Autor: GatewayGirl
Překlad: Coretta Beta: Avisavis
Banner: Coretta
Severus Snape-Hito76 ©2007-2017 snapefanclub
Severus Snape ©2006-2017 keeperofthedead
Originál:
http://www.potionsandsnitches.org/fanfiction/viewstory.php?sid=2025
Rating: 16+
~~~~~~~~~~~~~
4 -- Neočekávaný dopis
Severus soustředěně pozoroval šedou probublávající hmotu, čekal, jak se projeví právě přidaný ametystový prášek. Jestli se ve svém předpokladu nemýlil, prášek lektvar pročistí a k původním ochranným účinkům se přidá projasnění mysli a možná dokonce ochrana před poškozením mozku způsobeným nezbytným množstvím obsaženého olova. Tak jako tak, uvažoval, olovo nakonec bude muset být z organismu odstraněno. Požití lektvaru bude přinejlepším bolestivé. V případě, že ve svých úvahách chyboval a jednotlivé elementy jsou neslučitelné, může ta břečka samozřejmě jednoduše vybuchnout.
Stále bedlivě sledoval lektvar, když se cosi zhmotnilo ve vzduchu po jeho boku a vlétlo mu to do dlaně. Severus předmět identifikoval jako obálku a pohrdavě si odfrkl. Někdo se nám tu snaží trochu předvést, že? Pomyslel si opovržlivě a dál se soustředil na práci. Ve středu tekutiny se pozvolna zformoval nepřesně ohraničený kruh temně fialové barvy. Milimetr po milimetru se rozšiřoval, až temná, sytá barva dorazila ke stěnám. Po zakalení nebylo ani památky. Severus s vítězným úsměvem levitoval kotlík z ohně na připravený stojan, kde ho nechal pozvolna vychládat.
Teprve pak obrátil pozornost k obálce a málem se šokem sesunul k zemi. Ten sytě rudý pergamen opatřený pečetí se zlatým „P“ nebyl použit už patnáct let.
„Jamesi?“ Vydechl.
Zaklel, když si uvědomil, s jakým citem v hlase jméno vyslovil. „Vypadá to, že se někomu podařilo okopírovat tvou pečeť,“ ušklíbl se. Jedovatá poznámka mu navrátila trochu klidu, i když ne příliš. Měl pocit, že zrazuje sám sebe, když se mu srdce rozbuší už jen z pohledu na známý symbol. Dopis od Jamese – nebo od Jamese a Lily… I kdyby taková věc byla možná, neměl by po ní toužit.
Rozvážně vklouzl prstem pod horní část obálky a rozlomil pečeť. Zlatá záře, která na krátkou chvilku zahalila dopis i jeho ruku a na moment vyzdvihla rodinný erb Potterů na vyvýšeném „P“, ho zastihla nepřipraveného. Nebylo těžké napodobit něčí pečeť. Ale použít toto kouzlo by pro kohokoliv, kdo v sobě nenesl krev Potterů, mělo být nemožné.
„A udělal to výborně,“ zašeptal, ale posměch se mu z hlasu vytratil. Příliš mu vyschlo v ústech.
Harry? James? Severus obrátil dopis a sklouzl očima k podpisu. „Lily“, stálo pod textem, rozmáchlý, energický podpis, na který od y plynule navazovala drobná kresbička denivky. Viděl Lily, jak ten malý obrázek kreslí za méně než pět sekund. Napodobit ho by pravděpodobně bylo obtížnější než zfalšovat její rukopis.
Snape nechal ruce klesnout na desku stolu, pergamen mezi prsty pevně sevřený. Zavřel oči. Lily… Dopis od Lily…
„Což neznamená, že je o něco méně mrtvá než včera,“ ostře se pokáral. Mrtvé dívky by mi neměly psát, ty hloupá, pomyslel si něžně. A proč zmiňuješ Harryho? Nenechám je tvého milovaného syna zabít, to přece víš – ale víc ode mě nežádej.
Málem dopis odložil a nechal ho nedočtený.
Téměř ho hodil do ohně, který dosud neuhasil.
Vrátily se k němu první věty. Harry dostane dopis od Jamese. O čem? Potřebuji vědět, co o mně James Potterovi řekl. „Potter.“ Dříve to značilo Jamese. Do pekla s oběma.
Otevřel oči a vrátil se ke čtení.
„To tedy není!“ Vyštěkl Severus pobouřeně. „Bohové, Lily, copak ses úplně pomátla?! Ten spratek je kopií tvého arogantního manžela.“
S odporem se donutil pokračovat.
„Samozřejmě, že podařilo!“ Běsnil Severus. „Copak někdy nějaká kouzelná formule vyslaná ze tvé hůlky selhala?“ Mimovolně se otřásl se. Ten… rozmazlený, sebestředný, arogantní kluk že je můj? Najednou ho udeřilo, co to může znamenat. On to ví?
Severus sklopil víčka.
O hodinu později se Severus přihrnul do Brumbálovy pracovny jako bouřkový mrak, který klouže nebem, aby zakryl slunce.
„Máme naléhavý problém.“
Brumbál se na něj zvědavě zadíval. „Ano, Severusi? Sklad u učebny kouzelných formulí opět zamořili rarachové?“
„Buď vážný!“ Vyštěkl Severus. Vrazil Lilyin dopis Brumbálovi pod nos. „Přečti si tohle!“ Zaváhal. „Jen první stránku,“ dodal trochu neohrabaně.
Brumbál pobaveně zvedl obočí a sklopil pohled k listu. Jak četl, pobavení mu z tváře rychle vyprchávalo.
Poté, co si několikrát přečetl první stranu dopisu, vrátil pergamen Severusovi a složil ruce na stole.
„Vidím znepokojivé důsledky, které by to mohlo přinést, Severusi, ale nemyslíš, že možná dovoluješ osobním pocitům přehlušit poněkud dalekosáhlejší význam?“
„Zabil jsem tu ženu, Brumbále! Zabil jsem ji jen proto, že to můj pán přikázal. Nemohu to samé udělat Harrymu Potterovi – jakkoliv po tom možná občas toužím. Víš, jak velkou moc má magie krve – využíval jsi její síly celých šestnáct let, abys kluka udržel v bezpečí. Jakmile se to někdo dozví, mohou mě proti němu lehce využít.“ Severus začal rázovat po místnosti. „Co teď uděláš? Zabiješ mě, abys ho zachránil? Nebo mám kvůli němu skončit se špehováním a před Pánem zla se ukrýt? S paží bez ustání v jednom ohni? Nemám toho kluka dokonce ani rád!“
„Bude-li to nezbytné, uchýlíme se k druhé možnosti,“ řekl pevně Brumbál. „Kouzlo otcovství samozřejmě vyprchává velmi pozvolna – je ukotvené v krvi a částečně se váže i na tělní orgány. Mohlo by uplynout šest i více měsíců, než začne být zjevné, jak nepřirozeně se Harry mění. S Jamesem jste oba byli vysocí, tmavovlasí a příliš hubení – to pracuje v náš prospěch.“
Severus zavřel oči a zkusil si Harryho co nejpřesněji vybavit. K jeho překvapení se mu před očima nejjasněji vykreslil obraz drobného chlapce z prvního ročníku, jak na něj zírá v zaníceném vzdoru. Kromě toho se mu myšlenky stále vracely k podobě Jamese.
„Myslím, že má Lilyin nos,“ řekl vzdáleným hlasem, stále hluboce ponořený ve vzpomínkách ve snaze vybavit si Harryho Pottera ze starších ročníků. Přece si musí dokázat vybavit podobu Harryho Pottera. Ten kluk byl jeho osobní osina v zadku.
„Ano. To pomůže,“ souhlasil Brumbál. „Samozřejmě měl vždycky Jamesova ústa i tvar obličeje. Oči na druhou stranu podědil čistě od Lily. Proto jsou jeho výrazy tak podobné Jamesovým. Když se zamračí, vybavím si Jamesův bouřlivý vztek, třebaže Harryho je o dost temnější. Když se zasměje, vzpomínám na Jamesovy vtípky, i když Harryho smích je mnohem zdrženlivější.“
„Jen si ho nezačni plést se vzpomínkami na mě.“
„Není třeba se obávat, Severusi. Možná se v budoucnu nebudu moci vyhnout, aby mi tě občas nepřipomenul, ale myslím, že na své studenty dokážu velmi dobře pohlížet jako na samostatné osobnosti – často lépe, než většina jejich profesorů.“
Brumbálovo jemné popíchnutí přimělo Severuse zaskřípat zuby. Starý muž nepochybně věděl naprosto přesně, kdo z učitelského sboru s tím měl nevětší potíže.
„Takže věříš, že máme několik měsíců.“
„Měli bychom mít, pokud by naším jediným problémem byla Harryho podoba.“
Severus čekal. „Ale?“ Popohnal nakonec Albuse
„Dnes jsem mluvil s Molly Weasleyovou. Docela ji šokovalo, když se jí mladý Ron ptal na Kouzlo otcovství. Prý se na něj Harry vyptával...“
„Ten tupohlavý pitomec!“
Brumbál k němu vzhlédl s tichou výčitkou. Když Severus sklopil pohled, ředitel mírně pokračoval:
„Podle Rona Harry nezmínil, proč se o to zajímá. Jsem si ale jistý, že kdybychom mu objasnili celý problém, dokázal by svým přátelům poskytnout alternativní vysvětlení.“
Severus zaskřípal zuby. „Na ušlechtilého hrdinu z Nebelvíru má na lhaní značný talent, že ano?
Brumbál si povzdechl, ale když se od Severuse odvracel k Fawkesovi, stočily se mu rty v nezaměnitelném úsměvu. Pohladil fénixovo nádherné peří.
„Severusi, s kolika lidmi z Nebelvíru jsi měl vztah?“
„Pouze s těmi dvěma,“ reagoval popuzeně Severus. „Pokud samozřejmě nechceš vědět kolik…“
Brumbál ho zvednutou rukou zarazil. „Ne, Severusi. Zajímají mě pouze osoby, se kterými jsi udržoval romantický vztah.“
"Dvě."
„A přinejmenším další dva nebelvírské žáky jsi řadil mezi své přátele. Přesto tu kolej stále nenávidíš.“
„První vztah skončil zle a druhý…“ Severus se náhle zarazil. „To dopadlo špatně také, ale na tom jsem měl sám velký podíl, když jsem vyzradil věštbu. Zemřela a za to Jamese nenávidím. James byl zabit rukou Pána zla a Augustus zemřel v jeho službách. Co z této koleje mi nezhořklo na jazyku?“ Otočil se a pohrdavě se na Brumbála ušklíbl. „Navenek jste čistí jako lilie, ale dokážete zranit daleko hlouběji než jakýkoliv z nás hadů.“ Sebral dopis. Na moment zaváhal. „Promluvím si s ním.“
„Víš to jistě?“ Zeptal se Brumbál.
„Nevěříš mi?“ Vysmíval se Severus. „Nesnáším toho kluka; to nepopírám. Ale tohle je můj problém stejně jako jeho a konečně, potřebuju s ním mluvit. Nejvhodnější to bude ještě před začátkem školy.“ Projel jím divoký záblesk potěšení. „Jestli toho spratka dokáže někdo vyděsit dost na to, aby zůstal zticha, jsem to já.“
„Samozřejmě, že ti věřím, Severusi,“ vrátil se Brumbál k rozčilující přívětivosti, jako by Severusovo chování bylo dokonale příjemné. „Jestli si přeješ vzít ho zpátky sem a nechat ho žít s tebou, nemám námitky za předpokladu, že bude souhlasit.“
Severus na ředitele vytřeštil oči.
„Slyšel jsi alespoň polovinu z toho, co jsem řekl? Nesnáším toho kluka.“
„Jak si přeješ.“ Brumbál se usmál. „Potom mu prosím ve svém nadšení ochránit ho neubliž.“
„Udělám, co bude nutné,“ zasyčel Severus skrz sevřené zuby.
„Výborně. Dobrou noc, Severusi.“
Severus se briskně otočil, hábit kolem něj uspokojivě zavířil. Byl v půli cesty do sklepení, než si uvědomil, že zapomněl opětovat ředitelův pozdrav.