Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Příběh mistra Snapea

Kapitola 15. Nabídka

Příběh mistra Snapea
Vložené: denice - 20.04. 2017 Téma: Příběh mistra Snapea
denice nám napísal:
Autor: Kailin   Překlad: denice   Beta: Jimmi a Sevik99       Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3103709/1/Snape-A-History

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 15. Nabídka

 

Ačkoli Molly Weasleyová o časopisu Náš svět nikdy neslyšela, nejméně dva z jejích potomků ho dobře znali. Freda i George ohromilo, když zjistili, že se mu Hermiona chystá nabídnout svůj příběh k zveřejnění.

„Myslíš hodně dopředu, Hermiono,“ řekl jí George. „Zapomeň na zkostnatělé struktury. Jdi s pokrokovou partou.“

„Pokrokovou partou?“ Něco v tónu jeho hlasu Hermionu zneklidnilo. „Co tím myslíš?“

„Nejsou, hm, alternativní kultura nebo tak něco,“ pospíšil si Fred s ujištěním. „Jsou zaměření na mladší publikum. Není to takový časopis, jaký by četli tví rodiče.“

„Tím jsem si jistá,“ řekla suše.

„No, obecně to není typ časopisu pro naše rodiče. Víš, jak to myslím.“

„Prohlédla jsem si jen jedno číslo. Nevypadalo nijak pochybně...“

„To není,“ ujišťoval ji George. „Je to... však víš. Pro mladé. Moderní.“

„Tak proč jsem o něm nikdy dřív neslyšela?“ zeptala se nepřítomně.

Dvojčata si vyměnila pohledy. „Ne že bys nebyla mladá a moderní, Hermiono,“ řekl Fred. „Tenhle je prostě o něco málo pokrokovější než ostatní.“

Byl to jeden z těch rozhovorů, které je nejlépe nechat nedokončené. Teď, když Hermiona viděla Dariuse Billingsleyho vstávat zpoza jeho psacího stolu, pochopila, jak to mysleli. Muž byl asi v jejím věku, přesto vypadal mnohem mladší. Dlouhé vlnité vlasy měl sem-tam propletené copánky a byl oblečený v posledním výkřiku kouzelnické módy - hábitu, ušitém z dračí kůže se saténovými ozdobami.

„Paní Grangerová. Jsem rád, že vás poznávám,“ zamumlal, když mu pevně potřásla rukou.

„Těší mě, pane Billingsley.“ Mile se usmála ve snaze skrýt svou nervozitu. Tento muž, jeden z redaktorů Našeho světa, byl její poslední šancí na zveřejnění rukopisu, který Myslící čarodějka a kouzelník odmítl.

„Prosím, posaďte se.“ Billingsley znovu klesl do křesla, zatímco Hermiona usedla proti němu. „Takže,“ řekl s odzbrojujícím úsměvem, „jste jedním z těch hrdinů, kteří zbavili svět toho zmetka Voldemorta.“

Hermiona se přistihla, jak rudne. Bylo to už velmi dávno, co ji někdo označil za hrdinu, a jestli se při psaní knihy něčemu naučila, tak tomu, že její příspěvek k válečnému úsilí byl jen jedním z mnoha. A přestože zoufale toužila dozvědět se, zda tento muž její slova vytiskne, zdálo se jí rozumné odlehčit situaci.

„Jen jedna z hrdinů, pane Billingsley.“

„Říkejte mi Dariusi.“

„Chodil jste do Bradavic, Dariusi? Zdá se mi, že bychom se měli znát ze školy.“

Billingsley rozhodil ruce v předstírané kapitulaci. „Táta se oženil s velmi cílevědomou ženou. Má matka je baskického původu a já jsem skončil na její alma mater, Academia de magia.“

„Chápu.“ Tolik k úvodnímu rozhovoru. Snažila se uvolnit, ale nebylo to snadné, když jí šlo o všechno.

„Musím říct, že jsem docela ohromený. Věnovala jste tomu hodně úsilí,“ řekl Darius a posunul její rukopis z okraje stolu přímo před sebe.

„Děkuji. Doopravdy jsem na tom pracovala s láskou.“

„To je vidět. Takže jste nenašla žádného zájemce z té bandy od pevných vazeb?“

Hermiona si přeložila ‚bandu od pevných vazeb‘ jako ‚vydavatelé knih‘. „Ne, obávám se, že ne.“

„Škoda. Je to dobrá věc.“

„Vy jste to pročetl, že?“ zeptala se a v duchu zkřížila prsty.

„No, nejdřív jsem to dal Barrymu Wallaceovi, mému společníkovi. Nebyl jsem v Británii, když se tohle všechno,“ zamával rukopisem, „stalo, proto jsem chtěl, aby do toho nahlédl i někdo jiný.“

„Samozřejmě.“ Hermiona se nedokázala ubránit pocitu nejasného zklamání. Doufala, že Billingsleyho její příběh ohromí tak, že bude ihned žádat o právo jej vydat.

Její rozčarování muselo být vidět, protože okamžitě zareagoval. „Dovolte, abych vám ulevil v trápení, paní Grangerová. Rád bych váš příběh uveřejnil ve svém časopise.“

Hermiona zaváhala, očekávala z Billingsleyho úst nějaké ‚ale‘. Když k tomu nedošlo, dovolila si pocítit první záchvěv naděje.

„Rád byste?“ opakovala tiše.

„Nikdy se nemůžeme dost poučit z minulosti. Zapomenout na podrobnosti je zločin.“

„Přesně tak,“ souhlasila a pocítila, jak ji prostupuje vzrušení. „A to je důvod, proč jsem to napsala. Nechtěla jsem, aby se na něčí úsilí zapomnělo.“

„Jistě jste byla velmi důkladná,“ podotkl Billingsley s tajemným úsměvem.

Pocítila záchvěv paniky. Vrátila se jí bradavická léta a desítky nekonečně rozvláčných esejí, které odevzdala. „Je to příliš dlouhé? Vím, že v časopise máte omezený prostor, ale mohu to zkrátit -“

Darius jí zahrozil prstem, jako by byla zlobivé dítě.

„Úpravy jsou moje záležitost.“

„Aha. Samozřejmě. Promiňte, tohle je pro mě nové.“

„Představuji si, že i s editorskými úpravami bude vydávání trvat přibližně rok, paní Gra- smím vám říkat Hermiono?“

Přikývla, ještě než domluvil.

„Jak jsem řekl, jsem přesvědčený, že to zabere asi rok pořádné práce. Jak víte, vycházíme čtvrtletně, ale dvanáct měsíců bude asi ten správný časový horizont. Nebudete s tím mít problém?“ Billingsley zvedl obočí.

„Ano. Chci říci ne. Tak to bude dobré.“ Možná bude její příběh působit lépe, než kdyby vyšel v knižní podobě. Nově publikované knihy si udržely zájem veřejnosti jen krátkou dobu, zatímco rok vycházející seriál přiměje čtenáře, aby se k němu vraceli. Ve zpětném pohledu všechny ty odmítavé dopisy najednou nevypadaly až tak špatně.

„Určitě?“

„Ano. Prosím, odpusťte mou nervozitu. Bála jsem se, že si to už nikdo nikdy nebude chtít přečíst.“

„Jsem si jistý, že tohle bude docela dobře přijaté.“ Darius se opřel v křesle a spojil špičky prstů. „Pojďme si promluvit o honoráři, ano?“

Přikývla a do tváře jí znovu stoupal ruměnec. Jejím hlavním cílem nebyly peníze. Vlastně když se jí jednou Bill Weasley zeptal, kolik si myslí, že za knihu dostane, byla poněkud zaskočená. Přesto chtěla mít zaplacený svůj čas a úsilí, a jestli si kniha povede dobře, tím lépe.

„Dariusi, jsem si vědoma, že když bude můj materiál publikovaný tímto způsobem, nevynese mi královské sumy nebo tak něco. Jak přesně to funguje? Zaplatíte mi paušální částku?“

„Přesně tak.“  Pak rovnou řekl: „Mohu vám za knihu nabídnout pět set galeonů.“

„Pět set galeonů?“ opakovala; jenom si chtěla potvrdit fakt, že tímto se z ní nestane bohatá žena.

Billingsley se posunul ve svém křesle, zřejmě pochopil její slova jako nelibost nad podmínkami. „Merlin ví, že by to mělo být víc. Měla by vyjít vázaná, vydělávat vám procenta a mít nadšené kritiky. Je smutný fakt, že to takhle není. Můj problém je, že Náš svět je stále v počáteční fázi. Vycházíme jen o něco málo déle než rok a ještě si nemůžeme dovolit velké platby. „Ale...“ teď se v křesle napřímil, „budete mít zveřejnění a publicitu. Je docela možné, že pak bude poptávka po vašem příběhu tak velká, že bude následovat knižní vydání.“

Zamyšleně přikývla. Tento aspekt ji nikdy nenapadl. „Mám – hm – podepsat smlouvu?“

„Ne smlouvu jako takovou. Máme formulář Dohoda o tisku, který budete muset podepsat. Ten nám prostě dává svolení k úpravám a zveřejnění vaší práce. Samozřejmě si stále ponecháváte vlastnictví vašeho rukopisu.“

„Chápu.“

Darius se natáhl pro kalendář a začal v něm listovat. „Pojďme určit naši další schůzku. Můžu to číst při své běžné práci a pak, až se Barry vrátí do města, se sejdeme, abychom si o tom promluvili. Vyhovuje vám to za dva týdny ode dneška?“

Hermiona přemýšlela, jestli má na určenou dobu nějaké plány. Když si nic nevybavila, přikývla na souhlas.

Bueno. Budeme v kontaktu.“

 

xxx

 

„Paní Grangerová!“ Nořina ústa se roztáhla v širokém úsměvu, když otevřela dveře.

Hermiona jí ho oplatila. „Dobrý den, Noro. Je pan Snape doma?“

„Je, a zrovna teď tvrdě pracuje v laboratoři. Nestůjte tam v zimě, pojďte, pojďte dál!“ pokynula Hermioně do obývacího pokoje.

„Nechci ho rušit. Právě jsem obdržela nějaké velmi dobré zprávy a myslela jsem, že mu je dám vědět. Bude to trvat jen chvilku.“ Hermiona si sundala rukavice a nacpala je do kapsy svého pláště.

„Jste samý úsměv, takže to musí být skutečně dobré zprávy. Přivedu vám ho.“ Nora se obrátila k odchodu a zjistila, že se nemusí obtěžovat. Severus stál přímo za ní a ona se od něj doslova odrazila. „Ach. Promiňte, pane Snape.“

Povzdechl si a Hermiona měla dojem, že Nora považovala za nezbytné se mu omluvit několikrát každý den.

„Zkuste být užitečná v kuchyni, Noro.“

„Ano, pane. Čaj?“

„Když musíte.“

Měl na sobě roztřepené kalhoty a špinavé tenisky, kterých si všimla při své první návštěvě. Uvědomila si, že to je jeho pracovní oblečení, a pochopila, proč si spletla věci znečištěné z práce v laboratoři s chudobou. A pak si vzpomněla na nepovedený polibek na Silvestra, a náhle ji přešla řeč.

„Nuže, Grangerová? Čemu vděčím za tu čest?“

Ou. Doufala, že ji přivítá nadšeněji, nebo jí aspoň řekne křestním jménem.

„Dnes mám dobré zprávy. Časopis Náš svět připravuje vydání mé knihy.“ Proti své vůli se zářivě usmívala.

„Vskutku?“ koutky Snapeových úst se vytočily vzhůru v nejslabším náznaku úsměvu. „Pak je tedy na místě blahopřání.“

„Chtěla jsem vám to říct, protože jste byl tak nápomocný.“

„Byl?“ pochybovačně zdvihl obočí.

„No... ano. Myslím, že zprvu ne, ale pak jste dost pomohl.“ Cítila, jak jí tváře začínají planout.

„Kdy to půjde do tisku?“

„Zatím nevím. Musíme se ještě jednou sejít. Darius Billingsley, jeden z vydavatelů, chce, aby knihu nejdřív prošel jeho kolega.“

„Takže to ještě není oficiální?“

„Ne. Tedy ano. Je, ale ještě jsem s nimi nepodepsala dohodu.“

„Kolik vám zaplatí?“

Od kohokoli jiného by ta otázka byla hrubým vměšováním. „Pět set galeonů,“ přiznala. Cítila se mnohem míň triumfálně.

„Pět set galeonů? Za všechnu práci, kterou jste do toho vložila?“

„Nemohou si dovolit dát víc, protože časopis vychází teprve krátkou dobu. Ale,“ dodala s větším nadšením, „kniha bude vycházet na pokračování déle než dvanáct měsíců. A Darius říkal, že do té doby by o ni mohlo získat zájem nějaké knižní nakladatelství.“

Snape vypadal, jako by jí chtěl říct, aby přestala věřit pohádkám, pomyslela si, ale budiž mu připsáno k dobru, že si to nechal pro sebe.

„To by byl... dobrý výsledek,“ pronesl opatrně.

„Ano,“ souhlasila.

Chvilku bylo ticho. Nakonec Severus promluvil. „Děkuji vám, že jste se se mnou podělila o dobré zprávy.“

„Nechtěla jsem vás vyrušit z práce,“ řekla najednou Hermiona. „Vím, že musíte být velice zaneprázdněn. Půjdu...“

„Nebuďte směšná. Nora připravuje čaj. Není důvod – co?“ Zamračil se, zmatený náhlým zábleskem úžasu, který přeletěl její tváří.

Řekl jste, že jsem směšná, stejně jako jsem to já čas od času říkala Ronovi... Z jakéhosi důvodu to Hermionu vůbec nerozrušilo. Místo toho zjistila, že je to zvláštním způsobem uklidňující. Možná je mezi ní a Severusem přece jen nějaká podobnost...

„To nic,“ potlačila úsměv. „Čaj bude skvělý.“

„Dobrá. A než ho Nora udělá, třeba byste si chtěla prohlédnout mou laboratoř?“

„To bych ráda,“ řekla upřímně a následovala ho do krátké chodby vedle obývacího pokoje. Před nimi se nacházela kuchyně, bylo slyšet, jak tam Nora připravuje čaj.

„Noro!“ vyštěkl Snape a dívka vyhlédla zpoza rohu. „Jdeme dolů do laboratoře. Hned jsme zpátky.“

„Ano, pane.“

Zahnul doleva a prošel dveřmi k úzkému, strmému schodišti. „Schody jsou poměrně zrádné. Dávejte pozor, kam šlapete.“

Automaticky přikývla, přestože se neobtěžoval ujistit se, že ho slyšela.

Úzké schody vedly do sklepa, který k Hermionině překvapení nebyl tmavý a stísněný, jak čekala.

Místnost byla snad pětkrát širší než domek a ihned jí připomněla některá z roztahovacích kouzel, která viděla provádět Arthura Weasleyho na malých prostorách v Doupěti. Byla také jasně osvětlená a zaplněná stoly seřazenými do podkovy. Přestože Hermiona neměla mnoho zkušeností s komerčními lektvarovými laboratořemi, bylo jí jasné, že to, co tu Snape vybudoval, nebyl žádný na koleně udělaný domácí suterénní provoz.

Severus ukázal na nejbližší stoly vlevo, zastavěné nejrůznějšími váhami a měřicími přístroji. „Přípravná plocha,“ řekl jí se zřetelnou hrdostí v hlase. „Za ní je výroba.“

Hermiona pohlédla k další skupině stolů, zdálo se, že tam je aspoň padesát kotlíků různých tvarů a velikostí, a téměř ve všech to bublalo.

„Nepotřebujete na ně dohlížet?“

„V této chvíli jsou substance stabilní. Pokud plameny zůstanou ustálené, budou v pořádku dalších čtyřicet minut. Dále je tu,“ pokračoval a ukazoval na vzdálenější část podkovy, „destilační a koncentrační stůl. A vpravo balíme výrobky a připravujeme je k odeslání.“

Je to dokonalá linka na přípravu lektvarů, pomyslela si. Všechno mělo své místo, nebyly tam žádné zbytečné prostory, žádné haraburdí, i když systém běžel, nic rozlitého nebo v nepořádku. Nebylo divu, že na to byl Snape hrdý. A také nebylo překvapující, že jeho podnik byl ziskový.

„SL, s.r.o.,“ četla nahlas na krabicích naskládaných napravo. „To je vaše firma?“

„Zkratka pro Snapeovy lektvary,“ pokrčil rameny. „Kdybych na těch výrobcích použil své jméno, pravděpodobně bych je neprodal.“

„Myslíte, že by si je od vás nikdo nekoupil, protože...“ její hlas se zvolna vytratil.

Snape si odfrkl. „Chtěla byste obchodovat s vrahem?“

„Předpokládám, že ne.“

„Samozřejmě, že ne, když vezmete v úvahu fakt, že jsem byl na černé listině prakticky každé kouzelnické firmy v -“ Náhle se odmlčel, jako by si uvědomil, že už řekl příliš mnoho.

Vykulila oči. „Na černé listině?“ opakovala mdle.

„Uvažovala jste, proč chodím ke Kostkovanému poníkovi, do mudlovské hospody? Nedovolí mi jít do kouzelnické.“

„Ale – to je neoficiální, určitě...“

„Samozřejmě, že je to neoficiální,“ odsekl. „Nemyslíte si, že ministerstvo by bylo tak necitlivé, že? Ne, to byla zcela dobrovolná aktivita mých kolegů kouzelníků. Jsem šťastný, že mohu ještě získat zásoby k výrobě lektvarů, které prodávám.“

„Je mi to líto,“ reflexivně vyhrkla z čiré zdvořilosti, ale pak si uvědomila, že to bylo asi to nejhorší, co mohla říct.

„Takže už jsme zase u toho, že mě litujete?“

„Vůbec ne,“ zvedla vzdorně bradu. „Myslím, že jste z neudržitelné situace vytěžil maximum. Lituji jen toho, že to bylo nutné.“

Soustředěně na ni hleděl, pak zamumlal: „No, doufám, že se vám líbí v Kostkovaném poníkovi, protože šance na jídlo jinde jsou nulové.“

Usmála se. „Ráda si myslím, že jsem flexibilní.“

„Čaj je hotový!“ zazněl k nim z chodby Nořin hlas.

„Můžeme?“ pokynul ke schodům.

Přikývla a vydala se vzhůru. V polovině úzkého schodiště jí uklouzla noha a klopýtla. Silná ruka jí zezadu sevřela paži a zabránila jí v pádu. Přesto skončila stočená bokem na schodech, zírající Snapeovi rovnou do obličeje.

Měla pocit, že jí srdce na dlouhou chvíli přestalo bít.

Snape měl ve tváři stejně zmatený výraz, jaký si pamatovala ze Silvestra. Přesto tentokrát neztrácel čas, nejevil žádnou nechuť. Naklonil se a opatrně, zkusmo ji políbil.

Byly to první klopýtavé krůčky, počátek cesty k objevům, prvotní zkoušení vody. Hermiona vnímala, jak jeho zvědavost soupeří s váháním a krátce uvažovala, co zvítězí. Pak vztáhla ruku a dotkla se jeho tváře – už mu rašilo strniště – a náhle byla ponechaná napospas své vlastní zvědavé povaze. Ztracená v polibku chtěla myslet a zkoumat, avšak nebyla toho schopná.

Severus se odtáhl, ale oči měl upřené na její tvář. „Nevím, co s tebou mám dělat,“ zamumlal.

Ten pocit znám. „Ani já ne,“ zašeptala.

Zdálo se, že chvíle zhoustlá napětím bude trvat věčně, ale...

„Řekla jsem, že čaj je hotový!“ zakřičela odkudsi shora Nora.

Jako by na ně někdo chrstl ledovou vodu.

„Hned tam budeme!“ zařval zlostně Snape a Hermiona mu to nezazlívala. Sama teď chtěla na Noru řvát.

Ale ten okamžik už byl pryč. Po trapné čtvrthodině strávené pitím Earl Greye se Hermiona odporoučela. O dalších návštěvách Severus nic neříkal.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 15. Nabídka Od: sisi - 18.07. 2021
Bláznivý červík vzadu v hlavě mi vrtá, že ony autorské úpravy pro časopis poněkud pozmění znění Hermionina rukopisu a převrátí mnohé skutečnosti naruby. To se Hermině líbit nebude. Děkuji za překlad.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 15. Nabídka Od: zuzule - 25.04. 2017
Ale tak Noro sakra!
Re: Kapitola 15. Nabídka Od: denice - 25.04. 2017
Taky se mohla sebrat a jít domů, že? Díky :-)

Re: Kapitola 15. Nabídka Od: Folwarczna - 20.04. 2017
Tykání? V Jeho podání to není červená knihovna, ale těžké erotično.
Re: Kapitola 15. Nabídka Od: denice - 21.04. 2017
Tak k tomu se nedá nic dodat - jen klobouk dolů, vystihlas to nádherně. Děkuji.

Re: Kapitola 15. Nabídka Od: luisakralickova - 20.04. 2017
Paráda, přesně podle mého gusta, jen doufám, že Darius není příbuzný Rity Holoubkové. Díky za kapitolu.
Re: Kapitola 15. Nabídka Od: denice - 21.04. 2017
Páni, to by bylo něco, Rita by se pěkně vyřádila :-) Děkuji.

Re: Kapitola 15. Nabídka Od: sisi - 20.04. 2017
Děkuji za další krásnou kapitolu. Vypadá to, že se Hermiona a Severus začínají sbližovat, ten polibek na schodech měl jaksi faustovský podtext, maně mi vyplula vzpomínka na jeho parafrázi: "Vteřino, stůj, vždyť jsi tak krásná!" A co Faust nechtěl, v tu ránu se objevil čert a předložil mu účet. Zde se ozvala Nora podávala čaj. Hm, Earl grey, tak voňavý, že by pomohl i mrtvému, to si dali. Nemuselo jim to být trapné, mohli si to raději užít. Dík za překlad, těším se na další kapitolu.
Re: Kapitola 15. Nabídka Od: denice - 21.04. 2017
Nora by se asi pěkně poděkovala za srovnání s ďáblem, a Severus by se zřejmě vyděsil k smrti, kdyby najednou spustila: "Chudák, s tou poslední, v níž klam a mam, nechce se rozloučit, s tou prázdnou chvilkou." Ale představa je to pěkná :-) Děkuji.

Re: Kapitola 15. Nabídka Od: martik - 20.04. 2017
Já teda nevím, jestli jsem zbytečně paranoidní, ale nějak se mi to z tím vydáním nezdá. Zvlášť to, že budou v redakci dle libosti upravovat. Aby z toho nakonec nebyl lov na senzaci. Ten konec je krásný, tak citlivě napsaný a hlavně přeložený ♥. Asi jsem se rozplynula. Děkuji.
Re: Kapitola 15. Nabídka Od: denice - 21.04. 2017
Řekla bych, že většinu materiálů před vydáním upravují, to je běžná praxe. Ale máš správný pocit - nějaký zádrhel tam bude... Děkuji!

Re: Kapitola 15. Nabídka Od: Lupina - 20.04. 2017
Hmmm, jsem si lebedila. Hermiona bude vydávat, měla důvod zajít za Snapem a ještě došlo k polibku. Hrozně se mi líbí ta civilnost. Líbali se na schodech, až se kolena podlamovala, ale zakončili to čtvrthodinovým trapným pitím čaje. A já jsem moc zvědavá, co pro ně autorka připraví příště. Děkuji za tuto lahůdku, děvčata.
Re: Kapitola 15. Nabídka Od: denice - 21.04. 2017
Civilnost - to je přesně ten správný výraz. Vidím je úplně zřetelně, jak proti sobě upjatě sedí, decentně usrkávají z šálků a v hlavě jim to šrotuje: Co teď? Co s tím? Proč nic neříká? Ale oni si to přeberou .-) Děkujeme!

Re: Kapitola 15. Nabídka Od: margareta - 20.04. 2017
Díky Merlinovi za Noru. Zasáhla v pravý čas! To podstatné se stalo a netřeba věci urychlovat. Už tak jsou oba zmatení dost. Hlavně, že ví, že jsou na tom stejně!! Teď můžou přemýšlet jak o sobě, tak o tom druhém! Vždyť se prakticky neznají a je mezi nimi spousta otázek, na které neznají odpovědi!! Trochu mě mate Severusova situace. Na večírku to vypadalo, že je uznávaný a ctěný a teď takový bojkot? Možná je to jenom konkurenční zášť? A jak mu můžou zabránit chodit do hospody? Hospodským se přece vždycky jedná hlavně o tržbu, je jim fuk, kdo u nich utrácí, hlavně, že utrácí, ne? To jim vyhrožují? nebo je podplácejí? A co bude v tom případě s tím časopisem? To ho vypálí, nebo pomlátí redaktory, aby zabránili vydávání rukopisu?? Tohle je perfektní povídka! Skoro jako detektivka. Díky moc za kapitolu!!
Re: Kapitola 15. Nabídka Od: denice - 21.04. 2017
Nora je v tomto případě vážně užitečná - představ si, k čemu všemu na těch schodech mohlo ještě dojít! Myslím, že Severus je vysoce ctěný u zákazníka z druhé strany zeměkoule, vážený u svých obchodních partnerů v Británii, kteří by se bez jeho výrobků těžko obešli, ale naprosto nežádoucí u většiny obyvatelstva. Mně by se asi taky nechtělo jít na večeři někam, kde bych musela snášet jedovaté pohledy, polohlasné poznámky a třeba i nejhorší obsluhu, v pozdějších hodinách i útoky a prokletí od těch, kdo už požili :-) Rukopis je o válce a spoustě lidí, kteří se jí účastnili, ne jen o Snapeovi, a navíc redaktor nechodil do Bradavic a Severuse osobně vůbec nezná:-) Děkuji!

Re: Kapitola 15. Nabídka Od: Gift - 20.04. 2017
Co je ted vic na oslavu - Hermionino vydani nebo Severusuv polibek? Oboje by mohlo by jiskrivejsi, pompeznejsi a romantictejsi, ale toto je prekrasna, citliva povidka a tak si to muzeme vychutnat po douscich. Presne dle meho gusta. :-) Dekuji, denice!
Re: Kapitola 15. Nabídka Od: denice - 21.04. 2017
S oslavami bych ještě chvíli počkala, rozhodně ještě párkrát zajiskří. Jsem ráda, že se ti tempo a styl vyprávění líbí, přesně z tohoto důvodu jsem si povídku k překladu vybrala. Děkuji.

Re: Kapitola 15. Nabídka Od: makyboris - 20.04. 2017
Ach... tuhle povídku já prostě miluju! Jde tak zlehka, všechny věty jsou důležité. Severusova povaha je přesně podlé mého gusta a moc se mi líbí, jak je vystiženo chování kouzelníku k Severusovi, protože i já jsem si v mnoha jiných povídkách říkala, jak podezřele lehko ho kouzelnická společnost dokáže vzít na milost, ale tady ne... tady je to reálné. Tedy...tak, jak to může být reálné v kouzelnickém světě. Moc se těším na další kapitoly a doufám, že již brzy bude nějaký střet citů mezi Hermionou a Severusem, chtělo by to zas trošku rozruch :)
Re: Kapitola 15. Nabídka Od: denice - 21.04. 2017
Moc děkuji za krásný komentář a neboj se - nějaký rozruch ještě bude, vždyť známe Severuse, u něj nemůže být nic docela jednoduché ;-)

Re: Kapitola 15. Nabídka Od: silrien - 20.04. 2017
Sakra, Noro, jak jsem si tě oblíbila, tentokrát jsi mě naštvala. Ale i tak to byla kapitola skvělých zpráv. Nejspíše bude vycházet Hermionina kniha a Severus vůči ní není imunní. Velice děkuji
Re: Kapitola 15. Nabídka Od: denice - 21.04. 2017
Nora prostě jen plnila svoje povinnosti, jak ji to maminka naučila, a rozhodně by nenechala vychladnout čaj :-) Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme: