Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: SilverWolf7007                   Překlad: Coretta              Beta: Avisavis                   Banner: Coretta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order 

Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+) 

Milý řáde

Aneb jednadvacet dopisů

adresovaných

řádu Přespříliš parádivého páva

Epilog:

Tak co? Jaké bylo léto?

Třicátého prvního srpna hřálo slunce od samého rána, které přešlo do krásného letního dne. Hermiona měla pocit, že by počasí mělo být nějak zlověstnější, aby lépe dokreslovalo její předtuchu blížících se potíží.

Kingsley, Remus, Tonksová, Moody a Bill se hned po obědě vypravili do Zobí ulice vyzvednout Harryho.

K přemístění se odhodlávali jen zdráhavě, nikdo neměl jistotu, s čím přesně se v Kvikálkově setkají.

Nedlouho po jejich zmizení čekala Hermiona na Lunu a Ginny, až si donesou ručníky, které vyčaroval ředitel z jejich pískové pevnosti poté, co se jim sesypala na hlavy.

V tom okamžiku jako by se jí zastavilo srdce, vyděsila se, že se jim něco stalo, pak se ale Ginny za mohutného vykašlávání písku posadila a hned nato hromadu ve stylu zombie triumfálně prorazila ruka a na povrch se vyhrabala i Luna. Hermiona se neudržena a vybuchla smíchy.

Ginny se na ni zamračila. „Na tom není nic k smíchu,“ soptila. „U mám ani nevím po kolikáté za tohle léto písek v kalhotkách. Jen co Harry dorazí, pohřbím ho tu zaživa!“

Nevypadalo to, že se Hermiona v dohledné době přestane smát, zvlášť když se Luna vysoukala do sedu. Jako by vstávala z hrobu.

Ginny se ji znovu pokusila uzemnit pohledem, vtipnost situace jí stále unikala. „Buď zticha, Hermiono.“

V tu chvíli se začala hihňat Luna, i když přes pusu plnou písku, a to Hermionu odstartovalo nanovo. Nakonec se koutky začaly prohýbat i Ginny a ve chvíli, kdy se k nim zatoulali zmateně se tvářící Ron s Nevillem, se nespoutaně smály všechny tři.

„Co vás tak pobavilo?“ Zeptal se Ron.

„A co se stalo s pískovou pevností?“ Přidal se Neville a pohledem přejížděl mezi obří hromadou písku a pískem zavátou postelí.

„Zřítila se,“ dostala ze sebe pracně Hermiona.

„Úplně nás pohřbila,“ lapala po dechu Ginny.

„Byla jsem zombie!“ Oznámila šťastně Luna a propukla v další záchvat smíchu.

Ron a Neville si vyměnili výmluvný pohled. Neville pokrčil rameny. „Hádám, že bychom museli být u toho.“

Dívkám se nakonec podařilo ovládnout (ačkoliv se důsledně vyhýbaly pohledu jedna na druhou nebo na zřícenou pevnost) a společně s kluky se vydaly po pláži ke ‚kuchyňské skále‘, jak místo nazval Artur.

„Docela by mě zajímalo, jak dlouho jim zabere vyzvednout Harryho,“ zamyslel se při chůzi nahlas Ron.

„Asi tak od deseti minut do deseti hodin,“ řekla Ginny. „Jak znám Harryho.“

„Zdá se mi to,“ zívl Neville, „nebo se pláž scvrkává?“

„No jo,“ zamumlala Luna. „Harry ji ani neuvidí.“

Ginny také zazívala a Ron s Hermionou ji o okamžik později napodobili. „Mám pocit, že se mi do kalhotek dostane další písek.“ V tu ránu padla tváří do písku a hlasitě zachrápala.

Hermiona se probudila rozvalená napříč přes gauč v obývacím pokoji u vchodu do kuchyně a rty se jí okamžitě roztáhly do úsměvu. „Ahoj, Harry.“

Harry, usazený na područce křesla naproti, úsměv opětoval. „Ahoj, Hermiono.“ Pohlédl na Ginny, která spala v křesle. „Netušil jsem, že chrápe tak hlasitě.“

„Být tebou si dám pozor, ať tohle neslyší,“ varovala ho Hermiona. „Většinou to nevezme moc dobře.“

„Píšu si. Ty máš ve vlasech písek?“

„Ani se nepokoušej předstírat, že s tím nemáš nic společného.“

„Jsem v tom naprosto nevinně.“

„A já jsem víla zuběnka.“

„Vážně?“ Posadila se náhle Luna na podlaze vedle Hermionina gauče. „Už tak dlouho toužím se s tebou seznámit!“

Ginny ospale zamručela. „Jsem naštvanější než normálně,“ řekla, víčka stále slepená. „A není to mými kalhotkami.“

„Co máš s kalhotkami?“ Zeptal se Harry, ačkoliv musel mít nějaké tušení, alespoň pokud se dalo soudit ze způsobu, jakým sklouzl ze svého místa na křesle a nenápadně zacouval k východu.

Ginny se prudce nadechla, oči v mžiku dokořán. „TY!“

Harry se nervózně pousmál a nepřestával couvat. „Eh, ahoj, Ginny, fakt hezký tě zas vidět…?“

„Harry Pottere, máš takové štěstí, že je všechen písek z mých kalhotek pryč,“ zavrčela. „Za tohle tě čeká pomsta.“

„Štěstí bych tomu zrovna neříkal,“ zasmál se zlehka Harry. „Každopádně je čas na večeři, vy tři jste poslední spáči. Jestli sebou nehodíte, Ron vybílí talíře a na vás nezbude nic.“ S tím udělal čelem vzad a prchl do kuchyně, dívkám nezbylo nic než ho následovat.

Jakmile se všichni usadili, rozhlédl se Harry se zářivým úsměvem kolem stolu. „Tak co,“ zeptal se, zatímco si nabíral pečené brambory. „Jaké bylo léto?“

Hermiona pevně sevřela zadní díl Ginniny košile a silou dívku udržela na židli. O pár míst dál krotil obdobným způsobem Remus Severuse.

„Výtečné, můj chlapče, jak se dařilo tobě?“ Albusův úsměv zářil stejným veselím jako Harryho. Hermiona a Remus jen obrátili oči v sloup a zesílili sevření.

„Naprosto fantasticky, pane řediteli,“ odvětil beze stopy po sarkasmu. „Zvlášť s Dudleym z cesty.“

„Tvůj bratranec nebyl v žádné bezedné díře,“ konstatoval napůl rezignovaně Bill. „Díra tam vůbec nebyla a Dudley byl zabarikádovaný ve svém pokoji a hrál videohry, když jsme tě přišli vyzvednout.“

„No, díra tam byla,“ zamumlala tiše Tonksová k Hermioně. „Sotva metr hluboká.“

„Když jsem mu z ní pomohl ven, většinu jsem zaházel,“ vysvětlil Harry. Ačkoliv zněl jeho hlas naprosto racionálně, většina lidí kolem stolu měla pocit, že se pokouší vést diskuzi s šílencem.

„Jsem moc ráda, že sis léto užil,“ vložila se mezi ně Molly a navršila mu k jeho porci na talíř další horu brambor. „Jen doufám, že sis nepřipadal moc osaměle.“

„Vůbec ne,“ zasmál se Harry. „Teda, se strýčkem jsem moc času netrávil a Dudleyho přes léto zaměstnávaly jiné věci, ale dokud teta Petunie nemusela odejít, strávil jsem kupu času s ní. Navíc jsem si kdykoliv mohl popovídat s Lunou.“

To si zasloužilo pozornost všech. Severus a Ginny se dokonce přestali vzpírat.

„Vy… jste hovořil se slečnou Láskorádovou?“ Svraštila čelo Minerva. „Nevšimla jsem si, že by někdy Hedvika odlétala se zpátečním dopisem – právě naopak, kategoricky odmítala jakékoliv psaní převzít.“

„To je pravda,“ souhlasil Harry a strčil do pusy vidličku brambor, aby se zavděčil Molly. Když sousto spolkl, pokračoval. „Přes léto jsem žádnou poštu nedostal, samozřejmě až na můj bradavický dopis a narozeninové dárky od vás. Ale s Lunou jsme si povídali celkem dost.“

„Povídali,“ zopakovala mdle Hermiona, najednou se jí vybavily všechny ty momenty, kdy se zdálo, jako by Luna konverzovala se zdí. „Jak přesně se vám tohle podařilo?“

„Eh.“

„Vysoce experimentální telepatické spojení,“ pronesla Luna zasněně. „Byla to skvělá zábava.“

 „Vysoce experimen- Harry, Luno, to zní hrozně nebezpečně, a to ani nemluvím o tom jak příšerně nelegálně!“

Harry se trochu zarazil. „No, jo.“

Hermiona se obrátila k Albusovi. „Nebudou z toho mít nějaké problémy, že ne? Ne že by si pořádné plácnutí přes prsty nezasloužili.“

Albus mrknul a odvrátil pohled. „Och, Hermiono, tvá starostlivost je obdivuhodná. Můžeš ovšem zůstat v klidu, Harry ani Luna za tento jejich dosti pozoruhodný – a nepochybně zcela unikátní – magický výkon potrestáni nebudou.“

„Ani to nebudeme schopni zopakovat,“ řekla posmutněle Luna. „Mělo to ale světlou stránku, na ředitele to udělalo takový dojem, že souhlasil stát se na celé léto mým kouzelnickým otrokem.“

Skoro každý si vybavil nějaký okamžik, kdy Luna požádala o vykouzlení nějakého předmětu nebo třpytivého vylepšení svého lůžka, kteréžto Albus bez námitek poskytnul.

Hermiona a Severus si mezitím vyměnili lehce šokovaný pohled, jak oba došli k podobnému závěru.

„Mám otázku,“ řekl Kingsley a nevědomky tak oddálil blížící se výbuch. „Než začneme řešit všechno ostatní, kde je Krátura?“

Harry zamrkal. „Krátura? Byl celé léto tady.“

„Už jsme ho tu ale neviděli celé věky,“ namítl Bill.

„Viděli,“ odpověděl pomalu Harry a snažil se potlačit úsměv. „Vlastně jste ho vídali docela často.“

„To nemyslíte vážně,“ zasténal Severus.

„Co?“ Zeptal se Neville. „Nechápu to.“

„Elmer,“ řekl Ron a tváří mu proběhlo zděšení. „Krátura je Elmer.“

Remus jen tak tak stačil popadnout lem Severusova rukávu, když se muž opět pokusil vrhnout přes stůl, prsty se mu křečovitě svíraly, jako by mezi nimi svíral něčí krk.

„Zatraceně, Remusi, nech mě ho přidusit, jen MALINKO!“

„Jak dlouho přesně má Krátura zůstat ve velbloudí podobě?“ Otázal se Fred.

George pokýval hlavou. „Protože si fakticky myslíme, že je to ohromné zlepšení.“

Harry neurčitě pokrčil rameny. „Kdo ví? Nějakou dobu asi jo. O přeměňování domácích skřítků toho moc nevím.“

„Potom jste se o to možná neměl pokoušet,“ procedila Minerva skrz zaťaté zuby.

„Však jsem se nepokoušel,“ bránil se Harry. „Jak bych mohl? Byl jsem celé léto v Zobí ulici.“

„Víš to jistě?“ Zeptal se Charlie. „A tím myslím úplně zcela naprosto neotřesitelně jistě?“

Harry na něj chvíli koukal. „Ano, Charlie, docela jistě,“ vyslovil pomalu a zřetelně, kdyby mu snad Charlie nerozuměl. „Zobí ulice, celé léto, rušné, to přiznávám, ale nehnul jsem se odtamtud ani na krok.“

„Nemůžeš čekat, že ti to uvěřím po tom všem, co jsi psal v dopisech.“

„Proč ne? Opravdu jsem se v nich snažil zachytit průběh svého léta.“

„Jestli ty tvoje dopisy byly něco jiného než hodně chabě zakrývané výkřiky o pomoc, sním-“ Charlie se odmlčel. Harry s Lunou se ve svých židlích dychtivě předkláněli, oči jim divoce jiskřily pobavením (a nemalou dávkou šílenství). Charlie si odkašlal. „Pět čokoládových žabek.“

Harry s Lunou zklamaně splaskli.

„Dobře, tak to řeknu já,“ zavrtěl Bill hlavou nad náhlým zacouváním svého bratra. „Jestli jste za tím nestáli vy, a ‚tím‘ mám na mysli všechny ty prázdninové vtípky vesmírného rozsahu, kdo teda?“

Než něco stačili říct (Harry právě předváděl přehnaně dramatický úšklebek, který mu Luna oplácela děsivým zamračením), promluvila ledovým hlasem Hermiona. „Věřím, že na tuhle otázku by nám mohl odpovědět ředitel Brumbál,“ střelila po starém muži pichlavým pohledem.

Albus se zasmál, nutno říci, že poněkud nervózně. „Má drahá, dal bych přednost tomu, aby na všechny otázky odpověděl Harry, on je tím, kdo má odpovědi.“

Severus, momentálně dostatečně rozptýlený, aby se pokoušel setřást Remusovo sevření a přinejmenším dočasně zmrzačit Harryho, nevěřícně odfrknul. „Albusi, tuhle odpověď už nám dala slečna Láskorádová,“ řekl. Lunina tvář se vyhladila, po zamračení ani stopy.

„Luna řekla, že jste byl celé léto jejím kouzelnický otrokem,“ navázala Hermiona. „A Luna toho ví příliš, aby v tom nebyla zapletená. Vzhledem k tomu, že celé léto také byla v kontaktu s Harrym, nabízí se vysvětlení, proč to tolik vypadalo, jako by za vším stál on.“

Luna se potěšeně zasmála. „Většinu jsme opravdu měli na svědomí my dva, ale profesor Brumbál nám laskavě propůjčil pár nápadů a hodně magie.“

Hermiona opovržlivě ohrnula nos. „Velmi jste mě zklamal, řediteli.“

„Počkat, COŽE?“ Vybuchl Moody. „Tak že jsi to byl CELOU DOBU TY?“ Obrátil se na Albuse.

Albus vzdal pokusy tvářit se patřičně zahanbeně a potěšeně se rozzářil na všechny kolem. „No ano, ale řekněte, copak to nebyla ohromná zábava?“

Hermiona sevřela prsty kolem vidličky i Ginnina zápěstí (Ginny rychle přešla od snahy na někoho se vrhnout – na ředitele, Harryho, nebyla vybíravá – ke snaze vyprostit ruku z Hermionina železného stisku).

„‘Zábava‘ není slovo, které jsem měl na mysli,“ vyštěkl Severus.

Ostatní byli více či méně neschopni slova, případně se zdráhali přitáhnout k sobě pozornost, protože jim léto zábavné přišlo.

„Ještě nevím jak, řediteli, ale za tohle zaplatíte,“ varovala Hermiona zlověstně.

„Nemohu se dočkat,“ odpověděl Albus s úsměvem.

-------------------------------------

Dalšího rána stála Hermiona na nástupišti devět a tři čtvrtě, oči upřené na bradavický expres. Za ní Molly starostlivě obletovala Rona a Ginny. Dorazili také Nevillova babička a Lunin otec, aby je vyprovodili do dalšího školního roku.

Harry stál vedle ní, paži volně přehozenou kolem jejích ramen. „Mám z tohohle roku dobrý pocit,“ řekl. „Už se nemůžu dočkat.“

„To je zajímavé,“ odpověděla Hermiona. „Já měla pocit přesně opačný. Myslím, že budeš příčinou neřízeného chaosu, kamkoliv se hneš.“

Zakřenil se na ni. „To asi jo, ale bude to ZÁBAVA.“

Hermiona se podvolila úsměvu. „Jo. Taky se na to skoro těším.“

PA:

Tak. Hotovo. Jsme u konce.

Trvalo to skoro deset let, ale ‚Milý řáde‘ je kompletní. Nemohu vyjádřit než vděčnost a lásku všem, kdo věnovali svůj čas přečtení této povídky, zvláště pak těm, kdo zanechali komentář a těm, kteří se k povídce věrně vraceli celé ty roky.

Možná to vypadá, jako bychom se dostali ke konci jednoho období, ale toto není konec. Povídka bude mít pokračování. Jeho první kapitolu jsem již zveřejnila. Měla by to být zábava.

Ať už se setkáme u pokračování či nikoliv, z hlubin mého dojatého srdce Vám děkuji.

S láskou,

Wolfie

PP:

Vzhledem k tomu, že autorka s pokračováním právě začala a není ve vydávání zrovna konzistentní, v češtině se ho zřejmě jen tak nedočkáte. Nicméně takto je povídka celkem uzavřená a já doufám, že jste u ní strávili příjemné chvíle.