Preklady fanfiction Harryho Pottera

Po svém návratu zjistila, že po Dracovi není ani vidu. Kuchyň se však skvěla v původním stavu. Hádala, že se šel taky připravit, proto se chvíli procházela velkými místnostmi. Při svém toulání narazila na jednu s pohodlnou pohovkou. Už bylo dopoledne, ale stále panovalo šero. Velké, měkké vločky zasypávaly okenní rámy a narážely do okenních tabulí. Pokoj působil teple a útulně, přímo vítal k odpočinku, a tak se na pohovce uvelebila.

Když uslyšela, že se Draco vrací, byla odhodlaná se k tématu, které probírali u snídaně, už nevracet. Poslouchala jeho kroky v hale a pak se jí za zády otevřely dveře.

"Schováváš se přede mnou, Grangerová?" protáhl známý hlas.

"Ano a sakra, tys mě našel!" Hermiona se nepohla ze své pohodlné pozice. "A přestaň mi říkat Grangerová."

Draco přešel místnost a vstoupil do jejího zorného pole. Podíval se na ni se samolibým úšklebkem. Měl na sobě ležérní kalhoty a dobře padnoucí modré tričko. Jeho vlasy byly po sprše stále vlhké a jako vždycky senzačně voněl. Znovu se podivila, co se to s ní děje. Myšlenky se jí vydaly stejnou nebezpečnou cestou, kdykoliv se objevil blízko ní.

Vybavila si Erika a usilovně se na něj soustředila. Erik byl neuvěřitelně atraktivní a milý muž. Nejenom to, Hermiona k němu chovala jistou náklonnost, takže pokud nemohl zastavit tyhle směšné pocity on, tak nikdo.

"Cítíš se jako doma?" zeptal se Draco a prohlédl si ji. "Zdvořilost ti nevydržela dlouho, co? Rozvaluješ se tady jako nějaký zatracený teenager!"

"Chceš, aby se tví hosté cítili pohodlně a uvolněně, ne?" tázala se stroze Hermiona.

"Samozřejmě, že chci – pokud je pozvu," zdůraznil. "Pokud se jen tak ukážou a nedají mi jinou možnost…"

"Chtěla jsem se ujistit, že jsi v pořádku! Příště se nebudu obtěžovat."

Draco se naklonil nad konec pohovky, bez okolků zvedl Hermioniny nohy a sednul si, načež je položil zpátky. Tentokrát však spočívaly v jeho klíně. Hermionu to překvapilo a s nohama na těch jeho se cítila trochu nepříjemně. Působilo to důvěrně a láskyplně a velice zvláštně.

"Ozvali se z Kruvalu?" zeptala se. Částečně proto, že to chtěla vědět, ale taky proto, že chtěla zakrýt, jak se cítí.

"Ne, ještě ne," odvětil Draco. Vypadalo to, že je pro něj naprosto normální takhle sedět. "Bojíš se, že tady budeme muset společně strávit další noc?"

"Děsí mě to," zašklebila se Hermiona. Nemyslela to vážně, protože ve skutečnosti bylo děsivé spíš to, jak si užívala jeho společnost. Choval se jinak, přátelštěji a ne tak defenzivně. Nebyla si jistá, co tu změnu způsobilo, ale rozhodně v tomto zajetí roztály ledy – i přes všechen ten sníh venku. Čím víc se měnil Dracův přístup, tím víc se měnil i její vlastní. Byla tohle opravdu ta stejná osoba, která nedávno stála v jejím kabinetě, shlížela na ni z výšky a pronášela jízlivé poznámky? Vzpomněla si na cosi o 'staré panně' a usmála se, aniž by si to uvědomila. Teď už jí to připadalo spíše zábavné než urážející.

"Co je k smíchu?" zeptal se Draco, který ji celou dobu bedlivě pozoroval.

"Zrovna jsem přemýšlela o tom, jak jsi mě nazval starou pannou, když jsi přišel do mého kabinetu."

"Nebylo to myšleno jako urážka."

Odfrkla si. "Samozřejmě, že bylo!"

"Tak proč ses při té vzpomínce usmála?" ptal se dál.

"Protože teď, když spolu vycházíme, to zní spíš hloupě než urážlivě," vysvětlila Hermiona.

"Takže máš za to, že spolu vycházíme?" Draco naklonil hlavu na stranu.

Hermiona si vynadala, že nepomyslela na to, jak může její poznámka vyznít. "Víš, co tím myslím – každou minutu si nevyhrožujeme prokletím a tak."

"Les contraires s'attirent," Draco trochu pokrčil rameny.

"Ale! Nezačínej s tím zase."

"S čím?"

"Neříkej věci, kterým moc dobře víš, že nerozumím!"

"Mohla by ses to naučit." Draco na ni pohlédl. "Máme spoustu času, co takhle menší lekce?"

"Ne, díky."

"Myslím, že jsi souhlasila, že francouzština je krásný jazyk, ne?"

"To ano, ale nepotřebuji se ho učit."

Draco zvedl jedno obočí a znovu pokrčil rameny. "V tom případě nebudeš rozumět některým věcem, co říkám – jako těm o přitahování protikladů."

Hermiona na něho upřela pohled. "Co tím myslíš?"

"Les contraires s'attirent – protiklady se přitahují," vysvětlil Draco. Jeho rty se zkroutily do úšklebku a Hermiona vytřeštila oči.

"Protiklady že se přitahují?!" Hermionin hlas prozradil její názor a Draco se jen zasmál a neodpověděl. "Tak jako tak, nepotřebuji se učit francouzsky, můžu seslat překladatelské kouzlo" uculila se a Draco obrátil oči v sloup.

"Dobře! Pokud chceš podvádět, tak fajn," vzdychl dramaticky.

Hermiona se nadzvedla. "To není podvádění! Je to magie."

"Použij tedy kouzlo. Dostaneš přímý a pravděpodobně přesný překlad. Co nedostaneš, je pocit z jazyka samotného, způsob, jakým slova pracují."

Hermiona potřásla hlavou. "Zníš jako Erik! Co to s vámi všemi je? Erik říká, že potřebuji cítit hůlku, a ty mi teď říkáš, že mám cítit slova?"

"Potom je možná čas, abys začala něco cítit!" vytasil Draco sexy úsměv. Hermiona se na něj zaculila. Nedokázala předstírat, že se nebaví. Draco svůdně pohnul boky. "Posluž si…"

"Předpokládám, že tohle je ta chvíle, kdy se většina žen hrne přijmout tvoji nabídku?"

"Obvykle nenabízím, spíš jsem ten, kdo nabídky dostává."

Hermiona si lehla zpátky. "Díky že ses podělil," rozhlédla se znechuceně po okolí.

"Proč se tak díváš? Říkal jsem ti, že si sem žádné přítelkyně nezvu."

"To sis na sebe uvalil trochu drsné pravidlo," podotkla.

"Není drsné. Tohle bylo místo pro mě a Astorii…" Chvíli se zamyšleně pozorovali. Pak ale Draco zřejmě usoudil, že vysvětlování bylo dost, a změnil tón. "Každopádně – žádné přítelkyně."

Hermiona se znovu posadila, stáhla z něj svoje nohy a sedla si na ně, aby se k němu mohla blíže naklonit. "Když se tě zeptám, proč je tohle místo tak výjimečné, budeš vyšilovat?"

Dracovi oči se setkaly s jejími a Hermionu potěšilo, když v nich nalezla veselí. "Já nevyšiluju."

"Proč je to tady výjimečné?"

"Neřekl jsem, že ti odpovím."

Hermiona si hlasitě povzdechla a zavrtěla hlavou. "Nevím, proč jsem se vůbec ptala." Chtěla se zase odtáhnout, když ji Draco chytil za paži.

"Neřekl jsem, že odpovím, ale udělám to," dodal a Hermiona se na něj zamračila.

"Proč musíš z každého rozhovoru udělat hádku?"

"Protože bych se jinak nudil," bez váhání odpověděl Draco. Kousl se do rtu, než znovu promluvil. "My… Astorie a já… Přišli jsme sem na první společný víkend," zarazil se. "Myslím, že od té doby to bylo opravdové. Díky tomu času, který jsme strávili společně, jsem si uvědomil, že jsem k ní cítil víc než jen přitažlivost." Draco vypadal, ze se cítí nepohodlně, jako vždycky, když probírali tohle téma.

Hermiona naklonila hlavu na stranu a zašeptala: "Tady jste se zamilovali." Měla to být otázka, ale nakonec tak nevyzněla. Z nějakého důvodu to Hermioně nebylo nepříjemné. Draco jí neodpověděl, takže to brala jako ano. Strávila s Harrym a Ronem dost času, aby poznala, že muži ne vždy řeknou všechno slovy. Museli jste číst mezi řádky. "Na tomto místě se člověk snadno zamiluje, je to tu romantické," dodala.

"Často jsme se sem vraceli, asi protože nám to připomínalo, proč jsme zůstali spolu…" Draco se zatvářil mrzutě. "Jak jsem se dostal k tomuto tématu?"

Hermiona okázale předstírala, že se snaží rozpomenout. "Myslím, že jsi mi řekl, abych 'si posloužila' a pak jsi mi vysvětlil, že nabídka je vlastně neplatná, protože mi to není dovoleno."

Draco vybuchl smíchy, až zaklonil hlavu, a Hermiona ho s úsměvem pozorovala, potěšená, že ho takhle rozesmála právě ona. Když se na ni potom podíval, oči mu zářily veselím. "Qui aurait pensé que tu serais bon pour moi?" řekl.

Hermiona ho praštila přes ruku. "Přestaň!"

Draco se posunul, chytil ji za obě ruce a naklonil se blíž. "Co takhle první lekce?" navrhl. Hermiona přikývla.

"Tak dobře, očividně to nevzdáš, dokud se nevzdám já."

"Pojďme přeložit, co jsem právě řekl," napadlo ho. "Začneme s qui."

"Proč?"

"Proč začínáme slovem qui?"

Hermiona se zachichotala tomu nedorozumění. "Ne – znamená qui proč?"

Draco zatřásl hlavou. "Nemůžeš hádat slova, Hermiono. Zkus tohle – qui �ªtes-vous?"

Hermiona poslouchala jeho výslovnost a usmála se. Díky tónu Dracova hlasu a zvuku slov bylo lehké uhádnout jejich význam. "Kdo jste?" odhladla a Draco přikývl.

"Ano, qui znamená kdo. Tohle by mělo být lehké – pensé?"

"Nemám tušení."

"Ale máš. Nezní to jako jiné slovo? Jako předmět?"

Hermiona zapojila paměť. Které slovo zní podobně? Předmět? Pak jí najednou blesklo myslí: "Pensieve (myslánka)! Aha! Takže pensé znamená myslet nebo myšlenky?"

"Myšlenka," potvrdil Draco.

"Nejsem si jistá, jestli se vůbec něco učím. Jenom hádám."

Draco ji ignoroval. "Pour moi?" vyzval ji. "Hádej."

"Já – moi znamená já," vyhrkla Hermiona. "Pro mě?"

Draco přikývl. "A určitě víš, co znamená bon."

"Dobrý."

"Ano, dobrý," potvrdil Draco. "Teď to dej dohromady."

"Kdo… myslel… dobré pro mě…?" Hermiona se zamračila. "Promiň, nedochází mi to. Ale něco je pro tebe dobré?"

Dracův upřený pohled upoutal její pozornost. Počkal, než znovu promluvil: "Ano, řekl jsem: 'Kdo by si myslel, že pro mě bude něco dobré.'"

"Co je to něco?"

"Tu."

Hermiona na něj zírala a nebyla si jistá jestli to chápe dobře. Nevěděla co znamená 'tu', ale mohla hádat, a pokud byl její odhad správný…

Než si stačila dát myšlenky do pořádku, Draco znovu promluvil: "Tu znamená ty… Kdo by si pomyslel, že pro mě budeš dobrá…" Draco své nádherné oči stále upíral na její tvář a Hermiona se přistihla, že na něho zírá zpátky. Draco řekl, že je pro něj dobrá? Najednou, nevysvětlitelně a neuvěřitelně, zatoužila, aby to byla pravda.

Promluvila, takřka šeptem: "Ty si myslíš, že jsem pro tebe dobrá?"

Dracův hlas byl taky tichý. "To jsi."

"To nemůže být pravda. Stále se hádáme."

"Ne, nehádáme, a i kdyby; zoufale jsem potřeboval někoho, s kým se můžu přít."

"Nechápu."

"Potřeboval jsem zpátky svůj život. Scorpiusovo umístění do Nebelvíru mě přinutilo zase se o něco zajímat a záleželo mi na tom tak moc, že jsem zvedl zadek a šel do Bradavic, jen abych tě nazval zahořklou starou pannou." Ušklíbl se, trochu zahanbeně. Hermiona se usmála.

"V tom případě poděkuj moudrému klobouku, protože já s tím nemám nic společného."

"Já vím. Ale ty jsi ta, kdo se za něj rval," pokrčil rameny. "Fabien by ho přesunul do Zmijozelu půl minuty po mém příchodu."

"Scorpius byl umístěn do správné koleje."

"Já vím. Jenom si myslím, že pokud by nebylo tebe -"

Najednou se zablesklo světlo, které Draca přerušilo uprostřed věty, a objevil se malý tuleň. Zářící patron. Draco se naklonil a zvíře promluvilo:

"Počasí je velmi špatné," zazněl patronovými ústy Erikův hlas. Znělo to strašidelně. "Nemůžeme opustit Kruval a myslím, že není moudré, abyste se teď s Hermionou vraceli. Dám vám vědět zítra ráno. Buďte opatrní."

Zvíře s tichým puknutím zmizelo a Draco se otočil k Hermioně. "Vypadá to, že pro dnešek jsme tu uvízli. Promiň."

Hermiona se usmála. "No, to nevadí. Naštvalo by mě, kdyby soutěž pokračovala bez nás, ale jestli se všechno stejně odloží, vlastně na tom nesejde."

"Mohli bychom se zkusit přemístit nebo odletaxovat někam jinam. Možná rovnou do Bradavic." Navrhl Draco a Hermiona na něj na chvilku pohlédla. Tahle možnost ji nenapadla, po šanci dostat se kamkoliv jinam by měla skočit. Mohla by se vrátit do Bradavic a pomoci s přípravami na příjezd soutěžících, možná i odučit nějaké hodiny. Zarazila proud svých myšlenek a skousla si ret. Upřímná odpověď zněla, že se jí nechtělo. Chtěla zůstat tady a vrátit se až s dětmi. Uvědomila si, že Draco ji pozoruje a čeká na odpověď.

"Ty bys to tak chtěl?" zeptala se.

"Ne, chci se vrátit se Scorpiusem a Ellou, ale to nemusí v návratu omezovat tebe. Nic tě tu nedrží, nemusíš tu se mnou čekat."

Hermiona na okamžik sklopila oči do klína, a pak k němu znovu vzhlédla. "Taky se chci vrátit s dětmi, jestli ti to nevadí. Pokud tu ale chceš radši strávit nějaký čas osamotě, pochopím to…"

Draco se křivě uculil. "Jo, dobře. Trochu času sám pro sebe bych asi ocenil."

Hermiona se na něj obezřetně zadívala. Nebyla si jistá, jestli žertuje nebo ne. "Děláš si legraci, že ano?" zeptala se pochybovačně.

"Ne, myslím to vážně. Takže koukej vypadnout," přisadil Draco, ale široce se na ni přitom culil. Pak se naklonil blíž a ztišil hlas. "Jestli tedy nikam nejedeme, co kdybych se tě pokusil opít?"

Hermiona se zarazila, a pak se rozesmála. V téhle náladě byl vážně hodně zábavný. Nikdy ho neviděla takhle uvolněného.

"Je teprve poledne!"

"Netušil jsem, že na pití existuje nějaký časový limit." Draco se postavil a pohlédl na ni. "Máš hlad, nebo ti snídaně stačila?"

"Ne, díky, jsem plná."

"Takže jen velkou sklenici červeného?"

"Možná malou sklenku."

"Jestli si dáš jen malou, budu ji prostě muset naplnit víckrát."

Draco odešel z pokoje a Hermiona ho sledovala pohledem. Opřela se do sedačky. Nebyla si úplně jistá, jak si má jejich rozhovor vyložit, ale to, jak se Draco v její přítomnosti choval, ji trochu rozechvívalo. S lehkostí, vesele, a… trochu se pro sebe uculila… flirtoval. On vážně flirtoval!