Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Still Delicate

29. kapitola - Trapnost

Still Delicate
Vložené: Jacomo - 07.05. 2017 Téma: Still Delicate
Alichay nám napísal:

Still Delicate

Překlad: Alichay

Betaread: Ivet, Jacomo

Autor: padfoot4ever

Originál: http://www.harrypotterfanfiction.com/viewstory2.php?chapterid=399163

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 29 - Trapnost


„Haló, nemocnice U Svatého Munga, u telefonu Hazel."

Slyším, jak Hazel vysvětluje po magifonu pacientovi, kdy se má zítra dostavit na zákrok. Tenhle člověk už volal čtyřikrát; čeká ho oprava krátkodobé paměti. Vypadá to, že Hazel brzo začne nadávat, ale kousne se do jazyka a falešně milým tónem pacientovi vysvětlí, že jsme mu před dvěma týdny poslali dopis se všemi detaily. Ale on na to samozřejmě pořád zapomíná.

„To je v pořádku, pane Evansi, uvidíme se zítra v devět hodin," řekne Hazel zdvořile a zavěsí, načež dodá, „jestli zavolá znovu, vyhodím ten telefon z okna."

Soucitně se na ni usměju a vrátím se k tomu, co zatím dělám celý den: protáčím si brk mezi prsty a zírám do prázdna.

„Budeš dneska taky pracovat?" zeptá se Hazel mrzutě. Dneska jsme tu jen my dvě. Linda má dovolenou a Gladys ráno zavolala, že je jí špatně.

„Jé, promiň, Hazel," odpovím zkroušeně a začnu se probírat papíry, aby to vypadalo, že něco dělám.

„Co s tebou vůbec je? Jsi ještě víc mimo než normálně. Stalo se včera v noci něco?"

Včera v noci.

Teď se mi zdá, jako by to bylo asi tak před deseti lety. Nedokážu myslet na nic jiného.

Zjistila jsem, že Scorpius je nevěrný lhář.

Objala jsem svého právníka uprostřed Příčné ulice.

Jen objala. Nic víc. Takže, abych se vrátila k Hazelině otázce, včera v noci se nic nestalo. A to mě trochu štve.

„Ne, jen myslím na máminu kampaň," zalžu s lehkostí. Volby jsou za tři dny, takže to ani není tak divné, a Hazel to podle všeho spolkla, protože jen přikývne a bez dalších otázek se vrátí k práci.

Zkontroluju svůj telefon, asi tak po tisící. Žádné zmeškané hovory, žádné zprávy. Od nikoho. Ráno jsem napsala Daisy, ptala jsem se, jak jí je, ale nedostala jsem odpověď. Pořád mi připadá naprosto směšné, že si s tou ženou, kterou jsem přísahala vymazat ze svého života, teď esemeskuju. Na druhou stranu, to samé jsem ještě v Bradavicích přísahala ohledně Laury Phelpsové a šest let poté jsem s ní pořád v kontaktu. Tak trochu.

Dnes se vůbec nemůžu soustředit na práci.

Proč se mi Tom neozval?

Včera jsme to ukončili hodně... otevřeně. Objali jsme se a on objímá vážně výborně. Po našem hluboce významném objetí (protože bylo rozhodně velice významné a hluboké) mě odvedl k taxíku, zaplatil řidiči a popřál mi dobrou noc, aniž by mi aspoň potřásl rukou. Trval na tom, že se nesmím přemisťovat, když jsem pila. Ani se mě nepokusil políbit. A když jsme se objímali, ani se mě nepokusil osahávat.

Můj zadek se osahává jedna báseň, nechápu, co má za problém.

Celý ten objímací incident mi docela úspěšně odvádí pozornost od incidentu s hnusným nevěrným Scorpiem.

Asi tak do té doby, než se Scorpius objeví ve dveřích Svatého Munga, to už mě objímací incident najednou zdaleka tolik nerozptyluje.

Jak se přiblíží k recepci, Hazel dokonce zavěsí telefon, aby mohla odposlouchávat.

„Nazdar," přivítám ho temně. Vypadá, jako by vůbec nespal. Asi nespal. Nejspíš byl celou noc vzhůru s tou svou příšernou milenkou. Veškeré úsilí věnuju snaze nevrazit mu brk do oka.

„Potřebuji s tebou mluvit," řekne naléhavě.

Opřu se o židli, aby mu bylo jasné, že s ním nikam nejdu, takže jestli se mnou chce mluvit, bude to muset udělat tady. Podívá se na Hazel, celý nesvůj, a ona zvedne telefon a začne vytáčet nějaké číslo, aby si nemyslel, že poslouchá.

Je mi jasné, že nejspíš volá Gladys, aby mohly odposlouchávat obě.

„Nevíš, kde je Daisy?"

Zamračím se na něj. „Jak mám sakra vědět, kde je? Já jsem si ji nevzala."

„Ráno jsi jí poslala esemesku, mám její telefon," řekne.

„Ani tak pořád nevím, kde je."

Nervózně si prohrábne vlasy a zakleje. „Včera v noci nepřišla po párty domů. Jen nechala vzkaz, že odjela přemýšlet. Netušíš, co se může dít?"

Nemůžu tomu uvěřit. Nemůžu uvěřit, že má fakt žaludek na to sem přijít a tvářit se, že nic neprovedl.

„A proč jsi nebyl na párty ty?" zeptám se.

Scorpius se chystá odpovědět, ale zarazí se a podívá se za mě. Když se otočím, Hazel drží sluchátko tak, aby osoba na druhém konci (docela jistě Gladys) slyšela všechno, co říkáme.

„Říkala jsem ti, že to bude moc okaté," zasyčí do telefonu.

Scorpius a já se odebereme do kuchyňky, abychom měli soukromí.

„Takže?" zatlačím na něj.

„Daisy a já jsme se pohádali, jasný?" odsekne. „Šel jsem pak sám do hospody, nechtěl jsem ji vidět."

„Sám?"

„Jo," ušklíbne se. „Ale pak jsem měl výčitky, tak jsem šel do- AU! Do prdele, Weasleyová!"

Praštím ho přes hlavu, pěkně tvrdě.

„Ty hnusnej, nevěrnej, prolhanej šmejde!"

Tváří se upřímně vyděšeně. „Co máš za problém? Takhle ti nehrabalo od té doby, co jsi byla těhotná!"

„Vím, že jsi Daisy podvedl!"

Teď se tváří zmateně, ale to mě nepřesvědčí.

„O čem to mluvíš?"

Ztěžka si povzdychnu. „Včera v noci jsme tě sledovaly, místo té párty, a barman v Prasečí hlavě nám řekl, že jsi odešel za ruku s nějakou ženskou!"

„Sledovaly jste mě? Ježíši."

„Víc k tomu neřekneš?" zafuním. Jsem na něj tak hrozně naštvaná.

„Kurva, Rose, nepodvedl jsem Daisy! Jsi normální?"

„Tak proč ses vodil za ruku s nějakou lacinou motáckou štětkou?" Přidala jsem motáka pro efekt. Doufám, že to zabralo.

„Jestli to vážně musíš vědět, trochu jsem se opil a flirtoval jsem s ní, ale vzpamatoval jsem se, když jsme vypadli od Prasečí hlavy."

„Ále, jak příhodné," odfrknu si.

„Do hajzlu, proto Daisy odešla? Myslí si, že jsem ji podvedl?"

„No, vzhledem k tomu, že jsme tě sledovaly spolu, tak bych řekla, že asi jo."

Přechází po kuchyňce, ruce za hlavou. Nechápu, proč se o ni najednou tak stará. Posledních pár týdnů to spíš vypadalo, že už mu na ní vůbec nezáleží.

„To je prostě klasická Rose Weasleyová!" vybuchne.

„Co to má společného se mnou?" ušklíbnu se.

„Ale prosím tě, stalking? To byl určitě tvůj nápad. Vsadím se, že to kvůli tobě si myslí, že ji podvádím!"

Pravda, stalking byl původně můj nápad. „Ne, na to, že ji podvádíš, přišla úplně sama," řeknu mu.

Založí si ruce na hrudi a přijde blíž. Napodobím jeho postoj a neustoupím. On mě rozhodně nezastraší.

„Já bych nikdy nikoho nepodvedl, Rose," řekne pevně. „Nemůžu uvěřit, že by sis to zrovna ty, ze všech lidí, o mně myslela."

Zírám na něj skoro minutu, ani nemrkám. To nemůže myslet vážně. Prostě nemůže. Jak mi vůbec může něco takového bez mrknutí oka říct?

„To myslíš vážně?" ušklíbnu se nakonec. „Já jsem někdo, kdo úplně přesně ví, jak moc jsi schopný podvádět."

To zapomněl, jak v šestém ročníku chodil s Dom? On může za to, že je z ní dneska takový cynik. Věřte nebo ne, před Scorpiem Dom skutečně trochu věřila v lásku až do smrti. Zatímco tvrdil, že je do ní zamilovaný, několikrát políbil mě.

A políbil mě, i když už byl ženatý! To se mu vzpomínka na svatbu Ala a Jenny úplně vykouřila z hlavy? Nebo na to, jak se mi opilý objevil v bytě a žádal mě, abych s ním žila?

„Myslím, že bych nepodvedl Daisy," řekne tiše. „Nikdy jsem ji s nikým nepodvedl... kromě tebe."

„Jdi najít svou ženu," odpovím jízlivě. „Já jdu zpátky do práce."

S tím opustím kuchyňku a vrátím se ke stolu, kde Hazel ještě pořád telefonuje s Gladys, očividně si šeptají o mně. Když Scorpius projde okolo při cestě z nemocnice, ani nevzhlédnu.

*

„Rose, dej si ještě brambory, ano?"

„Ne, díky, mami, jsem plná -"

Dřív, než to stihnu doříct, pleskne mi do talíře tři další lžíce kaše. To už je můj čtvrtý přídavek. Nechtěla jsem ani druhý.

„Ještě mrkev?"

Tentokrát ani nemusím odpovědět, protože už se mi na dost plném talíři nakupily další mrkve.

„Rone, brambory?"

„Dhík er-mio-o,"odpoví táta s plnou pusou. Pro něj už je to pátý přídavek. Nechápu, jak je možné, že ještě není obézní. Hádám, že schopnost krmit ho tak jako jeho vlastní matka, byla jediná vlastnost, kterou táta po svojí budoucí ženě požadoval. Je fuk, že máma je nejspíš nejgeniálnější čarodějka svojí generace, nekouká se na ni špatně a všeobecně je to báječná osoba.

„Přinesu ještě další, ano?" zeptá se mamka, pobíhá po kuchyni a přivolává další brambory. „Aidane, dal by sis ještě?"

„Vybuchnu!" vykřikne Aidan. Taťka ho pyšně poplácá po rameni.

Mamka je očividně nervózní. Celý večer krmí mě, Aidana, tátu a Huga, ale sama nesnědla nic. Tohle dělá, když je neklidná - zabaví se domácími pracemi, vařením nebo papírováním, aby odvedla myšlenky od toho, co ji trápí.

Zítra budou volby.

Zajímalo by mě, jestli strýček Percy taky cpe svým dětem do krků jídlo. Bůh ví, že Lucy by trochu vykrmení jen prospělo. Naopak Molly ne. Ta se poslední dobou krapet zakulacuje.

„Hermiono, sedni si," řekne jí táta, i když nemá šanci.

„No tak, nemám čas, musím dostat tenhle jablečný koláč do trouby," řekne rázně.

„Mami, dřeš se jako domácí skřítek," řekne Hugo. Taková přirovnání není dobré používat před mamkou, taky po něm střelí ošklivý pohledem.

„Musíš se uklidnit, mami," zkusím to na ni rozumně, jako ženská k ženské. „Volby jsou zítra, teď už nemůžeš udělat víc. Snaž se trochu uvolnit."

Stejně tak bych mohla mluvit do zdi. Možná by to zaregistrovala spíš.

„Proč se babička zbláznila?" zeptá se Aidan. Táta na něj zavrtí hlavou, jako kdyby ho učil, že nemá pokládat otázky očividně šílené ženě. Řekli byste, že to už bude vědět, když má za matku mě a tak.

„Nemáš důvod být nervózní, mami," řekne jí Hugo.

„Už o tom nebudeme mluvit!" rozkáže mamka. „Tak, kdo si dá ještě brokolici?"

Dneska tu všichni zůstáváme, abychom mamku podpořili. Až do vyhlášení výsledků se chce držet stranou, mimo veřejnost. Samozřejmě se zítra bude muset nechat obligátně vyfotit při vhazování volebního lístku do urny a my všichni budeme muset jít s ní, abychom vypadali jako semknutá, milující a podporující rodina. A pak, pozítří, se budeme muset sejít znovu na veřejném sčítání hlasů.

„Já chci volit!" stěžuje si Aidan.

„Budeš muset počkat, až ti bude sedmnáct," vysvětluje mu Hugo.

„Přeju si, aby mi bylo sedmnáct!"

„Dávej pozor na to, co si přeješ, dítětem jsi jen jednou" varuje ho táta. Všimli jste si někdy, jak tátové s postupujícím věkem začnou filozofovat?

Když si mamka konečně sedne, má pomalu zaděláno na tik. Prochází si papíry, okusuje si nehty a celkově se chová dost labilně. Vynadá Hugovi za to, že zvýšil hlasitost televize, i když ji přes to její poklepávání nohou o dřevěnou podlahu sotva slyšíme. Dokonce sykne na Aidana, když se zeptá - ano, zeptá - jestli by už mohl jít do postele. Táta ho vezme nahoru, aby mu přečetl pohádku, a já zkontroluju telefon.

Pořád žádná upozornění. Žádné volání. Žádné zprávy.

Ne, že bych něco čekala, možná snad jedině od Jenny nebo Dom. Nebo snad Ala.

Ale kde nic, tu nic. Nejsem si jistá, jestli už se Daisy vrátila domů ke Scorpiovi, a ani jsem se neptala. Jen myslet na něj mě v posledních pár dnech rozčiluje. Nikdy jsem ji s nikým nepodvedl... kromě tebe. Jako kdyby to bylo nějak lepší. Jako kdyby nevěra byla v pohodě, pokud je to s ex. Popravdě myslím, že to je ještě o dost horší. Polibek mezi mnou a Scorpiem znamená o hodně víc, než mezi Scorpiem a nějakou náhodnou známostí v hospodě. Daisy by zabilo, kdyby se doslechla něco z toho, co o ní Scorpius za jejími zády říká. A pak by na oplátku zabila ona mě.

Zatímco se mamka zaměstnává novým úklidem kuchyně po původním úklidu po večeři, někdo zaklepe na vchodové dveře. Dojdu tam, protože Hugo se zrovna dívá na fotbal a křikem nadává na Manchester United, přestože nahoře se pokouší usnout moje šestileté dítě.

Je to strýček Percy.

„Dobrý večer, Rose," řekne rezervovaně. „Je tvoje matka doma?"

„Ehm, jo," odpovím. Jsem trochu v šoku, že přišel. Od té doby, co se seběhl celý tenhle ministerský blázinec, s taťkou nevychází moc dobře. „Pojď dál."

Zatímco taťka má hlavu plnou hustých rudých vlasů, strýčkovi Percymu jich zbylo jen málo. Táta říká, že začal plešatět už před třicítkou. Taky nosí brýle s tlustými obroučkami, díky čemuž jeho oči vypadají ještě větší, než jsou. Z naší rodiny vypadá rozhodně naprosto nejnudněji, na paty mu šlape jen jeho nejstarší dcera.

Hugo vzhlédne od fotbalového zápasu a nezúčastněně strýčka Percyho pozdraví. Pak zvedne obočí směrem na mě. Oba jsme hodně zvědaví, kam tohle povede.

Mamka vpadne z kuchyně do obýváku a nadskočí, když si všimne, že kdo to v domě přibyl.

„Percy!" vykřikne.

„Hermiono, jen jsem se stavil na otočku," pronese obchodním tónem. Vždycky se mi zdálo, že ať strýček Percy řekne cokoliv, zní přitom jako totální kretén. „Je mi vskutku nepříjemné být s tebou a Ronem na kordy."

Vidíte?

„Ano, tedy..." mamka se zarazí. „Vládlo jisté napětí."

„Přišel jsem ti jen popřát hodně štěstí v zítřejších volbách. Nakonec, jsme víc než jen soupeři. Pořád jsme rodina."

Hugo si strčí prsty do pusy a vydá pár dávivých zvuků. Já musím potlačit smích.

„Ano, to jsme," připustí mamka. Potřesou si rukama jako skuteční političtí velikáni. Jako vážně, tohle je moje rodina. Ani nežertuju. Občas si říkám, jestli jsem si to všechno nevymyslela. Ale jsem si celkem jistá, že je to skutečné.

Táta uložil Aidana do postele. Cestou ze schodů očividně ztuhne, jakmile uvidí strýčka Percyho. I když myslím, že všem se nám ulevilo, že nepřišel s tetičkou Audrey.

„Rone," přistoupí k němu Percy. „Přišel jsem, abych trochu uvolnil napětí mezi našimi rodinami. Vím, že s Audrey je občas těžké vyjít-"

„No, to je teda mírně řečeno," vyhrknu a vysloužím si mamčin nakrknutý pohled.

„Ano, tedy..." pokračuje Percy očividně nesvůj, „chci se jen omluvit za to napětí a popřát Hermioně hodně štěstí na zítra."

Taťka je zvláštní člověk. Nedá se odhadnout, jak na tohle zareaguje. Na jednu stranu by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby Percyho praštil do obličeje a vyhodil ho z domu. Na druhou stranu...

Táta mu potřese rukou a řekne: „Díky."

Strýček Percy zůstane na šálek čaje a trochu planých řečí o věcech, které naprosto nesouvisí s volbami. Zmíní se o Jamesovi, ptá se, jestli se nám z dovolené ozval, a my neohrabaně změníme téma. Možná teď s Percym vycházíme lépe, ale jeho část rodiny o Jamesových problémech rozhodně vědět nemusí. Nemůžeme riskovat, že se o tom dozví tisk.

Další den jdeme jako rodina na Ministerstvo kouzel volit. Potkáme spoustu známých tváří, včetně pár spolužáků z Bradavic; Mark Matthews, Jamesův starý kamarád se mě ptá, jak se James má, a já se vytasím s tou samou lží o dovolené. Babi Molly a dědeček tu jsou taky, ale neřeknou mi, koho volili. Hádám, že děda volil mamku, ale u babi Molly je to těžší.

„Mám je ráda oba stejně," tvrdí babi Molly.

„To není o tom, koho máš radši, babi," poznamená Hugo, „ale o tom, kdo se na tu práci víc hodí."

„I tak, nesmím si vybírat oblíbence!"

Pak si všimnu známé tváře, se kterou jsem tak úplně nepočítala.

„Do hajzlu," syknu si pro sebe, ale babi Molly mě naneštěstí slyšela, a vynadá mi jako děcku. Je docela děsivá, takže se omluvím.

Tom si povídá s mamkou. Začnu panikařit. Každý centimetr těla se mi zpotí - potí se mi doslova i zadek. Najednou si až moc uvědomuju svoje ruce a nohy a nemůžu přijít na to, co s nimi dělat. Co to se mnou je? Je to jenom chlap. Jenom jeden právní zástupce. S hezkýma vlasama. Ale nosí ošuntělé oblečení a vypadá jako bezdomovec. Neměla bych se potit kvůli právníkovi, co vypadá jako bezdomovec.

Zhluboka se nadechnu, a rozhodnu se jít k nim. Nevidím důvod, proč bych neměla. Tom a já jsme teď nakonec známí a je to rozhodně zdvořilé. Toma můj příchod zjevně vůbec nerozhodí. Já jsem ze sebe málem vypotila každý mililitr vody, a on je... v klidu.

„Rose, tady jsi," usměje se na mě mamka. Zjevně je pořád napjatá, protože v očích se jí usadil lehce šílený výraz.

„Ahoj, Rose," pozdraví mě Tom přátelsky. Neodpovím, ale střelím po něm zmateným pohledem. Ahoj, Rose. Vážně? Ahoj, Rose. Co s tím jako mám dělat?

„Ach, támhle je Timothy, měla bych ho jít pozdravit," omluví se mamka a odběhne.

Tom se netváří, že by mu to bylo nepříjemné. Mělo by mu to být nepříjemné, ale není. Jako kdybychom se před týdnem uprostřed Příčné ulice asi deset minut neobjímali.

„Tak, koho jsi volila?" ušklíbne se.

„Ahoj, Rose!" napodobím hluboký mužský hlas. Nebo aspoň moji verzi mužského hlasu. „Takže, koho jsi volila?"

Teď už vypadá, že mu to nepříjemné je. Mise splněna.

„Tys měla mrtvici?" zeptá se Tom

Najednou si uvědomím, jak pitomě to zní a jak pitomě tudíž vypadám. Objali jsme se. Jakože objali, objímám i Dom. Objímám svoji mámu. Objímám Ala a Jenny. Proč jsem si z tohohle objetí vyčetla něco víc?

„Jo," rozhodnu se. „Musím jít najít Barneyho."

Nevím, proč mi v hlavě jako první vyskočilo zrovna jméno Barney, ale odspěchám toho imaginárního kluka hledat. Naštěstí musím zmizet na lektvary, takže už neriskuju, že na Toma znovu narazím. A když budu mít kliku a budu šikovná, už na něj nemusím narazit nikdy.

No, právě jsem to oficiálně zakřikla.

*

Výsledky voleb budou zveřejněny další den v šest hodin. Na ministerstvu se pro vítěze uspořádá vítězný večírek, a ať tak nebo tak, já na něj budu muset. Nemůžu si na sčítání vzít den volna, takže poslouchám rádio v práci, abych zjistila výsledek.

A výsledky jsou konečně tu!" oznámí moderátor a my se na židlích narovnáme. Gladys zesílí rádio. „Příští ministryní kouzel se s šedesáti čtyřmi procenty hlasů stává Hermiona Weasleyová."

„Panebože!" vyjeknu nadšeně. Moje matka je ministryně kouzel! Gladys, Hazel a Linda hlasitě oslavují, a dokonce se zastaví i pár léčitelů, aby přese mě mamce poslali gratulaci. Snažím se jí dovolat, ale má pochopitelně obsazeno.

A pak uslyším mámin hlas z rádia, pronáší svou vítěznou řeč. Začne zmínkou o Percym a pogratuluje mu k velmi dobré kampani. Představuju si, jak tetička Audrey někde právě vzteky kope do dětí. Doufám, že do vlastních.

Z práce zmizím na minutu přesně v půl sedmé a jdu se nachystat na večírek k vítězství. Aidan je dneska s Dracem a Astorií, protože všichni mí ostatní kouzelničtí známí jdou na večírek. Tohle ale nebude jako večírek strejdy George v Kratochvilných kouzelnických kejklích. Bude to daleko víc nóbl a snobské. Takže se musím obléct fakt formálně.

A protože vím, že nejspíš večer potkám jak Scorpia, tak Toma, doopravdy vynaložím snahu. Přijde mi to už strašně dlouho, co jsem se doopravdy snažila. Vlastně jsem se nesnažila ani kvůli svatbě Ala a Jenny. Až moc jsem se zaměstnala jejími přípravami a na vlastní kašlala.

Vezmu to fakt z gruntu. Na obličej si dám masku a natočím si vlasy. Pak si masku smyju a vyčešu si vlasy nahoru. Potom si nanesu make-up, oční stíny atd. Pro Dom je tohle tak akorát typická příprava na páteční večer, ale já mám pocit, že jsem možná nejhezčí, co jsem kdy v životě byla. Ach, sladký život svobodné matky.

Šaty mám v krémové barvě. Mám je doma už věky, ale nikdy jsem neměla kam si je vzít. Na dlouhé róby je příležitost jen málokdy. Dřív jsem si představovala, že jestli někdy se Scorpiem spontánně utečeme, abychom mohli být spolu, obleču si je na sebe, až se budeme brát. Ale on se místo toho oženil s někým jiným a já a moje šaty jsme nikdy nedostaly příležitost se předvést. Parchant.

Dokonce použiju i čtyřiadvacetihodinové samoopalovací kouzlo z Týdeníku čarodějek. Až tak daleko jsem ochotná zajít. Musím říct, že se ze mě vyloupla docela kočka.

Dom přiletaxuje, abychom vyrazily na Ministerstvo, a jakmile ji uvidím, mám pocit, že ve srovnání s ní mám na sobě papírový pytel. Má dlouhé, šeříkové saténové šaty a vypadá naprosto úžasně. Mám vážně chuť ji praštit.

„Ach, Rose, vypadáš báječně!" zvolá.

„Jo," zamumlám.

„Co je?" zeptá se naštvaně. „Jestli zase začneš s těma svýma sebekritickýma řečma, vysklím tvojí hlavou okno."

No, jakmile řekne něco podobného, najednou už zdaleka nevypadá tak elegantně.

„Tak pojď, máme se potkat s Brianem u vchodu pro mudly," řekne a zkontroluje se v zrcadle na chodbě. „Je hrozně nadšený, že uvidí opravdické Ministerstvo kouzel. Je to, jako když jsme Ala tenkrát vzaly do letadla."

Přemístíme se do Londýna a u telefonní budky se setkáme s Brianem. Má na sobě smoking a s úžasem se dívá na Dom; ona vypadá úžasně vždycky, ale dneska je jako bytost z jiného světa. Fakt nesnáším, že ji mám ráda. Nesnášet ji úplně by bylo daleko snazší.

Jak sjíždíme na ministerstvo kouzel, Brian vypadá, že se počůrá nadšením. Všude visí obrovské plakáty mamky a já můžu prasknout pýchou. Dom a já zapózujeme pro vstupní fotky, a pak odspěcháme najít Ala a Jenny. Dom a Brian začnou ohnivou whisky - řekla bych, že trochu brzo - a ona mu mezitím vykládá o různých odděleních.

„Rose!" vyjekne Jenny, když mě uvidí. „Vypadáš nádherně!"

Jenny je oblečená v červeném, což je na ni dost odvážné. Vážně jí to sluší. Měla být nebelvírka.

„Ty taky," obejmu ji. Al má na sobě černý slavnostní hábit, vypadá velmi elegantně. Je to zvláštní, když se kolem nemotá James. Vždycky do těchhle akcí vnášel legraci.

„Viděly jste Audrey?" uchechtne se Al. „Tváří se, že Percyho zabije."

Rozhlédnu se a hledám v davu Audrey. Má na sobě žlutou, takže není těžké ji zahlédnout. Vypadá, jako by jí někdo vyvraždil rodinu. Naproti tomu Percy se tváří klidně, třese rukama kolegům okolo a konverzuje s nimi.

„Už jsi to slyšela?" zasměje se Jenny. „Percy volil Hermionu!"

„Cože?!" vykřikneme s Dom ve stejnou chvíli.

„Proč by volil mamku?" zvolám. „Po tom všem, co se stalo?"

„On nikdy nechtěl být ministr," řekne Al. „Chci říct, my všichni jsme to věděli, ale víš, jak dovede být paličatý. Myslím, že neodstoupil hlavně ze strachu z Audrey. Ale tátovi řekl, že volil Hermionu, a Audrey to zaslechla..."

„Molly brečela," dodá Jenny. „Bylo to k popukání."

Sedneme si k jednomu z velkých kulatých stolů umístěných okolo foyer Ministerstva. Všechny jsou zdobené bílými ubrusy, svícny a květinami. Je to skoro jako svatba, ale ještě daleko formálnější. Brian není zvyklý na účinky ohnivé whisky, takže se rychle ztříská. Nemá ale hroznou opici. Jen mluví mnohem víc než obvykle.

Molly a Lucy se k našemu stolu nepřipojí. Teddy a Victoire ale ano, a taky Hugo, Louis, Fred, Roxie a Lily. Mám pocit, že Audrey pohrozila Lucy, ať si k nám nesedá; Molly bude rozhodně kvůli porážce jejího otce zahořklá, ale Lucy je to docela jedno. Hugo a já musíme jít zapózovat na fotky s mamkou a taťkou, ale potom už si můžeme svobodně užívat večer s našimi milovanými bratranci a sestřenicemi.

„Do hajzlu, sakra sakra sakra!!" sykne na mě Lily, když se vrátím z focení. Popadne mě za paži a odtáhne mě do koupelny. Když si Dom všimne toho zmatku, následuje nás.

„Co to s tebou sakra je?" zeptám se, když dojdeme do koupelny. Nějaká žena si tam myje ruce a Lily čeká, až s tím skončí. Nicméně ženě to docela trvá...

„Myslím, že už jsou čisté!" vybuchne Lily a žena uraženě odšustí z koupelny. Vidíte, jako dceři Harryho Pottera Lily tyhle věci prochází?

„Jsi v pořádku, Lily?" zeptá se Dom.

„Je tu Lysander," řekne v panice.

Dom a já si vyměníme pohled. Dom se ušklíbne.

„A?" řeknu, a snažím se znít taktně.

„A..." Lily se zarazí a rychle se rozhlídne, „ a okolo Vánoc jsme se spolu vyspali a já jsem mu neodpověděla na dopisy!"

Dom málem spadne čelist na podlahu. „To jako fakt?" směje se. „Malá sladká Lily a Lysander? Jak to, že jsme o tom ještě neslyšely?"

„Ale, Dom, prosím tě, neříkej to nikomu!" zaprosí Lily. „Utajili jsme to..."

„Očividně," přidám se, „ale s tebou a Lysanderem je vždycky všechno na tajňačku. Aspoň jsi, když se to stalo, nechodila s Lorcanem... nebo jo?"

„Ne!" vyjekne Lily. „Ale stejně, je to tak trapný! Nemáš vůbec tušení!"

Nemám tušení? Nejradši bych ji propleskla. Já jsem trapno vynalezla.

„Prostě si s ním promluv," navrhne Dom. Lily po ní střelí jízlivým pohledem. „Anebo ne..."

„Já vážně nevím, co čekáš, že ti řekneme. Chceš, abychom tě ukryly, nebo co?" řekne v žertu. Lily vypadá, jako že to zvažuje. „Hele, dělám si srandu, jasný?"

„A Lorcan je tu taky," zasténá Lily. „Vážně nechci vidět ani jednoho z nich, vždycky je z toho takové drama..."

Nechci poukazovat na to, že jak to vypadá, to drama z ničeho tu vytváří ona. Bylo by pěkně pokrytecké to tvrdit, protože já dělám přesně to samé s Tomem. Kterého jsem ještě dneska neviděla.

Jakmile s Dom Lily uklidníme, vrátíme se k našemu stolu, kde už sedí Scorpius a povídá si s Alem a Fredem. Trochu jsem čekala, že tam bude, takže to pro mě není šok. Držím hlavu zpříma a posadím se na svoje místo s předstíráním, že mezi námi není nic trapného. Aspoň ne víc, než obvykle.

Ale všimnu si, že je tu sám. Daisy nikde nevidím.

„Ahoj," pozdraví Scorpius mě a Dom.

„Ahoj," odpovím zdvořile.

Zírá na mě a mě to znervózňuje. Taky vypadá dobře. Společenský hábit mu sluší. Odvrátím pohled a rozhodnu se, že bude nejlepší se do toho znovu nepouštět.

„Takže, co že jsi to říkal, že Daisy dělá v Americe?" pokračuje Jenny v konverzaci se Scorpiem, kterou začali, zatímco jsme byly v koupelně.

„Je tam obchodně," odpoví nervózně. „Za pár dní bude doma."

„Je to docela náhlé, takhle zvednout kotvy," podotkne Roxie.

„Jo, to jednání bylo na poslední chvíli," lže Scorpius. Jestli tvrdí, že bude doma za pár dní, určitě s ní musel mluvit. Nebo si prostě jen vymýšlí výmluvy. Možná ho opustila.

Zamířím k baru a objednám si drink. Budu ho potřebovat, jestli mám celou noc poslouchat Scorpiovy řeči o Daisy. A když už tam jsem, samozřejmě narazím na toho druhého chlápka, kterému se snažím vyhýbat. Nnajednou si připadám osvobozená; nic dalšího už mě trápit nemusí.

„Rose," přivítá se se mnou Tom mile, jako kdybych ho včera směšně neparodovala a neutekla.

„Ahoj, Tome," odpovím, tentokrát se rozhodnu být právě tak vyrovnaná a elegantní jako moje šaty a šperky. Nedovolím mu, aby mě rozhodil. Dneska jsem nóbl dáma.

„Vypadáš..." zarazí se a prohlédne si mě od hlavy k patě, „překrásně."

„Ach."

Rose, musíš říct něco lepšího než ‚ach'.

Cokoliv.

„Ty taky."

Do hajzlu. Právě jsem mu řekla, že je překrásný. Až budu s mamkou chvilku o samotě, musím se zeptat, co přesně kouřila, když mě čekala.

„Ehm, chci říct, tvůj společenský hábit je hezký," řeknu. Nejspíš je to ten samý, co měl na párty v Kratochvilných kouzelnických kejklích, ale totálně nevím, co jiného říct.

Trochu se zasměje. „Díky?"

„Nemáš zač?"

Barman mi podá sklenici vína, kterou jsem si objednala, a já si jdu sednout zpátky.

„Ahoj, Tome," řekne Tom vysokým hlasem. Otočím se k němu. On mě paroduje. „Nemáš zač!" řekne tím samým tónem.

„Vážně?" odvětím suše. „ Vážně se tu chceš pouštět do tohohle?"

„Co s tebou včera bylo?" zazubí se.

„Co se mnou bylo?" zopakuju znechuceně. Ale nevím, co jiného říct. Sama nevím, co to se mnou bylo.

„Máš se mnou problém?" zeptá se upřímně.

„Ale ne," řeknu sarkasticky. „Víš, u každýho, koho v Příčné ulici obejmu, očekávám, že mě pak bude týden ignorovat-"

„Aha, už to chápu," odvětí Tom samolibě. „Máš pocit, že jsem ti dal košem."

Totálně dotčená se otočím a odkráčím, ale on mě sleduje a odchytne mě nedaleko stolu s mojí rodinou a Scorpiem. Ano, protože tenhle večer doteď nebyl dostatečně trapný. Díky, Tome.

„No tak, Rose!" zasměje se. Je tak otravný. Nemyslím, že by mě kdy kdo takhle štval, snad ani Scorpius. „Na moji obranu, ani ty ses mi neozvala."

To mě nenapadlo, ale pořád jsem moc naštvaná, než abych to zvážila.

„Pokouším se nekontaktovat lidi, které nesnáším," odpovím.

„My oba víme, že ke mně nenávist necítíš," řekne domýšlivě.

„Chceš se vsadit?"

Nakloní hlavu na stranu, odhaduje mě. Těkám pohledem všude, jen ne do jeho očí. Jsou vážně krásné.

„Věděl jsem, že když se ti neozvu, přijdeš na to, co ke mně cítíš," řekne. „Minule mi přišlo, že jsi z toho trochu zmatená. Ale teď už je docela zjevné, že se ti líbím."

Nevěřícně se zasměju. „Líbíš? Tys nedával pozor?"

„No tak, proč by ti jinak záleželo na tom, jestli se ti ozvu nebo ne?"

Nesnáším, jak dobrý je v dohadování se. Pokusím se znovu odejít, ale on mě zastaví.

„Líbíš se mi, Rose," řekne mi vážně. „Doopravdy."

Podívám se k našemu stolu. Jenny a Dom na nás zírají a rychle uhnou očima, když si všimnou, že se dívám. Al a Scorpius někam odešli. Roxie něco říká velice neklidné Lily. Brian je ještě opilejší než předtím.

„Hele, Tome, ani nevím, kde začít-" Než se můžu pustit do detailů mého směšně komplikovaného života, Tom se ke mně nakloní a políbí mě. Je to jen krátký polibek, protože všude kolem jsou lidé, ale pořád je to polibek. Pak mě vezme za ruku a odvede mě ven, daleko od zvědavých očí mých přátel a rodiny.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 29. kapitola - Trapnost Od: Lupina - 09.05. 2017
Já toho Toma vážně žeru! Je prostě úžasný. Díky!

Re: 29. kapitola - Trapnost Od: zuzule - 09.05. 2017
Zeby ji to tentokrat vyslo? :) Dekuju!

Prehľad článkov k tejto téme:

padfoot4ever: ( alichay )16.06. 2017Epilog
padfoot4ever: ( alichay )10.06. 201734. kapitola - Konce
padfoot4ever: ( alichay )02.06. 201733. kapitola - Další nervové zhroucení
padfoot4ever: ( alichay )28.05. 201732. kapitola - Druhá strana normálnosti
padfoot4ever: ( alichay, maure )19.05. 201731. kapitola - Dvojitý zápor
padfoot4ever: ( Alichay )14.05. 201730. kapitola - Kandidáti
padfoot4ever: ( Alichay )07.05. 201729. kapitola - Trapnost
padfoot4ever: ( Kar + Alichay )30.04. 201728. kapitola - Nový směr
padfoot4ever: ( Kar )23.04. 201727. kapitola - Zásah
padfoot4ever: ( Kar )18.04. 201726. kapitola - Trochu vyšinutá
padfoot4ever: ( Kar )26.03. 201725. kapitola - Změna situace
padfoot4ever: ( Kar )19.03. 201724. kapitola - Arogance
padfoot4ever: ( Kar )07.03. 201723. kapitola - Návrat do Bradavic
padfoot4ever: ( Kar )24.02. 201722. kapitola - Pláč a zase pláč
padfoot4ever: ( Kar )17.02. 201721. kapitola - Soudy a soužení
padfoot4ever: ( Kar )12.02. 201720. kapitola - Nejdražší dcera
padfoot4ever: ( Kar )07.02. 201719. kapitola - Špína
padfoot4ever: ( Kar )02.02. 201718. kapitola - Čas na víno
padfoot4ever: ( Kar )26.11. 201617. kapitola - Následky
padfoot4ever: ( Kar )18.11. 201616. kapitola - Katastrofální svatba
padfoot4ever: ( Kar )07.11. 201615. kapitola - Build Up
padfoot4ever: ( Online preklady )29.10. 201614. kapitola - Víkend s Jenny, část II.
padfoot4ever: ( Online preklady )20.09. 201613. kapitola - Víkend s Jenny, část I.
padfoot4ever: ( Online preklady )26.08. 201612. kapitola - Kompromis
padfoot4ever: ( TinaStylinson )02.08. 201611. kapitola - Odhalení
padfoot4ever: ( TinaStylinson )10.05. 201610. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )24.01. 20169. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )07.01. 20168. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )29.04. 20157. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )19.10. 20146. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )08.09. 20145. kapitola
padfoot4ever: ( TinaStylinson )05.08. 20144. kapitola
padfoot4ever: ( Dominika.Del )07.01. 20143.Kapitola – O Krávě a hafoňovi
padfoot4ever: ( Dominika.Del )21.09. 20132.Kapitola – Vítejte v mém světě
padfoot4ever: ( Dominika.Del )03.09. 20131. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Dominika.Del )02.06. 2013Úvod k povídce