Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Imperius

Kapitola 9. Zranitelný

Imperius
Vložené: Lupina - 17.05. 2017 Téma: Imperius
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2469997/9/

Rating: 13+

 

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 9. Zranitelný

Merline.“

V chráněném kupé mudlovského parního vlaku seděli osamocení naproti sobě. Tonksová zírala na Remuse široce rozevřenýma očima a s pobledlou tváří, prsty si nervózně pohrávala s papíry v deskách. Okno ukazovalo ubíhající dlouhé úzké údolí a na obličej jí posílalo záblesky světla a stínů.

„Myslíš, že je to ono?“ zašeptala hlasem naplněným strachem a hrůzou. „Myslíš, že tohle Smrtijedi chtějí s Kanem? S Ústavem?“

„Jsem si jistý.“ Remus se unaveně opřel o dosti ošoupané opěradlo sedadla a zahleděl se na ubíhající krajinu, aniž by ji skutečně viděl. V duchu se ztratil v představě potenciální apokalypsy, která se mu neotřesitelně usídlila v myšlenkách. „Folkeho první slovo tehdy bylo Imperius. Uvědomil si tu hrůzu stejně jako já.“

Tonksová pomalu zavrtěla hlavou. „Ale je to jen Kane, kdo je zranitelný,“ podotkla s náznakem čehosi blízkého zoufalství. „Vím, že je to zlé, ale je tento jediný vlkodlak pod kletbou Imperius za úplňku o tolik nebezpečnější, než kdyby byl bez ní?“

Remus zavřel oči. „Možná ne. Ale představ si ty vyhlídky pro Lorda Voldemorta – mít na své straně stvoření tak nebezpečné jako vlkodlak za úplňku, ale bez rizika, že se v zápalu boje obrátí proti svým spojencům nebo psovodům. Není potřeba úplatků, triků nebo slibů – jedno kouzlo a mají k dispozici stroj na zabíjení, který umí jednoduchým kousnutím rozšířit jejich počty.“ Potlačil zachvění. „V samotné budově je přes čtyřicet vlkodlaků, Tonksová, a mozkomorové teď poslouchají Voldemorta. Pár dobře umístěných polibků a Smrtijedi mají armádu vlkodlaků o úplňcích a zdivočelých po zbytek měsíce. A navíc zcela pod jejich kontrolou.“

„A každé pokousání o úplňku zvýší jejich řady. Dokud nebudou zcela v přesile.“ Tonksová ztěžka polkla. „Zatraceně, Remusi. Co uděláme?“

Dobrá otázka. A v této chvíli na ni Remus odpověď neměl.

„Nevím,“ odvětil upřímně. „Při naší další návštěvě Ústavu asi budeme muset…“

„Počkej… cože?“ Tonksová se narovnala a její tváří prokmitl nezaměnitelný poplach. „Co tím myslíš další návštěvě?“

Remus se na ni podíval s upřímným překvapením. „Za čtrnáct dní. Rebeka mě požádala, abych se vrátil. Říká, že má pár věcí, které by chtěla zkusit.“

Tonksová zaťala pěsti. „Vsadím se, že má,“ skoro zavrčela. „Remusi, copak jsi mě neposlouchal, když jsem ti říkala o tom záznamu v deníku?“

Remus se klidně setkal s jejím pohledem. „Poslouchal jsem.“

„Pak ti možná unikl ten sotva patrný logický závěr?“ Bystrozorka na něj tvrdě pohlédla. „Potřeba Lupina, získat Lupina, mluví o testech… Je to nad slunce jasnější, Remusi – chtějí to provést tobě.“

„Této hrozby jsem si všiml.“

„A stejně se tam chceš vrátit? Nechat se zamknout ve vysoce zabezpečené budově plné lidí, kteří z tebe chtějí vysát duši a pak tě použít k zabíjení?“

Remus zavřel oči, opřel hlavu a tiše poslouchal rachocení a bouchání funícího vlaku. „Přemýšlel jsem o tom, Tonksová,“ pravil tiše. „Ale když se tam nevrátím, co se stane? Nemáme žádný důkaz, který bychom předložili ministerstvu. Včas se dovnitř Ústavu nikdo z Řádu nedostane. Jsme jediní, kdo může najít nějaké důkazy, a jediní v pozici s tím něco udělat. Pro mě to je riziko, ano, ale riziko, které podstoupím.“

Tonksová se najednou s intenzivním pohledem předklonila. „Tak nech to riziko podstoupit mě. Příště až půjdeme, vezmeš si mnoholičný a já se přeměním v tebe. Takto…“

Remus prudce otevřel oči. „Ne.“

„Remusi…“

„Rozhodně ne.“ Bylo na Remusovi, aby se předklonil, až měl tvář jen pár palců od její. „Myslíš, že bych někdy, vůbec někdy souhlasil, abys podstoupila riziko, že dostaneš polibek místo mě?“ důrazně zavrtěl hlavou. „Nepřipadá v úvahu, Tonksová.“

Oči jí zaplály. „Ale tam tě jinak chránit nedokážu!“

„Nikdy jsem to po tobě nežádal.“

„Já vím. Ale stejně nepřestanu chtít.“

Rozhostilo se dlouhé ticho. Jejich pohledy se do sebe zasekly. Remus si najednou, téměř nepříjemně, uvědomil, jak blízko je její tvář.

Hvizd parní lokomotivy se nesl podél vlaku a Tonksová tak nadskočila, až pustila desky a z nich se uvolnily listy a rozlétly se po podlaze kupé. S plynulými nadávkami se zvedla, čímž donutila Remuse, aby se posunul dozadu a předešel tak srážce jejich hlav. Vrhla na něj omluvný pohled a on se na ni usmál a sehnul se, aby posbíral pár roztroušených listů a potrhaný cár špinavého papírů, který vypadl z desek spolu s nimi.

„Tak zatraceně nemotorná,“ mumlala si Tonksová pro sebe, když klesla zpět na sedadlo. Nesrovnaný štos papírů držela v jedné ruce a otevřené desky v druhé. „Potřebuju pořadač nebo něco, co se hned nerozsype. Podrž mi to na vteřinku, než si srovnám tohle,“ dodala, aby předešla Remusovu předání jím posbíraných listů, „jinak to všechno znova popadá.“

Remus se s úsměvem opřel a oči mu padly na papíry v klíně. Většinou byly popsané – poznámkami o vlkodlačím výzkumu, historií Ústavu a novými teoriemi o vlkodlačím lektvaru, nemluvě…

Pouta. V pasti.

Remus ztuhl.

Byla tam. Tři slůvka načmáraná na rozedraném cáru papíru, který sebral, ale málem si ho nevšiml. Napsala je ruka tak roztřesená, že se písmo dalo jen těžko přečíst. Ale bylo neomylně známé.

Ten příšerný rukopis na lektvarem a krví potřísněném varování, které mu ukázal Kingsley na schůzce toho prvního rána po Folkeho smrti, byl naprosto totožný.

„Remusi?“ Tonksová si všimla jeho rozrušení a její srdcovitý obličej naplnil zájem. „Co je to?“

Dotkl se cáru, zvedl jej a podržel ve vzduchu. „Tonksová, kde jsi to získala?“

Nejdříve byla zmatená, ale pak ho poznala. „Bylo to v tom deníku!“ zvolala. „Zapadl pod stůl, když jsem shodila tu krabici. Sebrala jsem ho s ostatními papíry, ale protože jsem konfrontaci s Felishou unikla jen o vlásek, úplně mi to vypadlo z hlavy. Proč, co…“

Mlčky jí papír podal. Zamračeně jej převzala, koukla na něj a stejně jako Remus ztuhla.

„To echo,“ zašeptala.

Remus přikývl. „Což znamená, že to varování přišlo od někoho uvnitř Ústavu.“

Tonksová zamrkala. „Má to být past?“ zeptala se rázem. „Aby nalákali tebe, třeba?“

Zavrtěl hlavou. „Ne mě, to si nemyslím. Ten vzkaz poslali bystrozorům. I kdyby věděli o mém spojení s tebou a Kingsleym, jak by mohli poznat, že ke mně nějaká zpráva dorazila?“

„Pak skutečná hláška? Od někoho, kdo ví, co se opravdu děje, a nelíbí se mu to? Nebo možná nemůže udělat nic, aby to zastavil?“

„To je pravděpodobnější. S ohledem na vyznění této poznámky.“

Tonksová polkla. „Vězeň?“

„Možná.“

Zavrtěla hlavou. „Ale pak proč by toto měla Rebeka Goldsteinová v deníku?“ Pobledla. „Pokud pisatel nebyl chycený Rebekou…“

Remus se na ni dlouze podíval. „Nedělej hned závěry, Tonksová. Co my víme, třeba vzkaz poslala ona.“

„To by byla šťastnější, že tě vidí. A během té doby, co jste byli spolu sami, by se pokusila něco říct.“

Remus zavrtěl hlavou. „Tonksová, ani nevíme, že je to její deník.“

„Byl na jejím stole. Cymone ho strčila do šuplíku.“

Zamračený Remus zalovil v kapse. „Tady,“ vytáhl teď už pokrčený a potrhaný svitek, který jej zval do Ústavu. „Toto je od Rebeky. Jak se to písmo shoduje?“

Tonksová přeběhla očima po zmuchlaném papíru. Okamžitě se jí nakrabatilo obočí.

„Pod stolem byla tma,“ spekulovala.

„Tonksová…“

„Dobře, dobře!“ Tonksová mu strčila svitek zpět do ruky. „Nevypadá stejně. Ale my nevíme, že toto pozvání napsala Rebeka osobně!“

„Podepsala jej.“

„Ale nemusela jej sepsat. Na takové podřadné práce má asistentku, pamatuješ?“ Bystrozorka se zatvářila. „Remusi, proč je ti to tak nepříjemné?“

Remus si povzdechl. „Předpokládáš, že je Smrtijedka?“

„Domníváš se, že není?“ Tonksová zamávala papírem. „Remusi…“

Remus si dlouze povzdechl. „Nechci být otravný. Ale jestli mě události posledních let něco naučily, pak že by se nemělo předpokládat, že zřejmé je pravda. Podívej na Siriuse. Všichni ho považovali za vinného, že?“ Tonksová sebou trhla a on se usmál, aby ji uklidnil. „Když uzavřeme mysl před dalšími možnostmi, tak se zasekneme v našich předpokladech. A pravda nám unikne. Přiznávám, nadnesla jsi množství přesvědčivých argumentů, které vezmu v úvahu. Ale prozatím si vystačím s nevinou, dokud nebude vina prokázána.“

Tonksová zvedla obočí. „Jsi až příliš důvěřivý, Remusi Lupine. V kanceláři má šuplík zapečetěný hůlkou a deník, který obsahuje zápis o testech na tobě. Je k tobě otevřeně nepřátelská, ale pořád tě zve. A na Kanea použila Imperius, přestože měla použít jiné kouzlo. Mně to zní jako vina.“ Najednou luskla prsty. „Samozřejmě! Proto chtěla tak dychtivě zjistit, jestli tě Kane poznává! Chtěla si být absolutně jistá, že jeho zdivočelá polovina zmizela! Musí vědět o nebezpečí Imperia u vlkodlaků. Je na ně expert. A jestliže by zůstal nějaký náznak vlka…“

„Prudká reakce by ji zranila,“ dokončil myšlenku Remus a snažil se ignorovat zamrazení v hrudi. „Možná i zabila. Musela si být absolutně jistá, že teorie o vlkodlačí esenci je správná, než mohla sama riskovat…“

„Přesně.“ Tonksová důrazně přikývla a opřela se. Oči jí najednou zářily. „A budou potřebovat další testy,“ dodala, „protože seslala Imperius na desetiletou vyšinutou mysl. Kdo říká, že pokusit se seslat Imperius na vlkodlačí část nebude stejně tak nebezpečné jako normálně?“

„Musí ujít ještě kus cesty.“ Remusův hlas se tiše nesl ve zpomalujícím drncání vlaku, který se blížil k malebné vesnické stanici. „Alespoň předpokládáme, že to byl její první Imperius. Budou potřebovat další testy. Víc vlkodlaků. Oči mu ztvrdly. „Příště musíme najít cestu dolů. Na úroveň klientů. Musíme zjistit, co se tam doopravdy děje.“

„Na úroveň, mimo kterou tě podle deníku mají udržet,“ dodala Tonksová, vstala a převzala si poslední papíry. „Dohodnuto. Pořád myslíš, že je Rebeka nevinná?“

Remus se zašklebil. „Jen mě nechej, abych měl otevřenou mysl, ano?“

„To máš.“ Tonksová se zazubila. „A já zůstanu podezřívavá, jestli neva.“

„Když musíš.“

„Musím. A má podezřívavá mysl mi říká, že Rebeka má čtrnáct dnů na práci. Kdybychom se tak mohli vrátit dřív…“

„Teď nemůžeme nic dělat.“ Remus také vstal, otevřel dveře kupé a oba se připojili k chumlu vystupujících turistů. „Víme moc dobře, že se na to místo nedostaneš, pokud nemáš pozvání. A ty pořád podezříváš jen Rebeku. Do té kanceláře má přístup hodně lidí. Znova říkám – nevíme, že ten deník je její.“

„Prověřím všechny,“ prohlásila Tonksová a za přerovnávání papírů následovala Remuse z nástupiště do tichého zákoutí parkoviště. „Rebeku, Crolla, Cymone, Aylwarda, Zelii Phelanovou, Dolpha – i Felishu.“ Omluvně pokrčila rameny, ale on jen úsměvem unaveně souhlasil. „Chci vědět, jestli někdo s přístupem do té kanceláře třeba jen proklouzl kolem nějakého Smrtijeda na ulici.“

„Dobrý nápad.“ Nedaleko s prásknutím nastartovalo rozklepané staromódní auto. „Tak pojď, pojďme do Prasinek. Brumbál o tom určitě bude chtít slyšet.“

Tonksová přikývla a připojila se k Remusovi za velkou bílou dodávkou. A tak, zatímco veterán kašlal a prskal ven z parkoviště, prásknutí dvou přemístění zůstalo nepovšimnuto.

ooOOoo

Úplněk viditelně planul, než jej pohltily mraky sedící nad vrcholky hor. Ale jeho vliv nebyl o to menší.

Remus protáhl své vlčí tělo od tlap po špičku ocasu. Vroucně si přál, aby to napětí ve svalech mohlo být připsáno zcela na vrub stresu z přeměny. Ale život nebyl tak jednoduchý.

Brumbál přijal jejich podezření ohledně Rebeky Goldsteinové a potenciálního prokletí vlkodlaků Imperiem s vážným zájmem. Ale jeho zhodnocení situace odráželo to Remusovo –do příští návštěvy toho mohli udělat jen znepokojivě málo. S Kingsleyho pomocí Tonksová zasvětila každý možný okamžik práce vyšetřování personálu Ústavu, ale doposud se jí nepodařilo vyhrabat nic podstatného. Následný vážný zmatek po útoku Smrtijeda na mudlovské turisty v Devonu zmařil její pokusy najít volný čas.

Remus na druhou stranu neměl ani tu útěchu z vyšetřování. S pomocí madame Pinceové vysledoval v bradavické knihovně Rebečinu knihu o zdivočelých, nezmiňujíc těžkopádný a únavný svazek fyziologie druhů měnících tvar od Crolla. Jejich pročesáváním kvůli nějakému záblesku užitečné informace strávil hodiny mimo vyučování nebo známkování. To pravé teprve musel najít.

A tak, když uvážil všechno kolem dokola, Remus do středečního úplňku trpěl víc než malým napětím. S tím na mysli se pečlivě připravil, užil poslední dávku vlkodlačího, magicky zamkl dveře kabinetu a odložil oblečení i s hůlkou bezpečně do zásuvky stolu. Věděl, že pro snadnou přeměnu je třeba zůstat co nejklidnější, a proto uzpůsobil prostředí pro relaxační večer – připravil talíř se sendviči, kdyby dostal hlad, a zakouzlil hrací skřínku, aby ve smyčce vydávala konejšivé tóny Fantasia on a Theme od Thomase Tallise. Crollovu otevřenou knihu položil do vzdálenosti vhodné ke čtení – i kdyby se neobtěžoval číst, dá mu to něco k žvýkání. Ale po tom spíš jen toužil, než že by to skutečně zamýšlel. Pěkná myšlenka, hluboko uvnitř však věděl, že hněv madame Pinceové bude hrozný, pokud si na to troufne.

A pak pootevřel okno, usadil se na polštář pod křiklavě žlutou přikrývkou, kterou mu k narozeninám věnovala Molly Weasleyová, a čekal na kroucení vyvolané východem měsíce.

A přišlo, nevyhnutelně.

Od proměny uběhla možná půlhodina. Remus bez zápalu přežvykoval zbytek sendviče a několik minut zíral na Crollovu knihu, než došel k závěru, že se nepřiměje mít zájem o cokoliv, co je v ní napsáno. Namísto toho zavřel oči a dovolil hudbě, aby jej omývala a uspávala do klidu. Pokud nic jiného, odpočinek potřeboval…

„Au!“

Zablesknutí vytrhlo Remuse z tmavé hlubiny jeho spánku. Narušilo jej prudké rachocení kliky u dveří. Slyšel nejasné hlasy.

„Podívej, nehýbá se! Neodpovídá! Dveře jsou kouzlem zapečetěné! Slyšel jsi, co říkali McGonagallová a Brumbál! Co když byl napadený? Alohomora!“

Když Remus zamrkal, dveře opět zaplály. Ozvalo se další vyjeknutí bolestí.

„Nemyslím, že tohle někam povede, kámo,“ zazněl druhý, mnohem ospalejší hlas. „Třeba usnul za stolem…“

Hudba se opět nesla strhující pasáží, ale nestačila na zakrytí hlasů, které jej vytáhly z jeho dřímoty.

Harry? Ron?

„Ve tmě?“ zazněla prudká odpověď. „A proč by zapečetil dveře?“

„Harry…“

Propána. Remus se vyburcoval za zvuku hlasů ostře pronikajících dřevem dveří. Nebyl to snadný úkol. Napůl spící a omámený zapomněl na svůj současný méně než lidský stav, zavolal, ale výsledkem se stalo mrzuté zaštěkání zcela zakryté intenzívní hudbou. Ne že by na tom záleželo, protože v tuto měsíční dobu rutinně umísťoval na dveře kabinetu jednosměrné tlumící kouzlo. Bez hůlky nemohl udělat nic, aby ho Harry uslyšel.

A Harry, zdá se, z Pobertova plánku poznal, že jeho učitel je uvnitř, ale kvůli zapečetěným dveřím neslyšel odpověď. A z nějakého důvodu došel k závěru, že je v nebezpečí…

„Profesore Lupine, jste v pořádku? Pane profesore? Vím, že jste tam, mám plánek! Jste v pořádku? Proč jsou dveře zamčené?“

Remus si unaveně připomněl, aby se zeptal profesorky Sinistrové na Harryho NKÚ z astronomie. Zjevně zapomněl na aktuální fázi měsíce.

„Podívejte, obejdeme to, ano? Jen vydržte! Rone, pojď!“

Obejdeme to? Remus chtěl vykřiknout. Obejdeme to kudy?

Zvuky běžících kroků zmizely v chodbě. S unaveným zafuněním Remus zabořil čenich do svého polštáře a pomalu zakroutil hlavou. Proč u všech všudy se Harry rozhodl za ním jít teď v noci, to opravdu netušil. Ale jestli vzbouří celý hrad kvůli záhadnému útoku, který žádným útokem není …

Panenko skákavá. Až se to Snape doslechne, zgustne si

A opět – mohl toho udělat jen málo mimo čekání na nevyhnutelné, a tak to udělal. Teď byl pokoj tmavý, blikotající lucerna na stole zhasla, zatímco spal, slunce zcela zapadlo, měsíc se ztratil za mohutnými chomáči skotských mraků. Za otevřeným oknem pohvizdoval vítr…

Okno. Ne, jistě by Harry ne…

Ale Harry ano.

Přibližující se košťata uslyšel jen chvilku před tím, než se v okně objevila bledá tvář korunovaná černými střapatými vlasy. Zelené oči hleděly do místnosti a do zorného pole skočila připravená hůlka.

Lumos!“ Hůlka zazářila. „Profesore Lupine?“ zakřičel Harry ve chvíli, kdy se ukázala druhá, ospalá tvář s rozčepýřenými zrzavými vlasy.

Remus vstal.

A s dokonalým načasováním si ten okamžik vybral měsíc, aby vyklouzl zpoza mraků a celou scénu zalil stříbrným světlem.

Harry ztuhl. Ron zamrkal.

„No nazdar,“ řekl.

Stočení se do klubíčka na podlaze na polštáři pod dekou Molly Weasleyové, jezení sendvičů, čtení a poslouchání hudby zjevně nebylo přesně tím způsobem, jak měl podle představ Harryho a Rona vlkodlak prožít úplněk. Navzdory sobě si Remus nemohl pomoci a cítil se jaksi trapně.

Usmál by se, ale mohlo by to vypadat jako cenění zubů. Spokojil se s nakloněním hlavy způsobem, který doufal, že vyzní jako přátelský.

Harryho ústa se mlčky hýbala. Ztěžka polkl. „Já…“ vyrazil. „Profesore Lupine, je mi to opravdu líto, úplně jsem zapomněl, že je…“ Bezmocně kývl k zářícímu měsíci. „Chtěl jsem s vámi mluvit, ale… Může to počkat. Opravdu může.“ Rozpačitě se zamračil. „Opravdu je mi to líto,“ omlouval se znovu. „Prostě… půjdu. Pojď, Rone.“

Harryho tmavá hlava se ztratila z dohledu. Ron se pozdržel.

„Řeknu mamce, že se vám ta deka líbí,“ poznamenal ospale. „Dobrou, pane profesore.“

Remus přikývl a vzápětí i Ron zmizel do noci. Tiše padl zpět na polštář a nepřítomně se zahleděl do tmy.

U všech všudy, o čem tohle všechno bylo?

Na pozadí jeho nejasné ospalé paměti se cosi zavrtělo. Slyšel jsi, co říkali McGonagallová a Brumbál… Harryho slova. Co jen to zaslechl tentokrát? Co bylo tak naléhavé, že jej přišel vyhledat uprostřed noci?

Zamrazilo ho. Co zjistil?

Přinutil se ke klidu. Teď nemělo smysl dělat si starosti. V současném stavu stejně nemohl zajít za Harrym a srdečně si s ním promluvit. Ačkoliv ráno…

Unaveně zafuněl a oddal se tónům uklidňující hudby. Ale trvalo dlouho, než usnul.

 

PA: Nápad na druhou scénu této kapitoly se objevil v podivném snu, který se mi zdál před nějakou dobou, v němž Harry za takovéto situace natrefil na Remuse na Grimmauldově náměstí. Tak mě ta myšlenka zaujala, že jsem se rozhodla ji nějak zpracovat. Nicméně místo v Oblivious se nezhmotnilo, ale já dokázala myšlenku zasadit sem… ;)

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 9. Zranitelný Od: Ani - 17.05. 2017
Díky za další kapitolu. Skoro už se těším, až se něco doopravdy přihodí, protože tahle neustálá paranoia mě ničí :) A scéna s dekou a žvýkací knihou je úžasná :D
Re: Kapitola 9. Zranitelný Od: Lupina - 17.05. 2017
Jess umí napínat. Ale i na akci dojde... časem... :-) Díky za komentář, Ani.

Re: Kapitola 9. Zranitelný Od: martik - 17.05. 2017
Harry, ty jsi vážně kus .... Může být rád, že nedostal přes ten jeho zvědavý frňák vlkodlačí tlapou. Jen mě zarazilo, jak v klidu to Remus vzal, že ho vidí při přeměně. Pokud si dobře vzpomínám (ale má paměť je vážně mizerná, tak to možná bylo jinak), tak přeměnu úpěnlivě skrýval i před vlastním otcem. A tady se jen stydí za obložené sendviče a deku od Molly. Jak se tak divám, tak Remus má stejnou frekvenci návštěv v ústavu jako my - čtrnáct dnů :-) No, jsem hrozně zvědavá, kdo je ten tajný spojenec a kdo je do toho namočen až po uši. Děkuji a těším se na příště.
Re: Kapitola 9. Zranitelný Od: Lupina - 17.05. 2017
No, klidně to napiš - kus vola :D Spíš bych chtěla vidět, kdyby k němu Remus přihopsal, nadšeně vrtěl ocasem a žebral o podrbání. To by bylo překvápko :D Frekvence návštěv je 14 dní, ale zatím odtamtud odchází. Jen aby se něco nesemlelo a neuvěznili ho tam. To by byl průser... No, ale jestli k tomu dojde, to si musíme počkat :-) Díky za komentář, martiku :-)

Re: Kapitola 9. Zranitelný Od: Moonybadger - 17.05. 2017
Chtěla bych se dožít povídky, kde Harry nebude do všeho strkat nos :D Ani jedna kapitola není nuda a přináší stále nové a nové otázky a žádné odpovědi :D Tohle je prostě skvost mezi povídkami, stejně jako první díl :) Díky za překlad :)
Re: Kapitola 9. Zranitelný Od: Lupina - 17.05. 2017
No, odpovědí se hned tak nedočkáme :D Napětí ještě vzroste! Harry a jeho zvědavost, věčné téma :D Moc mě těší, že se líbí. Děkuji za komentář, Moonybadger.

Re: Kapitola 9. Zranitelný Od: denice - 17.05. 2017
Myslím, že nejhorší je ta bezmoc, když Lupin s Tonksovou vědí, že se děje něco zlého, ale musí dva týdny čekat. To je na zabití. Popis Lupinova trávení úplňkové noci je roztomilý, mnohem lepší, než když se v kánonu jen tak stočí do klubíčka pod stůl, jestli si to dobře pamatuji:-) Talíř sendvičů, uklidňující hudba a křiklavě žlutá přikrývka, to zní moc pěkně. Pardon, málem jsem zapomněla na Crollovu knihu ke žvýkání - tedy ke čtení, samozřejmě, nebo spíš k uspání? A ti dva komici tam chyběli :-D Copak asi vyšpehovali u Brumbála a Minervy? A jak se jim povedlo prchnout Hermioně, která by je jistě na fázi měsíce upozornila? Snad se to dozvím. Nejhorší je, že teď na to musím čekat čtrnáct dní... Děkuji!
Re: Kapitola 9. Zranitelný Od: Lupina - 17.05. 2017
Jo, Remus ve vlčí podobě. Hned bych ho pořádně podrbala! Jen kdyby dokázali něco udělat s bolestivou přeměnou, aby nebyla tolik vysilující. To by pak ta jedna noc v měsíci vlastně nebyl problém :-) Ti dva šašci se vyřeší už v příští kapitole. I proč zapomněli na úplněk. Taky bych chtěla, aby kapitola šla dřív, ale když já jsem tak rozpolcená mezi Remusem a Severusem :D Díky moc, denice :-)

Re: Kapitola 9. Zranitelný Od: Gift - 17.05. 2017
Casto jsem se ptala sama sebe, kam na podobne scenky autorky chodi. A hle, je tu jedno z vysvetleni. :-) Stejne jako u prvniho dilu teto uzasne povidky mam celou dobu sevreny zaludek. Autorka nas napina na skripec a nam nezbyva nic jineho nez cekat, kdy Remusovi nekdo padne do zad. Je to takove dobrovolne muceni, ktere tuto povidku dela nesmirne zajimavou. Dnes dva pohlavky pro Harryho a cokoladovou zabku pro Tonksovou. Moc a moc dekuji!
Re: Kapitola 9. Zranitelný Od: Lupina - 17.05. 2017
Joj, tos mírně vyjádřila, že dva pohlavky pro Harryho. Ten by potřeboval pořádný průplesk :D Zase strká nos, kam nemá. Aby přes něj doopravdy nedostal... To napínání na skřipec ještě potrvá, než dojde k průlomu. Jess se nedá upřít, že umí udržet pozornost. A to se v podstatě děj ubírá pomalými krůčky. Moc děkuji za komentář, Gift.

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )23.10. 2018Kapitola 49. Procitnutí a Kapitola 50. Epilog
Jess Pallas: ( Lupina )17.10. 2018Kapitola 48. Kousky – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )10.10. 2018Kapitola 47. Kousky – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )03.10. 2018Kapitola 46. Stav mysli
Jess Pallas: ( Lupina )26.09. 2018Kapitola 45. Zpětný náraz
Jess Pallas: ( Lupina )19.09. 2018Kapitola 44. Dies irae – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )12.09. 2018Kapitola 43. Dies Irae – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )05.09. 2018Kapitola 42. Muž v rouše vlčím
Jess Pallas: ( Lupina )29.08. 2018Kapitola 41. Hluboko pohřbeny
Jess Pallas: ( Lupina )22.08. 2018Kapitola 40. V kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.08. 2018Kapitola 39. Sbírání sil
Jess Pallas: ( Lupina )08.08. 2018Kapitola 38. Okamžik pravdy - část 3.
Jess Pallas: ( Lupina )01.08. 2018Kapitola 37. Okamžik pravdy – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )25.07. 2018Kapitola 36. Okamžik pravdy – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )18.07. 2018Kapitola 35. Mlýnské kameny
Jess Pallas: ( Lupina )11.07. 2018Kapitola 34. Kam se i andělé bojí vkročit
Jess Pallas: ( Lupina )04.07. 2018Kapitola 33. Zahnaní do rohu
Jess Pallas: ( Lupina )27.06. 2018Kapitola 32. Zase jednou je to na mně
Jess Pallas: ( Lupina )20.06. 2018Kapitola 31. Spořádaná mysl
Jess Pallas: ( Lupina )13.06. 2018Kapitola 30. Galerie grázlů
Jess Pallas: ( Lupina )23.05. 2018Kapitola 29. Co leží vespod
Jess Pallas: ( Lupina )09.05. 2018Kapitola 28. Nalezený a ztracený
Jess Pallas: ( Lupina )25.04. 2018Kapitola 27. Pusto
Jess Pallas: ( Lupina )11.04. 2018Kapitola 26. Izolace
Jess Pallas: ( Lupina )28.03. 2018Kapitola 25. Kostky jsou vrženy
Jess Pallas: ( Lupina )07.03. 2018Kapitola 24. Zjevení
Jess Pallas: ( Lupina )14.02. 2018Kapitola 23. Pod pláštíkem
Jess Pallas: ( Lupina )24.01. 2018Kapitola 22. Jednoduchý plán
Jess Pallas: ( Lupina )10.01. 2018Kapitola 21. Ústní předávání informací
Jess Pallas: ( Lupina )22.11. 2017Kapitola 20. Na kobylku
Jess Pallas: ( Lupina )08.11. 2017Kapitola 19. Odcházení
Jess Pallas: ( Lupina )25.10. 2017Kapitola 18. Bratranec a sestřenice
Jess Pallas: ( Lupina )11.10. 2017Kapitola 17. Riziko povolání
Jess Pallas: ( Lupina )27.09. 2017Kapitola 16. Nahý
Jess Pallas: ( Lupina )13.09. 2017Kapitola 15. U Tří košťat
Jess Pallas: ( Lupina )23.08. 2017Kapitola 14. Skryté významy
Jess Pallas: ( Lupina )02.08. 2017Kapitola 13. Ponorková nemoc
Jess Pallas: ( Lupina )19.07. 2017Kapitola 12. U brány
Jess Pallas: ( Lupina )28.06. 2017Kapitola 11. Nejhorší z pokrytců
Jess Pallas: ( Lupina )07.06. 2017Kapitola 10. Konec tajností
Jess Pallas: ( Lupina )17.05. 2017Kapitola 9. Zranitelný
Jess Pallas: ( Lupina )03.05. 2017Kapitola 8. Hop a hop
Jess Pallas: ( Lupina )12.04. 2017Kapitola 7. Zábavička
Jess Pallas: ( Lupina )29.03. 2017Kapitola 6. Potřásání rukou
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )15.03. 2017Kapitola 5. Důvody k obavám
Jess Pallas: ( Lupina )22.02. 2017Kapitola 4. Krátké setkání
Jess Pallas: ( Lupina )08.02. 2017Kapitola 3. Vlkodlakova duše
Jess Pallas: ( Lupina )25.01. 2017Kapitola 2. Ústav pro zdivočelé
Jess Pallas: ( Lupina )11.01. 2017Kapitola 1. Nezbytnost
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )16.11. 2016Imperius - úvod