Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7.

Úterý, 5. července

18:45 – doma, čekám, až začne vřít v kotlíku

Stále hloubám, s přestávkami, nad novinkami, které jsem zjistil stran Weasleyho.

Říkám si, jak by asi reagoval na vydírání?

Jen jsem přemýšlel…!

Samozřejmě bych se neuchýlil – opravdu ne – k tak trestuhodným opatřením… Kromě toho, Weasley stejně nemá nic, co bych chtěl.

Hm… být velkorysý je docela nudné, protože mi zvedá mandle pomyšlení, že se Weasley vyvleče z něčeho tak důležitého, jako je nevěra. A navíc po tom všem, čím si prošli…

Grangerová možná může být povýšená dobrodějka, která se na mě dívá spatra, přesto však nemám žádný důvod přát jí něco zlého. Kdyby se jednalo jen o Weasleyho, řekněme, že jeho eskapády už by se skvěly ve Věštci.

Pravděpodobně. Určitě to zvážím…

(Plně si uvědomuji, že ani u Weasleyho  nemám žádný konkrétní důvod přát mu něco zlého. Bylo by mnohem snazší, kdybych měl.)

Asi je špatné mít radost z neštěstí druhých, přesto si nemohu pomoci, ale povzbudil mě tento skutečný důkaz, že život není tak růžový, jak se zdá. Myslel jsem, že je tomu tak jen u mne. Ne že by snad můj život někdy nesl nádech růžového odstínu. Je spíš jak černá jáma.

Bohužel musím přiznat jedno – dokonce se mi líbí, že při sestupu do té propasti nejsem sám.