Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

The Rise and Fall

Kapitola 10 - Být člověkem

The Rise and Fall
Vložené: arabeska - 13.06. 2017 Téma: The Rise and Fall
arabeska nám napísal:

Autor: Xeres Malfoy;   Překlad: arabeska;   Beta: Calwen;   Banner: Vojta

OriginálReturn to Innocence

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Takže?“ prolomil Blaise šeptem ticho, zatímco sestupovali po schodech do podzemí. „Máme plán, jak zastřít nepřítomnost Grangerové?“

Nahradíme ji, toť vše,“ odvětil Draco, jako by to bylo zcela evidentní.

Blaise sevřel rty a zamračil se. „Protože jsi přesvědčený, že si nikdo nevšimne, že zmizel jiný vězeň? Nemluvě o tom, že vážně nikdo nebude stát fronty na to, aby nahradil nejlepší kamarádku Nežádoucího číslo jedna.“

Ale Draco nereagoval. Místo toho zrychlil a brzy se tak znovu ocitli ve vlhkém a páchnoucím chladu vězení. V Blaisovi rostla netrpělivost. Zase to bylo tady, vrtkavý nedomyšlený plán, do kterého se pustili rovnou po hlavě.

Ten Snape už mi pije krev,“ zabručel a vrazil ruce do kapes. „Udělejte tohle a tamto… My tu na sebe bereme všechen risk, aby si on zachoval krytí…“

Zmlkni, přemýšlím,“ umlčel ho naštvaný Draco.

Blaise protočil oči, ale zůstal zticha. Ani ne po minutě mladý Malfoy znovu vykročil a zamířil hlouběji do podzemí, na konec chodby, kde byli v nejprostornější cele shromážděni vězni s jen nepatrným politickým vlivem. Asi patnáct lidí sdílelo v naprosté bídě dvacet metrů čtverečních.

Ani si nevšimnou, když vybereme jednoho z nich…“ zamumlal Draco spíš sám sobě než Blaisovi a zamyšleně pozoroval dveře cely.

Blaise zakroutil hlavou. „Možná, ale kdo ti zaručí, že to ten někdo – nebo vlastně i všichni ostatní – nevyzvoní prvnímu Smrtijedovi, který projde kolem?“

O tom jsem taky přemýšlel. Uvažuj,“ Draco na něj horlivě pohlédl. „Musíme jim všem vymazat vzpomínky z posledních hodin. A tomu, kterého si vybereme…“

Ani větu nedořekl, nemusel, jelikož její konec byl průzračný jako sklo.

Chceš, abychom z fleku seslali tucet zaklínadel zapomnění? Odrovná nás to!“ protestoval Blaise.

Jsme dva. Dá se to,“ prohlásil Draco odhodlaně.

Anebo bychom mohli být tři. Grangerová je na zaklínadla profík, zeptáme se jí –“

Grangerovou o nic žádat nebudeme,“ vyštěkl Draco a šlehl po něm pohledem. „Není na to připravená.“

Blaise si odfoukl.

Každopádně je to dočasné,“ ztišil Draco hlas. „Ostatním to poskytne čas, aby vymysleli plán a dostali nás odsud. A tentokrát se pryč vážně dostaneme,“ dodal, když si všiml pochybností v Blaisových očích.

Nelíbí se mi představa, že bude všechno záviset na Potterovi a jeho kumpánech, ale asi vážně nemáme jinou možnost,“ uznal Blaise. Vytáhl hůlku a Draco ho napodobil. „Asi bude lepší, když je nejdřív omráčíme, že?“

Draco kývl. S vytaženými hůlkami se postavili na špičky, aby viděli otvorem ve dveřích, zašeptali kouzelnou formuli a do několika minut měli hotovo. První se jim podařilo zachytit ve spánku a ostatní se sice mezitím probudili, ale ačkoliv se pokoušeli bránit, neměli proti magii šanci.

Draco otevřel dveře, hůlku napřaženou, kdyby jim snad přece jen nějaký vězeň unikl a chtěl se mstít. Ale nikdo ani nemrkl. S Blaisem se sklonili k nejbližšímu z nich, odtáhli ho ven a pustili na podlahu v chodbě.

Ještě zbývalo vymazat pár vzpomínek. Vrátili se do cely a snažili se soustředit na co nejkratší časový úsek, aby se jim paměť nemohla vrátit příliš rychle. A i kdyby se tak stalo a někteří by si uvědomili, co se tady v tuto noc přihodilo, stěží se najde Smrtijed, který by jim byl ochotný naslouchat.

Vzhledem k tomu, že z nich nevypáčili žádné zajímavé informace, drželi tu tyto lidi prakticky jen kvůli vydírání jejich rodin či výše postavených kouzelníků. Většinu z nich představovaly ženy a dospívající. Těžko jim někdo bude věnovat zvýšenou pozornost.

Jakmile vymazali vše, co vymazat měli, na chvíli si oba chlapci vydechli. Ačkoliv v podzemí nebylo žádné teplo, chladil je pot na čelech a dech se jim zkrátil.

Už hotovo?“ zašeptal Blaise a zavřel oči, aby se zbavil mžitků.

Hotovo,“ odvětil Draco a otřel si čelo do rukávu. „Ale pořád zbývá to nejsložitější.“

Vyšli z cely a shlédli na ženu ležící bezvládně uprostřed chodby. Byla ve středních letech, vychrtlá a podvyživená. Dlouhé černé vlasy měla špinavé a na sobě nic než obnošený hábit fialové barvy. Některé nehty měla okousané, jiné vytrhané nebo zčernalé. Draca zamrazilo. „Jak dlouho tu asi je,“ uvažoval.

Jdeme?“ ignoroval ho Blaise, který k té zubožené ženě nedokázal cítit nic než lítost.

Draco souhlasil a v tichu společnými silami odnesli vězenkyni do Hermioniny cely. Jakmile překročili práh, Draco se všemi silami vyhýbal pohledem místu, kde zaschly stopy Hermioniny krve, tam, kde na ní jen nedávno ležel Nott. Položili ženu na zem a podívali se na sebe.

Připadám si jako nehorázný kretén,“ utrousil Blaise a zatvářil se zbědovaně. „Nemůžu uvěřit, že mozek té ženy bude mít za chvíli konzistenci jogurtu.“

Není zbytí, nesmí si pamatovat ani záblesk toho, kým by mohla být,“ připomněl mu Draco. „Jsme ve válce a k válce patří oběti. Tak to prostě je.“

A to podle tebe všechno omlouvá?“ zavrčel Blaise, znechucený jeho nedostatkem empatie.

Chceš se vrátit a oznámit Grangerové, že máš stažený zadek a že se bude muset vrátit zpátky sem?“ rozohnil se.

Jasně že ne!“ bránil se jeho přítel a prohrábl si rukou vlasy. „Ale tahle… ta žena má možná manžela, děti, možná ji lidé milují, do prdele… Nemáme žádné právo jí –“

Draco se na něj vrhl, popadl ho za límec a přitiskl ho ke zdi. Blaise vytřeštil oči překvapením nad jeho útokem.

Podívej se, jak na tom je!“ procedil skrz zuby rozezleně a ukázal na ni prstem. „Nebude to dlouho trvat. Za chvíli jim přestane být užitečná a těžko se odsud dostane živá. Takže to jen uspíšíme. Jestli má rodinu, musejí ji už považovat za mrtvou!“

Blaise na něj pronikavě hleděl. „Určitě to děti ocení, že se jejich matka obětovala pro dobro všech. Jistě budou nadšení!“ vyprskl a Draca od sebe odstrčil.

Ten se zamračil ještě víc. „Tak to běž říct Grangerové, že jsme si to rozmysleli a už jí nechceme pomáhat. A když už v tom budeš, zajdi i za Nottem, že má zase svoji hračku jen pro sebe. To ho určitě potěší.“

Blaise trhl hlavou do strany.

Taky si myslím,“ zamumlal Draco a odvrátil se od něj. „Přestaň fňukat a pomoz mi. Vrhneme kouzlo oba současně. Tahle dvojnice Hermiony musí být živá mrtvola. Uhrajeme to na to, že jí z toho znásilnění přeskočilo. To by mohlo zafungovat a s trochou štěstí Pán zla přinutí Notta zaplatit za ztrátu důležitých informací.“

Oba chlapci se nadechli a namířili hůlky na zkamenělou ženu. Pomalu, rozvážně jí začali brát a měnit pocity, vjemy a vzpomínky na to, že kdy byla pětačtyřicetiletou Zeldou Reichenbachovou, novou šéfredaktorkou Denního věštce, zmizelou beze stopy. Až po čtvrt hodině vyčerpaně spustili ruce k tělu. Blaisovi stékala stružka krve z nosu a sbíhala se na bradě s potem. Draco nebylo o nic lépe. Tiskl si zápěstí k levému oku a měl pocit, jako by mu do mozku zabodli sekáček na led. Po celém těle mu vyrašil pot. Kouzlo jim vysálo veškerou energii až z morku kostí.

Když si pomyslím, že na ministerstvu museli kolikrát mazat vzpomínky tuctům mudlů… jak to dělali?“ zamumlal Blaise a otřel si tvář do rukávu košile.

Rozhodně nebyli jenom dva,“ utrousil Draco. Pak vytáhl z kapsy Mnoholičný lektvar a odšpuntoval ho.

Nalejeme to do ní a padáme pryč,“ zabručel, než rázem ztuhl. Praštil se dlaní do hlavy. „Zkurveně! Zapomněli jsme vzít něco z Grangerové!“

Blaise se proti své vůli uchechtl nad představou, že vážně berou část Grangerové, a pak mu ukázal na hruď. „V pořádku, máme, co potřebujeme.“ Draco shlédl k jeho rukám, když mu z košile sňal pár vlasů zaschlých krví, které ulpěly na látce.

Určitě to patří Grangerové?“ tázal se Draco pitomě.

To nevím,“ posmíval se mu Blaise, „kolik zraněných holek jsi v poslední době nesl?“

Draco podrážděně zavrčel, vyškubl Blaisovi úlovek a vložil vlasy do lektvaru. Potom lahvičkou pomalu zakroužil a ušklíbl se, když tekutinou probleskla načervenalá barva. „Zatracení nebelvíři. I v lektvarech musí mít svoje barvy.“

Blaise se uchechtl a vzápětí mu hlavou proběhlo: „Jak dlouho to podle tebe vydrží? Protože by z toho mohl být docela problém, kdyby někdo nečekaně přišel a viděl, že Grangerová už nevypadá jako Grangerová.“

Draco pevně stiskl rty a pokusil se vybavit kapitolu o Mnoholičných lektvarech. Ta otázka byla v OVCE, určitě ji nemohl tak rychle zapomenout… „V učebnici psali, že se efekt pohybuje mezi deseti minutami a dvanácti hodinami v závislosti na schopnostech kouzelníka, který lektvar uvařil,“ pronesl s nejistým výrazem.

Takže štěstí, že Snape je mistr lektvarů,“ dodal Blaise trochu váhavě. V tichu na sebe pohlédli.

Navrhuju, abychom se po šesti hodinách vrátili, jestli je všechno tak, jak má být,“ řekl nakonec Malfoy a jeho přítel přikývl.

Dobrý nápad. Den sotva začne a pochybuju, že budou toužit sem chodit tak brzy ráno, zvlášť po tak náročném večeru…“ dodal Blaise hlasem prosyceným hořkostí.

Drž ji, já mám lektvar,“ kývl Malfoy a sklonil se nad nebohou ženu. Blaise poslechl a s obtížemi jí opatrně rozevřel křečí ztuhlé čelisti. Hned jak se objevila malinká škvíra, Draco vylil třetinu lektvaru mezi zažloutlé zuby zubožené ženy. Po několika vteřinách jí začala kůže bublat, končetiny se scvrkávaly, boky se jí zúžily a vlasy ustoupily, aby poskytly prostor pro hnědou změť kudrn. Neuplynula ani minuta a ležela před nimi kopie Grangerové. Až na menší detaily.

Do prdele. Je nedotčená,“ uvědomil si Draco a promnul si tvář. Kdy už tahle noční můra skončí?

Co?“ vydechl Blaise a znovu zbledl. Její ruce byly zcela netknuté, lícní kosti ani v nejmenším zrudlé, natož nateklé, netknuté rty… „Ale ne, ne, ne, ne, ať tě ani nenapadne, že…“

Vyměnili si pohledy. Naneštěstí si nemohli dovolit nechat jen tak plavat tolik důležitý fakt. Jestli Nott, Lucius nebo kdokoliv jiný uvidí Hermionu zcela zdravou, okamžitě jim dojde, že je něco špatně.

Fajn. Tak do toho,“ zabručel Draco a začal si vyhrnovat rukávy.

Blaise si po jeho boku těžce povzdychl. „Přísahám, Malfoyi… Jestli nám po tomhle Řád nedá obrovskou medaili, ztropím skandál.“



*


Hermiona zabořila tvář do měkkého ručníku, který si vzala ze skříňky v koupelně. Vysušila si přebytečnou vodu z vlasů, a pak i tělo, zrudlé tím, jak zuřivě ze sebe dřela špínu. Spotřebovala neuvěřitelné množství mýdla, když se poprvé ponořila do vany plné vody. Znechuceně ji pak musela dvakrát vypustit a napustit, dokud nezůstala voda čistá jako sklo. Až potom se začala cítit o něco lépe. Jako by znovu získala pocit lidskosti. Pocit, že už není zvíře zavřené v chlívě. Zašklebila se na rány na své tváři. Stehna ji pálila. V kontaktu s vodou a mýdlem se jí rány rozhořely bolestí, nemluvě o prstech, které jí způsobovaly hotová muka.

Omotala kolem sebe pevně osušku a rozhlédla se po oblečení. Nepřipadalo v úvahu, že by na sebe navlékla ty hadry, co zbyly z jejího vlastního ošacení, a rozhodně se jen tak nedotkne Malfoyova použitého oblečení. Ne, potřebuje něco čistého.

Vystrčila hlavu z koupelny a prohlédla místnost. Stále se ještě nevrátili. Prošla ke komodě a zdráhavě otevřela první šuplík. Oblékla si jednu z košilí a s překvapením si vychutnala pocit hebké látky na kůži. Ten bastard si rozhodně nic neodepře. V dalším šuplíku narazila na spodní prádlo. Zamračila se. Potřebovala ho, že? Zcela evidentně. Ale Malfoyovo? Ne, nemožné. Zůstat bez něj? Nemyslitelné.

Vzdychla vyčerpáním. Se studem vytáhla jedny boxerky a na moment si je prohlížela, pobouřená myšlenkou, že by s ním měla něco tak osobního sdílet. Košile, budiž. Ale spodky? S ještě větším úšklebkem si je navlékla. Nesedly. Aspoň ještě něco přes ně. Kalhoty jí rozhodně budou padat, ale pyžamo mívá v pase aspoň gumu, mohlo by se jí snadněji přizpůsobit. Snažila se v jeho soukromí moc nepřehrabovat a naštěstí brzy našla něco ke své spokojenosti. Černé bavlněné tepláky. Perfektní.

Vrátila se do koupelny, definitivně si vysušila vlasy a zarazila se před zrcadlem. Zamračeně se chvíli pozorovala. Tolik zhubla? Proto na ní Malfoyovo oblečení tak plandá? Vypadala směšně, ale aspoň byla čistá a to bylo to jediné, co potřebovala. V koupelně našla i kartáč a se slzami bolesti a velkými ztrátami si zkrotila ten hnědý výbuch.

Chtěla ustoupit, aby se na sebe zdálky podívala, a levou nohou stoupla na kus kovu. Nadskočila a kousla se do bolavého rtu, aby nevykřikla. Spona opasku.

To snad není pravda, Malfoyi.“ Zanadávala a promnula si chodidlo. „Vážně by sis tu mohl uklidit…“

Sehnula se pro pásek, smotala ho a položila na polici. Lepší. A když se pak rozhlédla, pomyslela si, že dokud tu nejsou, mohla by si zaměstnat myšlenky…



*



Když dva Zmijozelové otevřeli dveře, vyčerpaní na hranici hypoglykémie, našli Grangerovou se zkříženýma nohama na posteli pohrouženou do knihy. Draco ji užuž obvinil z knihomolství, ale v tom odvedlo jeho pozornost něco jiného. Nebo spíš nepřítomnost něčeho jiného. Nic se nikde neválelo, všechno mělo svoje místo. Ta potvora…

Kde jsou moje věci, Grangerová?“ procedil skrz zuby, než Blaise stihl urychleně zavřít dveře a seslat protihlukové kouzlo. Tušil, co přijde. „Říkal jsem, ať se ničeho nedotýkáš!“

Na nic jsem nesahala, Malfoyi,“ pronesla, aniž by vzhlédla od knihy. „Jenom jsem to uspořádala. A řekl jsi ‚na nic nesahej a nic nerozbij.‘ Neříkal jsi nic o srovnávání.“

Blaise se unaveně uchechtl a padl na pohovku, teď už zbavenou nánosu špinavého oblečení.

Věci máš v koši na prádlo v koupelně,“ děla a pohlédla na něj. Draco vypadal překvapeně, čelist mu trochu poklesla. „Ano, Malfoyi, skutečně vlastníš koš na špinavé prádlo. Chvíli mi trvalo se ho dotknout, ale nakonec jsem ho tam dala. Nemusíš mi děkovat.“

Draco zavřel ústa a zamračil se. Potom ale –

A vzala sis moje oblečení?“ vyprskl rozezleně. Přistoupil k posteli, aby lépe viděl, co si oblékla. Rozhodně ne to nejhorší, no jistě… Taky ho v nose polechtala známá vůně. „A moje mýdlo!“

Hermiona po něm šlehla pohledem. „Ano, Malfoyi. Omlouvám se, že jsem si nepřinesla vlastní. Ale slibuju, že až mě příště zajme banda v černém, budu na to myslet!“ vmetla mu nevraživě do očí.

Hej, vy dva, stačilo,“ přerušil je Blaise a dal si pod hlavu polštář. „Nemám tušení, kde na to berete tu energii. Ale já se potřebuju vzpamatovat. Takže dobrou noc.“

Draco s Hermionou si vyměnili vzteklý pohled. „Blaise má pravdu, jsme úplně mrtví,“ uznal nakonec s povzdychem, a když na něj dolehlo vyčerpání, svalil se na postel, v tom zakrváceném a propoceném oblečení, v jakém přišel. Hermiona si všimla, že má pohmožděné ruce, jako v prvních dnech, kdy ji udeřil. Rozhodla se ale, že ten detail bude ignorovat. Ani nechtěla znát podrobnosti, co dělali, zatímco se koupala.

Zavřela knihu – Lektvary a protijedy opomenuté od Phinease Bournea – odložila ji na noční stolek a lehla si co nejdál od Malfoye. Spánek ale nikde. Mohla za to ta tíseň, ta vzpomínka na Nottovu tvář jen kousek od té její, ta bolest v podbřišku a brnění prstů? Nedokázala to rozlišit. Zavřela oči a pokusila se uvolnit.

A vzápětí se ocitla do zádech, na tvrdém, v té proklaté pozici, s Nottovým obličejem zkřiveným sadistickým potěšením pod zavřenými víčky. Okamžitě rozevřela oči dokořán a zaštípaly ji v nich slzy. Nemysli na to, vůbec na to nemysli… Jde to vůbec?

Zoufale si povzdychla a Blaise se na gauči pohnul. Střelila pohledem jeho směrem a ve tmě viděla jeho oční bělma. Ze všeho toho soucitu se jí chtělo křičet. To vypadala tak žalostně?

Odvrátila se od něj, ale vzápětí se setkala se šedýma očima Malfoye, které se do ní opíraly se stejnou intenzitou. Stejný výraz lítosti, jen s tím rozdílem, že ten jeho obsahoval i neskrývaný hněv.

Proč se zlobí? uvažovala, protože význam jeho pohledu absolutně nepochopila.

Promiň, Malfoyi,“ zajíkla se a urychleně si otřela slzy. „Nebudu dělat hluk.“

Jeho výraz se změnil ze vzteklého na udivený, a pak se mu okolí rtů stáhlo do nečitelného výrazu. „Blbko,“ zamumlal a otočil se na bok. Natáhl k ní ruku a Hermiona se okamžitě zděšeně stáhla, ale Draco jí pevně sevřel zápěstí. „Můžeš brečet, jak chceš. Nás to teď rozhodně nevzbudí,“ řekl zhrublým hlasem.

Blaise se pousmál do temnoty.

Hermiona nikdy nezjistila, jestli to bylo vyčerpáním, tím povzbuzujícím dotekem nebo lítostivými pohledy, ale ucítila nezvladatelnou touhu pustit to. Slzy jí stekly z tváří, celá se roztřásla a podvědomě drtila jeho ruku a on jí stisk opětoval. Po několika desítkách minut se naprosto vyšťavená zkroutila do klubíčka po Dracově boku a upadla do bezesného spánku.



*



O stovky kilometrů dál, v Lasturové vile, se Harry Potter usídlil u krbu. Protože nebyl schopný usnout, nakonec opustil pokoj, který sdílel s Ronem a dvojčaty, a zavřel se v obývacím pokoji. Přes chrápání tří bratrů se nedokázal soustředit – a on teď potřeboval klid. Vyzbrojen brkem a pergamenem si s píchnutím v srdci uvědomil, že to byla Hermiona, kdo v něm vzbudil oblibu v psaní seznamů. Psát si nápady na papír, řadit je, rozvažovat. Musel uznat, že mu to tak vyhovuje, ačkoliv by to Hermioně ani Ronovi nikdy nepřiznal. Co teď asi dělá? Na co myslí? Ze všech věcí, kterých se Harry na tomto světě nejvíc bál, by na nejvyšší příčky umístil ztrátu Hermiony. Nebo hůř – kdyby si Hermiona myslela, že ji opustili. To by bylo snad ještě horší než o ni přijít.

Brko zaskřípalo, když napsal první slova. Potom je s dávkou silného zadostiučinění škrtl.

Deník Toma Raddlea

Znamenalo to, že jsou o krok blíž k vítězství.

Gauntův prsten

Povzdychl si při vzpomínce na Brumbálovu zčernalou, odumírající ruku. Ten prokletý prsten jej oslabil. Harry nenáviděl vzpomínky na poslední měsíce života bradavického ředitele. Nejraději by si jej v mysli uchoval jako šibalského starého kouzelníka s jiskrami v modrých očích a s laskavým úsměvem. Ale nakonec vždy převládly obrazy rozechvělé ruky a unavených rysů v tváři.

Hořce se pousmál. O dva kroky dál.

Medailon Salazara Zmijozela

Pochmurně si vzpomněl na Hermionu a na uraženého a poníženého Rona v Deanově lese. Ron nicméně ve své úloze neselhal. Přes všechny horory, které mu ten přívěsek nasadil do hlavy, i přes dosud čerstvou hádku a trpkost, kterou se vzájemně trávili, se Ronovi podařilo všechno zničit jedním švihem meče a Harry nalezl svého skutečného přítele. Věrnějšího než kdy dřív.

Pak si vybavil Hermionin úsměv, když je viděla, jak se vracejí do stanu, promáčení a zmrzlí, ale šťastní. Její slzy, když se vrhla Ronovi kolem krku. Harry rozhodl, že musí její obličej vidět znovu. Protože jaký má smysl bojovat, když ne kvůli tomu?

Seznam se stával ožehavým.

Šálek Helgy z Mrzimoru: trezor Lestrangeových u Gringottů

Diadém Roweny z Havraspáru: Komnata nejvyšší potřeby v Bradavicích

Nagini?

Harry stiskl rty. Teorie, s níž se mu svěřil Brumbál před několika měsíci, že i ten had by mohl být viteálem, se stávala čím dál věrohodnější. Ale ta druhá, zákeřnější, ničivější, mu vystupovala v myšlenkách častěji a častěji. Bezmyšlenkovitě se dotkl jizvy na čele.

Voldemortovi stále ještě chyběl šestý viteál, když vešel do domu tvých rodičů, kde tě chtěl zabít. Zřejmě si šetřil síly na vytvoření viteálu z oběti, jejíž smrt by měla pro něj zvláštní význam. A ta oběť bys rozhodně mohl být ty.“

Co když se viteálem stal skutečně on sám?

Harry potřásl hlavou. Ne, o tom nebude uvažovat. Po té hádce a Ronově odchodu se Harry Hermioně svěřil se svým strachem. A ona tu teorii ostře smetla se stolu a zakázala mu na to byť jen pomyslet.

Harry na ní ale viděl, jak to zvažuje. S nevysloveným souhlasem se rozhodli znovu to téma neotevírat a Harry odsunul tu myšlenku do pozadí mysli. Teď ale znovu vyvstala a zjistila, že má v jeho mozku mnohem více místa.

Namočil pero a napsal pouhá dvě písmena.

S knedlíkem v krku Harry zaťal pěsti, zmačkal pergamen do koule a mrštil ji do plamenů. Sledoval, jak prudce hoří. Ron ve své úloze neselhal. Hermiona byla jediná, které to řekl, a teď to muselo tak zůstat. Jakmile svou přítelkyni osvobodí, zničí zbylé viteály a sprovodí Voldemorta z povrchu zemského. Znovu nastolí mír a Ron a Hermiona budou moci šťastně žít.

Harry Potter seděl u ohně v Lasturové vile a ani netušil, že i někdo jiný má podobný plán. Necítil ani závan podezření, že ten někdo by mohl být Theodor Nott.


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 10 - Být člověkem Od: Monie2 - 17.06. 2017
Skvělá kapitola a úžasná povídka. Musela jsem si přečíst povídku od první kapitoly, abych se chytla… Ale vůbec nelituji, je to opravdu chytlavý příběh a moc moc se těším na pokračování. Děkuji za překlad!

Re: Kapitola 10 - Být člověkem Od: grepik03 - 14.06. 2017
Drahá arabesko, děkuji za naprosto brilantní překlad další kapitoly ♡ A stejně jako spousta komentujicich přede mnou hluboce smekám. Blaise a Draco museli učinit volbu, která je poznamená do konce života. I když v této povídce zůstanou po prožitých hrůzách poznamenani všichni. Harry si také zvolil cestu. Mrazivé čtení, nicméně se těším na pokračování, přeji jim šťastný konec - všem.

Re: Kapitola 10 - Být člověkem Od: Gift - 14.06. 2017
Jsem moc rada, ze je povidka zpatky. Prestoze se to, jak uz bylo v jinem komentari zmenino, musi davkovat po kapkach. Bylo to opet velmi temne, velmi smutne a velmi depresivni. Presto neskutecne ctive a zajimave! Moc se mi libi, jaky prostor dava autorka jednotlivym postavam. Hermiona, Draco, Blaise a Harry, vsichni jsou promyslena individua, ktera jednaji podle svych vlastnich charakterovych vlastnosti. Cte se to jednim dechem. Dekuji, arabesko a Calwen!

Re: Kapitola 10 - Být člověkem Od: silrien - 13.06. 2017
Tedy to je mrazivé. Co všechno jsou nuceni Draco s Blaisem udělat. A Harry uvědomující si, že je viteálem. Snad se v další kapitole podaří útěk. Těžko hledám slova, v hlavě se mi promítají útržky z povídky. Takže děkuji, tohle musí být neuvěřitelně těžké překládat. Klaním se před vámi

Re: Kapitola 10 - Být člověkem Od: denice - 13.06. 2017
Uf, tak tuhle povídku si člověk musí opravdu dávkovat po kapkách. Doufala jsem, že to nejhorší už je za námi, ale spletla jsem se. Strašná doba a strašné činy. A není z toho úniku. Moc doufám, že se mi o tomhle nebude zdát. Arabesko, za tenhle překlad se před tebou klaním až k zemi, jsi úžasná! Děkuji, čarodějko!

Re: Kapitola 10 - Být člověkem Od: martik - 13.06. 2017
Cena za Hermioninu záchranu byla pro ty dva opravdu vysoká, až mě z toho mrazí. A překvapila mě Dracova chladnokrevnost oproti jeho dřívějšímu chování. A musím obdivovat Hermionu, že po takovém zážitku byla schopná zůstat na pokoji sama se dvěma chlapy - navíc jí ne zcela blízkými a ještě k tomu Smrtijedy. Sice ji zachránili, ale myslím že v takových chvílích jde veškerá racionalita stranou a podvědomí by se urputně bránilo i proti Harrymu s Ronem. Takže klobouk dolů před jejím klidem. Arabesko, máš můj obdiv, že něco takového dokážeš překládat. Děkuji.

Re: Kapitola 10 - Být člověkem Od: margareta - 13.06. 2017
Tak jsem kapku doufala, že tahle kapitola mi trochu odlehčí od toho hnusu z té předešlé. No, neodlehčila. Představa ubohé, zmučené a utýrané ženy, která je znovu surově zbita, se silně podobá tomu, co potkalo Hermionu. A jenom nepatrně to vylepšuje vědomí, že o tom nebude už nikdy nic vědět - i když na bolesti jí to nic neubralo, ani té předtím, ani té, kterou musela vznovu vytrpět teď. Je těžké přijmout něco takového jako důvod, že se tak děje pro , vyšší cíl '. Blaise už o tom něco ví. Chápu, že Hermina o tom teď taky odmítá přemýšlet, musela by se zbláznit. Ale časem, až se dostane z nejhoršího, se jí ty vzpomínky vrátí. Ti tři platí za svobodu strašnou cenu. Jenom doufám, že tentokrát se jim už ten útěk povede, i když ještě pořád nejsou venku a kolem krouží Nott! Děkuji za strhující kapitolu! Moc doufám, že ta další bude dřív! Určitě musí být hrozné tohle překládat, ale z pohledu čtenáře je ta nejistota, co bude dál, taky docela hrozná! Děkuji, že pokračuješ!!

Re: Kapitola 10 - Být člověkem Od: Lupina - 13.06. 2017
Ajaj, scéna ve sklepení byla nepříjemně realistická. Snad jim plány vyjdou. Chudák redaktorka. Jak jsem Blaisovi rozuměla. Moc se těším na pokračování, interakce Draca a Hermiony mě baví. A Harry na závěr... No prostě nemůžu se dočkat další kapitoly. A moc děkuji za tuto úžasnou, děvčata.

Prehľad článkov k tejto téme:

Xeres Malfoy: ( Lupina )24.03. 2024Kapitola 31.
Xeres Malfoy: ( Lupina )21.01. 2024Kapitola 30.
Xeres Malfoy: ( Lupina )29.12. 2023Kapitola 29.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.12. 2023Kapitola 28.
Xeres Malfoy: ( Lupina )03.12. 2023Kapitola 27.
Xeres Malfoy: ( Lupina )19.11. 2023Kapitola 26.
Xeres Malfoy: ( Lupina )07.11. 2023Kapitola 25.
Xeres Malfoy: ( Lupina )16.10. 2023Kapitola 24.
Xeres Malfoy: ( Lupina )01.10. 2023Kapitola 23.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.09. 2023Kapitola 22.
Xeres Malfoy: ( Lupina )03.09. 2023Kapitola 21.
Xeres Malfoy: ( Lupina )16.07. 2023Kapitola 20.
Xeres Malfoy: ( Lupina )02.07. 2023Kapitola 19.
Xeres Malfoy: ( Lupina )18.06. 2023Kapitola 18.
Xeres Malfoy: ( Lupina )04.06. 2023Kapitola 17.
Xeres Malfoy: ( Lupina )27.03. 2023Kapitola 16.
Xeres Malfoy: ( Lupina )10.03. 2023Kapitola 15.
Xeres Malfoy: ( Lupina )12.02. 2023Kapitola 14.
Xeres Malfoy: ( Lupina )05.02. 2023Kapitola 13.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.01. 2023Kapitola 12.
Xeres Malfoy: ( arabeska )12.08. 2017Kapitola 11 - Když čtivo dráždí
Xeres Malfoy: ( arabeska )13.06. 2017Kapitola 10 - Být člověkem
Xeres Malfoy: ( arabeska )21.03. 2017Kapitola 9 - Nevinnosti, vrať se
Xeres Malfoy: ( arabeska )26.02. 2017Kapitola 8 - Kdo pozdě chodí
Xeres Malfoy: ( arabeska )08.01. 2017Kapitola 7 - Srdeční potíže
Xeres Malfoy: ( arabeska )06.11. 2016Kapitola 6 - Ještě hlouběji
Xeres Malfoy: ( arabeska )04.06. 2015Kapitola 5 - Heuréka
Xeres Malfoy: ( sluccy )01.05. 2015Kapitola 4 - Jako děti
Xeres Malfoy: ( arabeska )12.04. 2015Kapitola 3 - Žádný odstín šedé
Xeres Malfoy: ( arabeska )03.02. 2015Kapitola 2 - Mnohé dotazy
Xeres Malfoy: ( arabeska )20.01. 2015Kapitola 1 - Den v pekle
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )22.11. 2014The Rise and Fall - Úvod