Preklady fanfiction Harryho Pottera

„A to nevíte ani polovinu," zamumlal Ron. Lily by přísahala, že se podíval na své rodiče se slzou v oku.

Albus se nejprve napil čaje a až pak pokračoval.

„Čili se domnívám, že můžeme konstatovat, že Harry je hlavní důvod, proč jsou naše dvě časové osy odlišné. Mohl by mi někdo z vás povědět, co se stalo vašemu Harrymu?"

Lily se na své židli naklonila dopředu, protože velice toužila dozvědět se, co se stalo. Nejvíc ze všeho chtěla vědět, proč její druhé já, Lily z jiné časové linie svého syna týrala a zanedbávala.

Ron chvíli nervózně těkal pohledem mezi Jamesem, Lily a Siriusem, a pak se obrátil k té Grangerovic holčině.

Hermiona si přestala hryzat ret a zahleděla se do Albusových modrých očí.

„Než odpovím, pane profesore, je tu pár věcí ohledně událostí, proběhlých zde před šestnácti lety, které bych si ráda ujasnila."

„Ne! Ty tvé hloupé otázky můžeš pokládat potom!" odmítla Lily. „Řekni mi, co se mému synovi stalo!"

„Říkal jste, že jste seslal na Voldemorta vražednou kletbu, správně, pane profesore?" zeptala se ta holčina Brumbála a Lily naprosto ignorovala.

„Ano, byl jsem nucen to udělat," odpověděl Albus.

„Proč?"

„Proč? Protože byl něčí život v ohrožení," odpověděl Brumbál.

„Ale vy jste věděl, že ho nebudete schopen zabít," pokračovala ta holčina. „Byl jste jediný, kdo znal celé proroctví a věděl jste, že jediný, kdo bude schopen Voldemorta zabít, je Harry nebo Neville. S ohledem na tuto informaci byste se ho spíš snažil zadržet nebo omráčit."

Lily se nelíbilo, kam ty dívčiny otázky směřují. A nelíbilo se to ani Jamesovi. Cítila, jak její manžel za ní strnul. Zaznamenala, že nevědomky sevřel opěradlo židle, na které seděla, tak silně, až mu zbělely klouby.

„Jak jsem řekl, jednal jsem impulzivně," uvedl ředitele. „V sázce byl lidský život..."

„Ale když se náš Harry utkal v pátém ročníku s Voldemortem, Pán zla na něj několikrát sestal vražednou kletbu," opáčila Hermiona. „Náš Brumbál se snažil Voldemorta zadržet, ne ho zabít, protože věděl, že by to bylo neúčinné-"

„Hele, nechte to prostě plavat!" nařídil jí James podrážděně. Ta Grangerovic holčina z toho mohla poznat, že tomuhle vyptávání je konec. Lily se pro uklidnění nadechla. Holčina se podívala na Jamese a pak Lily zpříma do očí. Po chvíli se otočila zpět k Brumbálovi.

„Moje další otázka zní - když Voldemort zaútočil na zdejšího Nevilla," pokračovala ta holčina, „zasáhl ho vražednou kletbou?"

„Co je to za hloupý dotaz?" odfrkl pohrdavě Snape. Paullina a Edward vyskočili a začali Snapea peskovat za urážení jejich dcery, ale muž je ignoroval stejně, jako Hermiona ignorovala Lily. „Ředitel jasně uvedl, že ten Longbottomovic spratek byl zabit až ve čtvrtém ročníku. Kdyby ho zasáhla vražedná kletba, když byl dítě, zemřel by, ty hloupá holko."

„A hele, umaštěnec," ozval se Ron. „Beru to tak, že Vy-víte-kdo přišel na to, že jste špeh. To je důvod, proč jste si ji uřízl?" ukázal Ron na Snapeovu levou ruku. „Abyste se zbavil Znamení zla?"

„A co má být, ty drzé štěně?" ohradil se Snape.

„Jen hádám, že musí být těžší vyrábět všechny ty komplikované lektvary jen s jednou rukou."

„Můžu dělat všechno tak jako předtím," zasyčel Snape vyzývavě.

„Vážně?" zeptal se Ron nenuceně. „Tleskám."

Snapův obličej zbledl a v očích mu zaplál vztek.

„Jak se opovažuješ, ty-" začal.

„Škrábat se nahoru," doplnil Ron.

„Ronalde!" vykřikla Molly. „Trochu respektu!"

„Ten mizera si žádný respekt nezaslouží," řekl Ron. „Ne po tom, jak učil Harryho nitrobranu."

„Ty malej hajzlíku!" zavrčel Snape a vykročil směrem k Ronovi.

„Severusi," ozval se Brumbál a zvedl ruku, aby Snapea zadržel. „Prosím, uklidni se."

Snape neochotně couvl. Ředitel obrátil svou pozornost zpět k tomu Grangerovic děvčeti.

„Ne, Pán zla byl zastaven dřív, než stihl dokončit vyslovení vražedné kletby."

„Takže váš Neville tedy nebyl ´poznamenán´," uzavřela Hermiona.

Po chvíli ticha, kdy se Albus hluboce zamyslel, pronesl: „Nikdy jsem tu část proroctví nebral doslova." Pohladil si dlouhý stříbrný vous a pokračoval: „Takže mladý Harry byl poznamenán... říkáte, že váš Harry přežil vražednou kletbu? Jak je to možné?"

Lily vyvedlo z konceptu, když se místo odpovědi na Albusovu otázku k ní všechny čtyři děti najednou obrátily.

„Lily z vaší linie udělala něco, aby malého Harryho ochránila?" zeptal se ředitel při spatření směru jejich pohledů.

„Červíček s Potterovými nesehrál komedii," spustila Hermiona a znovu sklopila smutné oči k zemi. „Jen zkrátka odpelášil za Voldemortem a řekl mu, kde je Godrikův důl."

„Pardon," přerušila ji Minerva, „kdo je Červíček?"

„Byla to Petrova školní přezdívka," informoval skupinku Remus.

„Nikdo neví, co se tu noc stalo," pokračovala Hermiona. „Harry si vzpomíná jen na útržky, když na něj zaútočí mozkomoři."

„Voldemort se dostal dovnitř a James řekl Lily, ať vezme Harryho a uteče. Ale Lily z nějakého důvodu nemohla prchnout," vyprávěla Hermiona dál. „Možná Voldemort seslal protipřemisťovací kouzlo, nevím. Ale když Lily utekla do dětského pokoje, Voldemort Jamese zabil."

Lily zaslechla, jak Remmy a Alice smutně zasténali, když slyšeli, že byl jejich otec zavražděn.

„Než Voldemort dorazil do dětského pokoje, Lily provedla cosi, nějaký pokrevní rituál. Pak byla taky zabita."

Lily zalapala po dechu. Vzpomněla si, že než se Harry narodil, našla v rodinné knihovně Potterů prastarou knihu. Na rozpadajících se stránkách objevila popis rituálu, který umožňoval, aby byla životní síla jedné osoby použita k ochraně někoho jiného. Celé měsíce po Harryho smrti uvažovala o tom, co by se stalo, kdyby se pro svého syna obětovala, jak to rituál popisoval.

Pocit viny jí vedl k tomu, že často přemýšlela, co by se stalo, kdyby ten rituál na Harryho použila. Představovala si, jak by se tak silně kousla do palce, až by jí tekla krev. Pak by svým zkrvaveným prstem načrtla na čelo svého dítěte jednoduchý runový znak, runu připomínající písmeno „S" nebo blesk.

Blesk.

„Fungovalo to," vzlykla při vzpomínce na podivnou jizvu na Harryho čele. Popadla Jamese za ruku a zahleděla se mu do očí. „Jamesi, fungovalo to, zachránila jsem ho."

„Ale za jakou cenu?" nadhodil Brumbál s pohledem namířeným na Remmyho a Alici.

„Máma a táta jsou mrtví?" zeptal se Remmy.

„V našem světě ano," odpověděla Hermiona.

„Merline," zasténal kdesi za Liliinými zády Sirius. „Co jsem mu provedl?"

„Co tím myslíte?" zeptal se Ron se zmateným výrazem.

„Harry byl týraný," odpověděl Sirius, kterému začaly téct slzy. „Měl jsem být jeho opatrovník, kdyby Lily a James zemřeli. Což znamená, že jsem ubližoval Harrymu."

„Ne, ne, vy jste skončil během pár dnů v Azkabanu," vysvětlil Ron rozhodně. „Šel jste po Červíčkovi, ale ten potkan zabil hromadu mudlů a hodil to na vás."

„Ale... ale..." koktal Sirius, „já bych nešel po Petrovi, když bych musel převzít péči o Harryho."

Po krátké pauze Hermiona vysvětlila: „Nikdo nevěděl, že jste si vy a Petr prohodili funkci Strážce tajemství. Všichni si mysleli, že vy jste byl ten špeh, ne Petr. Takže Brumbál řekl Hagridovi, aby Harryho přinesl k němu, a nedovolil nikomu si ho vzít."

„Ale kdo ublížil mému děťátku?" hlesla Lily tiše.

Hermiona sklopila oči zpět k zemi a ostatní děti se dívaly všude možně jen ne na Lily.

„Prosím, řekněte mi to," zaškemrala Lily.

Hermiona, než se toho opět ujala, si nejprve otřela slzu z oka.

„Brumbál věděl, že Voldemort není mrtvý a Harry by mohl být stále ohrožený jím nebo někým z jeho následovníků. Ale vaše ochrana bylo silnější než cokoliv, s čím se kdy Brumbál setkal. Věřil, že je v Harryho nejlepším zájmu, aby zůstal pod stejnou ochranou, ochranou vaší krve."

„Ach, panebože, ne!" vykřikla Lily. Jakmile jí svitlo, co znamená vaše krev, z očí se jí začaly řinout slzy.

„Co tím myslíš?" zeptal se James.

„Moje krev, Jamesi," ozvala se místo dívky Lily, která svého manžela uchopila za ruku. „K přetrvání ochrany byla potřebná moje krev. Dal ho k mé jediné další pokrevní příbuzné; dal ho k Petunii."

James se opřel o Lilyinu židli, protože pod ním poklesla kolena.

Místnost se ponořila do ticha. Lily měla pocit, jako kdyby se jí udělalo špatně od žaludku. Při představě, že její dítě strávilo byť jen týden, neřkuli roky s tou příšernou ženskou, jí bylo na zvracení. Cítila, jak se jí do krku hrne žluč při pouhém pomyšlení na to, že její Harry musel u těch hrozných lidí žít.

Několik let předtím, než Alice dostala dopis z Bradavic, pokusili se James a Lily urovnat vztahy s Petunií a její rodinou. Potterovi přijeli k Dursleyovým poté, co Lily použila mudlovskou poštu, aby jim dala předem vědět. Vernon se tvářil, jako kdyby při „uvítání" prodělával slabý infarkt. Petunie odmítala promluvit a celou dobu, co u nich byli, se chovala, jako kdyby větřila cosi odpudivého. Jejich příšerně obézní syn Dudley se neustále snažil Lilyininy děti děsit a ohrožovat. Setkání byla naprostá katastrofa.

„Jak zlé to mohlo být?" zeptala se Minerva, když si všimla šokovaných výrazů na tvářích Potterových.

„Hodně," odpověděl Ron se zarudlýma očima stručně.

„Nemohlo to být až tak zlé," vložil se do toho blahosklonně Snape. Lily po něm střelila tak ledovým pohledem, že o krok couvl.

„Nikdy o tom nemluví," řekla Hermiona a otřela si slzy z očí.

„Někdy, když má noční můru," ozval se Neville tiše, „řekne něco ve spánku..." Neville i Ron zavřeli oči, jako kdyby v duchu sváděli boj s obrazy, které jim trápily mysl, s obrazy toho, o čem Harry během těch nočních můr mluvil.

Než mohla Lily udeřit na děti, aby získala víc informací, v krbu vzplály plameny a objevila se v nich hlava Poppy.

„Omlouvám se za vyrušení, Albusi, ale chtěl jste vědět, až-" začala, ale pak náhle prudce otočila hlavu a křikla na někoho za sebou, „mohli byste být vy dvě PROSÍM zticha?"

„Co je za problém, Poppy?" zeptal se Brumbál.

„Ano, ty dvě dívky... ty dvě Lenky mě přivádí k šílenství!" osvětlila Poppy poněkud nervózně. „Neustále mluví unisono. Je to trochu znepokojivé."

„To mě mrzí," pokusil se o omluvu Albus, ale znělo to spíš, jako by ho Poppyina situace pobavila. „Jak se má váš pacient?"

„No, je vzhůru, což je zvláštní," odpověděla. „S tím množstvím uklidňujícího lektvaru, co dostal, by měl spát celý den. Ale opravdu divné je, že než se probudil, byl velmi neklidný," pokračovala Poppy, „jako by měl noční můru."

„Nechte mě promluvit si s naší Lenkou," požádala Hermiona.

Poppy se tázavě podívala na Brumbála. Ředitel přikývl a Poppy zmizela z krbu. Za chvíli se v plamenech objevil Lenčin obličej.

„Ahoj, Hermiono," řekla.

„Byla to noční můra?" zeptala se Hermiona rázně, aniž by svou kamarádku pozdravila.

Lenka jednou mrkla a vytáhla hlavu z plamenů. Všichni v pracovně se na sebe zmateně podívali. Ale Lenka se zanedlouho vrátila.

„Harry říká, že ne," sdělila jim zasněným hlasem. Hermiona prudce vstala. „Říká, že většinu zablokovaly štíty nitrobrany, ale ví, že Vy-víte-kdo je z něčeho rozrušený a nervózní."

„Hned jsem tam," prohlásila Hermiona a vykročila ke dveřím.

Lily vstala a následovala ji.

„Jdu s tebou," zavelela.

Hermiona se zastavila a otočila se čelem k Lily.

„Ne, nejdete!" vyštěkla.

„Prosím?" zeptala se Lily, šokovaná reakcí té holčiny.

„Když vás posledně uviděl, upadl do šoku," poučila ji ta holčina. „Jdu mu vysvětlit, co se stalo, a až budu mít pocit, že se s vámi může setkat..."

„Až budeš mít pocit?" procedila mezi zuby Lily a popošla blíž k té holčině. „Až budeš mít pocit, že se s ním můžu setkat? Je to můj syn! Moje rodina!"

„Je to můj snoubenec!" ohradila se ta holčina a opětovala Lilyin pohled.

„COŽE?" vykřikly Lily a Paullina zároveň.

„Jste ještě moc mladí!" dodala Paullina.

„Harry je ještě chlapec!" prohlásila Lily.

„Ne, není!" odmítla ta holčina ustoupit. „Je víc mužem než kdokoliv, koho jsem kdy potkala!"

„Co tě vede k tomu si myslet-" spustila Lily.

„Můžu říct, že Voldemort v tomhle světě stále číhá ve stínu! Stále," přerušila ji ta Grangerovic holčina, „zpovzdálí tahá na nitky a řídí situaci a lidi. V našem světě ho Harry vytáhl na světlo jako švába! Ukázal všem, že je Voldemort naživu; ale tady jste mu dovolili se skrývat a manipulovat s lidmi."

„To nic nemění na faktu," namítla Lily prudce, „že je Harry ještě příliš mladý!"

„V našem čase jsme ve válce!" kontrovala Hermiona. „Není to žádná šachová partie, kde se snažíte blokovat Voldemortův další pohyb. Musíme žít, jako kdyby každý den byl tím posledním!"

„Nepoužívej na mě taková banální slova, holčičko!" zasyčela Lily.

„Když bylo Harrymu dvanáct, měl za sebou čtyři útoky na jeho život!" odsekla ta holčina. „Pro něj to není klišé... ani pro nás. Nemáte ponětí, čím jsme prošli."

Než se mohla Lily dál přít, ta holčina rychle pohlédla na své rodiče a s potlačovaným vzlyknutím opustila pracovnu.

Lily se chystala pustit za ní, ale James jí položil ruku na rameno.

„Lily, nech ji jít," řekl se snahou ji uklidnit.

„COŽE?" Lily téměř vyjela na manžela. Zrovna James by měl vědět, jak se cítí. Měl by stát po jejím boku a spěchat na ošetřovnu za jejich dítětem, ne ji zadržovat.

„Jsem přesvědčený, že bychom měli na chvíli vydechnout. Koukám, že je čas na večeři," konstatoval Brumbál dřív, než mohla Lily začít na Jamese ječet.

„Albusi, já-" začala se Lily pro změnu hádat s ním.

„Lily, nedokážu pochopit, čím právě teď procházíš," řekl Brumbál, „ale prosím, snaž se být trpělivá."

„Ale, Albusi..." zaškemrala, nicméně Brumbál stručně ukázal na dveře.

Zbytek osazenstva opustil pracovnu, ale Lily se urazila. Než se James vydal za jejich dětmi, otočil se k ní.

„Lily, zanedlouho se s ním setkáme."

„Fajn," odsekla se špatně skrývaným pohrdáním. Sirius následoval Jamese ven. Lily mu šla v patách a opustila pracovnu jako poslední. Jak tak za ním kráčela chodbou, zahlédla, jak mu cosi blýskavého vykukuje ze zadní kapsy. Byl to Jamesův neviditelný plášť. Rychle mávla hůlkou, zamumlala přivolávací kouzlo a plášť jí vlétl do připravené dlaně.

Ihned se otočila a utíkala za roh, až za ní plášť vlál. Slyšela, jak Sirius za jejími zády nadává, protože zjistil, že mu ho sebrala. Nepochybně to poví Jamesovi a budou po ní pátrat, ale bylo jí to jedno; ona potřebovala být s Harrym.

Běh na ošetřovnu jí trval maximálně minutu nebo dvě. Viděla, jak obě Lenky a jejich otec opustili místnost ponoření do šťastného rozhovoru a namířili si to do Velké síně. Zhluboka se nadechla a vešla na ošetřovnu.

Její syn stále seděl na posteli a ta holčina se mu prakticky vlezla na klín! Ta ženština si s jejím synem povídala tak tiše, že Lily musela dojít až k nim, aby slyšela, co říká.

„Myslím, že mě tvoje máma nemá právě teď moc v lásce," promluvila ta Grangerovic holčina. Lily stěží potlačila odfrknutí.

„Právě tě poznala," namítl Harry. Lily zarazilo, jak moc Harry připomínal Jamese v tomhle věku. Ačkoliv James byl v sedmnácti ještě trochu domýšlivý, po čemž nebyla v Harryho hlase ani památka.

„Je naštvaná, že žiju s jejím synem," usmála se ta holčina.

´Žije s ním!´ Lilyiny mateřské instinkty z toho, co to znamenalo, šílely. Ta... ta povětrnice!

Po chvíli, kdy ani Harry, ani ta holčina nepromluvili, se ozval dívčí hlas.

„Je tak zvláštní vidět, jak se Fred a George znovu smějí. Už jsou to měsíce," řekla tiše. „A vidět Artura vcelku a Molly naživu..." odmlčela se.

Lily ztuhla; Molly zemřela a Artur z nějakého důvodu nebyl v pořádku. Co se v té druhé časové linii stalo?

„Pro Rona a Ginny to musí být těžké," pokračovala Grangerová, zatímco Harry ji hladil po ruce. „Bill a Charlie zemřeli tak příšerně... a Percy..."

Grangerové se začal třást spodní ret. Harry trpělivě vyčkával, jako kdyby věděl, co se stane, jako kdyby to už chvíli čekal.

„Jsou naživu, Harry," vzlykla Hermiona a padla mu do náruče. „Jsou naživu..."

Harry ji láskyplně hladil po vlasech a ona mu téměř hystericky vzlykala do hrudi.

„Pokaždé, když se podívám na tátu, jediné, co vidím, je, jak křičí ho pod Cruciatem," hlesla Hermiona a Lilly téměř zalapala po dechu. Bolest v dívčině hlase se téměř nedala vydržet. „Přinutili mě se dívat, Harry, přinutili mě se dívat... máma prosila o milost... oni se jen smáli a přitom... jí ubližovali..."

Harry vzal její obličej do dlaní a něžně ji políbil na čelo. Jako kdyby plakal s ní. Lily z výrazu v jejich očích poznala, že je to poprvé, co se Hermiona o tu strašnou vzpomínku s někým podělila. Včetně Harryho.

„Přinutili mě se dívat..." vzlykala Hermiona.

Lily se celá třásla, když pomalu couvala ke dveřím ošetřovny. Ve světě těchto šesti dětí se Voldemort neskrýval; on a jeho Smrtijedi nejednali skrytě a nepáchali malé, téměř nezjistitelné zločiny. Nesnažili se ovládat svět zpovzdálí. Byli ve válce, přesně jak říkala Hermiona; ve strašné válce, kterou ta ubohá dívka zažila z první ruky.

Lily vycouvala ze dveří a vrazila do Jamese. Otočila se a prudce ho objala.

„Lily, co se děje?" zeptal, když ji chytil kolem neviditelného pasu.

„Ach bože, Jamesi, to je strašné," vyhrkla. „Čím ty děti prošli."

Pár nějakou dobu zůstal stát před ošetřovnou a poslouchal, jak Hermiona pláče.

„Možná bychom je měli nechat na chvíli o samotě," navrhl James a pomohl Lily z pláště. „Nemluvě o tom, že Remmy a Alice jsou z myšlenky na to, že jsme v jiné časové ose zemřeli, trochu rozrušení."

Lily přikývla na souhlas a James ji nasměroval do Velké síně. Věděla, že při Remmyho rozrušení pomůže trocha horkého kakaa a že Alice si bude chtít zalétat na koštěti, aby se zbavila stresu. Matky tyhle věci vědí.

A pak ji to zavalilo jako hromada cihel: neznala Harryho, ne tak jako matka zná svého syna. Nevěděla, jaké jídlo má rád nebo jaké nesnáší. Co ho rozesměje. Nebyla tím, kdo ho učil číst nebo jezdit na kole. Nebyla tam, aby mu pomohla koupit hůlku nebo sbalit si kufr do Bradavic. Vůbec s ním nebyla.

Než došli ke dveřím do Velké síně, Lily se znovu rozplakala. James si ji přitáhl blíž a řekl: „Neboj se, budeme mít spoustu času být s ním." James zřejmě vždycky věděl, na co myslí.

„Být tebou nedával bych té šmejdce takovou naději, Pottere," ozval se z Velké síně ledový ženský hlas, kterému chybělo tělo. Lily a James ztuhli. Přímo před nimi se v obrovských dveřích objevil tucet Smrtijedů.

„Pán zla vás zve, abyste se k nám připojili," zakdákala žena, kterou Lily podle hlasu identifikovala jako Bellatrix Lestrangeovou. Dramaticky jim pokynula směrem k dvoukřídlým dveřím a dva neznámí Smrtijedi je postrčili do Velké síně.

Lily při pohledu na výjev před sebou hlasitě vyjekla. Po síni byly rozptýleny desítky Smrtijedů a mířily hůlkami na studenty. Brumbál seděl na svém obvyklém místě v čele stolu, ale nehybný, jako by zmrazený a očividně v bolestech. Ale co Lily rozrušilo víc než pohled na ochromení největšího čaroděje nebo zajmutí všech bradavických studentů, byl pohled na její děti, Alici a Remmyho klečící na zemi. Její děti klečeli na kolenou vedle Ginny a Lenky z jejich časové osy a Rona, Nevilla, Ginny a Lenky z té druhé linie.

Ze stínu za Brumbálem se připlížila vysoká, hubená postava. Lily ztuhla krev v žilách, když se její smaragdově zelené oči setkaly se studeným, rudým pohledem.

„A hleďme, vrah konečně dorazil," zasyčel Voldemort.