Preklady fanfiction Harryho Pottera

Po koupeli se Hermiona cítila mnohem lépe. Slyšela, jak se Draco pohybuje někde na druhé straně odpočívadla, takže vklouzla do županu visícího na dveřích a šla se poptat po svých kalhotách, které si spolu s kabátem v přízemí svlékla.

Před zavřenými dveřmi jeho ložnice zaváhala, měla pocit, že by ho rušila, kdyby se odvážila zaklepat. Už se chtěla otočit, ale nerozhodnost nakonec převážila potřeba získat zpátky svoje věci. Měla jen oblečení, ve kterém přišla, protože svou tašku nechala v Kruvalu, takže na krásné dřevěné dveře přece jen zaklepala. O chvilku později se objevil Draco. Vypadal nervózně.

"To jsem rád, že tu jsi," řekl a bez meškání ji chytil za ruku a vtáhl do ložnice.

"Půjčila jsem si tvůj župan, protože moje oblečení…" začala Hermiona, ale Draco jako by ji vůbec neslyšel.

"Mohla bys mě podržet, až se vykloním ze dveří?" zeptal se a převedl ji přes velký pokoj. Hermioně se ani nenaskytla příležitost se tam rozhlédnout.

"Podržet?"

"Potřebuju se vyklonit ven…"

"Dobře, ale proč?"

"Balkón se ve větru uvolnil," vysvětlil Draco. "Slyšel jsem podivné zvuky, tak jsem otevřel dveře, vykročil ven – a málem jsem skončil na zemi. Uvolnila se jen jedna strana, ale neudrží moji váhu. Spravím to kouzlem, ale odsud to nedokážu. Zkoušel jsem to zdola, ale na to, abych se dobře trefil, je to moc vysoko…"

Hermiona vykoukla z okna. "Ale venku pořád řádí plískanice."

"Jestli to neopravím, mohl by odpadnout úplně." Podíval se na ni. "Takže, myslíš, že mě udržíš?"

Hermiona po něm sklouzla pohledem. "Pokud nebudu muset držet celou tvou váhu, tak snad ano."

Draco přikývl a otevřel velké dveře. Vzápětí do nich obou narazil poryv ledového vzduchu a obrovské dešťové kapky. Lehl na zem, a jakmile to udělal, Hermiona zalapala po dechu.

"Draco! Ty krvácíš!"

Draco k ní vzhlédl. "Vím, narazil jsem do zdi, když se balkón pohnul."

"Opravdu hodně, máš od toho celou košili na zádech. To tě to nebolí?"

"Jo, trochu," přiznal. "To vyřešíme potom."

Lehl si zpět na břicho, natáhl dlouhé nohy a popolezl k otvoru. Ve skutečnosti doopravdy nevisel, protože balkón pořád stál na svém místě, a tak si Hermiona připadala docela sebejistě, když ho držela za kotníky. Byla to zvláštní pozice, ale ona se soustředila na svůj úkol, zatímco se Draco vzepjal, aby dosáhl na poničený pilíř.

Hermioně trvalo jenom pár vteřin, než se do ní zase dala zima, zvlášť když na ni útočily ledové kapky deště. Pak se Draco konečně dostal zpět na kolena, vyskočil na nohy a dvojité dveře zabouchl.

"Tak, hotovo," řekl. "Díky."

Hermiona se vyškrábala na nohy a přitáhla si župan blíž k tělu. "Přišla jsem se zeptat, jestli už mi uschlo oblečení."

Draco přikývl. "Ano, promiň, ty opravy mě rozptýlily." Přejel ji pohledem od hlavy až k patě. "Řekl bych, že tenhle outfit s županem ti docela sedne," poznamenal. "Ne tolik jako některým jiným, ale není to špatné."

Hermiona si hlasitě povzdechla. "Díky za názor – ne že bych si o něj říkala. Nechtěl bys mi říct, kde mám to oblečení?"

Draco se zašklebil. "Ne, já jsem gentleman, takže ti ho přinesu." Přešel přes pokoj ke dveřím, ale Hermiona znovu sykla.

"Draco, tvoje záda jsou v hrozném stavu. Radši bych s tebou měla jít dolů a dát to do pořádku."

Draco se nemotorně pokusil dosáhnout si na horní část zad. Jak se ale natáhl, všimla si, že se mu obličej zkroutil bolestí. "Trochu to pálí," přiznal.

Sešli rovnou do kuchyně. Draco přinesl z jednoho postranního pokoje Hermionino oblečení, a když jí ho podával, opět se zašklebil bolestí. Hermiona ho s díky přijala a odložila na jednu z vysokých stoliček.

"Posaď se na židli, a já to zkusím napravit," vyzvala ho. Došla ke kredenci a chvíli hledala misku, kterou pak naplnila teplou vodou. Opatrně ji odnesla k Dracovi a postavila před něj, zápěstí ji ale ještě docela dost bolelo, takže na stůl trochu vylila. Draco nepromluvil a jeho oči ji sledovaly, až dokud se k němu nevrátila s čistým kapesníkem.

"Nezapomněla jsi na něco?" zeptal se a Hermiona se zamračila.

"O ničem nevím…"

"Jsi čarodějka – my nepotřebujeme vodu ani to ostatní. Já jsem viděl, jaké zatracené jehly mudlové používají, s tím se ke mně ani nepřiblížíš!" zavrtěl Draco rázně hlavou a z jeho výrazu tryskaly adekvátní emoce.

"Jistěže na to nezapomínám! Zahojím ti ránu magií, ale Draco, máš krev přes celou košili na zádech. Myslím, že si neuvědomuješ, jak je to závažné. Okolí rány musím nějak očistit," rozhodla Hermiona. "Můžu se podívat?"

"Pro mě za mě," utrousil Draco a rozhodil rukama, načež zasténal bolestí, a pak se na židli otočil.

Hermiona mu trochu rozpačitě nadzvedla košili, ale ránu měl docela vysoko, těsně pod ramenem, a tak se k ní nemohla pořádně dostat. Kromě toho slyšela, jak se ostře nadechuje, a bylo jí jasné, že mu způsobuje bolest.

"Budeš si to muset sundat," pobídla ho a Draco se na ni ohlédl přes rameno.

"Co sundat?"

Hermiona protočila oči. "Košili přece."

Draco se na židli otočil zpátky k ní. "Řekni to ještě jednou."

"Co mám říct ještě jednou?"

"Že chceš, abych si svlékl košili." Draco jí věnoval jeden ze svých nejlepších úšklebků a ona naklonila hlavu na stranu a zlostně na něj shlédla.

"Chceš moji pomoc, nebo ne? Protože já tě klidně nechám vykrvácet," prohlásila.

"Ale no tak!" protestoval Draco. "Mám příležitost přimět Hermionu Grangerovu požádat mě, abych si sundal košili – nemůžeš mi mít za zlé, že to od tebe chci slyšet znovu. Je to šokující a taky trochu obscénní… Možná bych si to měl nahrát a pustit to Potterovi."

"Draco!" přimhouřila varovně oči. "Nejsi vtipný. Sklapni a otoč se."

Draco se znovu ušklíbl. "A co ještě bys ode mě chtěla?" pobídl ji.

"Jelikož se na rozdíl od tebe zvládnu chovat jako dospělá a ne jako desetileté dítě," utrousila Hermiona škrobeně, "tak to tedy řeknu – mohl by sis svléknout tu košili?"

Draco zasténal. "Ne! To znělo příšerně! Jako kdybys mě žádala o ubrousek!" Hlas mu sklouzl do hlubšího tónu. "Už si nepamatuješ, kdo tě předtím tak hezky zahřál?"

Hermiona zkřížila paže. "Nic lepšího nedostaneš, takže popojedeme, ano? Voda chladne, já ztrácím trpělivost a jsem unavená. Čím víc jsem unavená, tím méně si dám záležet," osvětlila mu a výhružně se k němu naklonila. "A budu míň opatrná – takže to zákonitě bude i víc bolet."

Draco se zazubil, ale vzal její slova vážně. Otočil se a porozepínal knoflíky košile, načež vyklouznul z rukávů a nechal ji spadnout na zem. Hermiona se na to připravila, protože ačkoliv se to všechno dělo naprosto nevinně a z velmi dobrého důvodu, i tak si nikdy nedokázala představit, že se jednou ocitne s polonahým Dracem Malfoyem v jeho kuchyni. Vlastně si nikdy nedokázala představit, že se s polonahým Dracem Malfoyem ocitne úplně kdekoliv!

Záda měl celá od krve, takže se musela sklonit blíž, aby na ránu vůbec viděla, a nenechala se rozptýlit myšlenkami na Dracovo odhalené tělo. Zranění nebylo velké, ale zato dost hluboké, a ačkoliv nebyla Hermiona choulostivá, nedělal jí ten pohled vůbec dobře. Pořád to krvácelo, a docela silně, takže to bude muset vyléčit co nejrychleji.

"Přestaň obdivovat moji dokonalost a dej se do toho," přerušil ji Draco a Hermiona si hlasitě povzdechla.

"Tvoje dokonalost je celá od krve! Snažím se zjistit, jak zlé to je!" odsekla. "Můžu to udělat rychle a zfušovat to, jestli chceš, a nebo to můžu udělat pořádně, což prostě chvilku potrvá!"

Draco se uchechtl a vzápětí znovu zasténal, když neopatrně hnul rameny. Hermiona se sama pro sebe pousmála. Dobře mu tak.

"Budu to muset omýt, než ti tu ránu uzavřu," informovala ho. "Přes všechnu tu krev kolem nic nevidím."

"Mně to přijde jako dost povyku pro nic, proč prostě nepoužiješ 'tergeo'?" zamumlal Draco. "Kdybychom byli uprostřed bitvy, už bys to měla hotové."

Hermiona vzala do ruky vlhký hadřík a obešla ho. "Pokud mi nic podstatného neuteklo, jsme ve tvé chatě na zasněžené hoře. Budeme muset podstoupit jedinou bitvu, a to dostat se odtud! Jestli chceš ohavnou jizvu, klidně můžu předstírat, že bojujeme se Smrtijedy…" pro efekt se odmlčela a zamávala proti němu kapesníkem. "Když použiju 'tergeo', rána se ti může víc otevřít. Takže, můžu si to udělat po svém?"

Draco přikývl a ona se přesunula zpátky k jeho zádům. Jemně se dotkla zkrvavené kůže pod linií rány a opatrně ji navlhčila. Vypadala tak bolavě, že se jí skoro neodvážila dotknout. Pokoušela se to místo pořádně očistit, ale přestala, když si uvědomila, že Draco potlačuje zaskučení.

"Promiň, bolí to hodně?"

"Ne, nevšímej si mě," zamumlal, ale Hermiona poznala, že lže.

"Teď to zacelím a sešlu kouzlo proti bolesti, to ti pomůže."

Jak Hermiona řekla, tak udělala, ale pár minut jí to zabralo. Opatrně zacelovala kůži centimetr po centimetru. Kdyby spěchala, určitě by mu zůstala jizva. Když skončila, seslala na něj kouzlo proti bolesti a přes rameno se k němu naklonila.

"Jak je ti teď?"

"Mnohem líp."

"Ještě musím očistit okolí, při léčení to hodně krvácelo," upozornila ho. "Teď když je rána uzavřená, použiju 'tergeo'." Když měla Hermiona hotovo, narovnala se, aby svou práci zkontrolovala. S výsledkem byla spokojená. Na místě rány teď vystupovala jen úzká růžová čára a kůže okolo zase nabrala normální barvu. "Hotovo."

Draco zakroužil rameny a protáhl se. "Vypadá to v pořádku."

Hermiona neodpověděla, protože až teď po konci léčení si ho uvědomila. Dával před ní na odiv své pevné svalnaté tělo, byť nevědomky, a Hermiona od pohybu jeho svalů najednou nemohla odtrhnout oči. A že rozhodně nebyla ten typ, co zírá na muže. Ani na ty, kteří vypadali tak dokonale jako Draco, široká ramena a úzký pas…

Hermiona si odkašlala a začala se narovnávat, ale Draco se v tu chvíli na židli otočil a ona se ocitla tváří přímo naproti jeho ramenům. Kůži už neměl bledou a hruď vypadala stejně pevně jako záda. Hermiona nedokázala potlačit to nutkání a zatoulala se pohledem na břicho. Mírně se mu na něm rýsovaly svaly a Hermiona pocítila zdrcující touhu se jich dotknout.

Uvědomila si, že zírá, a vzhlédla k jeho očím, které studovaly její obličej. Měla by být zděšená, že ji nachytal, zatímco ho obdivovala, ale z neznámého důvodu se tak necítila. Draco se netvářil povýšeně ani arogantně, v očích měl cosi intenzivního a vypadal vážně, až z toho Hermionou proběhlo chvění. Neodolatelná touha se ho dotknout ji neopustila, musela se opravdu soustředit, aby k němu nenatáhla ruce.

Sklopila oči, nedokázala jeho pohledu čelit, ale moc si tím nepomohla, protože teď zase zírala přímo na jeho tělo. Vzduchem praskalo napětí, stalo se to tak rychle a zničehonic, že Hermiona úplně netušila, jak se s tím vyrovnat, a brala ji závrať. Nikdy předtím jí nikdo jen svou blízkostí takový pocit nezpůsobil, rozhodně nikdo jako Draco Malfoy, s kterým navázala tak podivný druh naprosto nemilostného vztahu.

Už chápala ty ženy, které jako by v blízkosti pohledného chlapa ztratily vlastní rozum, protože ji teď pokoušel někdo, koho ani neměla v oblibě. Takže to byl… Hermiona s tím slovem trochu bojovala, dokonce i ve vlastní hlavě… byl to chtíč?

Zatímco v ní to slovo doznívalo, postřehla, jak Draco zvedl ruku a natáhl se k ní. Zhluboka se nadechla, aby získala trochu rovnováhy, a pak se jeho dlaň jemně dotkla jejího krku, prsty se sotva dotýkal kůže, lehce jako pírko, ale to bylo jedno, protože i tak měla pocit, že jí páteří protekla elektřina. Když se neodtáhla, Draco jí vjel prsty do vlasů. Hermiona se rozechvěle ostře nadechla. Nedokázala zpracovat, co se to děje. Opravdu se jí Draco dotýkal? Opravdu byli sami v jeho vlastní kuchyni? A opravdu měla pocit, že hoří?

Draco jí položil druhou ruku kolem pasu. Stále měla na sobě huňatý župan, takže jeho dotyk skoro necítila, ale on si ji přitáhl k sobě. Pak jí přejel po zádech až k lopatce a jemně ji přiměl naklonit se blíž k němu. V tu chvíli jí vklouzl druhou rukou na temeno a Hermiona zamrkala a zavřela oči, protože jí projela vlna něčeho příjemného. Téměř se dotýkali těly, ale Hermiona se opírala o jeho dlaň vzadu na hlavě. Šlo jen o prosté objetí, vlastně ani necítili dotek kůže toho druhého, ale nějak to zároveň byl i Hermionin nejsmyslnější zážitek v životě. Možná že ty zvěsti o Dracovi nepřeháněly, protože ten škádlivý a zdánlivě nevinný dotek od něj zároveň působil nesmírně svůdně a ona z toho pomalu ztrácela rozum.

Když se k němu natáhla, nešlo o podvědomý pohyb, naprosto přesně věděla, co dělá. Šlo jen o tu pronikavou touhu přejet rukama po jeho perfektní kůži, cítit pod prsty, jak je horká a hebká, o touhu tak silnou, že už jí nezáleželo na tom, co si bude myslet. Nejdřív se dotkla jeho hrudi, oběma rukama něžně přejela po svalech, které se pod tlakem jejích prstů napjaly. Na dotek stejně úžasný jako na pohled. Jedna část mozku na ni ječela, že to je špatné a že by měla okamžitě přestat, ale ta část, které na tom nezáleželo, zvítězila. A vítězná strana chtěla přesně to, co ji lákalo.

Rukama sklouzla níž, přitiskla je k těm vyrýsovaným břišním svalům, které ještě před chvilkou obdivovala a které se jí teď pod rukama zavlnily v odpověď. Draco si ji přitáhl ještě blíž, objal ji pevněji, a když se k ní sklonil, cítila na tváři jeho horký a zrychlený dech. Teď už se topila v rozkoši. Naklonila krk a župan jí trochu sklouzl z ramen.

Slabý hlásek v její hlavě zase vřeštěl, že toho musí okamžitě nechat, než se stane něco, čeho by mohla litovat, ale ať se snažila sebevíc, bojovat s tím nedokázala. Jednou rukou vystoupala přes jeho břišní svaly na hrudník a rameno, druhou ho objala kolem pasu a vnímala výboje vzrušení. Nepolíbili se, ani se nedotkli kůží, ale Hermiona si uvědomovala, že ji ještě nikdy v životě objetí tolik nevzrušilo. Byl omamný, elektrizující. Teď se ta potřeba přitisknout ho ke stolu a nechat přírodu převzít vládu změnila v přímo nutkavou. Jenže samozřejmě, musí okamžitě přestat.

Nakonec byl Draco tím, kdo přestal. Pustil ji a odtáhl se, takže si zůstali hledět do očí a oddychovali. Draco zamrkal, obličej zrůžovělý, hrudník jako splašený. Po chvilce se znovu natáhl k ní a jemně jí srovnal župan na ramenou. Pak jí utáhl pásek pevněji kolem pasu, načež rychle přešel k lince a postavil se zády k ní. Hermioně neušlo, jak si rukou prohrábl vlasy, a v podbřišku se jí splašilo hejno motýlů.

Co se to sakra stalo? Jak se to stalo? Nikdy na Draca takhle ani nepomyslela. Ale po této chvíli zůstala naprosto bez dechu. Takový prostý dotek a ona byla na kaši. Chtěla utéct, ale ve spěchu převrhla židli, až s rachotem spadla na zem, a když se znovu narovnala, Draco už byl otočený a díval se na ni. Přilepila se pohledem k jeho obličeji, protože dovolit mu, aby zabloudil někam jinam, bylo dost nebezpečné. Vážně by si měl obléct košili!

"Jsi v pořádku?" zeptal se tiše.

"Ano, jen jsem převrhla židli."

"Jo, všiml jsem si," Draco si netypicky skousl ret. "Tohle jsem neměl v plánu."

Hermiona se nutila do klidu, aby nezdrhla z pokoje s křikem a dlaněmi na uších. Nebyla žádná rozklepaná troska a nebude se chovat jako pitomá zaláskovaná puberťačka. Přikývla. "Já ano, naplánovala jsem to ve vaně," děla. "Tys to jen ukončil zbytečně brzo."

Viděla, jak se Dracovy oči rozšířily, jak mu klesla brada, a najednou pocit trapnosti přebilo pobavení. Trochu se uculila, že si dělá legraci, a Draco se uvolnil. Na chvilku sklopil oči k zemi, a pak k ní znovu vzhlédl se zničující silou, jako by si ji toužil takto zapamatovat.

"Velmi zábavné, Grangerová."

"Ano, jsem celá k popukání."

"Mimo jiné."

"Je pozdě, měla bych jít spát…" obrátila Hermiona.

"Dobrou noc, Hermiono."

"Jo. Dobrou."