Preklady fanfiction Harryho Pottera

Hermiona stála ve vstupní hale Bradavic, obklopena všemi soutěžícími a jejich doprovodem, a přemýšlela, jestli čas na chatě byl jen snem. Opravdu tam byla ještě dnes ráno? Po návratu do Kruvalu se museli s Dracem rychle sbalit, aby se mohli vrátit do Bradavic spolu s ostatními. Po uspěchaném a stresujícím přesunu se ale teď ocitla zpátky ve své milované škole a cítila se znovu klidná. Milovala to tu a vždy bude.

"Profesorko Grangerová?"

Otočila se a spatřila Albuse, který stál u ní. "Ano, Albusi?"

"Kdy budeme dělat ten test?"

"Pokud jsem to dobře pochopila, mají v plánu provést ho zítra v čase oběda," odpověděla mu. "Proč?"

"Prostě jen už chci pokračovat v soutěži. Přeměňování v Bradavicích – opravdu se na to těším. Vsadím se, že Scorpius vyhraje, je v tom úžasný." Albus nadšeně kýval hlavou.

"Myslím, že Scorpius si povede dobře, ale ty máš také dobrou šanci."

"Možná."

Neville a Celie pobíhali kolem, rozřazovali soutěžící do skupin a přidělovali jim ložnice. Když si nakonec prefekti odvedli všechny do ubikací, hala se uklidnila.

"Jsi ráda, že jsi zpátky?" zašeptal jí Neville do ucha, až poskočila.

"Takhle se ke mně připlížit!" usmála se na něj Hermiona. "To bys ani nevěřil, jak jsem ráda, že jsem zpět."

"No, myslím, že věřil," odvětil Neville a oba se zasmáli.

"Je to neuvěřitelné místo, že?" přiblížila se k nim Renee a oslovila Nevilla. "Je to výjimečné být tady profesorem, nebo ne?"

Neville se na ni usmál. "Ano, velmi výjimečné."

"Proč to tady kolem Renee neukážeš? Nikdo to tu nemůže předvést tak jako bývalý žák," navrhla Hermiona, protože nezapomněla, že slíbila Renee pomoc s její snahou o Nevilla.

Neville přikývl. "Jistě, to je dobrý nápad. Chtěla bys jít se mnou?"

"Ah – oui! C'est bon!"

Hermiona se pousmála, když společně odešli, šťastná, že se jí tak snadno podařilo zmanipulovat situaci. Chystala se zvednout tašku, když uslyšela hlasy na vrcholu schodiště, vzhlédla a uviděla Draca s Erikem, jak je scházejí. Trochu se zaksichtila, necítila se moc příjemně, když je viděla oba současně. Zvlášť, když ji Erik pozdravil pevným objetím.

"Hermiono! Tvůj hrad je nádherný."

"Kéž by to byl můj hrad!"

"Ředitelka McGonagallová…" zarazil se nad obtížným příjmením, "ona je velmi… jak to říkáte?"

"Děsivá," dořekl Draco s úšklebkem.

"Impozantní," s úsilím našel to správné slovo. "Je to, samozřejmě, velmi dobrá ředitelka."

"Je úžasná," přidala se Hermiona.

"Líbilo se ti na chatě?" zeptal se Erik. Hermiona se snažila udržet vážnou tvář a přemýšlela, jak to myslel, než se zasmál. "Draco byl dobrý hostitel?"

Hermiona střelila pohledem po Dracovi, který stál za Erikem. Obočí měl zvednuté a vyzýval ji, aby řekla, že nebyl. S bodnutím viny Hermiona přikývla. "Ano, byl."

"To je dobře." Erik se na ni pozorně zadíval a pak se přes rameno otočil na Draca. Když nikdo nepromluvil, pokrčil Erik rameny. "Takže jste se znovu hádali?"

"Ne."

"Ne!"

Ohradili se oba současně a Erik zvedl obočí.

"Dobře!" smířlivě zvedl ruce. "Asi vás nikdy nepochopím – je to příliš komplikované."

Draco vykročil dopředu. "Ne, je to velmi jednoduché," namítl. "Je otravná. Řekl jsem jí to a ona dostala záchvat vzteku."

Erik i Hermiona se tomu zasmáli. "Trhni si, Malfoyi," prohlásila Hermiona, jen polovičatě. Draco se na ni podíval s jemným, něžným úsměvem a Hermiona uhnula očima, protože ji to přeneslo ve vzpomínkách zpátky na chatu.

"Celii a mě napadlo, že by jsme se mohli později sejít, pokud byste chtěli. Já mám zakázaný alkohol," zatvářil se záludně, což Hermionu rozesmálo. Nebyla si jistá, jestli by se měli všichni čtyři potkat, ale bylo obtížné odmítnout, aniž by to vyznělo hrubě.

"To zní dobře," předběhl ji Draco, než se rozhodla.

Později se v pokoji vybalovala a přála si, aby z hlavy dostala Dracův úsměv.

*

Všichni již byli v Erikově pokoji. Nebyl zrovna moc velký, ale všichni se v něm uvelebili. Celia a Hermiona se dělily o malou pohovku, Erik seděl na židli a Draco se natáhl na posteli a tvářil se, jako kdyby mu to tam patřilo.

"Stále nemůžu uvěřit, že jsem propásla šanci nechat se v chatě zasypat sněhem!" postěžovala si, snad po desáté, Celie.

"Co jsi snědla?" zeptala se Hermiona. "Obvykle nemáš s jídlem problémy."

"Měla jsem dort – byl s kávou. Měla jsem jen ochutnat, samozřejmě, ale většinou jsem v pořádku, když je káva nebo čokoláda jen příchuť. Samozřejmě, tentokrát ne."

"No, raději doufej, že Sarah vyhraje," zazubila se Hermiona.

Celie se podívala na Draca. "Nebo bych možná mohla přesvědčit Draca, aby mě znovu pozval, a budu si dávat větší pozor, co jím."

Draco na ni pozvedl obočí. "Ale na druhou stranu to zvyšuje vzrušení ze sázky, když ji musíš vyhrát, aby ses tam dostala."

Celie zasténala. "Sakra!"

Erik si odfrknul a všichni se na něj podívali. "Celie, nevěř mu," řekl. "Draco neodmítne krásnou ženu, když požádá o pozvání."

Po Erikově komplimentu Celie trochu zčervenala a podívala se na podlahu.

"No, Celie, jelikož jsi tady jediná krásná žena…" poznamenal Draco a Hermiona se otočila a zpražila ho pohledem. Drze se na ni ušklíbl a ona přimhouřila oči.

"Nejsi vtipný, Malfoyi."

"Jo? Já bych řekl, že jsem."

Hermiona zpoza sebe vytáhla polštář a vší silou ho po něm hodila. Trefila ho do ramene, ale nijak silně, takže se jen uchechtl. "Ubohé."

Hermiona sebrala další zpoza Celie a mrštila jím – tentokrát ho trefila do brady. Draco polštář popadl a hodil ho zpátky, dívky se rychle přikrčily a rozesmály se. Hermiona mu úder oplatila a zasáhla jeho vlasy, načež se na ně zašklebil.

"S vlasy si nezahrávej, Grangerová!"

Hermiona vyskočila, natáhla se a s vervou ho rozcuchala. Draco ji s lehkostí popadl za zápěstí, ale ona se zkroutila a vrhla se mu do vlasů druhou rukou. Draco jí ovšem chytil i tuhle dlaň, teď už s ním bojovat nemohla. Měl daleko víc síly v pažích než ona, takže se ani nesnažila. Místo toho na něj vyplázla jazyk a Draco zavrtěl hlavou.

"Vážně? Ty na mě vyplazuješ jazyk? Jsou nám tři?"

Hermiona se široce uculila. "Jo – bylo to trochu dětinské, ale užila jsem si to."

Slyšela Erikův a Celiin smích, když Draco pustil její zápěstí a pořád vrtěl hlavou.

"Jak jsem řekl – ubohé."

"Stejně ti ty rozcuchané vlasy sluší víc. Vypadáš…"

Celia to dokončila za Hermionu. "Víc sexy."

Draco se na Celii zazubil a pak se podíval na Hermionu. "Možná bys je měla cuchat častěji."

"Sexy jsem říct nechtěla," poukázala Hermiona.

"Jistěže chtěla."

"Vážně, nechtěla."

Dracovy rty se zvlnily v úsměvu a Hermionu najednou polil stud. Ten drobný pohyb jeho rtů Hermioně přesně napověděl, co tím myslel, a ona mu to nemohla mít za zlé. Právě tu popírala, že ho shledává přitažlivým, a přitom mu před ani ne čtyřiadvaceti hodinami dávala najevo, co přesně si o něm myslí.

"Tak jaké to bylo, Hermiono," přerušil její myšlenky Celiin hlas.

"Co máš na mysli?"

"V chatě."

Hermiona se od Draca odtáhla a odkašlala si. "Aha… no, je to tam půvabné."

"Asi těžko může říct něco jiného, vždyť sedím přímo tady," podotkl Draco.

"Je to nádherné místo – a výhled je překrásný," zdůraznila Hermiona.

"Ať Sarah kouká vyhrát! Myslím, že jí nabídnu nějaké to doučování navíc," uculila se Celia. "Asi mě to místo úplně pobláznilo!"

"To místo nebo jeho majitel?" zeptal se Erik s úšklebkem.

Hermiona se zakřenila na Celii, která na ni udělala obličej, ale nic nepopírala. Hermioně jí bylo líto, protože i když dávala Dracovi jasné signály, ignoroval je. Choval se k ní mile a zdvořile, ale tím to končilo. Celia pro něj stejně byla moc hodná, rozhodla se Hermiona. Nechala by sebou manipulovat.

Hermiona se posadila zpátky a pohledem zabloudila k Dracovi, zrovna se bavil s Erikem. Vypadal úplně jako vždycky, elegantně a v pohodě. Jak ji mohl tak hrozně přitahovat, když si zároveň myslela, že Celia je pro něj moc hodná? Byla připravená připustit, že ji přitahuje. Teď, když viděla i jeho něžnější stránku, se její pocity změnily. Jako kdyby si konečně mohla dovolit mít ho ráda, když teď věděla, že není tak zlý.

Draco se otočil, přistihl ji, jak na něj zírá, a mrknul na ni. Rychle se odvrátila. Tohle musí přestat. Musí pod ty záležitosti v chatě nakreslit tlustou čáru.

"Co bys řekla na procházku? Můžeme jít na Astronomickou věž. Budu si zase připadat jako student!" řekl Draco kousek od Hermiony a ona se překvapeně otočila. Proč se ptal před ostatními?

Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, že sice stál vedle ní, ale bavil se s Celií, která nadšeně přikyvovala. Odešli a nechali Erika samotného s Hermionou a s podivnými pocity ve vzduchu. Neuměla to přesně pojmenovat, ale připadalo jí to jako prázdnota.

Erik si sedl vedle ní, založil si ruce a překřížil nohy.

"Myslíš, že Draco konečně taky začal k Celii něco cítit?" zeptal se. "Podle mě jí se moc líbí."

"Ehm… nad tím jsem nepřemýšlela."

"Vážně ne?" zeptal se a něco v jeho tónu upoutalo Hermioninu pozornost.

"Ne, proč se ptáš?"

"Užila sis tvůj nucený pobyt v chatě? Je krásná, že ano?" Erik se k Hermioně otočil, v hlase mu pořád zazníval ten zvláštní podtón.

"Ano, je úžasná. Skutečně okouzlující místo."

"A co ty a Draco?"

Hermiona se zahleděla do Erikovy pohledné tváře a opětovala mu pohled. Naklonil hlavu na stranu a zvedl jedno obočí. Přemítala, kam tím míří – měl snad podezření, že se věci udály trošku jinak, než tvrdili? Když odpověděla, snažila se tvářit co nejneutrálněji.

"Říkala jsem ti to, choval se jako naprostý gentleman. Zvládli jsme se vůbec nepohádat."

Erik se natáhl a vzal Hermionu za ruku. "Hermiono, jsi moc milá dívka. Myslím, že máš jedno z nejvíc vlídných srdcí, co znám."

"Děkuji, to je od tebe moc hezké."

"Jen mluvím pravdu," přikývl Erik. "A také jsi velice chytrá."

"No…"

"Ty nemyslíš, že já chytrý?" popletl se Erik a Hermiona se zamračila.

"Samozřejmě, že jsi chytrý! A s hůlkou jsi génius!" usmála se na něj a on jí stiskl ruce.

"Tak proč se mnou jednáš jako s hlupákem?"

Hermiona zavrtěla hlavou. "To nedělám."

"I přesto, že se známe teprve chvíli, tak jsme přátelé, nebo ne?"

"Samozřejmě, že jsme," vydechla. "Naštvala jsem tě něčím?"

Erikovy přívětivé oči zajaly ty její. Na otázku jí odpověděl svou vlastní. "Moje oči," ukázal na ně, "vidí věci, ale ne vždy věřím tomu, co mi říkají. Někdy je to, co vidíš, dost zavádějící."

"Obávám se, že ti nerozumím…"

Erik ukázal na svou hruď. "Tady věci cítím."

Hermiona se kousla do rtu a doufala, že se Erik nechystal vyznat jí lásku. Neměla tušení, jak by se s tím vyrovnala!

Rychle pokračoval: "Cítím, že nejsi se mnou." Hermiona vydržela jeho upřený pohled, trochu zmatená, co tím mohl myslet. Než dodal: "Cítím, že jsi s někým jiným."

"Musíš mi vysvětlit, o čem to mluvíš, protože…" postavila se. Tahle diskuze jí vůbec nebyla příjemná.

"Ty a Draco," Erik ji popadl za ruku a stáhl ji dolů, aby se zase posadila. "Změnilo se něco?"

Hermiona se podívala na toho milého, laskavého a dobrosrdečného muže a rozhodla se, že mu poví pravdu, aniž by vyzradila úplně vše. "Strávili jsme spolu dva dny. Asi jsme překročili pár překážek."

"To je dobře," přikývl Erik. "Ale stále mě urážíš."

Hermiona přikývla, teď už Erikovi rozuměla. Znal Draca velmi dobře, byl velmi všímavý a cítil mezi nimi změnu. Zkusila to znovu. "Řekl mi o Astorii a chatě, jak tam poprvé byli a jak to vše změnilo…" Předpokládala, že Erik tohle už dávno ví a tak neporušuje Dracovu důvěru.

"Ano. Stalo se to, než jsme otevřeli obchod s hůlkami. Jsem velmi rád, že ti to řekl," usmál se na ni a Hermiona se hned cítila lépe.

"Něco mi ukázal. Nejsem si jistá, jestli ti o tom můžu říct, ale nemohl se kvůli tomu pohnout dál a já jsem mu pomohla se s tím vypořádat," potřásla hlavou, nejistá, kolik toho může vyzradit.

"Aha," přikývl. "A ta věc – bylo to něco v chatě?"

"Ano, ale nechci zradit jeho důvěru, promiň."

Erik přikývl. "Pochopitelně."

"Nechci si s tebou zahrávat, Eriku," řekla. "Mám tě ráda. Hodně." Povzdechla si. Věděla, že se asi nevyjádřila úplně správně.

"Hmm," znovu přikývl, oči měl tmavé.

"Draco a já… nic se neděje, pokud máš na mysli tohle. Jenom se zbořily bariéry, které jsme mezi sebou měli."

"Teď jednáš i se sebou jako s hlupákem," zvedl obočí.

"Co tím myslíš?"

"Znám ho lépe než kohokoliv jiného," odpověděl. "Takhle se nedíval na nikoho, jenom na Astorii."

"Já vím, ale pokud se pohne trochu dopředu…" spustila Hermiona, ale Erik ji zadržel.

"Řekl jsem, že se tak nedíval, ale myslel jsem tím jen doteď. Dokud jsem ho neviděl dnes ráno. Znovu se tak díval." Hermiona rychle zamrkala a zrychlil se jí dech. Co se jí to snaží říct? "A pak jsem viděl tebe, jak ho popichuješ. V té chvíli mi to došlo."

"Pouze spolu lépe vycházíme. Nic víc v tom není."

"Ale ano, je, Hermiono." Široce se na ni usmál. "Nevadí mi to. Vidíš? Usmívám se."

"Ale…"

"Ty a já, zůstaneme přáteli? Dokud nebude vše jednodušší?"

"Neměla jsem v úmyslu…"

Natáhl se a chytil ji za bradu. "Tváříš se zoufale, ale to nemusíš. Jsem šťastný a ty musíš být taky. Jsem přátelé a to je dobře. Všechno je v pořádku."

Hermiona ucítila v očích slzy a popotáhla. Je tenhle muž skutečný? Byl tak úžasný, až to nebylo možné! Podezíral ji, že mezi ní a Dracem něco je a místo ztropení scény jí tvrdí, že je vše v pořádku! Chtěla mu říct, že mezi ní a Dracem nic není a že ho má ráda víc než jako přítele, ale problém byl, že to nebyla pravda. A lhát Erikovi opravdu nechtěla. Už nikdy. Mimo to, že vůbec nemělo smysl mu lhát, si zasloužil pravdu. Zaujalo ji, co mezi ní a Dracem viděl.

"Pokud je vše v pořádku, tak proč se cítím příšerně?" potichu se zeptala.

"Protože jsi dobrý člověk," znovu ji stiskl ruku. "Pomůžu ti cítit se lépe?"

"Jak?"

"Nejsi láska mého života. Jen jsem s tebou pohrával…" pokusil se nenuceně ušklíbnout a vcelku se mu to povedlo. "Jsi příliš chytrá a příliš vážná. Já hledám nějakou…" trochu se zachichotal, "jak je to slovo? Ano! Fiflenu."

Hermiona se hihňala, což jí nebylo podobné. Erik by nikdy nehledal fiflenu, ale bylo velmi zábavné, kdy se snažil znít jako… no jako Draco! Zasmála se naplno a vtáhla Erika do objetí. "Jsi jeden z nejmilejších lidí, jaké jsem kdy potkala." Vážně uvažovala nad tím, jak to že jím není úplně omámená.

A poprvé si přiznala, že by její odpověď mohla právě trávit čas s vedoucí Havraspáru.