Závěť
Last Will and Testament
Originál viz https://www.fanfiction.net/s/1200564/1/Last-Will-and-Testament
Autor: hasapi
Překlad: Jacomo Beta: Ivet Banner: Jacomo
Kapitola první: Kde je vůle...
Draco Malfoy se opřel o čelo své mahagonové postele a pohlédl na pendlovky visící na zdi prostorné ložnice. Sedm minut po dvanácté. V jednu hodinu se měl setkat s otcovým právníkem ohledně přečtení Luciovy poslední vůle. Povzdechl si a očima zabloudil k tmavě zelenému baldachýnu nad postelí. Neměl tušení, proč tam jde. Přece byl jedináček, takže bylo dané, že zdědí všechno.
Ale když toto sdělil panu Janisovi, muž zaváhal, jeho stará tvář se zvrásnila zamračením a prohlásil: "Nebral bych všechno jako samozřejmost, synu." Poté potřásl šedivou hlavou, věnoval mladšímu kouzelníkovi poloviční úsměv a odešel.
Draco si povzdechl. Pan Janis s největší pravděpodobností nemluvil do větru - a očividně věděl něco, co Draco ne. Tohle Draca vždycky štvalo. Nesnášel, když lidé věděli něco, co on nevěděl, protože se pak nad něj vždycky povyšovali. Proto si dával záležet na tom, aby o situaci věděl všechno, co se dalo zjistit, než do ní nakráčel. Předpokládal, že to má něco společného s pozůstatky bystrozorského výcviku, který měl stále pevně zakořeněný v podvědomí.
Po pravdě řečeno, měl trochu obavy. Lucius se objevil v závěrečné bitvě, kde Dracova loajalita náležela Brumbálovi a nikoliv Voldemortovi, a než byl poslán do Azkabanu, setkal se Malfoy starší s Janisem. Draco mohl jen předpokládat, že upravil svou poslední vůli, což, jak věděl, se nestalo od Dracova narození.
Draco zakroutil hlavou a přejel si prsty přes blonďaté prameny vlasů. Nechal si je ostříhat celkem nakrátko, minimálně byly kratší, než by jeho otec schválil. Nebylo mu jasné, proč se staral o to, co by si myslel otec – koneckonců, ten muž byl mrtvý. Zemřel dva roky po uvěznění v Azkabanu. "Díky Merlinovi, že je pryč," zamumlal Draco, zvedl se a přešel k prádelníku umístěnému vedle postele. Prudce otevřel horní zásuvku a zašátral mezi ponožkami a spodním prádlem.
Konečně našel to, co hledal - obrázek své matky. Byla na něm tak... šťastná; emoce, kterou na ní za celý svůj život nespatřil. Zářivé blond vlasy, které vždycky vídal stažené v přísném drdolu, jí spadaly na ramena a oči se smály. Ta žena na portrétu na něj každou chvíli mrkala a krčila nos. Povzdechl si a znovu se zamyslel, proč tu fotku nenechá venku, když se na ni dívá v podstatě každý den.
Vlastně věděl proč. Nutila ho přemýšlet. Nutila ho přemýšlet o matce, nutila ho přemýšlet o otci a nutila ho přemýšlet o jejich manželství... A nutila ho uvažovat o tom, jestli vůbec někdy vstoupí do toho strašného stavu, kterému se říká ´manželský´.
Draco pomalu zasunul portrét zpět pod oblečení tak, aby byl zakrytý. Zavřel zásuvku, opřel si hlavu o vrchní desku prádelníku a přemýšlel, co jeho matku připravilo o úsměv. Bylo to náhlé? Změnila to jedna jediná věc? Nebo šlo o pomalý, postupný proces, tak pomalý, že si té změny nevšimla a najednou už bylo pozdě?
Nevěděl, proč si dělá starosti. Všechno bude v pořádku.
x x x
Hermiona Lynne Grangerová, třiadvacetiletá, pět stop a tři palce vysoká žena s vlnitými hnědými vlasy, které jí padaly do půlky zad, když byly mokré, seděla na okraji elegantní kožené lila pohovky v obývacím pokoji bytu, který obývala se svou kamarádkou Elizabeth. Zírala na list pergamenu. Vlasy jí padaly do obličeje, takže ho zakrývaly. Na pergamenu stálo uhlazeným, pedantským písmem:
Slečno Hermiono Grangerová,
jménem firmy Janis a Gregory Vás žádám, abyste se dostavila ke čtení poslední vůle pana Lucia Xaviera Malfoye. Jste uvedena v závěti. Schůzka se koná v pondělí 28. února ve 13 hodin.
S pozdravem
p. Edward Janis
Hermiona se stále ještě nerozhodla, zda tam má nebo nemá jít. Podívala se na hodiny. 12:31. Zbývalo méně než půl hodiny. Neměla ponětí, proč je zmíněna v závěti. Nebyl k tomu žádný důvod, pokud se ji tedy Malfoy starší nerozhodl naposledy proklít nebo něco takového. Samozřejmě to udělal během války několikrát, ale možná usoudil, že to nestačilo. Věděla, že ona ho nikdy nepřestane proklínat, ať už v duchu nebo nahlas.
Ale když tam nepůjde, nikdy se nedozví, co v té závěti bylo. Její spolubydlící v tom měla naprosto jasno.
"Miono," Elizabeth přes všechny Hermioniny protesty od jejich druhého setkání trvala na zkracování jejího jména, "prostě tam jdi. Vím, že Malfoyovi nenávidí mudly, mudlorozené a tak podobně, ale co když... nevím, ale co když ti odkázal nějaké peníze? Víš, že práce na ministerstvu není moc dobře placená a tebe za ty tři roky ještě nepovýšili!"
Hermiona si při vzpomínce na kamarádčina slova povzdechla. Byla to pravda. Když jí tu práci nabídli - a ona přijala - neuvědomila si, že jde o slepou uličku. Ale na druhou stranu bylo těžké získat na ministerstvu jakoukoliv práci. Obávala se, že když začínala, trochu se podobala Percymu - příliš dychtivá se zavděčit a nestarající se o povýšení (tedy obrazně řečeno). Takže teď už to všichni brali jako samozřejmost. Ale oproti Percymu na tom byla jako žena a navíc mudlorozená hůř, protože obojí ji docela dost diskriminovalo.
Celá ta záležitost s diskriminací jí vadila a byla by s ní něco udělala - kdyby jí na to zbýval čas. Práce jí zabírala většinu času a ona brala stejné peníze, i když pracovala přes čas - ale úředníci ministerstva nejsou podhodnocení, kdepak...
Aspoň měla Jeffa. Při té myšlence se usmála. Taky studoval v Bradavicích, ale v Havraspáru a o dva ročníky výš. Nepamatovala si ho ze školy, ale je třeba říct, že tam se nestýkala s mnoha lidmi z jiných kolejí a ročníků. Oficiálně se potkali až na ministerstvu, na malém večírku na počest prvního výročí Voldemortovy porážky, a teď už spolu dva roky chodili.
Navzdory tomu, co se povídalo (přece jen to byly dva roky), nespali spolu. Ne, že by nebyla v pokušení - ano, to určitě byla. V létě po čtvrtém ročníku, s Viktorem Krumem; i když se nepokoušel o nic... nevhodného, byli si mnohem bližší, když zpanikařila. Ron na tom se sebekontrolou nebyl během jejich krátkého románku v šesťáku o nic lépe než jakýkoliv jiný puberťák. Pak Seamus, se kterým chodila polovinu sedmého ročníku a musela připustit, že si byli hodně blízcí. A nakonec Jeff. Ale ona vždycky řekla ne. A naštěstí její přání vždycky respektovali.
Hermiona si byla poměrně jistá, že se ji Jeff brzy chystá požádat o ruku. Koneckonců už spolu chodili dva roky. Dalším krokem je tedy manželství, ne? Věděla, že on má představu, že dalším krokem je sex, ale nenaléhal na ni a poslední dva měsíce se jí na to ani neptal. Byla toho názoru, že zkrátka nejenže respektoval její přání, ale poskytl jí i čas, aby si zvykla na to, že budou spolu. Navíc měla z velmi spolehlivého zdroje (nezáleží na tom, že šlo o klevety, co kolovaly po ministerstvu), že Jeff byl viděn v klenotnictví na Příčné ulici.
Znovu pohlédla na digitálky. Bylo 12:58, nejvyšší čas se rozhodnout.
Mladá mudlorozená čarodějka vstala, soustředila se a přemístila.
* * *
Draco vešel do kanceláře pana Janise s nepříjemnou předtuchou. Neexistovalo pro ni žádné vysvětlení, jelikož pan Janis vždy dbal na to, aby jeho kancelář působila světle a vzdušně. Za normálních okolností byl Draco zcela klidný a soustředěný, ale tentokrát to neplatilo. O dvě vteřiny později se ten pocit ještě prohloubil, když uviděl před Janisovým stolem sedět Hermionu Grangerovou s celou tou hřívou vlasů a vším ostatním.
"Co ty tu děláš?" ušklíbl se na ni. Měla na sobě tmavě vínový hábit, značně volný - nejspíš nebyl šitý na míru - a své divoké vlasy pevně sepnuté vzadu na krku, jen s několika zbloudilými pramínky. A právě tyhle pramínky ho rozhodily, protože nikdy neviděl, že by se jí z drdolu uvolňovaly. Vždycky mu připomínala McGonagallovou, zejména když se po ukončení školy potkávali na schůzkách Řádu.
Otočila se k němu a v hnědých očích se jí blýsklo. Draco ten pohled znal; obvykle přicházel těsně před tím, než pronesla nějakou sarkastickou poznámku o jeho dědictví nebo nadhazovala, nakolik je rodově zatížený. Než stihla promluvit - za což byl Draco skutečně vděčný - ozval se za jeho zády jiný hlas.
"Slečna Grangerová tu je na mé pozvání, pane Malfoyi, byla zmíněna v závěti vašeho otce." Draco pozvedl obočí. Pan Janis - neboť to byl on, kdo promluvil - pokračoval téměř znuděně: "Mohl byste se laskavě posadit, pane Malfoyi?"
Draco sáhl po jediné volné židli - shodou okolností vedle Grangerové. Pan Janis obešel svůj velký, dokonale naleštěný stůl (právníci byli v tomhle dost děsiví, zejména Janis) a přitáhl si k sobě stoh nažloutlých pergamenů. Usmál se na ně a pohodlně se usadil. Draco by mohl přísahat, že černá látka, kterou měl ten muž na sobě, byla naškrobená, protože zaslechl slabé zapraskání, jak se při pohybu ohýbala.
"Měla by tu být ještě jedna osoba," Janis se zahleděl na poznámky svírané drobnými, pedantskými prsty, "slečna Pansy Parkinsonová. Ale obávám se, že nebyla s to dorazit, protože je v Řecku na svatební cestě." Pan Janis se usmál a modré oči mu zazářily předstíraným štěstím (ačkoliv někdo by to mohl přičítat stáří). "Pročež začneme."
Pan Janis si odkašlal. "Musím vás oba požádat, abyste podepsali prohlášení, že v souvislosti se závětí nebudete nic zpochybňovat nebo se pokoušet ji jakkoliv změnit, a to ani násilím nebo silou vůle." Otevřel zásuvku, vytáhl dva listy papíru a podal jim je. Grangerová se zamračila a jala se celý text studovat, zatímco Draco se zatvářil znuděně a s pozdviženým obočím se zahleděl na Janise, aby ho tím přiměl k podání brku na podpis.
Janis semkl rty. Ten Malfoyův chlapec začínal být jako jeho otec, ať už si toho byl vědom či nikoliv. Právě tak náročný a málo tolerantní. Jaký otec, takový syn. Janis podal Dracovi brk a přisunul k němu lahvičku s inkoustem. Draco se s rozmachem podepsal a přidal jakousi kličku u ypsilon na konci jména; Janis už viděl Dracův podpis - i tento znak - tolikrát, aby přesně věděl, jak vypadá, i když ho měl vzhůru nohama.
Draco mu vrátil brk a záměrně ignoroval nataženou ruku slečny Grangerové. Janis tedy brk přisunul k ní a Dracovi věnoval ostrý pohled. Za normálních okolností to byl docela galantní mladík, zejména k ženám. Janis mohl jen hádat, co vedlo Draca k tomu, aby slečnu Grangerovou tak nesnášel. Myslel by si, že byla Luciovou milenkou, ale po přečtení závěti... Inu, asi by to bylo i tak možné, ale znal Lucia - víc, než by si ve skutečnosti přál.
Janis si od nich vzal podepsané pergameny a odložil je na pravý roh stolu, co nejblíže k sobě. Poté uchopil první list závěti a začal číst.
"Část 1a. Já, Lucius Xavier Malfoy, zanechávám v případě mého úmrtí všechny tituly, nemovitosti a pozemky ve vlastnictví mého syna, Draca Lucia Malfoye."
Hermiona protočila oči a opřela se o opěradlo židle. Draco se usmál. Nejspíš tu nebude sedět tak dlouho, protože Lucius, než ji naposledy proklel, nejspíš odkázal všechno Dracovi. Aspoň že ten právník působil celkem mile. Byla to malá útěcha, ale aspoň něco.
"Část 1b. Nicméně veškeré mé finanční prostředky na něj budou převedeny pouze v případě, že se ožení se slečnou Hermionou Grangerovou."
Draco vytřeštil oči a obočí mu vyletělo k vlasům zmatkem, šokem a vztekem. Tohle přece nemohl otec udělat, že ne? To prostě... To nemůže být legální, takhle přinutit svého syna k dohodnutému sňatku bez jeho souhlasu a dokonce bez jeho vědomí! To musí být protizákonné.
Když pan Janis zaregistroval jejich nevěřící výrazy, pronesl: "Ano, může to udělat. Obávám se," poklepal krátkým prstem na závěť, "že je to naprosto legální. A než si ve své hlavě sesumírujete, že se můžete oženit a následně ihned rozvést, jakmile bude majetek převeden, tak pan Malfoy s tím rovněž počítal."
"Část 1c. V případě jejich rozvodu připadnou veškeré původně mnou vlastněné finanční prostředky slečně Pansy Parkinsonové."
"Nevidím v tom žádný problém," vyprskl Draco ostrým a chladným tónem. "Mám své vlastní peníze. A mohu prodat ten majetek, který mi zanechal." Rozhodně ho bylo dost na to, aby si nemusel do smrti dělat starosti. Jenom statky ve Walesu stály za víc než milion galeonů.
"Ve skutečnosti nemůžete, pane Malfoyi," odmítl advokát tuto možnost klidně, jako by byl zvyklý jednat s rozzlobenými mladíky (kterým Malfoy bezpochyby byl). "Kromě toho, víte, co stojí údržba těchto statků?" Listoval závětí a něco hledal. "Á, tady je to."
"Část 3d. Veškeré původně mnou vlastněné nemovitosti nemohou být prodány za účelem zisku, pokud nebudou splněny požadavky uvedené v části 1b."
Draco vytřeštil na staršího muže oči. V hrudi mu bouřil vztek. Praštil pěstí do opěrky židle, na které seděl a probodl pohledem Grangerovou. Vypadalo to, že je stejně šokovaná a zděšená jako on. Mžourala na pana Janise - ale nemohla být tak rozzlobená jako on. Byl navztekaný, že mu otec provedl takovou věc. Svému jedinému dědici! "Nechápu, proč by tohle dělal," hlesl Draco tiše se zřetelnou známkou hněvu v hlase.
Pan Janis zamyšleně pokýval hlavou, ale jeho krátké šedivé vlasy se pohnuly jen nepatrně. "Ano, i na to váš otec myslel," pronesl pomalu. Jeho slova vyznívala opatrně. "Tohle mi pro vás dal, kdyby snad došlo k takovéto reakci." A podal mladíkovi podélně přeložený list pergamenu.
Draco ho pomalu otevřel. Jakási neznámá emoce, kterou registroval v prostoru kolem svého žaludku, přerostla v pocit strachu. Začal číst.
Draco,
zklamal jsem se v Tobě. Myslel sis, že můžeš uniknout? Špehovat pro Brumbála. Jaký myslíš, že je to pocit uvědomit si, že můj jediný syn zradil Pána zla i mne? Inu, vidíš, že jak sis ustlal, jak říkají ti mudlové, kteří se ti zřejmě zalíbili, tak si teď lehneš.
Tvůj otec (i když mě zraňuje uznat to)
Lucius Xavier Malfoy
Dracova ruka držící list pergamenu povolila sevření, ale pan Janis ho zachytil dříve, než mohl spadnout. Tvářil se klidně. Jak mohl být ten chlap tak klidný? zvažoval Draco v duchu. Jemu se zbořil celý svět a Janis se chová, jako kdyby byli na nedělním pikniku a konverzovali o nejnovějším románu J. R. Browna.
Starý kouzelník se náhle usmál a zeptal se: "Nuže, budeme tedy pokračovat ve čtení?"
x x x
PA: Povídka Last Will and Testament získala cenu ve čtvrtém kolem Blast From the Past Award za nejlepší scénu opětovného shledání!
hasapi: ( Jacomo ) | 25.11. 2017 | Epilog - V podsvětí | |
hasapi: ( Jacomo ) | 18.11. 2017 | 12. kapitola - A skulina je odhalena | |
hasapi: ( Jacomo ) | 12.11. 2017 | 11. kapitola - Když se všechno zvrtne | |
hasapi: ( Jacomo ) | 04.11. 2017 | 10. kapitola - Krásný jarní den | |
hasapi: ( Jacomo ) | 28.10. 2017 | 9. kapitola - Večer | |
hasapi: ( Jacomo ) | 21.10. 2017 | 8. kapitola - Pozor na okolí | |
hasapi: ( Jacomo ) | 30.09. 2017 | 7. kapitola - Pýcha a okolnosti | |
hasapi: ( Jacomo ) | 02.09. 2017 | 6. kapitola - Tiché pozorování (2. část) | |
hasapi: ( Jacomo ) | 13.08. 2017 | 6. kapitola - Tiché pozorování (1. část) | |
hasapi: ( Jacomo ) | 15.07. 2017 | 5. kapitola - A teď trocha zábavy | |
hasapi: ( Jacomo ) | 24.06. 2017 | 4. kapitola - Cena za pýchu | |
hasapi: ( Jacomo ) | 18.06. 2017 | 3. kapitola - Tajemství odhaleno | |
hasapi: ( Jacomo ) | 13.06. 2017 | 2. kapitola - Důležitost finančního zabezpečení | |
hasapi: ( Jacomo ) | 03.06. 2017 | 1. kapitola - Kde je vůle... | |
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo ) | 20.05. 2017 | Závěť - úvod | |