Preklady fanfiction Harryho Pottera

"Změnila jsi názor," zopakoval pomalu a podezíravě se na ni zahleděl. Určitě si dělala srandu. Co by se mohlo stát, aby takhle otočila? Po přečtení závěti byla připravená vyškrábat mu oči jen za to, že to navrhl.

Protočila oči: "Ano, změnila."

"Proč?"

Zakroutila hlavou, sevřela rty a odmítla odpovědět.

Pozvedl obočí: "Proč?"

Stále žádná odpověď, jen si založila ruce na hrudi.

"Grangerová, buď-"

"Víš co?" přerušila ho rázně.

"Co?" zeptal se podrážděně.

"Jestli se máme brát, měli bychom si říkat křestními jmény." Popošla k jeho stolu a podala mu ruku. "Draco."

"Hermiono," řekl, podíval se jí do očí a přijal její ruku, aby si s ní potřásl.

Mimoděk se zachvěla. Proč musí její jméno znít z jeho rtů tak dobře? A když je řeč o rtech-

V duchu nad sebou zavrtěla hlavou. Co se to s ní proboha děje? Fantazíruje o rtech Draca Malfoye?! Už jen ta představa, co by tomu řekli Harry a Ron. No jasně, Ron by pravděpodobně šílel, kdyby věděl, že si vezme Ma-Draca. S Harrym to nebude tak zlé, přece jen se oženil s Pansy, takže neměl vůči zmijozelům takové předsudky jako ostatní.

Šlo o ty ´ostatní´, kterých se Hermiona obávala. Neměla tušení, jak to vezmou... No, o reakci Ginny představu měla. Nejspíš bude v šoku, ale když bude mít pocit, že to Hermionu udělá šťastnou, bude ji podporovat. Hermiona se ušklíbla. Tohle byla nejspíš ta nejméně pravděpodobná věc, která by ji mohla udělat šťastnou, protože nějak neviděla nic, co by k tomu směřovalo. V duchu si povzdechla, ale bylo to tak.

"Hermiono?" oslovil ji Draco.

Vynořila se z myšlenek a podívala se na něj. "Ano?"

Na tváři se mu objevil slabý úšklebek. "Pořád držíš moji ruku."

Sklopila zrak a v šoku si uvědomila, že má pravdu. Odskočila od něj, téměř jako kdyby byl had - jak příhodné, pomyslela si ironicky - a posadila se na židli před jeho stolem. "No," odkašlala si, "potom se tedy pojďme pustit do práce, ne?"

"Jaké práce?" zeptal se Draco. "Budeme se brát. Konec diskuse. A že to byla velmi dobrá diskuse," dodal a zahleděl se na ni.

"Ehm, Draco," hlesla Hermiona, nervózní z jeho pohledu, což se ale statečně snažila ignorovat, "je toho mnohem víc, co musíme probrat."

"Vážně?" zeptal se Draco, pohodlně se posadil a pozvedl obočí.

"Ano, vážně," odvětila s protočením očí. Byl tak melodramatický. Vytáhla z kabelky několik listů pergamenu a položila je na stůl. "Mám tady pár bodů, které potřebujeme probrat." Bodů, kvůli kterým zrovna moc dobře nespala. "Takže, velká svatba nebo malá? Nebo chceš jen jednoduchý obřad na ministerstvu?"

Draco se zamračil: "Ehm, myslím, že asi malá svatba, ale-"

"Líbánky?" přerušila ho Hermiona.

"Ne," odsekl stručně a založil si ruce na hrudi.

Nadechla se: "Proč ne?"

"Protože tady nejde o lásku nebo něco takového," nakrčil znechuceně nos. "Opravdu je to potřeba?"

Hermiona si povzdechla. Když to řekl takhle, dávalo to smysl. "Byli tví rodiče na líbánkách?"

"Ano, ale-"

Znovu ho přerušila: "Byli zamilovaní?"

"Ne, ale-"

"Konec diskuse."

"Grangerová!" vyjel na ni.

"Ano?" vzhlédla se zdvižením obočí od svých poznámek.

"Odkdy jsi tady alfa ty?" dožadoval se.

Hermiona ho probodla pohledem. "Nevím, o čem mluvíš," no, věděla to, ale to nebylo podstatné, "já jen přebírám iniciativu, protože ty očividně netušíš, co znamená mít svatbu. A jak si jistě pamatuješ, moje křestní jméno je Hermiona, ne Grangerová."

Draco zamumlal něco, co nerozluštila, ale popravdě, ani o to nestála.

"Tak tedy dobře. Oba si ponecháme svou práci, správně?" vzhlédl pro ověření.

Přikývl a znovu se opřel.

"Kde budeme žít?"

Draco pokrčil rameny: "Asi na Malfoy Manor."

"Ou-kej..." udělala si Hermiona poznámku na pergamen. "Jak to tam teď spravuješ? Chci říct, jak je placena údržba všech budov, když na to teď nemáš dost peněz?"

"Existoval fond, který byl k tomu určený. Žil jsem z toho, co jsem vydělal, a menší částky, kterou jsem zdědil po matce."

"Tak proč v tom prostě nepokračuješ?"

"Grangerová," zasyčel.

"Hermiono," opravila ho.

"Her-mi-o-no... Neposlouchala jsi závěť? Část 4 d říkala, že teď je ten fond nepřístupný."

"Hm..."

"Co je?" dožadoval se. Grangerová začínala být čím dál otravnější.

"Jen mám takový nápad, to je všechno," řekla. "Ale zpět k svatbě: kolik lidí chceš pozvat?"

"No, kdyby to bylo na mně, nepozvali bychom nikoho, ale-"

"Proč to tedy neuděláme?"

"Protože, Her-mi-o-no," nadechl se a protáhl vyslovování jejího jména, "všichni z mé rodiny čekají na pozvání."

"I když si bereš mudlovskou šmejdku?" zeptala se Hermiona s pozvednutým obočím.

Draco ji jen probodl pohledem.

"No a proč se tedy nesebereme a neutečeme?" nadhodila Hermiona a sklopila desky a pero, aby na něj viděla.

"Cože?" Draco si nebyl jistý, jestli ho nešálí sluch.

"Tajná svatba," vyslovila pomalu. "Víš, to máš jen úřední sňatek a neobtěžuješ se s velkou svatbou. Nemusíš se o to starat. A nemusíš dlouze čekat, než se svatba zorganizuje. Čím déle čekáš, tím víc peněz budeš muset nastrkat do údržby budov. Říkal jsi, že po otcově smrti je ten fond zablokovaný, což znamená, že teď platíš všechno z vlastní kapsy."

Draco si zamyšleně promnul bradu a pozorně se na ni zadíval. "Myslíš tím, že prostě šikovně spojíme svatbu s líbánkami, je to tak?"

Hermiona přikývla.

Naklonil k ní se slabým úsměvem. "Pomyslela jsi na to, že v určitém okamžiku budeme muset zplodit potomky?"

Na to nic neřekla. Jen tam seděla bez hnutí. Proč zapomněla zrovna na tohle? No, kdyby k sobě měla být upřímná, tak na to myslela - jen to nenadnesla, protože jí ta myšlenka byla krajně nepříjemná. Odkašlala si. "No, ehm, ano..."

Draco se ušklíbl: "Tedy?"

"Budeme muset, ehm, zplodit potomky, jak jsi to výmluvně označil-"

"Ale, tak já jsem výmluvný, jo?"

Hermiona ho probodla pohledem a pak pokračovala: "Jak jsem řekla – ano, budeme muset zplodit potomky, ale na to mám ještě nejmíň deset let, tak proč bychom s tím měli začínat zrovna teď?"

"Protože, má drahá snoubenko..." protáhl Draco, naklonil se a uchopil ji za ruku, "nevíš, že muži, kteří nejsou spokojeni se svou manželkou, si často najdou..." máchl líně druhou rukou, "rozptýlení jinde?"

Hermiona zrudla. Ne, konkrétně na tohle nemyslela. Navíc ji palcem hladil po hřbetu ruky a to jí v soustředění zrovna moc nepomáhalo. "Proč bych nechtěla, aby sis našel rozptýlení jinde?" řekla. Uvědomila si, že se jí poněkud nedostává dechu.

"Protože, Her-mi-o-no," pustil její ruku a divoce máchl rukama, "nechci, aby lidé zjistili, že jsem byl ke svatbě s tebou donucen mým zatraceným otcem. Budou si myslet, že jsem zamilovaní nebo něco takového, a kdyby přišli na to, že tak brzy po svatbě hledám rozptýlení jinde, šlo by to celé do kytek."

"A není to tvůj problém?" odsekla. "A kromě toho," dodala, "proč bys chtěl, aby si mysleli, že ses zamiloval do šmejdky?"

Draco přimhouřil oči. "Protože je to lepší, než že mě otec k něčemu donutil."

"Ale," namítla Hermiona v zoufalé snaze získat aspoň jeden bod, který by jim zachoval oddělené ložnice, "jak víš, že ti budu vyhovovat?" zeptala se a zčervenala při tom tak, že by na ni byli Weasleyovi pyšní.

"Nevím," ušklíbl se Draco.

"No... no a jak tedy víš, že se nebudeš chtít rozptýlit jinde?"

"Nevím."

"Tak o co tu tedy jde?"

Draco si povzdechl: "Zapomeň na to. Ale na svatební cestě budeme spát ve stejné místnosti."

"Fajn." Odmlčela se. "A na Malfoy Manor?"

"Na Manoru jsou dvě propojené komnaty."

Hermiona se rozzářila: "Takže s tebou nemusím spát?"

"Ne," zamračil se.

Uculila se. "V tom případě..." znovu zmlkla, mrkla do svých poznámek, a pak je zasunula zpět do kabelky a podívala se mu očí. "Na co ještě čekáme?"

***

Draco stál na palubě QE2 a zíral na oceán, jako kdyby ho na něm cosi znepokojovalo. Nemohl uvěřit, že je teď ženatý muž. Přísahal, že se neožení, dokud mu nebude aspoň třicet. Chtěl si co nejvíc užít čas svobody, ale to ne. Jeho otec se rozhodl, že mu ze života udělá peklo. Nebylo zrovna útěchou, že vlastně jen oplácel laskavost.

Hermiona byla ještě v kajutě, kterou se mu podařilo získat na poslední chvíli. Ukládala si věci, ačkoliv měl spíš pocit, že se mu vyhýbá. Ne že by se o to merlinvíjak staral. Tedy, staral se - byla to jeho žena - ale nestaral se doopravdy. Draco potřásl hlavou. Začínalo to být matoucí.

"Ahoj," ozval se za ním tichý hlas. Opožděně si uvědomil, že je to Hermiona, otočil se...

... a došla mu slova.

Měla na sobě světle modré letní šaty s úzkými ramínky, které jí končily pár centimetrů nad koleny. Zdrženlivé, ale zároveň velmi dráždivé. Bude muset přehodnotit své názory na mudlovskou módu.

Hermiona na něj nervózně hleděla a pohrávala si s ramínkem. "Co je? Co se děje?"

Draco zavrtěl hlavou: "Nic, vůbec nic." Otočil se zpět k oceánu a pokynul jí, aby popošla k němu. Znovu k ní stočil zrak, překvapený, že může vypadat tak krásně. Nikdy by si nic takového nepředstavoval, zejména když chodili do školy. Pořád byla zahrabaná v těch svých knížkách.

Sklopil zrak k její levé ruce. Měla na ní jeho prsten. Byl celkem jednoduchý, jen zlatý kroužek, ale složitě vytvořený těmi nejzručnějšími řemeslníky. Nikdo by netipoval, že je to prsten Malfoyů, předávaný nejstarším synem jeho ženě ve svatební den. Spíš byste čekali něco komplikovanějšího a křiklavějšího. Minimálně Hermiona to čekala.

"Chceš říct, že tohle je ono?"

"Co jsi čekala?"

Hermiona pokrčila rameny a zasmála se: "Nevím... Možná obrovský rubín nebo tak něco."

Draco si povzdechl a stočil zrak ke své ruce. Na té žádný prsten nebyl. Zatím.

"Co chceš říct tím ´muži nenosí snubní prsten´?" dožadovala se Hermiona.

"No, můj otec ho nenosil. Žádný nemám."

Hermiona se frustrovaně nadechla a namířila prstem na jeho hruď. "Jakmile se vrátíme, dostaneš prsten a budeš ho nosit. Nebudu mít manžela, který nedává najevo skutečnost, že je ženatý."

Koutkem oka Draco zaznamenal, že úředník ministerstva bojuje se smíchem. Podrážděně vzdychl: "Fajn."

Draco se obrátil ke své ženě a zeptal se: "Co teď budeme dělat?" Opravdu zatoužil, aby tak rychle nesouhlasil s tím, že může mít svou vlastní postel, protože měl v hlavě velmi zajímavou aktivitu. I když pochyboval, že by souhlasila.

Pokrčila rameny a dál hleděla na oceán. "Nevím. Můžeme jít dolů na jídlo."

Zavrtěl hlavou. "Nemám náladu." Rozhodně ne.

Hermiona se zasmála a Draca překvapilo, když si uvědomil, že se chce také usmát. Rychle ten impuls potlačil. On se nikdy neusmívá. "Můžeme se tedy najíst v kajutě, jestli chceš. Je mi to jedno."

Draco přikývl, vzal ji pod paží a vedl ji k výtahu.

Promluvila, až když vstoupili dovnitř. "Nevěděla jsem, že umíš používat výtah."

Draco pokrčil rameny a na tváři se mu objevil malý úšklebek. "Je hodně věcí, které o mně nevíš."

Hermiona se znovu zasmála. "Počítám, že je to pravda. Ale totéž platí i obráceně, víš," uculila se a škádlivě pozvedla obočí.

Zakroutil hlavou a opět mu přes tvář přeběhl úšklebek. Vážně neměla ponětí, jak je hezká. Manželský život by mohl být přinejmenším zajímavý...