Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3. Plachá fretka

Když dorazili do hradu, jako na potvoru – mimochodem jako vždy poslední dobou, pomyslela si Hermiona – Hagrida nikde neobjevili. Zastavili profesora Kratiknota, procházejícího chodbou, a ten jim sdělil, že poloobr doprovází Drápa k velmi trpělivé kouzelnické rodině, která se o něj chtěla postarat, zatímco Hagrid bude plnit své povinnosti v Bradavicích.

Předpokládala, že by si o problému mohla kdykoli promluvit s profesorkou McGonagallovou, ale nechtěla novou ředitelku obtěžovat. Ve skutečnosti s ní ani netoužila řešit, jestli jí fretka nevadí.

Ačkoli...

Když poslala Křivonožku do ložnice, fretka tam odmítla jít. Ohebné zvíře bylo stočené kolem její šíje a ona nedokázala říct, jestli spí, nebo je natolik chytré, aby to předstíralo. Na své kůži těsně pod uchem cítila dech jeho pochrupování.

Tolik lidí, kteří začínali v Bradavicích spolu s ní, se rozhodlo nevrátit. Seamus, Padma, Blaise Zabini, Hannah... Předpokládala, že je to v pořádku.

Neměla tušení, jak zvládne lidského Draca, až uvidí jejího druhého mazlíčka. Nepochybovala o tom, že by zkolaboval, kdyby slyšel, jak ho pojmenovala. Určitě by to byla legrace, ale taky zbytečný stres, a nebyla si jistá, že právě ten teď chtěla.

Když si sedala k večeři, Draco byl rozrušený. Nandávala si jídlo z jednotlivých chodů a stále znovu a znovu ji po tváři poklepávala drobná tlapka s drápky, tak podobná lidské ruce. Zpočátku byla překvapená, pak jí to připadalo roztomilé. Když přišly zákusky, povzdechla si a protočila oči. Možná ale, že fretka milující dýňový koláč nebyla tak neobvyklá. Upřímně řečeno, byla by šťastná, kdyby jí ve vlasech nezůstalo nic z jeho improvizované večeře.

Ronova a Harryho smíchu nad její nepříjemnou situací si nevšímala. Přesto si byla jistá, že Ronův smích pramení spíš z pomalu docházející úlevy, že zvíře k němu předtím nechtělo. Prvňákům, kteří si všimli jejího druhého mazlíčka, se leskly oči závistí. Přemýšleli, zda i oni budou mít takovou vazbu se svými vybranými společníky. Hermiona neměla to srdce, aby vyvrátila jejich mylné představy, a proto se prostě usmála a omluvila se, když se snažili fretku pohladit, ale ta se vyšplhala zpět a zmizela pod jejími vlasy. 

xxx

„No tak, pojď sem, prosím!“ řekla a oběma rukama Draca táhla. Malé chápavé tlapky  pevně svíraly límec její košile.

Ginny se usmívala, zatímco Parvati s Romildou pozorovaly, jak se dohaduje se zvířátkem, když se toho večera ve své ložnici připravovaly ke spánku. Křivonožka ze svého místa v nohou Hermioniny postele sledoval scénu zdánlivě bez zájmu.

„Určitě jsi ho už uchvátila,“ zamumlala rudovlasá čarodějka mezi chichotáním.

Hermiona si povzdechla a svěsila ramena, když se na chvíli vzdala. „Chtěla bych vědět, proč se takhle chová.“ Zachmuřila se nad svými vlastními slovy. Měla tak málo zkušeností s tímto zvířetem – ve skutečnosti s jakoukoli fretkou – že netušila, jestli je to obvyklé chování; nerada mluvila o věcech, kterými si nebyla jistá, ani náhodou.

„No, můj bratranec měl morče,“ řekla Romilda a důrazně přikývla s doširoka otevřenýma tmavýma očima. „Maminka mu umřela, než byl připravený od ní odejít, a tak ho vypiplali doma. Choval se podobně. Možná, že tvá fretka osiřela?“

Hermiona si nebyla jistá, jestli se může cítit ještě hůř. Chudák! Teď si připadala hrozně, protože se ho snažila zbavit násilím.

Povzdechla si a obrátila se, aby v zrcadle nad stolem zachytila pohled zvířete. „Prosím, jen na chvíli, než si obleču noční košili.“

Když vztáhla ruku, aby fretku pohladila, zvířátko konečně vklouzlo do jejích dlaní a dovolilo, aby ho vytáhla z jeho skrýše. „Uf,“ vydechla, když ho položila na lůžko. Draco se rozběhl a stočil se do klubíčka vedle polštáře.

„Díky Bohu,“ řekla s lehkým pousmáním.

Přetáhla si svetr přes hlavu a obrátila se k hromádce nočního prádla, které vybalila dřív, než se dostala do sporu s velebeným hlodavcem. Upřímně řečeno, Křivonožka jí nikdy takové potíže nedělal!

Když si rozepnula košili a stáhla si ji, všimla si v zrcadle, že fretka na ni zírá. „Šelmička jedna netrpělivá,“ zabručela si pod nosem, když se rychle oblékala.

„No vážně,“ řekla Ginny, když všechny dívky ulehly do postele, „Možná je lepší, že se sblížila s tebou, a ne s Ronem?“

Hermiona se zamračila, když se setkala s kamarádčiným pohledem, a ruka jí téměř automaticky sjela dolů, aby fretku pohladila po hladkém kožíšku. „Jak to?“

Ginny v úsměvu roztáhla rty. „Dokážeš si představit, jak se s Dracem ukládá do postele?“

Hermiona se proti své vůli musela chichotat, ale cítila se trochu lépe, když slyšela, jak se ostatní dívky také rozesmály.

Nakonec ulehla a přitiskla tvář na polštář. S povzdechem se zadívala na baldachýn sloupkové postele. Tak to bylo tady. Poslední rok, kdy mohla tento hrad nazývat domovem.

Smutně se usmála a obrátila se na bok. Fretka se rozvinula, natáhla se, aby se přiblížila – váhavě, jak se zdálo – k polštáři. Hermiona sledovala, jak se připlížila, usadila se jí těsně u hlavy a znovu se stočila do klubíčka.

„No dobrá,“ zašeptala a natáhla se, aby ji poškrábala po chlupatém čeníšku. „Předpokládám, že by mohlo být i hůř.“