solace
Lekce
https://www.fanfiction.net/s/3962862/1/A-Lesson
Autor:Ms-Figg
Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99
Drama/humor
Snamione
Rating: 13+
Solace, přejeme krásné narozeniny!
Poznámka překladatelky: Pozor, je nutné přečíst do konce!
„Byla jsi pro mě jen přechodné potěšení. Jistě sis nemyslela, že bych se do tebe mohl zamilovat?“ Severus Snape se ušklíbl na plačící Hermionu Grangerovou. Stáli spolu na famfrpálovém hřišti v Bradavicích.
„Ale to, co jsi mi říkal,“ vzlykala, „co jsi mi sliboval…“
„To byly jen postelové řeči. Nic to neznamenalo. Vrať se do hradu. Mám ještě nějakou práci a ty už jsi mě připravila o dost času,“ zasyčel a vytratil se do tmy.
V šoku za ním hleděla a hlasitě lapala po dechu jako zoufalé děcko. Najednou něco v jejím nitru prasklo, pronikavě a žhavě.
Už víc nebyla dítětem.
xxx
Snape vyplivl bezoár a posadil se. Díky přidaným kouzlům přežil otravu Nagininým jedem i ztrátu krve, ale měl pocit, že něco je velmi špatně.
„Věděla jsem, že budeš mít plán, jak se ochránit před nepřáteli,“ zazněl ze tmy chladný hlas.
Pochmurně hledící Hermiona se vynořila ze stínů, v přimhouřených hnědých očích se jí zračila nenávist.
Snape zbledl, pak zoufale vytasil svou hůlku.
Byl příliš pomalý.
„Avada kedavra!“ vykřikla. Zemřel okamžitě.
Přišla až k jeho mrtvému tělu a pohlédla na něj.
„Škoda, že jsi neměl plán taky proti zhrzené milence, ty pancharte,“ zasyčela. Pak se odvrátila od jeho mrtvoly a zmizela.
xxx
Snape se probudil na nemocničním lůžku ve chvíli, kdy mu Hermiona tiskla na čelo chladivou látku.
Jeho smrt se mu jen zdála.
„Hermiono,“ zachraptěl s úlevou. „Ty jsi mě zachránila.“
Ledově se na něj zahleděla.
„Ne, zabili mě, a pak jsem dostala možnost si vybrat,“ řekla tiše, „buď půjdu do nebe, nebo tě zabiju a za to půjdu do pekla.“
Hermiona zasyčela, jazyk se jí vymrštil z úst a její tvář získala démonické rysy. Pokoj vybuchl v plamenech.
„Vybrala jsem si peklo s tebou, miláčku...“
Rozkřičel se, když ho svrhla do kotle a bez ustání bodala vidlemi.
„Navždy!“ zachechtala se.
xxx
Snape se probudil na nemocničním lůžku ve chvíli, kdy mu Hermiona tiskla na čelo chladivou látku.
Ne, znovu ne.
„Hermiono,“ vydechl. „Odpusť mi. Nemyslel jsem to vážně.“
Zmateně na něj hleděla.
„O čem to mluvíte?“ zeptala se.
„O tom, co jsem ti řekl na hřišti,“ vydechl a sevřel jí ruku.
„Nikdy jste mi na hřišti nic neříkal. Právě jsme vás přinesli z Chroptící chýše,“ odpověděla. „Jste na ošetřovně.“
Anděl druhé třídy Alastor Moody pohlédl vzhůru k nebi a zvolal: „Zkusil jsem to tak trochu podle Vánoční koledy a povedlo se, svatý Petře. Co si teď takhle promluvit o mých křídlech?“