Preklady fanfiction Harryho Pottera

Zbytek závěti Hermiona neslyšela. Ne že by na tom záleželo. S největší pravděpodobností byla část 1b. (a nepřímo část 3d.) jediným místem, kde se o ní hovořilo... nebo kde to alespoň bylo relevantní. Představovala si, že kdyby byla zmíněna ještě někde jinde, šlo by o Luciovu poslední šanci ji proklít.

Přinejmenším, uklidňovala se, nebylo nikde řečeno, že si musí Draca vzít. Závěť pouze uváděla, že sňatek s ní je jedinou cestou, jak může Malfoy zdědit peníze svého otce. Takže to znamenalo, že se s ní musí oženit. A ne, že by si ho ona někdy vzala. Chystala se - s největší pravděpodobností - vzít si Jeffa. Vždyť žádost o ruku je na spadnutí, ne? Ta myšlenka u ní vyvolala malý, spokojený úsměv.

Draco se na ni ohlédl, ústa zkřivená úšklebkem, a zaznamenal, že se usmívá. Probodl ji zamračeným pohledem. Proč mu otec tohle udělal? Ach ano, o to tu jde. Draco se přikrčil. Přál si, aby jeho otec nikdy nezjistil, komu patří synova loajalita. Pak by nemusel řešit to, jestli si má vzít mudlovskou šmejdku - dobře, fajn, mudlorozenou čarodějku... pitomá politická korektnost - nebo zbankrotovat.

K tomu by totiž došlo, kdyby si ji nevzal. Věděl, na kolik peněz přijde udržování veškerého otcova majetku v hladkém chodu. Nešlo o malou částku. Nicméně, bohatství rodu Malfoyů bylo obrovské a tyto náklady z něj mnoho neubíraly.

Ale jeho bohatství... nebylo tak rozsáhlé. Zdědil něco z matčiny strany a investoval to. Zisky byly skromné - přinejmenším na Malfoyovy - a věděl, že by nevystačily déle než rok nebo ještě méně, kdyby se snažil zachovat si úroveň. Zamračil se a zavrtěl hlavou. Proč strýc Bernard ještě neumřel? Žil už sto sedmdesát let. Neměl by už brzy umřít? Pak by byl v pohodě. Pak...

Jak ale znal svého otce, Lucius se nejspíš připravil i na tuto možnost.

Takže si musel vzít Grangerovou. Neexistovala žádná jiná cesta - jeho otec se o to postaral.

***

„Tím je tedy čtení závěti Lucia Xaviera Malfoye u konce. Přeji vám hezký den," usmál se pan Janis a opustil místnost dřív, než byste stačili říct ´famfrpál´. Téměř jako kdyby věděl, co vzápětí nastane. Nejspíš to věděl. Konec konců, byl to právník.

Hermiona vstala a chystala se odejít. Malfoy jí položil ruku na předloktí a usmál se na ni. Znala ten úsměv; při takovém úsměvu se jeho mozek usilovně snažil vymyslet ocelovou past bez možnosti úniku. A ta ruka? Neznamenala pro ni žádné uklidnění už tak přehnané představivosti. No, nemohl ji polapit. Teď, ani jindy.

„Takže, Grangerová, co tomu říkáš?" zeptal se Malfoy mile. Upřímně řečeno, nikdy dřív ho takový tón použít neslyšela.

„To má být nabídka k sňatku?" pozvedla obočí a čekala, jak odpoví.

Zamračil se na ni a jeho maska se rozletěla na tisíc kousků. „Dobře víš, že ano. Vezmeš si mě."

„Na tvém místě bych si tím nebyla tak jistá, Malfoyi," odpověděla chladně. „Možná jsi byl vychováván v očekávání, že lidé budou skákat, jak ty pískáš, ale na mě to neplatí. Já říkám ne."

Nedokázal vymyslet nic, co by jí na tohle odpověděl, což ho maximálně vytočilo, takže na ni téměř začal vrčet.

Hermiona se samolibě usmála a odkráčela z kanceláře pana Janise, přičemž za sebou zanechala vzteky doutnajícího Malfoye.

***

Hermiona se tak tak zvládla nesmát nahlas, když Malfoye opouštěla. Bylo tak legrační, jak očekával, že udělá cokoliv, co on chce - a ten výraz na jeho tváři, když ho odmítla! Bylo to k popukání a ona se cítila tak šťastně, jak už dlouho ne.

Musí se na to zeptat Pansy, až se vrátí z líbánek s Harrym. Ty dvě hrdličky se potkali na ministerstvu (Hermiona pozvala Harryho na jeden z ministerských plesů a Pansy byla bystrozorka) a během dvou měsíců ji Harry požádal o ruku. A měsíc na to se začala chystat svatba.

Hermionu moc nenadchlo, že její nejlepší kamarád začal chodit s bývalou zmijozelkou, ale na Harryho naléhání začala Pansy poznávat lépe a staly se z nich dobré kamarádky. Ron na tom byl hůř, protože jeho předsudky vůči zmijozelům měly kořeny už v raném dětství, zatímco Harry a Hermiona s tím začali až v době před pubertou. Nebo za to možná mohl weasleyovský sklon k tvrdohlavosti.

Přemýšlení o Weasleyových (nemluvě o jejich tvrdohlavosti) ji dovedlo k Ginny. Hermionu pro mladší dívku - teď už vlastně ženu - bolelo srdce. Ginny právě ukončila pětileté manželství se Seamusem Finniganem. Ti dva nebelvíři se vzali téměř okamžitě poté, co Ginny absolvovala Bradavice, což vedlo mnohé k přesvědčení, že nejmladší Weasleyová začala trochu brzy a je těhotná.

Ale Seamus a Ginny během manželství žádné děti neměli. Mnozí věřili, že to byl důvod rozvodu, a v tomto případě měli ti „mnozí" pravdu. Seamus vždy hlásal, že děti chce, a nebylo pochyb, že byl zklamaný, když se jich v pětiletém manželství nedočkal.

Ginny to deprimovalo. Toužila po dětech stejně jako její manžel a Hermiona věděla, že je to pro ni zrovna tak zničující jako pro Seamuse. Zvláštní bylo, že v pondělí dopoledne po závěrečném stání zmizela a objevila se až další odpoledne, kdy se ukázala v Doupěti. Od té doby dům svého dětství neopustila, ale nikomu neřekla, kde byla.

Hermiona se o Ginny velice bála. Vůbec spolu nemluvily - a ona považovala Ginny za svoji nejlepší kamarádku. Vždycky si myslela, že Ginny to vnímá stejně. Od rozvodu uběhlo téměř šest týdnů. Doufala, že se jí Ginny brzy svěří, protože jí bylo naprosto jasné, že mladší žena je na tom čím dál hůř, a to po fyzické i citové stránce. Dokonce i trochu přibrala.

Hermiona zakroutila hlavou, pomyslela si, že to není dobré a s hlasitým „Prásk!" se přemístila do svého obývacího pokoje. „Elizabeth!" zavolala. „Jsem zpátky!" Pak se sesunula do křesla, vzdychla a zavřela oči.

Elizabeth Pearsonová vtrhla do obývacího pokoje se širokým úsměvem na tváři a světle modrou šálou omotanou kolem krku. „Tak co?" zeptala se vzrušeně. Tato dívka vždycky navenek vypadala šťastně, což ostře kontrastovalo s Hermioninou občasnou unylostí. Všechny ohromovalo, že jsou ty dvě schopné spolu bydlet.

Elizabethinými prioritami bylo toto: oblečení, muži, francouzská móda, muži, práce (což obnášelo módní návrhářství) a, ano, muži. Hermiona občas pochybovala o svém vlastním zdravém rozumu, že s někým takovým žije. Ale bylo téměř nemožné najít v kouzelnickém světě dobré bydlení za rozumnou cenu, takže skončila takto - dělila se o nájemné s Elizabeth Pearsonovou, extravagantní módní návrhářkou. No, měla tak alespoň někoho, kdo věděl, co se děje a jaký make-up se nosí, přestože tyto informace moc často nevyužívala.

A bydlení s Elizabeth nebylo špatné. Jistě, dívka dělala oči na Hermionina přítele víc, než se jí líbilo, ale pokud věděla, neudělala v tomto směru žádný skutečně aktivní krok. Možná byla zapřisáhlá milovnice mužů, ale zase ne taková, aby vystartovala po příteli jiné ženy, natož své spolubydlící. Takové činy měly tendenci spustit lavinu, jak Elizabeth jednou moudře pronesla během jejich nočních rozhovorů. Ještě důležitější však bylo to, že Hermiona důvěřovala Jeffovi a věděla, že by nikdy neudělal nic, co by ji ranilo nebo jí nějak ublížilo.

Hermiona se vrátila zpět do reality a pokusila se na svoji spolubydlící usmát. „No..." odmlčela se a vzdychla. „Vypadá to, že poté, co Lucius Malfoy zjistil, že jeho syn bojoval na stranu světla, přidal do své závěti další klauzuli. Draco samozřejmě zdědí všechny pozemky, statky a tituly, ale malfoyovské bohatství..." Znovu se odmlčela, nějak se jí nechtělo o tom mluvit. „Řekněme, že pan Malfoy nebyl moc šťastný, když zjistil, že synova loajalita patří Brumbálovi, a zachoval se podle toho, jasné?" usmála se Hermiona zeširoka a zároveň se snažila vymyslet, jak změnit téma.

Elizabeth protočila své modré oči a zakroutila hlavou, až jí nadskakovaly blonďaté kudrlinky. „Jo, jasné. Jako kdybych ti dovolila od toho utéct, když to začalo být zajímavé." Netrpělivě mlaskla jazykem. „Jakou klauzuli? A nesnaž se lhát, je očividné, že to musí mít něco společného s tebou, když se tomu vyhýbáš."

„Musí si mě vzít," zamumlala Hermiona.

„Cože?!" zalapala Elizabeth po dechu. Tohle tedy rozhodně nečekala.

„Řekla jsem ´Musí si mě vzít´," zopakovala Hermiona nahlas.

Elizabeth zůstala stát s otevřenou pusou, nehybnými kudrlinkami a pohledem přimraženým k Hermionině tváři. „Ale... ale..." koktala, neschopná vytvořit souvislá slova.

Hermioniny rty se stočily do potměšilého úsměšku: „Ano. Já vím."

„Jeff," nadechla se konečně blondýnka a znovu roztřásla kudrlinky, jak zuřivě kroutila hlavou. „A co na to Jeff?"

Hermiona si povzdechla a složila hlavu do dlaní. „Nevím." Na to vzhlédla, bradu stále podepřenou. „Ale na tom nezáleží, protože to neudělám. Totiž nevezmu si ho. Nemůže mě k tomu nutit," prohlásila pevně.

Elizabeth přikývla, ale netvářila se moc přesvědčeně. Modré oči měla přimhouřené zamyšlením. „Miono, štve mě, že se o tom zmiňuju zrovna teď, a nemysli si, že měním téma nebo tak něco, ale... nájemné už se zase zvedá. S mým platem je to v pohodě, protože ten jde taky nahoru, ale ten tvůj se nezvedl od posledního zvyšování minimální mzdy, a už jsme se bavily o tom, že ta ještě nějaký čas stoupat nebude."

„No," začala pomalu Hermiona, „myslíš, že bys mohla platit víc?" Když Elizabeth pozvedla obočí, rychle dodala: „Myslím jen o trochu. Najdu si další práci nebo mě možná povýší."

„Víš stejně dobře jako já, že se to nestane," povzdechla si Elizabeth. „Hele, Miono, nechtěla jsem to teď zmiňovat, ale budu se brzy stěhovat."

„Cože? Co to říkáš?" otevřela Hermiona pusu údivem, spustila ruce do klína a napřímila se. O ničem takovém Elizabeth nikdy nemluvila.

„Můj šéf chce, aby přešla do francouzské pobočky Madam Malkinové. Myslí si, že tam můžu udělat velký pokrok, a taky je s tím spojený skvělý nárůst platu," vykládala a pohrávala si při tom s manžetou halenky se zkoumavým pohledem vyhrazeným jen módním návrhářům. Blonďaté lokny jí padaly do obličeje a zakrývaly modré oči. „Dozvěděla jsem se to dneska."

Hermiona zamrkala a vyprskla: „Ale ty nemůžeš odejít!"

Elizabeth si znovu povzdechla, vzhlédla a podívala se Hermioně do očí s omluvným úsměvem. „Ve skutečnosti můžu. Fakt mě to mrzí, Miono, ale takovou nabídku nemůžu odmítnout. Během tří měsíců budu pryč."

***

Hermiona zírala do stropu, ztracená v myšlenkách. Takže Elizabeth odchází. Dívka byla jednou z jejích nejbližších kamarádek a důvěrnic od doby, co se nastěhovaly do jednoho bytu, když začala pracovat na ministerstvu. Poznaly se už v Bradavicích, ale pak nebyly ve spojení.

Elizabeth Pearsonová chodila až do šestého ročníku do Krásnohůlek, než přestoupila kvůli válce do Bradavic. Sice vyrostla v Anglii, ale její matka Francouzka si přála, aby studovala v Krásnohůlkách. Když bylo jasné, že se Voldemort vrátil, oba její rodiče se rozhodli, že Bradavice jsou pro ni nejbezpečnějším místem.

Zařadili ji do Mrzimoru a brzy zapadla. Její bezstarostná povaha, znalost francouzské módy (zejména v dobách Temna, jak se začalo říkat) a příjemný vzhled jí pomohly získat si kamarády v každé koleji a každém ročníku. Pansy Parkinsonová, Levandule Brownová, Lisa Turpinová, Orla Quirková, Laura Madleyová, nemluvě o všech chlapcích, kteří se mohli přetrhnout, aby ji pozvali na rande.

Jediní dva, kteří o ni nikdy neusilovali, byli Harry a Draco Malfoy. Její nejlepší kamarád a její nejhorší nepřítel, samozřejmě v tomto pořadí. Věděla, že Harry si Elizabeth nikdy opravdu nevšiml, protože měl v šestém ročníku příliš mnoho starostí s bojem s Voldemortem.

Ale Draco Malfoy... Neměla ponětí, proč si Elizabeth nikdy nevšímal. Zdála se být přesně jeho typ. Všichni si mysleli, že se dají dohromady. Nikdo z nich neměl před ani po skončení školy žádný vážný vztah. Hermionu by nepřekvapilo, kdyby si ti lidé, které označovala jako „beznadějné romantiky", stále mysleli, že se Draco a Elizabeth mohou dát dohromady.

Hermiona se zamračila. To, co ji nejvíc znepokojilo, byl fakt, že až do dnešního prohlášení se Elizabeth chovala, jako kdyby tu měla zůstat věčně. I když, možná to byl důvod, proč chtěla, aby šla Hermiona na to projednávání závěti Lucia Malfoye - mohla zdědit nějaké peníze, a pak by si Elizabeth se svým odchodem nemusela vůbec dělat hlavu. Konec konců měla Elizabeth lví podíl na financování bytu, který spolu obývaly.

Fakt si potřebovala promluvit se svou nejlepší kamarádkou. Hermiona vstala, náhle plná energie. Dneska dostane Ginny z její ulity! Možná ji i vytáhne do tělocvičny, aby se zbavila těch pár kil navíc. Hermiona se pousmála a sáhla po hůlce. Pořád byla zvědavá, co se stalo mezi vyhlášením rozhodnutí o rozvodu a momentem, kdy se Ginny objevila v Doupěti. Ale když se do toho pustí - a to ona taky udělá - nepotrvá dlouho a bude to vědět.

* * *

PP: Hermiona je tu docela dost OOC – mírně pitomoučká, s trochu hloupým a sobeckým chováním, ale snad to přežijeme. Jak pravila moje beta Ivet – pořád ještě máme Draca :-)