Preklady fanfiction Harryho Pottera

Hermiona zaklepala na dveře Doupěte a netrpělivě čekala, až jí někdo otevře. Ruce měla obtočené kolem těla jako ochranu před květnovým chladem. Bez ohledu na okolnosti si vždycky připadala, jako když se vrací domů. Domov Weasleyových na ni působil přívětivě dokonce i po druhém rozchodu s Ronem. Naštěstí nezůstal Ron v Doupěti a paní Weasleyová měla velké pochopení.

Dveře se tiše pootevřely a Hermiona byla vtažena do silného objetí. "Hermiono!" usmála se paní Weasleyová. "Jsem tak ráda, že tu jsi. Neviděli jsme tě už několik týdnů."

Hermiona se usmála. Paní Weasleyová měla na lidi takový vliv. "Já vím, paní Weasleyová, ale mám v poslední době hodně práce."

Starší žena přikývla, ustoupila stranou a pokynula Hermioně, ať vejde. "Ano, vypadá to, že tě tvoje práce hodně vytěžuje," řekla. Byla přesvědčená, že práce, kterou Hermiona dělá, neodpovídá ženě s její inteligencí.

"Kde je Ginny? Chtěla bych s ní mluvit," zeptala se Hermiona, když vešla do domu.

"Ach," hlesla paní Weasleyová, "je ve svém pokoji. S nikým z nás nemluví. Přijde jen na jídlo, ale to je všechno." Povzdechla si. "Mám o ni obavy. Dokonce ani Fred a George ji nejsou schopni přimět k řeči."

Hermiona přikývla a stiskla rty při myšlence, že se Fred a George snažili přimět Ginny k hovoru. "Já vím, paní Weasleyová. Nemluví ani se mnou. Ale," prohlásila pevně, "to už nebude dlouho platit." Na to zamířila ke schodům. Zaslechla za sebou tichá slova "hodně štěstí" a usmála. Jakmile dorazila k Ginnyiným dveřím, hlasitě dvakrát zaklepala a otevřela je.

Ginny ležela na posteli, tváří k oknu. Na zemi bylo rozházeno několik knih. Hermiona přimhouřila oči a snažila se přečíst jejich nadpisy. Magické a mudlovské nemoci: První kombinované vydání a Co se děje v těle: Průvodce pro čarodějky.

"Gin?" oslovila Hermiona kamarádku a popošla k ní blíž. Jakmile se přiblížila, viděla, že mladší dívce tečou po tvářích slzy. "Ginny, co se stalo?" zeptala se znepokojeně a konejšivě ji pohladila po ruce.

Mladá čarodějka nahlas popotáhla, Hermiona cítila, jak se zachvěla. "Co se stalo?" zopakovala ledovým tónem. "Nic."

Hermiona přimhouřila oči. "Očividně není něco v pořádku, Gin. Neodejdu, dokud mi to nepovíš."

Ginny si povzdechla, otočila se a pohlédla na svou kamarádku. Na tváři se jí objevil slabý smutný úsměv. Na to vstala, přešla ke knihám, kterých si Hermiona všimla už předtím, vytáhla jednu z nich a prolistovala ji. "Můžeš se aspoň ujistit," řekla Ginny, a pak se hořce zasmála, "samozřejmě, že už jsem to sama udělala aspoň patnáctkrát; pochybuju, že jde o nějakou chybu."

Podala svazek Hermioně a ta se zahleděla na stránku. Jste těhotná? Jednoduché kouzlo vám to odhalí! Hermiona zvedla ke své kamarádce oči rozšířené údivem.

Ginny přikývla. "Jo. Jsem těhotná," povzdechla si. "Bože, proč já?"

Hermiona ji okamžitě objala. "Ach, Gin, jsem si jistá, že to bude skvělé. Budu ti pomáhat. Už jsi to řekla Seamusovi? Vím, že jste se tak strašně dlouho snažili -"

Ginny se znovu hořce zasmála. "Není to Seamusovo, Hermiono. Nespali jsme spolu přes šest měsíců, od té doby, co začalo rozvodové řízení."

Hermiona pozvedla obočí. Nečekala by, že se Ginny vyspí s někým, s kým není sezdaná. "Čí tedy je?"

Ginny si znovu sedla na postel s pohledem upřeným na své boty. "Vzpomínáš si, jak jsem po rozvodu zmizela a objevila se až další den?"

Hermiona přikývla a posadila se vedle kamarádky. "Jasně, že jo. To je jedna z věcí, na které jsem se tě chtěla zeptat. Na to, co se tehdy stalo," doplnila.

"Šla jsem do baru, abych se opila," vysvětlovala zrzka a zvedla hlavu. Oči jí ztvrdly. "Nevím, kolik jsem toho vypila a moc si toho nepamatuju. Vzpomínám si jenom, že jsem se druhý den ráno vzbudila nahá a s kocovinou."

"Kdo to byl?" zeptala se Hermiona a upřeně se na kamarádku zahleděla. Trochu jí to připomnělo mudlovské seriály.

Ginny se zasmála. "Jsem obrovsky vděčná, že to nebyl nějaký násilník nebo vrah. Chápeš, byla jsem opilá, víš? Takže jsem se mohla vzbudit vedle kohokoliv."

"Ginny," oslovila ji Hermiona důrazně s narůstající netrpělivostí, "s kým jsi spala?"

Mladší dívka se podívala na Hermionu, oči zarudlé od neklidného spánku a nekonečné záplavy slz. "Vzbudila jsem se vedle Nevilla Longbottoma," řekla tiše, zavřela oči a padla na postel. Po tváři jí steklo pár slz. "Neville! Spala jsem s Nevillem, Hermiono!"

Dívka s bujnou hřívou vlasů na ni hleděla stále trochu zmateně. "Ale co je na tom špatného? Chci říct, Neville není špatný. Víš, že to díky němu je Harry stále naživu -"

"To je právě ono!" vzlykla. "On není vůbec špatný, je skvělý."

"Tak..."

"No, zaprvé, nezaslouží si být připoután ke mně a k dítěti kvůli jediné noci," řekla, utřela si slzy a pohlédla na Hermionu. "A především - je to jeden z mých nejlepších kamarádů! Víš, nevídala jsem se s ním tak často, co jsem se vdala, ale ve škole a vůbec, nejdřív BA a pak Fénixův řád... byli jsme přátelé! Určitě si vzpomínáš, že šel s námi tehdy na ministerstvo!"

Hermiona přikývla: "Vzpomínám si. Překvapilo mě to, až do té doby byl takový..." Zamračila se, protože nemohla najít vhodné slovo.

"Přesně!" zvolala Ginny. "Ale musím mu to říct. Zaslouží si to vědět. A nemám ponětí, jak to udělat. Jak mám říct někomu, kdo je můj nejlepší kamarád, že s ním čekám dítě?"

Hermiona se zasmála. "To určitě nemůže být tak těžké." Při tom spojení ´nejlepší kamarád´ si připomněla svůj dávný románek s Ronem.

Ginny se rovněž pousmála: "Asi ne. Jen jsem teď trochu iracionální."

"Slyšela jsem, že se to v těhotenství stává," zareagovala s úsměvem Hermiona. "Už máš nějaké podivné chutě? Moje mamka si stěžovala, že když mě čekala, vždycky chtěla chlebíčky se sardinkami a hořčicí." Vzpomínka na matku už ji nezabolela tak jako dřív.

Ginny jí úsměv opětovala: "Vlastně jsem měla. Minulý týden. Naštěstí to bylo uprostřed noci, tak se to nikdo nedozvěděl. Jahody a okurky..."

"To je hnus!" nakrčila Hermiona nos. Obě se na sebe ušklíbly, a pak vybuchly smíchy. Když se znovu uklidnily, Hermiona se zeptala: "Jak dlouho to víš?"

"Teprve dva dny," vzdychla Ginny. "Nemůžu uvěřit, že jsem s tím nic nedělala. Jo, věděla jsem, že to bylo bez ochrany, a k tomu ty změny nálady a chutě, mělo mě to trknout."

Hermiona si povzdechla: "No, nemyslelo ti to jasně. Neobviňuju tě, Ginny. Bylo toho na tebe moc."

"Já vím, ale stejně."

"Chceš, aby šla za Nevillem s tebou? Myslím, že je teď novým učitelem bylinkářství v Bradavicích."

Ginny se usmála: "Já vím. Trochu jsme si povídali, potom..." Zrudla. "Potom, co..." Odkašlala si. "Však víš."

Hermiona přikývla se slabým úsměvem na rtech. Ginny byla kouzelná.

"Jasně, takže, povídali jsme si a on se o tom zmínil. Taky řekl, že kdyby se ukázalo, že jsem otěhotněla - my jsme o té možnosti mluvili - pak by to chtěl vědět."

"Ehm, Ginny, napadlo mě..." Hermiona se odmlčela, protože si nebyla jistá, jestli má položit otázku, která v ní hlodala od Ginnyina přiznání.

"No?"

"Proč s tebou spal?" vyhrkla. Jakmile si uvědomila, jak hrubě to vyznělo, dodala: "Chci říct, že se mi nezdá jako typ na jednu noc."

"Ach," zčervenala znovu Ginny. "No, taky něco vypil, ne moc; měl za sebou špatný den v práci. Myslím, že říkal, že šlo o zmijozelské. Ale zřejmě stačilo, že nekladl odpor, když jsem... ehm," odmlčela se a uhnula pohledem, přičemž se snažila zabránit rudnutí. Tvář měla téměř stejné barvy jako vlasy. "No, zřejmě bych nebrala ne jako odpověď."

Hermiona pozvedla obočí a zoufale se bránila smíchu. Ginny k ní vzhlédla a povzdechla si.

"Jen se směj."

Hermiona ji velmi ochotně poslechla. Když se jí konečně podařilo ovládnout, ohradila se: "Víš, já se nesměju tobě-"

Ginny si odfrkla a protočila oči. "Vím. Směješ se se mnou. Ehm-ehm. Já vím."

"Tak chceš, abych s tebou šla? Chápu, že ti to nahání strach."

"Ne," zavrtěla Ginny hlavou. "Musím to udělat sama. Ale," pohlédla na kamarádku, "nepohrdla bych trochou pomoci. Vypadám jako něco, co sem přitáhl ghúl."

Hermiona ji s úsměvem objala. "To víš, že ti ráda pomůžu."

* * *

Po dvou hodinách Ginny konečně vyhlížela zase normálně. Začaly koupelí, aby smyly příšerný několikadenní nános. To trvalo hodinu. Pak se vrhly na vlasy, ze kterých se za těch pár týdnů, co si jich Ginny nevšímala, stalo vrabčí hnízdo. Zabralo čtyřicet pět minut, než je rozmotaly, dokonce i při užití takového množství kouzel a lektvarů, že by to stačilo pro armádu.

Zbylou čtvrthodinu využily k vyhledání nějakého čistého a dobře padnoucího oblečení. Ginny stejně jako Hermiona nepoužívala make-up nebo kouzla, aby vylepšila svou přirozenou krásu. Ne že by se Ginny považovala za krásnou - šlo prostě o to, že se s tím nikdy neobtěžovala a neměla pocit, že by s tím měla začít.

Mladší dívka se otočila od zrcadla ke své nejlepší kamarádce a usmála se: "Díky, Hermiono."

Hermiona jen s úsměvem zavrtěla hlavou. "Není zač. Bavilo mě to. A jsem ráda, že jsi konečně venku z té své ulity," ušklíbla se. "Hodně štěstí."

Ginny jí úsměv vrátila a zavrtěla hlavou. Pak sáhla po hůlce, kterou jí Hermiona podala, a přemístila se.

Když Hermiona osaměla, vydala se dolů po schodech, aby se zastavila v kuchyni a dala paní Weasleyové vědět, že odchází.

"Jistě, drahoušku. Doufám, že se zase brzy objevíš."

"Určitě, paní Weasleyová," otočila se k odchodu, ale pak se zarazila. "Ach, a Ginny se zmínila, že se možná vrátí trochu pozdě."

Paní Weasleyová se zatvářila zmateně, ale Hermiona odešla dřív, než na ni stihla vychrlit další otázky. Těšilo ji, že dostala Ginny z domu. Nemohla uvěřit tomu, že je její kamarádka těhotná - bylo to něco nepředstavitelného. Jistě, jeden její nejlepší kamarád byl ženatý a zrovna Ginny byla vdaná pět let, ale stejně. Ze všech lidí, se kterými chodila do školy, byla Ginny tou poslední osobou, o které by si myslela, že se bude s takovým problémem potýkat.

Myšlenky jí sklouzly zpátky k Harrymu. Koho by napadlo, že si vezme zmijozelku? Harry Potter a zmijozelka? Dobrotivé nebe! Týdny to plnilo titulky novin a na sedmé stránce Věštce se denně objevovaly zprávy o jejich svatební cestě. Ale na Pansy nebylo nic špatného a Hermiona se to nestyděla uznat. Dívka byla přesně tím, koho Harry po všech těch letech bojů s Voldemortem potřeboval. Už teď se těšila, až se ti dva vrátí z líbánek.

Povzdechla si. Taky by chtěla jet na líbánky. Ale pravděpodobně nebude dlouho trvat, než k tomu dojde, ne? Myšlenka na Jeffa Hermioně připomněla, že už ho několik dní neviděla. Usmála se. Skvělé. Překvapí ho.

Přemístila se k jeho prahu s tichým "Prásk!", zašeptala heslo a odemkla tak dveře. Tiše, po špičkách, vešla do obývacího pokoje –

A z očí jí vyhrkly slzy bolesti a vzteku, když její mozek zpracoval, co vidí.

Poznámka překladatelky a bety: Skoro jsem tady tuhle Hermionu zabily, ale ten clifík na konci to zachránil :-D
A příště bude trochu líp - objeví se Draco!