Autor: SilverWolf7007 Překlad: Coretta Beta: Avisavis Banner:Coretta
Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order
Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+)
Milý řáde
Aneb jednadvacet dopisů
adresovaných
řádu Sžíravě sarkastického supa
Dopis sedmnáctý:
Úplně jsem zapomněl na Nevillovy narozeniny
Jelikož je Molly odmítla zásobit sendviči jakéhokoliv druhu, pustil se do jejich výroby Kingsley sám. Navzdory touze krmit všechny řádně výživnými jídly nebyla Molly připravená nechat Kingsleyho zahájit protestní hladovku (k čemuž se opravdu schylovalo, dokud Hermiona nevybuchla a nezačala bědovat nad zpropadeným nedostatkem logického myšlení, který zamořil celý kouzelnický svět, a nepoukázala na skutečnost, že je Kingsley plně dospělý muž schopný připravit si svoje pitomé sendviče sám).
Kingsley si zvykl nechávat si talíř na kuchyňské lavici a dávat si je ke svačině, kdykoliv se ozval hlad. Tak na jeho talíři obvykle zůstal jen jeden nebo dva poslední kousky, protože se nikdy neobtěžoval přidělat jich víc, dokud mu úplně nedošly.
S tímto opatřením a absencí podivných rozsáhlých kouzel, která Grimmauldovo náměstí tak často sužovala, proběhly následující dva dny pozoruhodně pokojně. Dokonce ani dvojčata nezpůsobila žádný výbuch, a ačkoliv si Severus stále půjčoval Křivonožku na velbloudí hony, neoddával se této činnosti tak zaníceně, jako dřív, a čím dál častěji ho bylo vidět v salónku v křesle, s knihou rozloženou na klíně a Křivonožkou spícím u jeho nohou.
Pak někdo ukradl Kingsleyho sendviče.
Bylo pozdní odpoledne a v kuchyni se jako obvykle zdržovalo pár lidí.
Hermiona pracovala na úkolu, zatímco Ron si četl komiks schovaný mezi stránkami učebnice lektvarů. Neville srovnával poznámky získané z průzkumů pralesních rostlin s knihou, kterou našel v knihovně.
Ginny experimentovala s účesy na Luně, která zase jednou koukala do zdi. Její výraz se průběžně měnil a gestikulovala rukama, jako by byla uprostřed zajímavé konverzace, akorát ze sebe nevydala ani hlásku. Ginny se rozhodla kamarádčino podivné chování ignorovat a její příležitostné pohození hlavou trpělivě snášela.
Tonksová také seděla u stolu, vyplňovala nějaké papíry. Tvrdila, že ji Kingsley přinutil udělat jeho práci spolu s vlastní, ale Kingsley byl několikrát viděn, jak pracuje, takže jí nikdo nevěřil.
Albus seděl jako vždy v čele stolu s velkým hrnkem čaje. Nečinně listoval ve starodávně vyhlížející knize kouzel vázané v kůži, která neměla žádný název, a sem tam vzhlédl a jiskřivě se usmál na kohokoliv, kdo se zrovna díval.
Kingsleymu na talířku na lavici zbyl po obědě poslední sendvič, když muž kamsi zmizel s nepříliš kvalitně vyhlížející knihou a při odchodu mumlal něco o tom, že byl v poslední době příliš zaneprázdněný a potřebuje dohnat zameškané čtení.
Hermiona se plně soustředila na svůj esej, když koutkem oka zachytila pohyb a pak polekaně vyskočila, když si uvědomila, že se do kuchyně zatoulal Elmer.
Bylo všeobecně známo, že je velbloud po většinu času špatně naložený, takže se neodvažovala pohnout, když kolem ní procházel. Téměř, téměř zvedla hůlku, aby Kingsleyho sendvič zachránila, když si uvědomila, kam má Elmer namířeno.
Skoro. Místo toho sledovala, jak Elmer čichal po místnosti, našel sendvič a zvedl ho. Zvláštní bylo, že ho nesnědl hned, ale odešel z místnosti se sendvičem visícím mu z tlamy.
„To bylo zvláštní,“ podotkla Ginny po chvíli.
Hermiona přikývla, Ron pokrčil rameny, Luna se usmála a Neville vzhlédl od knihy se zasněným výrazem ve tváři, Elmerůvpříchod a odchod mu úplně unikl.
Pak se všichni vrátili k původním aktivitám a na celého Elmera víceméně zapomněli, dokud se do kuchyně nevrátil Kingsley, podíval se na talíř a vykřikl.
Sotva dvě vteřiny nato vběhla do kuchyně dvojčata, instinktivně reagující na možnost vzniku chaosu.
Severus se objevil hned za nimi. „Co se to tu zatraceně děje?“
„Můj… můj sendvič,“ řekl Kingsley a marně koukal do talíře. „Je pryč.“
Severus obrátil oči v sloup a otočil se k odchodu. „To není důvod, abys tu tropil povyk na celý dům, Pastorku, jeden by si myslel, že došlo k vraždě.“ Zněl skoro zklamaně.
„Kdo ho vzal?“ Udeřil Kingsley, ve vteřině se proměnil z rozrušeného na rozzuřeného. „Kdo mi vzal můj drahocenný poslední sendvič?“ Prohlížel si podezíravě obyvatele kuchyně.
„Elmer,“ prozradila Ginny.
„Ginny!“
„No co, Rone, je to pravda, jestli z něj chceš vycvičit kleptomana, možná by si ho měl vzít na starost někdo jiný.“
Severus strčil hlavu do dveří. „Slyšel jsem správně? Ukradla ten sendvič Bestie?“
„Jo-o!“ Odpověděla Ginny vesele.
„Za to se pomstím,“ slíbil Kingsley.
„Báječné,“ řekl Severus s ničemným úšklebkem. „Vítej v klubu.“
„Oooh, můžu se přidat?“ Zeptal se George nadšeně. „Vždycky jsem chtěl zkusit velbloudí maso!“
Fred se posadil ke stolu a ukradl Hermioně kus pergamenu a Tonksové brk. „Sepíšu pár receptů.“
Ron si povzdechl a vstal. „No, jestli máte v plánu pustit se do lovu Elmera znova, hádám, že ho budu muset chránit vlastním životem. Znova.“
Hedvika si se svým bezchybným načasováním vybrala pro svůj přílet právě ten moment a alespoň pro chvíli tak přerušila nadcházející lov.
Přistála na Kingsleyho rameni, vystrčila nohu a zůstala na svém místě i poté, co si muž dopis přebral, spáry možná trochu sevřenější, než bylo třeba.
Kingsley vypustil povzdech. „Nevím, co jsem ti udělal, Hedviko, ale byl bych rád, kdybys s těmi krvavými šrámy přestala.“
Hedvika si jen načepýřila peříčka a stiskla ho pevněji. Kingsley sebou trhl, vzdal to a otevřel dopis.
Kingsley se na moment zarazil a ostatní si mezi sebou vyměnili překvapené pohledy. Nevillovy narozeniny oslavili malou párty mezi první fází Velbloudí války a splašeným pobíháním, když se snažili najít vhodné dárky pro Harryho. Protože ale zrovna nebyl dopisový den, fakt, že Harry nic nezmínil, jim nepřišel na mysl.
Po chvilce Kingsley pokračoval.
Albus promluvil do ticha. „Neville, kdyby sis přál, aby ti Harry koupil poníka, určitě bychom pro tebe mohli udělat výjimku, abys ho mohl chovat v Bradavicích.“
Neville se zakuckal. „Uh, děkuju, pane, ale myslím, že poníka nějak zvlášť nechci.“ Odmlčel se. „Ale ty opicožravé rostliny…“
„Asi bychom měli být vděční, že na pozemcích školy se žádné opice nevyskytují,“ zabručel Severus. „Ačkoliv očekávám, že o několik domácích mazlíčků s nižší úrovní inteligence přijdeme.“
„Možná si ji radši přát nebudu,“ řekl Neville. „Trevor do vaší definice zvířete s nižší inteligencí asi bude patřit.“
„Zas na druhou stranu, mohl by sis opatřit chytřejší zvíře?“ Navrhla Tonksová s drzým úsměvem.
„Myslím, že jich mám dost, všechny ty rybičky,“ zavrhl to Neville. „Pořád nevím, jak je dopravíme do Bradavic.“
„O to se jistě postará pan ředitel,“ odvrátila se Luna od zdi a poctila Albuse drobným úsměvem.
„Ach, ano, samozřejmě,“ souhlasil usmívající se Albus.
Severus mezi nimi přebíhal podezíravým pohledem. Nikdo jiný si ničeho nevšiml.