Kapitola 1. Dárek pro Rona
Harry se zamračil, přimhouřil oči a špičkami prstů si masíroval čelo. Ta směsice zvířecích zvuků v kombinaci se vzrušeným pištěním budoucích prvňáků, vybírajících si svého prvního mazlíčka, mu způsobila bolest hlavy hned, jak za Hermionou vešel do dveří obchodu se zvířaty.
„Připomeň mi, proč to děláme?“
Kaštanové oči jeho nejlepší kamarádky se protočily, když potřásla hlavou. Pohledem klouzala mezi klecemi a terárii, pečlivě si prohlížela každé zvíře a k některým se vracela. „Chci prostě udělat něco pěkného pro Rona. Po tom, co se stalo s Prašivkou, nikdy nedostal jiného mazlíčka, tak jsem si myslela, že nějaký nový by mohl být dobrý dárek.“
„Nemá to nic společného s tím, že ti doopravdy neodpustil, když ses s ním rozešla?“
Přes rameno na něj vrhla zničující pohled. „Nebyl žádný rozchod. Nikdy jsme se oficiálně nedali dohromady ani nic podobného. Předpokládal, že jsme spolu kvůli tomu... tomu pitomému polibku. Teď bych si přála, aby k němu nikdy nedošlo.“
Harry přikývl, i když ji ve skutečnosti poslouchal jen napůl, jak se za ní vlekl úzkými uličkami. „Bylo to tak zlé?“
„Nebylo to vůbec špatné, vlastně to bylo docela pěkné, a myslím, že právě to je ta potíž,“ řekla se smíchem.
V zamyšlení sešpulil rty a sledoval, jak tiskne nos ke sklu jedné zdánlivě prázdné vitríny. „Tak... počkej, co?“
Přitiskla ke sklu i dlaně, stoupla si na špičky a snažila se nahlédnout i do těch nejtemnějších koutů pod jakési umně naaranžované větve. „Kdyby to bylo hrozné, tak by pravděpodobně zůstalo jen u toho jednoho polibku. Ale protože to bylo hezké, tak si vzal do hlavy, že jsme spolu. Ani jsem si to neuvědomila, dokud nevybuchl, když jsem objala Nevilla.“ Znovu se na něj ohlédla. „Byl to Neville, a objetí – objetí při oslavě vítězství v druhé kouzelnické válce. Vážně! Člověk by myslel, že mě přistihl in flagranti s Deanem Thomasem.“
Harry si přitiskl dlaň na pusu, aby potlačil hihňání. Legrační představa bojem vyčerpaného Rona, kterému ruply nervy, se vytratila v mentální vizi Hermiony, s přátelskou vřelostí objímající Nevilla, a odpoutala jeho pozornost od bolestného bušení v hlavě. „Hádám, že sis dupla a pěkně ho srovnala.“
S povzdechem pokrčila rameny a zamumlala: „Myslím, že proto nelíbáš někoho, s kým máš společnou minulost... každopádně ne, pokud si nejsi absolutně jistý tím, co chceš.“
Listy v kleci se trochu zatřásly a ven vykoukl malý růžový čumáček. Kousla se do rtu, sklonila hlavu k rameni a čekala, až se tvor objeví. Zpod větví se pomalu vynořil dlouhý, světle zlatý čenich, následovaný elegantním, kožešinou porostlým tělem.
Jeho oči měly zvláštní, břidlicově šedý odstín, a nebyla si jistá, jestli jej někdy neviděla na – „Ach ne! Harry, podívej!“
To chichotavé vydechnutí v něm vzbudilo zvědavost a přistoupil, aby se přes její rameno podíval do klece. Zvedl obočí za drátěnými obroučkami, když spatřil fretku, hledící na Hermionu.
Tvor se pohyboval podivně, jako by byl zmatený, pomyslel si. Přiblížil se ke sklu, natáhl se, drápky zaškrábal na průhlednou hmotu a trochu odskočil vzad.
Hermiona se znovu zachichotala. „No není rozkošný? Tohle je ono! Jen se podívej na ty oči! Nejsou moc hezké?“
Harry se kousl do rtu, když sledoval, jak fretka naklání hlavu ze strany na stranu. Zneklidnil ho pocit, že se snaží pochopit jejich rozhovor.
„Já nevím,“ řekl po chvíli. „Tak trochu mi připomíná Draca, když byl přeměněný.“
Obrátila se k němu. „Ale copak to nechápeš? Přesně tohle dělá ten dárek perfektním!“ Otočila se zpět ke kleci a usmála se. „S celým tím postojem ‚jsme lepší než vy‘, který byli Malfoyovi zvyklí ukazovat jeho rodině, může mít Ron úžasnou legraci z toho, že bude ovládat něco, co se jim podobá!“
Harry se zazubil. „To si dovedu představit.“ Přiblížil se ke kleci a zkoumal chovnou dokumentaci, připevněnou k vnější straně. „Tak to bychom ho měli pojmenovat Lucius, ne? Píše se tu, že je sameček.“
„Ne,“ řekla a pokrčila nos, když se naklonila a upřeně hleděla na fretku. V hlavě jí znělo jedno jméno, když si vybavovala kluka potrestaného za nesprávné chování. „Draco. Rozhodně mu budeme říkat Draco.“