Preklady fanfiction Harryho Pottera

V poledne se měla konat zkouška z přeměňování, a potom měli Draco s Erikem odučit další lekci o hůlkách. Tentokrát se budou účastnit i žáci z Bradavic. Hermiona doufala, že si tak Draco vyzkouší, jak by studenti reagovali na hodiny hůlkové magii, pokud by se staly součástí osnov. Zatím se na přednášku zapsalo docela hodně žáků a Hermiona rozhodla, že hodinu budou muset rozdělit na první a druhý stupeň. Zrovna byla na cestě za Erikem a Dracem, aby se ujistila, že jim nebude vadit přednášet lekci dvakrát místo jednou. Draco se večer vrátil domů, ale dnes měl dorazit brzy a nachystat se.

Zatímco kráčela hradem, vrátila se ve vzpomínkách ke včerejšímu rozhovoru s Erikem. Nijak na něj netlačila, aby jí vysvětlil, co přesně to mezi ní a Dracem viděl (nebo cítil), protože si nebyla jistá, že tu odpověď chce znát. Ocitli se v podivné situaci, ačkoliv si dokázala připustit – i když jenom sobě samotné – že k Dracovi něco cítí. Nebyla si ale jistá, co přesně. Přitahoval ji, fascinoval, a také se v ní ozvala náklonnost, alespoň během jejich pobytu v chatě. Ale přiznat si i něco hlubšího pro ni bylo hodně těžké.

Jakmile zahnula za roh, uviděla proti sobě kráčet Ellu, očividně se právě vracela od svého otce.

"Dobré ráno," pozdravila Hermiona.

"Dobré ráno, paní profesorko," odpověděla Ella neobvykle zdvořile.

"Jak to vidíš s tím testem, co tě čeká?"

"Asi jako se všemi testy, které se nijak netýkají košťat."

"Bude to dobré – už jsi všem dokázala, že se popereš s jakoukoliv zkouškou," pokusila se ji Hermiona uklidnit.

"Možná."

"Přijdu se podívat, Ello. Hodně štěstí." Hermiona se na ni usmála a vyrazila dál, ale Ella jí vstoupila do cesty.

"Paní profesorko?"

"Ano?"

"Jdete za otcem?"

"Ano, Ello. Děje se něco?"

"Asi ani ne."

Hermiona se na svou studentku upřeně zadívala. "Už tě trochu znám, takže poznám, když v sobě něco dusíš a chceš to vyklopit."

Ella k ní vzhlédla a trochu se usmála. "Ano, to chci."

Hermiona kývla. "Tak do toho, poslouchám."

"Týká se to vás a chaty." Hermionu tím překvapila, tohle téma zrovna neočekávala. Pak pokračovala: "Otec tam většinou nikomu nedovolí zůstat… přátelům samozřejmě ano, i mým kamarádům ze školy… chci tím říct, že tam většinou nenechává jiné ženy."

"Jiné ženy?" Hermiona naklonila hlavu na stranu. "Myslím, že podle plánu tam tebe a tvé přátele měla doprovázet profesorka Corbinová, a já jsem ji jen zastoupila, když se jí udělalo špatně."

"Já vím… ale vy jste tam pak s otcem zůstala osamotě."

"Nemohli jsme se vrátit, Ello. Bylo by to příliš nebezpečné," Hermiona se zamračila a ztišila hlas, snažila se mluvit diskrétně. "Vím, že je to pro vás výjimečné místo, nejspíš máš s chatou spojeno hodně vzpomínek na svoji matku. Chápu, že tě moje přítomnost mohla rozrušit. Musela jsem tam zůstat jen kvůli okolnostem – nikdy bych vědomě neudělala nic, co by tobě nebo Scorpiusovi vadilo."

Ellin výraz se okamžitě změnil, půvabný obličej se jí rozzářil širokým úsměvem. "Vy myslíte, že mi tohle vadí?"

"No… nechtěla jsem, aby ti to dělalo starosti…"

"Nedělám si starosti," Ella energicky zavrtěla hlavou. "Ani nejsem rozrušená nebo smutná, nic takového."

"Tak to je dobře. Jsem ráda."

"Chtěla jsem tím říct, že otec tam nikdy nikoho nechce." Ella se rozhlédla po prázdné chodbě a naklonila se blíž. "Žádné přítelkyně – nikoho, koho neznáme už celé roky. Je to škoda, že je pořád tak sám."

"Ztráta někoho tak blízkého se překonává těžko… a já nejsem jeho přítelkyně, Ello."

"Vím, že ještě nejste, ale chtěl, abyste tam zůstala!" Ella s triumfálním úsměvem o krok poodstoupila a Hermiona zavrtěla hlavou.

"To ne, Ello, takhle si to nesmíš vykládat. Jak jsem řekla, šlo jen o to špatné počasí, kvůli tomu jsme se nemohli vrátit s tebou a tvými přáteli…"

"Vrátila jste se tam pro něj."

"Měla jsem obavy, že se mohl zranit."

"A pak vám dovolil tam zůstat."

"Kvůli tomu počasí."

Ella se k ní zase naklonila a trochu pokrčila rameny. "Máte na sobě to oblečení."

Hermioně se rozbušilo srdce. Nevěděla, jak na to odpovědět. Kolik toho Elle mohla vysvětlit? Někdy se zdála tak dospělá a jindy zase tolik dětinská.

"O tomhle bychom se neměli bavit jen tak v chodbě, Ello. Myslím, že jsi dost velká na to, abys to pochopila, ale teď na to není čas ani prostor. Nechtěla by ses večer zastavit v mé pracovně? Myslím, že je na čase, abychom si trochu popovídaly."

Ella zvedla obočí a na okamžik vypadala přesně jako její otec. "Tak jo."

"Dobře – přijď po večeři. Uvidíme se potom."

Hermiona se dívala, jak se Ella courá chodbou, a pak se otočila k učebně, kde by měl být Draco. Trochu si povzdychla, průběhem toho setkání si vůbec nebyla jistá. Došla ke dveřím, otevřela a uviděla Draca, který zrovna na jednu stranu místnosti naskládal několik stolů a velkou vitrínu.

"Dobré ráno," řekla.

"A je?"

"Jak okouzlující!"

Draco odložil hůlku a pořádně si Hermionu prohlédl. "Omlouvám se, právě mě tu navštívila moje dcera. Nezačal jsem den úplně nejlépe."

Hermiona se zamračila. "Potkala jsem ji venku, nezdála se nijak rozčilená."

"Ne, nezlobí se. Aspoň zatím ne."

Hermiona zavrtěla hlavou. "Promiň, nechápu tě."

Draco k ní přešel a opřel se o okraj stolu po jejím boku. Ať se snažila, jak chtěla, nemohla si nevšimnout, jak dnes vypadal. Kvůli přednášce měl na sobě pořádný hábit a vypadal v něm jako zvětšená verze kluka, kterého si pamatovala ze školy. Rty se jí zvedly v úsměvu. Pokusila se ho ovládnout, ale bylo příliš pozdě – Draco si ho všiml.

"Co tě tak pobavilo?"

"To nic. Pověz mi o Elle."

"Nepovím, dokud mi neřekneš, čemu se směješ."

Hermiona si skousla ret, jen před pár měsíci by se jí ani nesnilo o tom, že by Dracovi měla svěřovat důvody svého pobavení – a teď věděla, že může.

"To tvoje oblečení."

Draco se prohlédl, jako by si musel připomenout, co má na sobě. "A co je s ním."

"Nic. Působí velmi formálně - vypadáš jako učitel."

"Tak proč tě to pobavilo?"

"Jen mi to připomnělo školu. Tohle jsi nosil, když jsme tu spolu studovali."

Draco znovu přejel oblečení očima, a pak se na ni podíval. Potěšilo ji, že se mu koutky rtů lehce zvedaly v úsměvu. "Vzbuzuju v tobě špatné vzpomínky? Měl bych si to radši sundat?" Hermiona se jeho nešťastné volbě slov zasmála. Jistě, že by chtěla, aby si hábit sundal! Až ji to samotnou překvapilo. Draco na ni chvilku zmateně zíral, než mu došlo, co vlastně řekl. Mávl rukou. "Vím moc dobře, že by se ti líbilo, kdybych se svlékl. Myslel jsem tím, jestli tě rozrušuje připomenout si mě jakožto otravného pitomce."

"Ne, nevadí mi to. Jen mě to pobavilo."

Draco se k ní naklonil blíž. "Mám si ho i tak sundat?" podotkl výmluvně, a pak se mu na tváři objevil ten známý úšklebek.

"Mluvil jsi o Elle?" Ignorovala Hermiona jeho poslední slova a vrátila se zpátky na začátek. Nemohla se nicméně ubránit záchvěvu vzrušení, který jí po jeho slovech projel. Věděla, že ji jen škádlí, ale byl v tom závan flirtu.

Draco se uculil a přikývl. "Ano. Má drahá dcera mi dnes ráno oznámila, že se lekce o hůlkách nezúčastní, protože už má domluvené rande s Bernhardem." Draco zdůraznil slovo 'rande' a jeho tón zřetelně odrazil jeho pocity.

"No, na tu předchozí přece přišla."

"Nezajímá mě přednáška! Zajímá mě to rande."

"Proč? Bernhard vypadá jako milý kluk. A je z Kruvalu, myslela bych si, že to budeš schvalovat."

"Je jí dvanáct."

"Skoro třináct."

"Fajn – je jí třináct. Na kluky má čas."

Hermiona zvedla obočí a založila si ruce. "Nebyl jsi v tomhle věku náhodou neustále přilepený na Pansy?"

Draco se zatvářil překvapeně, a pak mu v očích blýsklo. "Ona se lepila na mě."

"Ale trávili jste spolu všechen svůj čas."

"Všechen snad ne."

"Většinu?"

Draco si rezignovaně povzdychl. "O to ale nejde."

"Myslím, že jde přesně o to." Hermiona se uculila, užívala si svoji převahu. "Je normální, že se začíná zajímat o kluky. Jsem si jistá, že její a tvoje představa rande se dost liší."

Znovu vzdychl. "Asi máš pravdu. Proč musíš mít sakra vždycky pravdu?"

Hermiona se zasmála. "A jak to že nevypadala rozčileně? Když jsem ji viděla, zdála se naprosto spokojená."

"Neřekl jsem jí, že to neschvaluji. Před soutěží ne. Myslel jsem, že si to s ní vyříkám, hned jakmile skončí," vysvětlil Draco.

"To ale neuděláš, že ne?"

"Jistě – proč by ne?"

"Je normální, že se začíná zajímat o kluky…" zopakovala Hermiona důrazně. Draco zvedl ruce, aby ji umlčel.

"Myslíš, že bych neměl nic říkat?" zeptal se a Hermiona se musela usmát. Draco Malfoy se jí ptá, jak se chovat ke své dceři! K popukání.

"Rozhodně bys nic říkat neměl. Nepůjde o nic vážného. Hned jak soutěž skončí, Bernhard se vrátí do Kruvalu."

"A co ty a Krum? Vás dva vzdálenost nikdy nezastavila, stejně jste si vrzli."

Hermiona protočila očima. "Nevrzli jsme si!"

"Já slyšel něco jiného," opáčil Draco nevěřícně.

"Já zase slyšela, že jsi byl zahýbač, děvkař a mizera, což ale neznamená, že to je pravda, ne?"

"Popravdě, to o děvkaření a mizerovi by se o mně asi trochu říct dalo, ale zahýbání je rozhodně spíš tvoje parketa."

Hermiona zasténala. "S Viktorem jsme se jen přátelili, takže jsi slyšel špatně. Chci jen říct, že tohle může být Ellino první zakoukání. Všichni ho potřebujeme."

"Hmm."

"Poslyš, později se s ní uvidím. Mohla bych se pokusit to téma nenápadně nadhodit a promluvit si s ní o tom, jestli chceš."

"Mohla bys?" Draco se na ni podíval a Hermiona se pod jeho pohledem zachvěla. Zhluboka se nadechla a chtěla odvrátit oči, než udělá něco nevhodného. Jeho výraz se ale změnil. "Proč se s Ellou uvidíš? Co zase provedla?"

"Nic, nic neprovedla. Nemusíš mít starosti."

"Tak mi to pověz."

"Myslím, že Ella by byla radši, kdybych si to nechala pro sebe."

"Je mi fuk, co by Ella radši – já bych rád, abys mi to řekla."

"Ne, je to jen mezi mnou a Ellou."

"Jsem její otec."

"A přesně o tom mluvím!" Hermiona se na něj zadívala s výzvou v očích. Na chvilku se střetli pohledy a Draco vzápětí mrknul.

"Dobře, nechám to být, ale jenom proto, že ti ohledně svých dětí důvěřuji," dodal.

Hermiona se kousla do rtu, oči se jí leskly. "Díky, a panejo!"

"Panejo?"

"To byl naprosto seriózní, opravdu upřímný kompliment!"

Draco si povzdychl. "Jo, začínám si ten nechutný zvyk osvojovat!"

Hermiona se uculila. "Tak jak ti jdou přípravy na přednášku? Nepotřebuješ něco?"

"Jako třeba půvabnou asistentku?" zeptal se Draco s úšklebkem. "Má Celie čas?"

"Haha! Myslela jsem spíš brky nebo pergamen," Hermiona si založila ruce. "A když už mluvíš o Celii, jak se má?"

Draco se zamračil. "Proč se ptáš mě? Pokud máš starosti o její blaho, tak se jdi zeptat jí."

"Nemyslela jsem, jak se má… chtěla jsem říct – jak se má?" Hermiona řekla stejnou větu dvakrát, ale pokaždé použila důraz jinde.

Draco obrátil oči v sloup. "Já vím přesně, co máš na mysli, tak proč to neřekneš přímo?"

Hermiona si povzdychla. "Proč je každý náš rozhovor tak těžký?"

Draco se na ni intenzivně podíval. "Každý rozhovor ne."

Hermioniny oči roztály, když se setkala s jeho pohledem. Každý rozhovor ne, protože ten, který vedli na chatě, byl snadný a uvolněný. "Myslím, jestli šlo včera v noci všechno dobře," upřesnila.

"Starej se o sebe, Grangerová. Pokud nejsi ochotná mi říct, proč se uvidíš s Ellou, tak já ti nechci prozradit, co úžasného se stalo včera v noci."

Hermiona udělala zhnusený obličej. "Blé! Skutečně nechci vědět o žádných úžasnostech."

"Tak jsem to nemyslel!" Draco zavrtěl hlavou. "Hermiono Grangerová, kroť si hříšné myšlenky."

"Jen vím, jaký jsi."

"Díky moc."

Hermiona si povzdychla. "Jen mě zajímalo, jestli jsi jí konečně věnoval trochu pozornosti. Zoufale po tobě touží, neříkej mi, že sis toho nevšiml."

Draco přezíravě mávl rukou. "Na zoufale toužící ženy jsem zvyklý, " odvětil. "Naneštěstí mi to nepřipadá atraktivní."

"Chudák Celie."

Draco se usmál. "Ále, přestaň s tím! Je fakt milá, mám ji rád."

"Dobře."

"Co chceš ještě vědět?"

"Nic."

Draco sklonil hlavu ke straně. "Dobře se s ní tráví čas, má skvělý smysl pro humor."

"Já vím."

"Je samozřejmě velmi inteligentní, s havraspárským důvtipem."

"Draco, byla to jen obyčejná otázka. Nemusíš zacházet do detailů."

"Dokáže mě rozesmát…"

"Myslím to vážně! Řekl jsi mi toho dost."

"Večer s ní mám schůzku – po večeři."

Hermiona se narovnala, tenhle rozhovor už se jí příčil. "To se máš."

Draco se také napřímil a chytil ji za ruku. Podívala se na jejich spojené ruce a pak zpět nahoru na jeho tvář. Znovu promluvil, tentokrát tiše: "Požádej mě, abychom se později setkali."

Hermiona se na něj zmateně podívala. "Co? Co tím myslíš?"

"Řekni, že chceš, abychom se později setkali," intenzivně na ni naléhal a stále ji svíral prsty.

"Právě jsi mi řekl, že se setkáš s Celií a jak je skvělá!" vyštěkla na něj Hermiona. Nerozuměla jeho divné reakci.

"Je skvělá."

Hermiona mu prudce vytrhla ruku. "Stačilo! Nemám ponětí, co naznačuješ, ale je to směšné a otravné!"

"Je skvělá," zopakoval Draco, "ale ona není ty."

Hermiona na něj upřela pohled. "Nechápu."

"Ona není ty – nemůžu s ní mluvit, jako mluvím s tebou. Nerozesměje mě jako ty, nevraždí mě pohledem, když ji dráždím…" Draco se odmlčel a odkašlal si. "Takže, pokud řekneš, že se chceš večer setkat, zruším svou dohodu s Celií."