Ron, Hermiona, Harry a Ginny se schovali do Arturovy kůlny.

Hermiona vyčarovala krb, který udělal z profukující stavby téměř útulný koutek. Ginnyiným příspěvkem byl máslový ležák a tonik. Ron objevil pod vrstvou prachu prastarý spinet, kterému chyběla spousta kláves, a učil Harryho hrát ´Chopsticks´1). Předtím ale na Hermionu významně pohlédl a kývl hlavou směrem k Ginny. Hermiona si povzdechla.

„Co se děje?" zeptala se Ginny a napila se.

„Slíbila jsem Ronovi, že si s tebou o něčem promluvím," odpověděla Hermiona a uvelebila se u krbu.

„Myslím, že včera v noci jsi to vyjádřila dostatečně jasně," prohlásila Ginny. „Ano, Harry a já používáme ochranu. A upřímně - ty i Ron jste někdy tak hrozní jako mamka s taťkou."

„Teď nejde o tebe a Harryho," vyvedla ji Hermiona z omylu a vytáhla z tašky zápisník. „Jde o tohle. Jsou to očarované poznámky o lektvarech a Ron je přesvědčen, že je to totéž jako Raddleův deník."

Ginny netečně pohlédla na knihu. „A co si myslíš ty?"

„Je to složité, ale myslím, že ne," řekla Hermiona. „Mám ten zápisník jen pár dní, ale přiměl mě přehodnotit spoustu věcí. Nemyslím si, že by ten zápisník během toho, jak mi ukazoval věci a nechal mě vyvodit si vlastní závěry, něco natropil."

„Kde jsi k němu přišla?"

„Našla jsem ho schovaný v jedné komnatě v Bradavicích."

„V jaké komnatě?"

Hermiona ji krátce popsala a Ginny přikývla. „Ale ten zápisník se ostatním knížkám v té místnosti nepodobá."

„Ne, jeho tvůrce ho schoval do Komnaty ztracených snů poté, co se pohádal s dívkou, kterou měl rád."

„No, ať je to kdokoliv, rozhodně má smysl pro drama," poznamenala Ginny a zamyšleně se opět napila. „Počítám, že nejdůležitější otázkou je, proč byl zápisník očarován a jaký na tebe má vliv. Nastala nějaká doba, kterou si nepamatuješ, nebo ses ráno probudila pokrytá kuřecím peřím či něco podobného?"

Hermiona se usmála: „Ne, vůbec nic takového. Zápisník tvrdí, že je očarován, aby chránil výzkum, který obsahuje."

„Snažil se tě ten tvůrce přimět, abys zápisníku sdělila víc, než ti bylo příjemné?"

„Zpočátku se mě snažil přimět ke psaní, když jsem nechtěla psát svou rukou, ale to bylo proto, že mi nedůvěřoval a já jsem nedůvěřovala jemu. Teď je to jiné."

„Chceš říct, že jsi do něj psala? Už tě vtáhl dovnitř? Ukazoval ti něco?"

„Tohle bylo zvláštní. Nebyla jsem uvnitř jeho vzpomínek, ale přivedla jsem ho do mých."

Ginny se zamračila. „Pustila sis to, co je v tomhle zápisníku, do hlavy? To je hodně nebezpečné, Hermiono."

„Neudělala bych to, kdyby to nebylo důležité. Tohle byla otázka života a smrti."

Ginny na chvilku zmlkla. „Chtěl po tobě, abys s ním sdílela svoje myšlenky a pocity?"

„Ne tak úplně. No, trochu ano, ale nechtěl nic konkrétního. Proč?"

„No, takhle to začalo s Tomem. Nejdřív byl jen sympatický posluchač a jeho přítomnost uklidňovala, prostě perfektní deník. Jednou jsem z nějakého hloupého důvodu brečela a řekla jsem mu, že bych si přála moct se ho dotknout. A pak jsem byla uvnitř. Neudělal nic, než že mě držel, zatímco jsem brečela, ale tu noc došlo k prvnímu baziliškovu útoku. Nemohla jsem si vzpomenout, co jsem dělala, a bylo tak snadné uvěřit Tomovu ujištění, že jsem mu usnula v náručí."

Z rohu místnosti se ozvala hlasitá rána, která je přiměla nadskočit.

„Pardon!" zavolal Ron, který otvíral horní kryt spinetu a upustil ho. „Myší hnízdo."

Evanesco!" hlesl Harry. „A teď mi ukaž, jak zahrát něco jiného."

Hermiona se znovu otočila k Ginny: „Co tě přimělo ten deník zahodit?"

„To byla ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy udělala," prohlásila Ginny s očima upřenýma na podlahu. „Vypadalo to, že Tom ví, na co myslím, a snažil se mě všemožně přimět, abych si ho nechala, ale už to nebylo uklidňující, děsilo mě to. Pořád říkal, že jsem jeho jediná kamarádka, a když si s ním nebudu každý den povídat, časem se rozplyne v osamělosti."

„Ginny," zašeptala Hermiona.

„Poznala jsem, že to musím ukončit, když mě políbil."

Hermiona byla stěží schopná zůstat potichu. „Raddle tě políbil?"

„Věděl, že to strašně chci - už dřív jsem mu říkala, aby mě políbil, ale vždycky mi odpověděl, že ví, že ve skutečnosti chci Harryho, ne jeho. Při zpětném pohledu vidím, že to tehdy si vybral Harryho jako svůj cíl a snažil se držet v mé blízkosti, aby se k němu dostal. Jednou už jsem toho měla dost a řekla jsem mu, že končím a už se nevrátím. Náhle stál vedle mě, chytil mě a sdělil mi, že se do mě strašně zamiloval a že ho nesmím opustit. Ale v okamžiku, kdy se jeho rty dotkly mých, věděla jsem, že není můj přítel. Nedokážu vysvětlit, jak jsem to věděla, ale v jeho polibku bylo něco nepříjemného a studeného, takže jsem ho odstrčila, popadla deník, utekla s ním na nejbližší záchody a hodila ho do mísy."

„Ale pak ses vrátila," řekla Hermiona. „Ukradla jsi deník Harrymu, i když jsi věděla, co byl Raddle zač."

„Nemohla jsem ho nechat, aby ublížil Harrymu," vysvětlila Ginny prostě. „A už dost o Tomovi. Má muž z tvého zápisníku jméno?"

Hermiona si s hrůzou uvědomila, že se červená. „Ano."

„Hermiono," naléhala Ginny netrpělivě.

„Je to Severus," zašeptala. „Severus Snape."

„COŽE?" vyjekla Ginny.

„Zatraceně, Ginny, Harry už skoro zvládl levou ruku!" ozval se Ron od spinetu.

„To je v poho, Rone. Prostě začnu znova," ozval se Harry a nejistě zabrnkal houpavou melodii „Srdce a duše".

„Dobrý, Harry," povzbudila ho Hermiona.

„Jo, dobrý," přidala se Ginny, která ale nespustila oči z Hermiony. Když se kluci opět vrátili k jejich falešnému brnkání, Ginny se ke kamarádce naklonila blíž.

„Zbláznila ses?" zasyčela. „Pustila sis Severuse Snapea, Brumbálova vraha, Voldemortova zástupce v Bradavicích a uznávaného nitrozpytce do hlavy?"

„To není fér," ohradila se Hermiona rozhořčeně. „Víš, na čí byl straně. Kdyby nebylo jeho, Voldemort by Harryho zabil."

„Nebyla jsi minulý rok v Bradavicích," nedala se Ginny. „Neviděla jsi, co dělal, co dovolil, aby nám jeho smrtijedští kámoši prováděli."

„A ty jsi nebyla s námi v lese," odsekla Hermiona. „Vrátil nám Nebelvírův meč. Harry chápe, jakou roli musel Severus hrát. Proč je to pro tebe tak těžké?"

„Vsadila bych se, že Harry by nebyl tak velkorysý, kdyby věděl, že sis pustila Snapea do hlavy díky magii, které nerozumíme. Zeptala bych se, co tě to posedlo, ale myslím, že už to vím."

Hermiona se kousla do jazyka, aby neodsekla něco ostrého. „Ginny, strašně moc jsi mi dneska pomohla, ale musíš věřit mému úsudku, když řeknu, že na základě toho, co jsi mi pověděla, neexistuje žádná možnost, že je Severusův lektvarový zápisník zakouzlený stejným způsobem jako Raddleův deník."

Ginny se rozzlobeně zablýsklo v očích a nadále bojovně zvedala bradu. „Proč jsi si tak jistá?"

„Zaprvé je Severus v zápisníku starý jako já, není Smrtijed a nejhorší, co se o něm dá říct, je, že má pochybný vkus, co se týče přátel a kouzel."

„Tomovi bylo taky teprve sedmnáct, když vytvořil ten deník," podotkla Ginny rozumně.

„To je možné, ale Raddle už byl na cestě stát se nejděsivějším čarodějem všech dob, zatímco Severus spolupracoval s Fénixovým řádem."

„Dobrá," připustila Ginny, „ale to nemůže být tvůj jediný důvod."

„Ne," přitakala Hermiona. „Částečně to má co do činění s tím, že Specialis Revelio zazářilo nad zápisníkem fialově a ne jasně rudě, jako tomu bylo u všech ostatních věcí, které Raddle proklel. A částečně je to kvůli tomu, že mě nepožádal, abych udělala něco, co by mi bylo proti srsti."

V Ginnyině výrazu nebylo příliš pochopení. „A co ještě?"

„Říkala jsi, co jsi cítila z Raddleova polibku. Ze Severusova vyzařovala čirá radost."

Ginny vypískla, ale naštěstí ne tolik, aby to vyrušilo Harryho a Rona od rámusu, který dělali oni.

„Copak to nevidíš, Ginny? Raddle rozdělil svoji duši, aby vytvořil deník, a obě její části tím zeslábly a zůstaly navždycky pošpiněné. Ze zničené duše nemůže nikdy vzejít něco jako láska, jenom podvod a manipulace. Se Severusem začalo všechno nedůvěrou a podlostí. Nechala jsem ho věřit, že jsem Harryho maminka, abych viděla, co mi poví, a on se stále snažil ke mně dostat blíž, aby o mě co nejvíc zjistil. Ale od chvíle, co s ním mluvím za sebe a začali jsme spolupracovat, všechno se změnilo. A teď na něj nedokážu myslet, aniž bych se netěšila, až ho zase uvidím a budu se od něj učit."

„Hermiono, Snape je mrtvý," prohlásila Ginny bez obalu. „Nevím, do čeho ses to zamilovala, ale to není on a není to ani žádná skutečná osoba. Nevím, co je ten notes zač, ale něco ti provádí."

Hermiona zoufale chtěla Ginny povědět, že Severus žije, ale slib, který dala Narcisse byl důležitější než získat Ginnyino požehnání. Horší ale bylo, že v Hermioně se ozvalo svědomí. Nikdy neuvažovala o tom, že by na zápisníku mohla být nějakou kouzla, která by ji nepřirozeně přitahovala k Severusovi, a musela připustit, že její city k němu se rozvinuly rychleji, než by považovala za možné. Přesto se nehodlala deníku vzdát a přenechat ho k pitvání nějaké inkviziční komisi.

„Nezamilovala jsem se do něj!" namítla. „Chci říct, políbit ho bylo v tu chvíli úžasné, ale i když to bylo fajn, šlo jen o oslavu vítězství, to je všechno."

Ginny k ní vyslala mazaný pohled. „Něco jako když jsi políbila mého bratra?"

„Přesně tak," přikývla Hermiona. „A myslím, že není žádné nebezpečí, že se to bude někdy opakovat."

„Dokud nepřijde další vítězství," poznamenala Ginny. „Věř mi, Hermiono. Když si nějaký kouzelný předmět pustíš příliš blízko k tělu, nevzejde z toho nic dobrého. Zejména takový, který přetrvává, i když jeho tvůrce už zemřel."

„Ginny, jestli jsi někdy důvěřovala mému úsudku, prosím, věř mi, když říkám, že to není tak zlé, jak to zní. Nejsem v žádném nebezpečí, že ztratím srdce kvůli neživému objektu. Prosím, věř mi, že vím, kdy už by to bylo přes čáru."

Ginny zkoumala Hermionu tvář, a pak přikývla a jedním pohybem zápěstí do sebe obrátila zbytek pití. „Nejsem Ron. Vím, že ti není jedenáct, což už je samo o sobě výhodou. Taky ses setkala s černou magií víckrát, než se mi o tom chce přemýšlet. Počítám, že ti můžu věřit, že budeš jednat rozumně."

Harry a Ron připojili k falešnému brnkání i hlasy. „Srdce a duše! La la lá lá la! Srdce a duše! La la lá lá la! Lá la! Ta da dá ta dá!" Jednoznačně ani jeden z nich neznal slova.

Hermiona se na Ginny zamračila: „Co jsi proboha do toho pití dala?"

Ginny unaveně škytla. „Jenom máslový ležák a tonik. Ale ten tonik jsem pochopitelně dostala od George."

Hermiona vychrstla zbytek svého pití do ohně a zamrkala, když se plameny zbarvily do oslepující bílé. „To pití má v sobě víc alkoholu než dezinfekce na ruce!"

Ginny si právě míchala další nápoj. „No a?"

Hermiona se ohlédla na Harryho a Rona, svíjející se smíchy nad klávesami spinetu, který vydával podivné žbluňkavé zvuky, a natáhla ruku se sklenicí ke Ginny. „Dobrá poznámka."

Pak pozvedla nově naplněnou skleničku a pronesla: „Na Freda."

„Na Freda."

* * *

Poznámka:

1) Skladba zřejmě nemá počeštěný název, ale jde o krásnou významovou hříčku – „chopsticks" jsou totiž hůlky, ale ty na jídlo. Více viz třeba na https://en.wikipedia.org/wiki/Chopsticks_(music)

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 08.04. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 18.09. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 9. kapitola Od: Elza (nepřihl.) - 13.03. 2017
Zvrhlá pohřební hostina, tedy spíše pohřební ožíračka. Jo, to nemá chybu. Na Freda! Hermiona je ale vážně pěkně mimo...

Re: 9. kapitola Od: zuzule - 10.03. 2017
Hmm, tak uvidime, jestli denik neni nakonec nebezpecny... Dekuju!

Re: 9. kapitola Od: buffy11 - 09.03. 2017
Priznám sa, že som sa vôbec nezaoberala tým, aký nebezpečný ten denník môže byť - jednoducho sa teším na tu romantickú časť. Ale asi je pravda, že to také ľahké nebude. Ďakujem.

Re: 9. kapitola Od: sisi - 07.03. 2017
Jsem moc zvědavá, jak se vykroutí oba Snapeové z časové smyčky, deníkový mladý Snape a současný válečný veterán by si měli co povídat, ale třeba se jeden v druhém ztratí, nebo prolnou navzájem, aby zůstali naživu dohromady. Budu se těšit na další kapitolu. Dík.

Re: 9. kapitola Od: marci - 06.03. 2017
krásné. Vůbec by mě nenapadlo nad deníkem takhle uvažovat, ale Ronovy myšlenkové pochody byly překvapivě rozumné. Díky moc, holky, těším se na další pokračování :)

Re: 9. kapitola Od: marci - 06.03. 2017
krásné. Vůbec by mě nenapadlo nad deníkem takhle uvažovat, ale Ronovy myšlenkové pochody byly překvapivě rozumné. Díky moc, holky, těším se na další pokračování :)

Re: 9. kapitola Od: Lupina - 05.03. 2017
Jsem moc zvědavá, jak autorka spojí skutečného a deníkového Severuse. Protože Ron, Harry a Ginny mají pravdu, zahrávat si se zakouzleným deníkem je vážně nebezpečné. Děkuju!!! Jste skvělé!

Re: 9. kapitola Od: kattyV - 05.03. 2017
Vlastně jsem to chtěla napsat už minule, ale jako obvykle, nějak jsem nestíhala. Ale ono se to hodí i teď. Minule jsem byla na Hermionu vlastně trochu naštvaná - protože jsem měla neodbytný pocit, že je Severusovi nevěrná se Severus. :D No dobře, je to trochu iracionální, ale myslím, že mi rozumíš. V této kapitole mám pocit, že sama Hermiona nemá úplně jasno, do koho se vlastně zamilovala. A řekla bych, že to bude ještě komplikované. V každém případě se těším na další kapitolu - moc díky za překlad.

Re: 9. kapitola Od: martik - 04.03. 2017
Je to celé poněkud podivné. Ron a Ginny mají pravdu ve spoustě věcí, ale Ginny má za to, že Snape je mrtvý. Takže pro mě je zásadní jedna věc, kterou řekla Hermiona Nejsem v žádném nebezpečí, že ztratím srdce kvůli neživému objektu. Protože ten objekt je někde ve Francii, teď už víc živý než mrtvý a snad se brzy ukáže na scéně, protože já už ho netrpělivě vyhlížím A pak se to jistě dá do pořádku, i když to určitě nebude vůbec snadné. Děkuji a těším se na pokračování.

Re: 9. kapitola Od: teri2626 - 04.03. 2017
Tahle kapitola mě přivádí k otázce jestli si Sev bude psát s Hermionou přes deník, když už jisté že žije. Mohli by se potkat na živo,ale jestli bude i starší Sev Hermioně vděčný...snad jo :) Děkuju za překlad :D

Re: 9. kapitola Od: denice - 04.03. 2017
Ron se projevil jako nečekaně bystrý a hlavně starostlivý přítel. Harry byl kouzelný s mudlovskou pyrotechnikou, myslím, že Fred se někde nahoře na obláčku chechtal, až se za břicho popadal. Takový parádní pohřeb jen tak někdo nemá. Líbil se mi rozumný rozhovor s Ginny, ale na jejím místě bych na Hermionu začala dávat pozor, kdo ví, co se ještě stane. Ale Severus je živý, tak bych řekla, že hlavní úkol byl splněn a do deníku už by Hermiona tak často nemusela nahlížet. Rozhodně doufám, že živý a současný Severus Hermionu brzy navštíví. Díky.

Re: 9. kapitola Od: margareta - 04.03. 2017
Moc se mi líbí, jak jsou tu Ron a Ginny rozumní. Jak se snaží být pro Hermionu dobrými přáteli a zároveň jí radit, ale tak, aby si nepřipadala, že je pod diktátem. Myslím, že na jejich rady bude brát ohled i v budoucnu, ale pochybuji, že se zápisníku vzdá. Severus mi pořád není moc jasný. Správně by teď, když byl zachráněn, už měl s tím dopisováním skončit, ne? Ví od Hermiony, co s ním je v současnosti, co dělal před válkou i během ní, co ještě může chtít? Přece ji nemůže chtít používat jako prostředek k nějakému vyřizování účtú? Je chytrý a umí manipulovat s lidmi! Doufám, že nezačne využívat její očividné citové zaujatosti k provedení nějakých svých nekalých plánů, měl koneckonců pěkně našlápnuto k černé magii! Dříve mu v tom pomáhala Lily, kterou ale právě to taky nejspíš donutilo se od něj nakonec trhnout! Mohly by se stát zlé věci, když dospělý Severus ještě není schopen zasáhnout! Děkuji za prima čtení. Jsem nedočkavá, jakým způsobem se to vyvine a kam až se ti dva dostanou, než bude pozdě! Jenom spoléhám, že její přátelé by jí nedovolili udělat nějakou škodlivou pitomost. Nebo že se dospělý Severus probudí včas, aby své mladé já zpacifikoval! Děkuji!!!

Re: 9. kapitola Od: silrien - 04.03. 2017
Myslím, že Fred by byl nadšený. A George byl určitě z uší taky. Ovšem po rozhovoru s Ginny mám pocit, že ten zápisník není úplně v pořádku. Jsem zvědavá, co se bude dít dál. A jestli Ronovi vydrží rozumnost. Děkuji

Prehľad článkov k tejto téme:

Mundungus42: ( Jacomo )01.04. 201713. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )26.03. 201712. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )18.03. 201711. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )11.03. 201710. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )04.03. 20179. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )25.02. 20178. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )18.02. 20177. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )11.02. 20176. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )04.02. 20175. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )29.01. 20174. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )21.01. 20173. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )14.01. 20172. kapitola
Mundungus42: ( Jacomo )07.01. 20171. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )30.10. 2016Úvod k povídce