Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4.

Pátek, 8. dubna

14:30 – kancelář

Ráno jsem měl poradu s Wilsonem na téma pokroku slečny Moranové.

Musel jsem mu říct, že pravděpodobně projde i zbytkem, čímž se mu ulevilo.

Řekl bych, že si Moranová vede docela dobře. Nemám žádný důvod, proč proti ní něco mít. Vlastně jsem si u ní musel odškrtnout téměř všechna má kritéria.

Nicméně ne všechna. U ideálního kandidáta je žádoucí dobrá znalost mudlů, jak jsem se dozvěděl z pokynů, do kterých jsem nahlédl, když jsem se nudil. Slečna Moranová je čistokrevná, a přestože nikoli zcela ignorantská, stále má tendence se uchylovat k používání směšných zkomolenin slov, zaměňování podobně znějících výrazů jako ‚klevetní karta‘, a obecně mluvit o mudlech docela protivně – ač nevědomky – puntičkářsky. Tuto oblast budu muset řešit a je pro mě jednou z nejtěžších, protože to obvykle znamená, že musím opustit hranice své malé kanceláře a podniknout ‚exkurzi‘.

Odložím to na jindy.

Další problém mám se stavem jejího rukopisu. Musím si, sakra, pořídit lupu, abych ho přečetl.

Už jsem se do ní málem pustil, když mě, k mé zlosti, napadla první.

„Promiňte,“ začala jednoho dne, ach tak upřímně, „ale obávám se, že vaše písmo nepřečtu. Byl byste tak laskav a vysvětlil mi vaše pokyny?“

Málem jsem ji za její drzost uřknul.

Aby toho nebylo málo, když jsem jí vytrhl pergamen z ruky, sotva jsem své písmo přečetl sám. Muselo se za ta léta zhoršit, protože jakkoliv bývalo malé a pavoučí, bylo čitelné. Teď bylo malé a pavoučí, ale nečitelné.

Když se slečna Moranová nedívala, diskrétně jsem předpažil pravou ruku a prozkoumal její stabilitu. Napadlo mě, že možná se už pití vymklo kontrole a vyvinulo nervový třes.

Samozřejmě nic takového jsem neshledal.

V hloubi duše vím, proč se mé písmo tak trestuhodně zhoršilo. Protože je mi jeho vzhled zatraceně u prdele.

16:30

Proč mě Lucinda znovu nepožádala o schůzku?

Mohli jsme dnes něco podniknout.