Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: GatewayGirl

Překlad: Coretta   Beta: Avisavis    

Banner:  Coretta

Severus Snape-Hito76 ©2007-2017 snapefanclub

Severus Snape ©2006-2017 keeperofthedead

Originál:

 http://www.potionsandsnitches.org/fanfiction/viewstory.php?sid=2025 

nebo

http://www.fictionalley.org/authors/gatewaygirl/BM.html

Rating: 16+

~~~~~~~~~~~~~

2 -- Z čistého nebe

Harry ležel na boku ve svém pokoji ponořeném v šeru a pozoroval, jak se číslice na displeji budíku změnily z 23:58 na 23:59. Podobně na své narozeniny nečekal už roky, ale udělat čáru za předchozím rokem a začít s čistým štítem se tentokrát zdálo být životně důležité.

Náhle mu výhled na rudé číslice něco zakrylo. Harry v záblesku paniky vylétl z postele, jen aby zahlédl, jak tlustá dopisní obálka přepadla z okraje stolku a zůstala ležet naplocho na posteli.

Zvedl ji. Byla nezvykle silná – tlustší než poslední psaní z Bradavic – a zalepená pečetí vtlačenou do silné vrstvy vosku. Obálka byla tmavá, ale barvu ve slabém světle pronikajícím dovnitř od pouliční lampy Harry rozeznat nedokázal.

Hrábl po svíčce odložené na nočním stolku. Když se pro ni natahoval, všiml si, že číslice už ukazují 00:00. Po tváři mu přeběhl mrzutý úšklebek.

Takže jsem to prošvihl. Doufám, že to není špatné znamení. Chvilku se nad tím zamyslel a dospěl k závěru, že to závisí na tom, jestli jsou zprávy v dopise důležité pro následující rok nebo ne.

„Dokonči obřad,“ zamumlal si.

Rychle a s vážností pronesl své věty a pak pracoval na vyčištění mysli. Bylo daleko obtížnější soustředit se, když měl na dosah ruky něco, co v něm vzbuzovalo takovou zvědavost. Zvládl pět minut téměř úplného klidu, potom to vzdal a obrátil se ke svíčce, aby její měkká záře dopadala na záhadné psaní.

Pod světlem bylo vidět, že má obálka sytou, hřejivě červenou barvu. Vosková pečeť se zlatě leskla a v okolí vyvýšených linií ozdobného „P“ se nepatrně třpytila. Když Harry rozlomil pečeť, krátce zažhnula a ruce mu zalilo nádherné zlaté světlo. Ohromeně vytáhl složené listy pergamenu z obálky. Bylo jich mnoho, jak podle tloušťky očekával. Rozložil je a nervózně zkoumal horní stránku.

Harrymu se zasekl dech v hrdle. Na moment pevně sevřel víčka a uvědomil si, že se mu srdce v hrudi překotně rozbušilo už jen díky těm dvěma slovům. To nemůže být… Dopis od táty nebo mamky? Jak? Otevřel oči a znovu se zadíval na pergamen. Vypadal nově. Zatoulala se ke mně cizí pošta, skvěle! Pomyslel si popuzeně. Přesto se se značnými obavami znovu zadíval na první list.

Na konci odstavce byl nakreslený malý rozesmátý obličej doplněný rozcuchanými vlasy. Harrymu unikl přidušený smích. Neobjasnil, pomyslel si, ale nějak mě to nepřekvapuje.

Tato slova Harrym hluboce otřásla. Teplo, které v něm vyvolaly předchozí věty, začalo vyprchávat. Zoufale se vrátil zpět a četl znovu. Nejdražší synu… že tě velmi miluji. To byl důvod pro ten „sentiment“, uvědomil si. Proto dopis začínal právě takhle. Protože James Potter (Harry rychle přelistoval na poslední stránku, aby se ujistil, že je dopis skutečně od Jamese Pottera) chtěl, aby rozuměl, že přestože není jeho biologický otec, je stále jeho táta.

Harry zajel rukou do svých věčně rozcuchaných vlasů. Zůstaly ležet možná dvě vteřiny, než vyskočily do původního neupraveného rozcuchu. Jak by James mohl nebýt jeho otec? Byli jako přes kopírák, každý mu to říkal. Možná byl jeho skutečný – Harry se zarazil. Biologický, pomyslel si pevně. Možná byl jeho biologický otec s Jamesem Potterem příbuzný?

Harry upustil dopis i svíčku. Svíčka mu dopadla na koleno, vyjekl a rychle po ní chmátl. Severus Snape? Profesor Snape? Vždyť jemu se nepodobám ani trochu! Každý říká, že jsem úplně jako James. Pracně uklidňoval dýchání. Snad někde došlo k omylu. Určitě to tak bude. Váhavě sebral dopis a znovu se vrátil ke čtení.

Harry zvedl oči od dopisu. Třeba Lily znovu potratila, pak otěhotněla a nějakým omylem došli k závěru, že to bylo z rituálu?

Harry znovu svěsil ruku s dopisem a promnul si spánky. Takže se možná nespletli. Byl vděčný, že dopis přišel v noci a že přes den nic moc nesnědl. Pomáhalo mu to vnímat tohle všechno trochu méně reálně. Měl pocit, že v jasném denním světle to bude vypadat daleko děsivěji, skutečnost se bude zdát ostřejší. Naštěstí už ho potom ale nebude číst poprvé. Severus Snape? Protože on a můj táta – James – oba ctili tradice dost na to, aby se podřídili nějakému pochybnému zvyku kouzelníků s dlouhým rodokmenem, zahrnujícímu vypůjčení něčí ženy s cílem rozmnožit se?

Přelétl očima zbývající listy. Zůstaly už jen něco přes dvě stránky hlavního dopisu. Část „Severus Snape a Pobertové“ byla stejně dlouhá. Harry skrčil kolena, přitáhl si je k bradě a objal se. Dobře, chtěl víc podrobností o tom, co se stalo mezi Snapem a Jamesem. Konečně by o celém jejich sporu a tom, proč Snape jeho tátu tolik nesnášel, uslyšel také z Jamesova pohledu. Harry nevěřícně potřásl hlavou. „Proč můj otec tolik nenávidí mého tátu,“ pronesl nahlas a hystericky se rozesmál. Zdusil zvuk dlaní, měl obavy, že by mohl vzbudit strýce, ale když se uklidnil, byl dům stále tichý.

Harryho prostoupil chlad. Přehodil si přikrývku přes ramena a vrátil se k dopisu.

Harry se otřásl. Znamená to, že od teď budu vypadat čím dál víc jako Snape? Přemýšlel. O-ou!

Harry otřel z očí nepříjemnou vlhkost. Položil dopis a vstal. Na nejistých nohách začal neklidně přecházet mezi oknem a postelí.

Proč Snape? Nevadilo by mi, kdyby to byl Sirius nebo Remus. Dokonce… Harry přemýšlel o lidech, které jeho otec znal. Petr, rozhodl se, by byl horší než Snape. A to bylo vše. Snape ho nenáviděl; on nenáviděl Snapea. Od chvíle, kdy se poprvé setkali, s ním jednal se zlomyslnou krutostí a… Harry zaskřípal zuby a přiznal si: on odpovídal tím, že ho soudil téměř stejně zaslepeně. Pouze jeho relativní nedostatek moci ho držel od toho, aby se ke Snapeovi choval stejně hrozně, jako on k němu. (Nepropadej touze po odplatě...)

Harry si zoufale přál, aby se mohl podívat do zrcadla a zkontrolovat, jestli se jeho obličej nezměnil, ale dveře byly zvenku zajištěné visacím zámkem. Pečlivě si ohmatal nos. Byl to nos. Uvědomil si, že neví úplně přesně, co by normálně nahmatal. Uhladil si vlasy. Zůstávaly dřív na chviličku ležet, než se znovu rozježily?

Předpokládám, že mi na tom tolik nezáleží, pomyslel si. Ne opravdu. James mě zjevně miloval, takže je to jako bych zjistil, že jsem adoptovaný. Vlastně hádám, že to tak svým způsobem bude.

Ale stejně jsem docela zvědavý, co Snape udělá.  Pravděpodobně mě zabije, nebo přinejmenším někoho jiného, kdo mu přijde do rány. Poslední věc, kterou by si přál, je, aby mezi námi dvěma bylo nějaké spojení.

Harry se vrátil k pergamenu a brku. Vážně potřeboval poslat dva rychlé dopisy, jeden Ronovi a jeden Hermioně. Bude muset prozradit dost na to, aby mu mohli pomoct, ale zas ne příliš mnoho. Sepisování mu zabralo hodiny a během té doby si uvědomil, že by se mohlo jednat o nějaký propracovaný vtip. Jaký měl konečně důkaz, že dostal dopis od Jamese Pottera a ne Freda a George Weasleyových? Ta myšlenka si vyžádala kompletní přepracování dopisu pro Rona a vypuštění celé věci v dopise pro Hermionu. Oblohu na východě lemovala linie bledého světla, když Harry dokončil obě zprávy:

Harry si protřel oči. Napadlo ho, jestli bude ještě někdy schopný zmínit se o Siriusovi, aniž by se cítil opuštěně, provinile a jako naprostý pitomec. K jeho úlevě se Hedvika vrátila bez odpovědi a Harry se zaměstnal hlazením jejího zobáku a šeptáním, jak je krásná, chytrá a rychlá. Hlavou mu blesklo, že omluvit se Snapeovi by teď mohlo být daleko složitější. Byl rád, že už dopis poslal; nechtěl, aby si Snape myslel, že všeho lituje jen proto, že jsou příbuzní, jestli tedy opravdu jsou.

Dříve než mohl ztratit nervy, dal Harry nové dopisy Hedvice a odeslal ji s poznámkou, ať si v Doupěti nezapomene odpočinout. O pár hodin později svého rozhodnutí litoval.