Preklady fanfiction Harryho Pottera

Shrnutí: Lily a ostatní se dozvědí, jak se k nim oněch šest návštěvníků dostalo a jak její syn v druhé časové linii přežil.

* * *

Lily seděla v Brumbálově kanceláři a probodávala očima tu, tu domýšlivou holčinu. Jak se jí opovažuje říct, že nemůže vidět své vlastní dítě!

Vařila se v ní krev; už jen pomyšlení na to, co ta holčina udělala, když se Lilyin syn zhroutil v ošetřovně na zem! Ta Grangerovic holka měla tu drzost postavit se mezi ní a její dítě a říct jí, že dělá „víc škody než užitku".

Ta Grangerovic holka dokonce váhala, jestli má Poppy dovolit, aby dala Harrymu uklidňující lektvar. Ta holčina chtěla na lektvar seslat své vlastní diagnostické kouzlo, aby se ujistila, že je „bezpečný".

A aby se situace ještě zhoršila, běžná dávka lektvaru na Harryho nezabrala. Chudák chlapec musel dostat trojitou, aby byl schopen usnout.

„Lily, prosím, dej si čaj," konejšila ji Minerva. „Zklidní ti to nervy."

„Já se nechci zklidnit!" odsekla Lily, aniž by z té holčiny spustila oči. Ta čarodějka s bohatou hřívou vlasů seděla před Brumbálovým stolem obklopená Ronem, Nevillem a Ginny. Ta Grangerovic holka rozhodla, že by „jejich" Lenka měla zůstat na ošetřovně u Harryho a dát jí vědět, kdyby se něco stalo. „Potřebuji vidět svého syna."

Ještě víc Lily rozzuřilo, že ta holčina vůbec nezvedla hlavu. Zbytek dětí z druhé časové linie se zvědavě rozhlížel po ředitelně. Ale ta Grangerovic holka odmítala zvednout hlavu. Upírala oči na podlahu pod svýma nohama a všechny v místnosti ignorovala.

Napětí v ředitelně bylo přímo hmatatelné. Lily cítila, jak James za jejími zády přechází sem a tam. Alice a Remmy nervózně postávali vedle matky a zoufale si přáli své rodiče uklidnit, jenže netušili jak. Remus a Sirius trpělivě stáli u dveří a čekali na odpovědi. Většinu prostoru zaplnil klan Weasleyových, dychtivý po opětovném povídání s bratrem a synem Ronem a po seznámení s další sestrou a dcerou Ginny. Grangerovi seděli poblíž Lily; očividně chtěli svou osmnáctiletou dceru prostě jen držet. Brumbál rozhodl, že Michelle Blacková a Emilia Grangerová jsou na toto jednání příliš malé, a tak Michelle měla za úkol pohlídat holčičku venku.

„Citronové bonbony?" nabídl Brumbál lidem ve své kanceláři krabici se sladkostmi. On sám seděl za psacím stolem se Severusem a Minervou po boku.

´Skřet vezmi toho nesnesitelného chlapa!´ pomyslela si Lily. ´Jak tu může jen tak klidně sedět? Proč tohle absurdní´"setkání" neukončí, abych mohla jít za svým dítětem?´

Musela jít za Harrym, zjistit, proč se na ni díval s takovým strachem a hrůzou. Proč jí ta holčina řekla, že dělá víc škody než užitku? Copak její protějšek, ta Lily z druhé časové linie dělala něco špatně? Byla to ona, kdo zanedbával své dítě? Týral ho?

„Vaše kostýmy mě dost překvapily," začal Brumbál zvesela. „Kdo z vás vymyslel, že tu kuriózní mudlovskou tradici vzkřísíte?"

„To byl nápad Harryho a Hermiony," odpověděl Ron nevinně. Lily se pozastavila nad pohledem, který Hermiona vyslala k vytáhlému zrzavému kouzelníkovi, ale co naplat, tohle byl Ron. Vysoký mladík se pod dívčiným pohledem doslova zavrtal do židle.

„Báječné. Beru to tak, že vy jste představoval Merlina, pane Weasley?" zeptal se Brumbál bez ohledu na Hermionin ledový pohled. Ron slabě přikývl a stále se snažil vyhnout Hermioniným očím. „A slečna Láskorádová byla muchlorohý chropotal, jestli se nepletu. Pane Longbottome, vy jste byl dozajista Marián Krásnohorský¹⁾ . Ale u těch zbylých tří kostýmů jsem nerozeznal, koho měly reprezentovat."

„Já jsem byla převlečená za Ufňukanou Uršulu," informovala ředitele Ginny.

„Harry byl Zlatoslav Lockhart a Hermiona domácí skřítek," doplnil Neville.

„Jo, Harry si s Lockhartem docela vytrpěl, když tu ten chlap byl profesorem," uculil se Ron. „Harry ho výtečně napodoboval... AU!"

Ron vykřikl bolestí, protože mu Hermiona dupla na nohu.

„Proč jsi to udělala?" zeptal se Ron, který si mnul nohu. Dívka neodpověděla, jen se na něj dál mračila. „Hermiono, já nejsem Harry; mně to budeš muset říct nahlas."

„Sklapni," okřikla ho Hermiona, jako by mluvila s malým dítětem. „Může to být past. A nedívej se nikomu do očí, zejména ne Brumbálovi nebo Snapeovi."

„Proč si myslíte, že je to past?" ozval se někde za Lily Lupin; nebyla si jistá, kde stojí, protože neustále pokračovala v zahlížení na tu domýšlivou holčinu. „A kdo myslíte, že tu past nastražil?"

„Voldemort," zareagovala Hermiona se slabým zakoktáním. Lily se rozhlédla a všimla si, že jediní další lidé v místnosti, kteří se při vyslovení Voldemortova jména neotřásli, byli James, Remus, Sirius, Albus a ona. Dokonce i zbylé tři děti z druhé časové linie se zachvěly.

„A proč si myslíte, že by se Pán zla obtěžoval nastražit past na pár puberťáků?" optal se s úšklebkem Snape.

„Už to dřív udělal," odpověděla Hermiona, která se vrátila k zírání do země. Zbylí tři návštěvníci následovali jejího příkladu a také sklopili oči. „Ačkoliv to nikdy nebylo tak komplikované," zamumlala Hermiona.

„A co, slečno Grangerová, co mohu udělat, abych vám a vašim přátelům dokázal, že to není past?" zeptal se Brumbál a sepjal ruce.

Vypadalo to, že Hermiona na chvíli zvažuje možnosti.

„Sdělte mi obsah proroctví," vyžádala si. „Jestli chcete, můžete část vynechat, ale sdělte mi obsah věštby, kterou udělala Trelawneyová."

„Nepletu se, když říkám, že obsah této věštby zná ve vaší časové linii jen pár lidí?" zeptal se Brumbál.

„Jen nás šest a náš Brumbál," odpověděla Hermiona.

„V této realitě je věštba všeobecně známá," konstatoval Brumbál.

„Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána zla, se blíží..." recitovala Lily monotónním hlasem, „narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, narodí se, až sedmý měsíc bude umírat... a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného, on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná..."

Hermiona přestala hypnotizovat pohledem podlahu a s doširoka rozevřenýma očima pohlédla na Lily.

„... a proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu... Ten, v jehož moci je porazit Pána zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat..."²⁾

„Asi před dva a půl rokem byl náš pan Longbottom zavražděn v závěru Turnaje tří kouzelnických škol," sdělil Brumbál dětem. „V té době byly všechny tři osoby zmíněné v proroctví, totiž Lord Voldemort, malý Harry a pan Longbottom pokládány za mrtvé. Takže ministerstvo považovalo za možné dát celý obsah věštby ve známost."

„Byl jsem... chci říct, on byl... ehm, ten druhý Neville byl šampion?" zeptal se Neville zmateně.

„Ano, pane Longbottome. Ale v tomto okamžiku vás musím požádat, abyste nám řekli, jak jste se vy všichni ocitli v tomto čase," prohlásil Brumbál.

„Byli jsme v Prasinkách, když Harry vycítil Voldemortovu přítomnost," začala Hermiona. Lily zmateně zvažovala, jak by její dítě mohlo poznat přítomnost Pána zla a chystala se s tou otázkou vytasit, ale ta holčina pokračovala ve vyprávění. „Harry povolal několik členů BA, což je, ehm, Branná armáda, klub, kde nás Harry učí obranu proti černé magii."

„Harry je v obraně tak dobrý, že učí jiné studenty?" vyhrkl James užasle, i když s podtextem hrdosti.

„No, taky byste byl dobrý, kdyby se vás čtyři z vašich pěti učitelů OPČM snažili zabít," poznamenal Ron s uchechnutím.

Při Ronově poznámce Lily hlasitě vyjekla a spolu s ní většina lidí v místnosti. Šokovalo ji pomyšlení, že se její dítě snažili spolu s Voldemortem zabít čtyři další dospělí kouzelníci.

„No, vlastně," pokračoval Ron bez ohledu na šokované výrazy lidí okolo, „snažilo se ho zabít všech pět. Nepočítal jsem Lupina, když to bylo při úplňku a..."

Hermiona, aniž by na Rona pohlédla, zvedla nohu a znovu mu dupla na nárt. Zrzavý kouzelník vykřikl bolestí.

Remus, Sirius, James a Lily si vyměnili znepokojené pohledy. Bylo jasné, že v časové ose, ze které tyto děti přišly, bylo všeobecně známo, že Remus je vlkodlak. A Ron to málem vyhrkl v domnění, že je to obecně známá informace i tady. Naštěstí si ta Grangerovic holka uvědomila, co se Ron chystá udělat, a zastavila ho.

„Jak jsem říkala," navázala Hermiona ignorující Rona, „Harry nařídil některým z BA doprovodit ostatní studenty zpět do hradu. Než ale stihla většina studentů uniknout, hemžilo se to v Prasinkách Smrtijedy. Rojili se ze všech stran a spolu s nimi taky tři Voldemortové.

Smrtijedi nepředstavovali tak velký problém, ale ti tři Voldemortové na nás drsně dotírali. Harry seslal o něco víc kleteb než my ostatní. Taky si všiml obracečů času, které měli všichni Voldemortové na krku. Podobný jsem používala ve třetím ročníku," vysvětlila Hermiona. „Já... naznačila jsem Harrymu, co se děje, a vymysleli jsme plán."

„Tím myslíš," přerušil ji Ron, který si stále masíroval nohu, „že vy dva jste si jako vždycky vyměnili pohledy, a on hned chápal, jak to myslíš."

Hermiona zmrazila Rona pohledem, který jasně říkal ´sklapni´.

„Vymysleli jsme, že Harry by měl Voldemorta rozptýlit a já bych si přivolala obraceč času a snad dala věci do pořádku," začala znovu Hermiona. „Harry vypálil Voldemortům pod nohy sérii výbušných kouzel. Odvedl tím jeho pozornost a já si přivolala obraceče. Bohužel jeden z Voldemortů vypálil také výbušnou kletbu na obraceče a zničil je.

Všechny nás zasypal písek z obracečů a země se začal třást. Byli jsme obklopení nějakým druhem písečné bouře, která se vzala merlinví odkud. Myslím, že zničení obracečů času zahájilo paradox, který způsobil tu bouři. Chci říct - všechny ty obraceče byly ten jeden, jen vracený v čase. Kdyby byl zničený předtím, než ho použili k návratu do časové smyčky, jak by mohl existovat jiný obraceč, který by šel zničit? Ale pokud byl zduplikován prostřednictvím magické manipulace s časem, neměl by jít zničit." Lily zaznamenala, že Ron si náhle mne spánky; mladý kouzelník si snahou sledovat Hermioninu teorii očividně přivodil bolest hlavy. „Ten paradox musel způsobit písek z obracečů, který se stal nestabilním. Písek, který nás pokryl, byl naplněný mocnou magií. Bylo to, jako bych byla tažena na všechny strany. Rychle jsem se rozhlédla a zaznamenala jsem, že na ulici je jen nás šest a ti tři Voldemortové. V tu chvíli jsem viděla, jak Voldemortové uvízli v bouři. Každého z nich zcela zničila magie; jejich těla byla doslova rozervána na kusy. Myslím, že my jsme byli před ničivou bouří chráněni pískem, který nás pokrýval. V tom všechno zčernalo," pokračovala Hermiona. „Další věcí, kterou si pamatuju, je to, že jsem se probudila tady, a vy, pane profesore Brumbále, jste vysvětloval, že většina našich protějšků zde je mrtvých."

„Prvotní vyšetření ukázalo, že jste všichni trpěli těžkým magickým vyčerpáním a několika drobnými zraněními," zapojil se do vysvětlování Brumbál. „Věřím, že písek ze zničených obracečů musel využít vaše magická jádra. Vyčerpali jste své magické rezervy, ale zvládli jste se přesunout do této časové osy místo toho, abyste vymazali svoji existenci.

A teď, když je toto vyřešeno, musím se zeptat," dodal Brumbál, „co si myslíte, že se ve vaší časové linii stalo, že to způsobilo takový odklon od té naší?"

Čtyři děti si vyměnily pohledy a ta Grangerovic holčina se poprvé od vstupu do kanceláře otočila čelem k Lily. Hluboký smutek v dívčiných očích Lily velmi zasáhl.

„Možná by bylo nejlepší, kdybych začal od začátku," nadnesl Brumbál poté, co nikdo nejméně minutu nepromluvil. „Od chvíle, kdy se naše dvě reality odklonily."

„Před šestnácti lety odešli Potterovi a Longbottomovi do úkrytu. Byli chráněni Fideliem; nevíte náhodou o tom kouzle?"

„Ano, pane; totéž se stalo i v naší linii," odpověděla Hermiona a otočila se k Lily zády.

„No, strážcem tajemství Longbottomových byla Amelie Bonesová a u Potterových to byl Sirius," pokračoval Brumbál. „Ale James a Sirius si mysleli, že je to příliš očividná volba a tak se rozhodli udělat strážce tajemství z Petra Pettigrewa."

„Stejná výměna byla provedena i v naší ose," dodala Hermiona.

„Domnívám se, že další část je ta, kdy se naše linie budou lišit," řekl Brumbál. „V den Svátku všech svatých přišel Petr k Potterovým a lhal jim. Řekl jim, že s nimi chci mluvit, a že ohlídá Harryho. Krátce předtím, než Lily a James dorazili do mé kanceláře, zastavil se tu Remus se znepokojivou zprávou, že Madam Bonesová byla unesena. Chystal jsem se zkontrolovat Longbottomovy, když do kanceláře vešli Lily a James. Okamžitě jsem věděl, že Petrova zpráva byl trik, jak dostat Harryho rodiče pryč, aby Voldemort nemusel čelit žádnému odporu. Všichni společně jsme se vydali do Godrikova dolu. Shodou okolností šel v tutéž chvíli zkontrolovat Sirius Petra. Když ho nenašel, došlo mu, že je něco špatně, a rovněž vyrazil do Godrikova dolu. Potkali jsme se ve vsi, ale bohužel jsme přišli pozdě.

Lord Voldemort zavraždil malého Harryho jen chvilku předtím, než bychom ho byli schopní zastavit," pokračoval Brumbál s pohledem na Potterovi, ve kterém se zrcadlil nelíčený smutek. „Ale nebyl čas truchlit pro dítě, protože proroctví se stále mohlo týkat i našeho pana Longbottoma, čili byl také ve smrtelném nebezpečí. Naštěstí Madam Bonesová, strážkyně tajemství Longbottomových, řekla nám pěti, kde se celá rodina skrývá. Takže Sirius, Remus, James..." Brumbál se na okamžik odmlčel a rychle, téměř nepostřehnutelně stočil pohled k Lily, a pak pokračoval, „... a já jsme se přesunuli k Longbottomům."

Brumbál obrátil svou pozornost k Nevillovi.

„Je mi to moc líto, pane Longbottome, dorazili jsme příliš pozdě," pronesl Brumbál zarmouceně. „Voldemort už vaše rodiče zabil."

„Chápu," hlesl Neville krátce a bez zármutku. Když si všiml nevěřících pohledů přítomných, dodal: „V naší době byli mí rodiče mučeni Lestrangeovými a Skrkem. Přišli o rozum, když jsem byl ještě dítě. Od té doby jsou katatoničtí. Vidím to tak, že by pro ně bylo milosrdnější zemřít rychle než protrpět tolik bolesti."

„To je ale bizarní náhoda," ozvala se McGonagallová. „K téže události došlo i v naší časové ose, ale v případě bystrozora Kingsleyho Pastorka a jeho ženy."

„Když jsme vrazili do Nevillova pokoje, Voldemort se právě chystal seslat na něj kletbu," vrátil se k vyprávění Brumbál. „Zareagoval jsem, čistě instinktivně, a vypálil svou vlastní smrtící kletbu dřív, než Voldemort stihl dokončit inkantaci."

Neville, Ron a Ginny byli očividně zcela zaujati vyprávěním, ale Lily si všimla, že Hermiona měla ve tváři nevěřící výraz. Mladá čarodějka šokovaně hleděla na ředitele.

„Protože lord Voldemort zemřel při pokusu zabít našeho pana Longbottoma, byl tento mladý muž před lidmi vyhlášen jako hrdina, kterého tisk označil za ´Chlapce, který přežil´," uvedl Brumbál.

Lily tou přezdívkou vždy opovrhovala. Pokaždé, když slyšela Longbottoma takto oslovit, měla pocit, jako kdyby jejímu dítěti říkali ´Chlapec, který zemřel´.

„Váš protějšek, pane Longbottome, si v roli celebrity liboval," řekl Brumbál. „I za tu krátkou dobu, co vás znám, mohu říci, že jste laskavý a statečný mladík. Náš pan Longbottom byl jaksi... méně zdvořilý a vstřícný."

„Byl to nabubřelý mizera, tak je to," nadhodil George.

„Jo, vykračoval si po hradě, jako kdyby byl král nebo něco podobného," dokončil Fred.

„No, ehm, to mě mrzí," hlesl Neville s pocitem, že by se měl za chování svého protějšku omluvit.

„Omluva netřeba," usmál se Brumbál. Když se ale otočil k Ronovi a té Grangerovic holce, jeho úsměv se rychle vytratil. Lily si všimla, že dívka mu nevěnovala tolik pozornosti jako ostatní děti. Čelo měla svraštěné, jako kdyby se na něco soustředila. „Náš Ron a Hermiona byli v prváku zabiti trollem na dívčí umývárně."

„Tak moment," přerušil ho Ron. „V naší linii jsem si ten den na Hermionu ani nevzpomněl, dokud se o ní nezmínil Harry. Byl to Harry, kdo rozhodl, že se po ní musíme jít podívat, když jsme se doslechli o trollovi. Co se stalo tady?"

„To byla moje chyba," promluvil Percy. „Když jsem tu noc doprovázel prváky zpět do ložnic, všiml jsem si, že je nás nějak málo. Zjistil jsem, že jsi... chci říct, že ten druhý Ron jí řekl něco, kvůli čemu se rozplakala. Chtěl jsem, abychom se ji vydali hledat, protože učitelé se věnovali pátrání po trollovi.

A taky jsem doufal, že pokud tu dívku ´zachráníme´, Nebelvír bude oceněn a oslavován," začal téměř hystericky vzlykat Percy. „Přiměl jsem tě jít pro Hermionu do dívčí umývárny. Jakmile jsem zaslechl toho trolla... snažil jsem se ho zastavit, ale mrštil se mnou o zeď. Když jsem se po pár minutách probral, viděl jsem, jak troll vyšel z umývárny... a jeho palice byla pokrytá... byla pokrytá..." Percy padl před Ronem na kolena. „Je mi tak líto, že jsem tě nemohl chránit... Je mi líto, že jsem tě poslal na smrt..."

Ron se naklonil ke svému truchlícímu bratrovi a poplácal po temeni.

„To je v pořádku," pronesl a znovu se usadil na židli.

Zatímco zbytek rodiny Weasleyových z této časové linie obklopil Percyho uklidňujícím objetím, Ginny z jiného času hrubě pleskla Rona po hlavě a zavrčela: „Pařez!³⁾"

Než se někdo stihl zeptat Ginny na její bizarní narážku, začal znovu mluvit Brumbál: „V době, kdy byl náš pan Longbottom ve čtvrtém ročníku, pořádali jsme Turnaj tří kouzelnických škol."

Lily zuřila. Proč nadále marní čas vyprávěním historie této časové osy těm dětem? To její leží v bezvědomí na ošetřovně, šokované pouhým pohledem na svoji matku. Lily si založila ruce na prsou a obrátila se k řediteli zády, díky čemuž zaregistrovala, že Ginny z druhé linie hrozivě sleduje svůj protějšek.

„Promiňte, pane profesore," přerušil Ron znovu Brumbála, „ale já to musím vědět. Co se stalo s Quirrellem a Kamenem mudrců?"

„Vy o tom víte?" zeptal se Brumbál s nádechem úžasu. „V této časové linii jsme to drželi v tajnosti. Jak jste se o tom vůbec dozvěděli?"

„No, Harry, Hermiona a já jsme ho zastavili," sdělil mu Ron s pyšným úsměvem.

„Cože?" vyhrkl James. „Co to říkáš? Byli jste teprve v prváku!"

„Jo, porazil jsem šachy, co nachystala McGonagallová. Hermiona rozluštila Snapeovu logickou hádanku," vysvětloval Ron, „a Harry čelil Quirrellovi, kterému trčel z týla Vy-víte-kdo."

„Harry čelil Voldemortovi, když mu bylo teprve jedenáct?" vyjevila se Lily.

„Ále, Harry se střetával s Vy-víte-kým v jednom kuse," odpověděl Ron. Hermiona vysledovala směr jeho myšlenek a zvedla ruce, jako by ho chtěla zastavit, ale zrzavý chlapec pokračoval. „V prváku se s ním setkal před Zrcadlem z Erisedu. Vlastně na něj taky narazil už předtím v Zapovězeném lese. Ve druháku to byl stín vzpomínky Vy-víte-koho. A pak s tím hadím ksichtem bojoval, když ten parchant vstal v našem čtvrťáku z mrtvých." Lily hlasitě vyjekla a rozplakala se hrůzou z toho, čemu musel její syn čelit. „A v páťáku Harryho posedl..."

„Rone! Sklapni!" nařídila mu Hermiona. Ron konečně zaznamenal výraz hrůzy na tvářích Jamese a Lily. „A očividná odpověď na vaši otázku je ta, že Quirrell a Voldemort nemohli Kámen získat, protože ho chtěli použít. Brumbál očaroval Zrcadlo tak, aby nevydalo kámen někomu, kdo ho chce použít. V naší historii se Brumbál objevil krátce poté, co Harry a Quirrell začali bojovat."

Lily při představě, jak jen jedenáct let starý Harry čelil dospělému kouzelníkovi, zbledla.

„To je velice bystré, slečno Grangerová," pochválil Brumbál mladou čarodějku. „Dorazil jsem do komnaty se Zrcadlem a zjistil jsem, že tam Quirrell stojí a prosí svého mistra, aby mu dal ještě jednu šanci. Když jsem dal svou přítomnost najevo, Lord Voldemort opustil Quirrellovo tělo, čímž mu způsobil pomalou a bolestivou smrt. A vzhledem k tomu, že pan Weasley řekl, že se Harry utkal s Pánem zla ve svém čtvrtém ročníku, dá se jednoznačně předpokládat, že šampionem turnaje byl Harry, nikoliv pan Longbottom?"

„Ale proč jsem byl šampionem já?" zeptal se Neville. „Harry je přece Chlapec, který přežil."

„Protože v tomto světě byl Chlapcem, který přežil, náš pan Longbottom," znovu osvětlil Brumbál, „stal se Voldemortovým cílem a byl une-"

„Proč jsi tady?" přerušil ředitele Ginnin hlas. Lily se k ní otočila a spatřila, jak zrzavá čarodějka z druhé linie roztřeseně vstala s pohledem upřeným na svůj protějšek. „Jestliže tady nebyl Harry, aby zachránil Rona a Hermionu z tohoto světa, a oni kvůli tomu zemřeli, proč jsi tady ty?"

„Já... já nevím, o čem mluvíš," odpověděla zdejší zrzka.

„Řekla jsi něco jiného než já?" vyptávala se ta druhá Ginny se slzami v očích. „Řekla jsi mu něco, co já ne, co ho přimělo, aby si tě oblíbil?"

„Gin, to je v pořádku," řekl Ron a konejšivě položil ruku na sestřino rameno.

„KDYŽ TU NEBYL HARRY, ABY TĚ ZACHRÁNIL," vykřikla druhá Ginny, která se bratrovi vytrhla, „PROČ JSI STÁLE NAŽIVU?"

Ron a Neville se ochranitelsky postavili po jejím boku, zatímco pan Weasley zaštítil svou dceru z této časové linie a dožadoval se vysvětlení: „O co tu jde?"

Ta druhá Ginny se zhroutila Nevillovi do náruče. Ron ji hladil po zádech a Hermiona ji uchopila za ruku.

„Ehm... Ginny," zeptal se Ron s očima upřenýma na zdejší zrzku, „kde je ten deník? Kde je Raddleův deník?"

Ginny vrhla ustaraný pohled na svého otce a pak na Brumbála. Ředitel otevřel zásuvku stolu a vytáhl odtud malý červený sešit.

„Myslíte toto, pane Weasley?" pozvedl notes do výše. Ta druhá Ginny zakňourala a schovala se za Nevilla, který vypadal, jako kdyby se dívku snažil před tím sešitem zaštítit.

„Když slečna Weasleyová nastoupila do prvního ročníku, objevila mezi svými věcmi tento zápisník," řekl Brumbál a vrátil notes zpět do jedné ze zásuvek. Když byl z dohledu, děti z druhé časové linie se viditelně uvolnily.

„Albusi, co je to za sešit?" zeptal se Artur.

„Jde o zápisník studenta, který před časem chodil do Bradavic," vysvětlil Brumbál. „Zápisník obsahuje magickou kopii jeho vzpomínek, nebo chcete-li, jeho stín."

„Je nebezpečný?" zeptal se Remus.

„Značně," prohlásil Brumbál. „Ten student se jmenoval Tom Rojvol Raddle."

„Voldemort," hlesl James šokovaně.

„Ano," pokračoval Brumbál. „Pár týdnů po začátku školy za mnou slečna Weasleyová přišla a tento deník mi předala. Uvedla, pokud se nepletu, že ji otec varoval před věcmi, které mohou myslet samy za sebe."

„Byla jsem tak hloupá," zabořila druhá zrzavá dívka tvář do Nevillovy hrudi a rozplakala se.

„To je v pořádku, Ginny," utěšoval ji Neville a přitáhl si ji blíž. „Hádám, že tahle Ginny byla trochu opatrnější kvůli tomu, že její bratr zemřel, to je celé."

„Předpokládám, že ve vaší časové linii byla Komnata znovu otevřena?" zeptal se Brumbál. Neville a Ron krátce přikývli. „Byl někdo zraněn?"

„Několik studentů zkamenělo, včetně Hermiony," objasnil Ron. „A Vy-víte-kdo vysál... téměř..."

Ron měl očividně potíže svůj výklad dokončit.

„Pokusil se čerpat životní sílu z vaší sestry," nadhodil Brumbál. Ron znovu přikývl. „A vy jste zmínil, že Harry čelil Voldemortovu stínu, takže lze předpokládat, že to byl Harry, kdo zachránil slečně Weasleyové život?"

Ron ještě jednou kývl.

„Zdá se tedy, že naše dva světy jsou diametrálně odlišné," konstatoval Brumbál.

„A to nevíte ani polovinu," zamumlal Ron. Lily by přísahala, že se podíval na své rodiče se slzou v oku.


* * *

Překladatelské poznámky:

1) V originále Beaumont Marjoribanks - česká verze se zřejmě nevyskytuje, ale na potterwiki je i etymologie směřující ke „krásným horám" - http://harrypotter.wikia.com/wiki/Beaumont_Marjoribanks. Denice navrhovala Krasomil Břehovský či Krasoslav Břežník, ale já jsem se to rozhodla přehodit, protože se mi nechtělo tu příležitost promarnit. Takže průkopníkem bylinkářství se stal Marián Krásnohorský.

2) Asi je jasné, že jsem si půjčila Medkův překlad :-D

3) V originále je použito slovo „teaspoon", což je prý odkaz na "emocionální škálu čajové lžičky", čemuž v češtině nejblíže odpovídá výraz "pařez". Za vysvětlení moc děkuji Lupince!