Preklady fanfiction Harryho Pottera

~~~~~~~~~~~~~

7 -- Útok

„Jistě, pane řediteli, nicméně je nezbytné zvážit závažnost situace!“ Naléhal Severus. „Ano, Pán zla je ve všech ohledech paranoidní, nicméně tentokrát se na mě zaměřil. Mohu být dnešním podezřelým jako zástup jiných přede mnou, ale také tentokrát může mít skutečný důkaz o mé zradě.“

Brumbál se sklonil nad myslánkou a Severus těžce vydechl. Zajisté tam neobjeví víc, než co Severus postřehl doposud. Zatímco ředitel přezkoumával jeho vzpomínku ze setkání smrtijedů, rozhlížel se z dlouhé chvíle po místnosti. Zlatavý přístroj na krbové římse bez ustání blikal zeleným světlem, stejně jako ve chvíli, kdy vstoupili do místnosti. Severuse napadlo, zda si toho ředitel rozptýlený Severusovými zraněními všiml. Prodloužené Crucio zanechávalo stopy na fyzické schránce. Severus si uložil, že musí ředitele na blikající světlo upozornit, až se vynoří.

Během čekání si Severus v duchu procházel program následujících několika dní. Zítra to bude týden od návštěvy Potterova spra- kluka. Jestli bylo v jeho silách dostat se ven, zřejmě by se mu to do této doby muselo podařit. Severus se zamračil, když si vybavil chlapcův podvyživený stav. Zřejmě si tam pro něj nakonec přece jen bude muset dojít. Rty mu zvlnil pohrdavý úšklebek. Zachráním ho. A s desetinásobným úrokem si to vyberu na jeho hrdosti. Tohle neschopné děcko že má zachránit kouzelnický svět? Jsme odsouzeni k záhubě.

Brumbál se vynořil z myslánky a upřel na Severuse vážný pohled.

„Naznačuje, že má jisté informace,“ připustil. „Jestli se ale nemýlím, má ve zvyku uplatňovat tuto taktiku nebo ne? Navodí dojem, že už všechno ví, a lidé se mu v panice přiznají.“

„Zajisté,“ souhlasil Severus. Poskládal obličej do masky mírného zamračení. „Pane řediteli, co je ta blikající věc?“

Doufal, že se mu toho za všech okolností vyrovnaného čaroděje podaří překvapit. Nepotěšilo ho, když jeho otázka namísto překvapení vyvolala strach, i když jen na krátký okamžik. Albus Brumbál se nebál skoro ničeho. Panika, která mu v tu chvíli proběhla tváří, Severusem otřásla do morku jeho sotva zahojených kostí.

„To bude… domov tvého syna,“ řekl Brumbál tiše. „Štíty padly.“

„Cože?!“

Ulice, na které se objevili, páchla těžkým dýmem. Prostor kolem nich v pravidelných pulzech osvětlovalo barevné světlo; po krátké chvíli dezorientace si Severus uvědomil, že tyto pulzy přicházejí z rotujících světel na mudlovských vozidlech, z nichž některá byla poměrně rozměrná. Za vozidly stál mudlovský dům s viditelnými známkami poškození ohněm. Na obloze nad ním se vlnil jiskřivý zelený mrak, Znamení zla stále rozeznatelné, ačkoliv se v mírném vánku pomalu rozplývalo do nicoty. Severus, McGonagallová a Brumbál vykročili společně k obydlí.

„Merline,“ vydechla McGonagallová. Severus neřekl nic.

U vchodu se jim v cestě pokusil zabránit muž v tmavé uniformě. Brumbál seslal kouzlo, díky kterému o ně ztratil zájem. Vstoupili dovnitř. Na podlaze obývacího pokoje leželo tělo. Právě ho fotografovali a měřili vzdálenosti. Podle pohledu na obličej Vernona Dursleyho by se byl Severus ochoten vsadit, že poslední věcí, kterou muž zahlédl, byl záblesk zeleného světla.

Severuse znenadání přemohla panika a rozběhl se ke schodům. Postřehl ještě, že si za ním Brumbál vzal na starosti odstranění následků, ale neměl čas věnovat tomu pozornost. Smykem zastavil na místě, kde měly být dveře se zámky.

Dveře byly vylomené z pantů a ležely uvnitř pokoje. Oblast kolem zámků byla roztřískaná. V místnosti žádné tělo neleželo – na zlomek sekundy se Severusovi ulevilo, pak se mu před očima začaly vynořovat živé představy Harryho zajetí – copak si Voldemort nepřál mít tu čest zabít Chlapce, který přežil vlastní hůlkou?

Přihnal se závan příšerného, štiplavého, nezaměnitelného pachu spáleniště. Severus klesl na kolena. Najednou se ocitl zpátky v Godrikově dole, omráčený bolestí při pohledu na Lilyino nehybné tělo, lidé kolem odměřovali a sesílali kouzla a uchovávali důkazy, a šuškali si o tom chlapci.

Tom chlapci! Jeho chlapci. Opět pohřešovaném, jenže tentokrát za tím nestál Brumbálův plán bez meškání odklidit dítě do bezpečí. Severusovi se stáhlo hrdlo, unikl mu znepokojivě slabošský sten.

Mohl jsem ho odsud odvést. Mohl jsem ho udržet v bezpečí, jenže jsem z toho musel udělat závod a přinutit ho znovu dokázat své schopnosti. Zatraceně, copak se nikdy nepřestanu chovat jako idiot! Místnost se kolem něj otáčela. Poslední šanci – přísahám, že příště už tuhle chybu neudělám.

Neměl tušení, jak dlouho tam tak klečel zahlcený vzpomínkami, nočními můrami a téměř nesouvislými modlitbami soupeřícími o prostor v jeho mysli. Myšlenky znovu nabyly na soudržnosti, když se pokusil rozhodnout, ke komu směřovat prosby. K Hekaté, patronce kouzelníků a životních rozhodnutí a dětství prožitého bez matky, k Nemesis na znamení lítosti mé pýchy, zatraceně, byla by lepší nějaká bohyně držící ochrannou ruku nad rodinou a ztracenými dětmi nebo spíše někdo pečující o mladé válečníky? Ganesha? Musí existovat nějaký hinduistický bůh speciálně zasvěcený ochraně ztracených synů. Ne že by některý z nich měl jediný důvod naslouchat mým prosbám. Co jim mohu nabídnout na oplátku? Zpět do přítomnosti ho přitáhl lehký dotek na rameni.

„Severusi?“ Promluvil hlas jemně. Albus Brumbál. „Severusi, potřebuji, abys zjistil, co se stalo. Zjisti, zda je stále naživu a kdo ho drží.“

„Už to musela být hodina, přinejmenším!“ Vykřikl Severus. „Co bys řekl, Albusi? Myslíš, že je můj pán trpělivý?“

„Severusi. Vrať se do Bradavic a zkontaktuj spojku. Musíme to vědět. Já se vrátím co nevidět.“

„Jak se to mohlo stát?“ Dožadoval se Severus. „Řekl jsi, že je v bezpečí. Pokrevní magie – nikdy jsme ji nedokázali prolomit!“

„Jeho teta a bratranec zemřeli před několika hodinami,“ řekl Brumbál tiše. „Při autonehodě. Když byli pokrevní příbuzní po smrti, ochrany selhaly.“

„Věděl jsi, že k tomu může dojít?!“ Severus teď křičel tak hlasitě, že ho zaštípalo v hrdle. Brumbál mu přikryl dlaní obličej. Severus se proti své vůli utišil. Jako když přehodíte deku přes klec stupidní andulky, pomyslel si zlostně, ale vlně klidu, která ho prostoupila, se ubránit nedokázal.

„Bradavice,“ zopakoval ředitel jemně. „Zkontaktuj, koho bude třeba.“

Severus přikývl a vytáhl se na nohy. Beze slova vyšel z pokoje. Než zašel za roh, uvědomil si, že když jsou štíty prolomené, může se přemístit i z místa, kde stojí. Přitáhl si kolem sebe plášť, přemístil se k Bradavicím a rozběhl se po pěšince k hradu.