Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7.

Pátek, 8. července

12:30 – kancelář

Právě jsem strávil půlhodinu s hlavou na stole.

Práce se mi poslední dobou stala úmornou, nekonečnou dřinou. Mám pocit, že mi nebezpečně brzy hrábne. Ne že by si někdo všiml, kdybych se zhroutil v té mé pidi, pitomé, klaustrofobní, ošuntělé, příšerné kanceláři. Voldemort mě nezlomil, ale obávám se, že tato otročina by mohla.

Alespoň že je tu dnes klid a mír.

Lucinda není v práci, takže se, díky bohu, nemusím smiřovat s jejím poletováním, broukáním a tajnosnubnými úsměvy. Musí mi to dělat naschvál, ale nejsem si jistý, čeho by tím chtěla docílit. Jestli nebude opatrná, uřknu ji.

Kromě toho je pryč i Helena Moranová. Je v ministerské autoškole. Když jsem na tomto svém postu začal, Wilson navrhl, že bych ty hodiny mohl podstoupit i já sám, abych mohl používat ministerská vozidla při výcviku nováčků, nebo abych alespoň ‚nabyl nových dovedností‘.

Řekl jsem mu, ať se jde vycpat.

Copak bych kdy, doparoma, potřeboval řídit auto? Nikam, zatraceně, nechodím, jen na ministerstvo, za otcem a domů. Jistěže se snažil tou velkorysou nabídkou příležitosti ‚nabytí nových dovedností‘ hodit mi na hřbet i výuku toho zatraceného řízení. Určitě v tom vězelo snižování nákladů nebo něco podobného.

Nasadil jsem svoji nejsmířlivější tvář a nabídl jsem mu: „Budu učit létání, jestli chcete.“

„Většina lidí umí košťata používat, Snape.“

„Kdo tady mluví o košťatech?“

Načež poněkud rozrušeně odešel.

Bože, tolik se nudím. Mám nějaké formuláře k vyplnění, ale… fyzicky se nemůžu přinutit zvednout brko.

Možná bych měl zbytek dne strávit slíděním po novém zaměstnání.

Do konce roku se prostě z této skládky dostanu. Opravdu jsem si představoval, jak nádherné to bude napochodovat do Wilsonovy kanceláře a hodit mu na stůl svoji výpověď.

Bude skvostná a neobyčejně výmluvná. Napíšu si zde její hrubý koncept.

Vážený Archibalde,

strčte si své podělané místo tam, kam slunce nesvítí.

S pozdravem,

Severus.