Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4. Nezpůsobná malá bestie

Poznámka autorky:  Pro kohokoli, kdo má otázky ohledně toho, jak, proč a kdo v příběhu, říkám, že než jsem začala s touto fikcí, dobře jsem uvážila všechny nosné body a možné otázky. Vše bude zodpovězeno, jak bude příběh pokračovat. V tomto okamžiku uplynul méně než jeden den. Dokonce i v kouzelnickém světě některé věci vyžadují, aby uplynulo víc času ;-)

 „Ty ses probudila a fretka byla kde?“

Hermiona se zašklebila a ramena se jí rozechvěla, když zdrcujícím pohledem zpražila Harryho, sedícího na opačné straně stolu. Věřte, že tenhle kluk bude poslouchat šeptaný rozhovor vedený s Ginny, stačí jen zmínit slovo prsa.

Než odpověděla, složila paže před sebou a sklonila k nim hlavu. Otravná šelma se držela jejího ramene a dívčin náhlý pohyb ji postrčil, takže se skutálela dolů a bouchla sebou o stůl.

Draco vydal šokovaný zvuk. Hermiona zvedla hlavu a zamračila se na něj. Zdálo se, že tohle mu stačilo. Vystřelil pod její košili.

Hermiona si lehce skousla rty, aby nevyvřískla. Přitiskla si ruce k tělu, aby fretce zabránila pokračovat dál, a vyskočila od stolu. Přes rameno vrhla rozzlobený pohled na Harryho a oba Weasleyovy, zatímco spěchala Velkou síní.

Ignorovala jejich smích, vyšla z Velké síně a zabočila do chodby vedoucí k dívčí koupelně.

Nebylo už tak dost zlé, že se probudila s otravným zvířetem schouleným mezi ňadry? No samozřejmě, že ne! Protože teď, jak se zdálo, si myslí, že pod její halenkou našlo dokonale přijatelný úkryt!

Ve chvíli, kdy otevřela dveře a vpochodovala dovnitř, už zuřila. Samozřejmě měla pochopení pro jeho skopičiny, když Romilda  poznamenala, že je asi sirotek, ale tohle! Podprsenka mladé dámy byla určena pouze k jednomu účelu – a tím nebylo ubytovávání vyděšených fretek.

„Dobrá. Ty!“ zasyčela poté, co za sebou důrazně zavřela dveře. „Ven!“

Spustila paže, ale zvíře – přestože se svíjelo, když ho tiskla na cestě sem – se nyní odmítalo hnout. Zaúpěla, odtáhla svůj rozepnutý límec a nahlédla za košili.

Ty korálkové, břidlicově šedé oči na ni hleděly a ona si povzdechla. „Propána, tohle je směšné.“

Potřásla hlavou, vyhrnula si svetr a vytáhla blůzu ze sukně. Sáhla pod ni, chytila fretku a pokoušela se ji jemně vyndat z jejího úkrytu. S malými drápky, pevně se držícími její podprsenky, to nebyl lehký úkol.

Nakonec se od bojujícího tvora osvobodila a položila jej na okraj nejbližšího umyvadla. Když si upravovala šaty, fretka úzkostlivě škubala zadní tlapkou.

„No no -“ řekla a zahrozila jí prstem. „Zůstaň tam!“

Nakonec trochu couvla. Kdyby to nevěděla lépe, mohla by přísahat, že zvířátko opravdu svěsilo hlavu.

Urovnala si svetr i sukni a pevně pohlédla do Dracových očí. Měla pocit, že se s ním řádně vypořádala – i když si myslela, že má  stopy fretčiných drápků už navždy otisknuté mezi ňadry – a opřela si ruce v bok.

„Teď mě poslouchej, tvoje nesmysly už mě strašně unavují! Jestli toho nenecháš, přísahám, že tě vrátím do obchodu, kde jsem tě našla!“

Fretka několikrát mrkla a otočila hlavičkou ze strany na stranu. Pak ucouvla a stáhla se zpět, jako by byla dotčená.

Koutky Hermioniných úst se zachmuřeně stáhly dolů. Měla zvláštní dojem, že zvíře se záměrně snaží vzbudit v ní sympatie.

Záměrně nebo ne, fungovalo to. Prostě se nedokázala dívat na jeho ublížený výraz. Svěsila ramena.

„No... dobrá,“ řekla rozzlobeným šeptem.

Natáhla k němu ruku a čekala, až se Draco uklidní. Po dlouhém, bolestném okamžiku se rozvinul a připlížil se k jejím roztaženým prstům.

Jakmile se uvolnil natolik, aby se nechal pohladit po kožíšku, podebrala ho pod bříškem a zvedla si ho na rameno.

„Ale -“ zachytila jeho pohled v zrcadle nad umyvadlem a znovu mu pohrozila. „Odteď se nebudeš schovávat v mém spodním prádle!“ Už když to říkala, vyvstal jí v mysli děsivý obraz návratu z vyučování – poté, co se jí konečně podaří zklidnit jeho nervózní citovou závislost tak, aby mohla kamkoli odejít bez něj – jak ho nachází schouleného v zásuvce mezi svými kalhotkami.

Nevěděla, jestli to pochopil nebo ne, ale spokojeně se usadil pod jejími vlasy. Vypadalo to, že se stanou jeho obvyklým úkrytem. Vzdychla, potřásla hlavou, a než se vrátila do Velké síně, postříkala si tvář vodou.

xxx

Když seděla na několika prvních vyučovacích hodinách, zjistila něco překvapivého. Znovu a znovu se přistihla, jak přehlíží třídu. Pohledem přelétávala stoly a židle, známé tváře osmáků i ty méně známé, patřící sedmákům.

Ačkoli věděla, že tam není, podivně jí otřáslo, že nikde nevidí tvář Draca Malfoye.

„Nesmysl,“ šeptla, zatímco si dělala poznámky z výkladu profesora Křiklana. „Co tě to napadá, Hermiono?“

Protože tu není žádná možnost, že právě ona by skutečně postrádala Draca Malfoye!