Preklady fanfiction Harryho Pottera

PA: Predtým, než začnete čítať, som vám chcela povedať pár vecí.

Po prvé, toto je mimoriadne dlhá kapitola a na začiatku zahŕňa trošičku Dramione, hoci nepatrne iného druhu ako v predchádzajúcich kapitolách. Avšak je tam zdĺhavý opis súťaže. dúfam, že to vzbudí váš záujem – ja viem, všetci chceme každú kapitolu naplnenú Dramione, ale mám pocit, že dejová línia si zaslúži nejakú pozornosť, pretože v predošlých kapitolách bola odsunutá na vedľajšiu koľaj.

Ačkoliv si nesmírně užívám psaní scén s Dracem a Hermionou, nedávaly by příliš smysl bez příběhu, jehož je soutěž nedílnou součástí. Soutěžení také pomáhá Hermioně uvědomit si city k Malfoyovi a přivádí je dva blíže k sobě. Tak doufám, že odvádím dobrou práci a vás baví to číst. Slibuji trochu více Dramione v další kapitole – uvidíme se na konci!

"Ach, Draco…" začala Hermiona, ale on zvedl ruce.

"Já vím, já vím! Ty jsi s Erikem – on je můj nejlepší přítel – blá, blá, blá." Draco znovu pokrčil rameny. "Nebalím tě – říkal jsem ti, že poznáš, až to budu dělat." Usmál se a jeho obličej se rozzářil. "Takže ty a Erik můžete pokračovat se vším tím muchlováním a čímkoliv jiným, co děláte – snažím se být tvůj přítel, to je všechno."

"Nebalíš mě?"

"Ne – ale musím tě varovat, že jsem panic."

Hermiona vytřeštila oči. "Panic?" Její hlas prozrazoval nedůvěru v jeho prohlášení.

"Ne panic jako takový," uchechtl se Draco. "Myslím, že jsem panic v přátelství, alespoň v přátelství, jako je tohle."

"Panic v přátelství?" zasmála se Hermiona. "Poslouchej, Draco, co se týče Erika a mě…"

"Teď jsem udělal něco jiného."

Hermiona na něj zírala, když ji přerušil. "Promiň? Co jsi udělal?"

"Když jsme mluvili… o mém životě."

"Aha, ty jsi mě opravdu poslouchal, co?" podivila se Hermiona. "Ale nemusíš začít dělat hned tak drastické změny…"

"Chci se po soutěži dohodnout s McGonagallovou, aby přidala hodiny o výrobě hůlek do osnov."

Hermiona na něj vytřeštila oči. "Chceš vážně začít učit?"

"Pokud se s McGonagallovou dokážu dohodnout tak, aby to všem vyhovovalo," potvrdil s přikývnutím Draco.

Hermiona ho bezmyšlenkovitě objala kolem ramen. "To je fantastické, Draco! Hrozně mě to těší!"

Draco na chvíli ztuhnul, očividně překvapený její nadšenou reakcí, pak se uvolnil a obtočil ruce kolem jejího pasu. Chtěla se odtáhnout, když si uvědomila v jaké jsou pozici, ale Draco si ji přitáhl blíž.

Hermiona už měla ruce kolem jeho krku, takže nic nebránilo jejich tělům se úplně dotýkat. Mohla to být vypjatá situace se silným sexuálním nábojem, ale nějak jí to tak nepřipadalo. Cítila se příjemně, bylo jí teplo a nádherně. Hermiona se o něho ochotně opřela, když ji k sobě přitiskl, její ruce vklouzly dál kolem jeho krku, hlavu mu položila na rameno, aby se dotýkali od hlavy až k patě.

Draco sklonil hlavu k Hermionině tváři a ona vycítila, jak se přes ni přelil vřelý cit. Měla pocit, jako by čekala na někoho, kdo by ji takhle držel navždy. Cítila se tak důvěrně, jak jen s někým mohla, a přesto tak plná emocí, že obvyklé chvějící se vzrušení bylo jen hukotem v pozadí. Cítila, jak se Draco ještě více přitiskl, jeho tvář těsně u její, a začala se v jeho náručí rozpouštět. Zdálo se, jako by se vznášeli v obrovské bublině, protože nic než Dracovo teplo pro ni neexistovalo. Mohla cítit, jak Dracovy emoce prýští přes ni a přímo do ní. Nemusel mluvit, aby jí řekl, že je jí vděčný, že mu na ní záleží, že všechny zábrany padly, protože téměř zoufalý způsob, jakým ji držel, mluvil za vše.

Draco mohl být ten, kdo potřeboval emocionální záchranu, ale Hermiona si uvědomovala, že pokud jí něco chybí, je to dlouhodobější vztah. Ve škole měla vždycky Harryho a Rona jako svou emocionální (a někdy i fyzickou) berličku, a pak, když šel jejich život dál, měla Jaye, dokud to nezničila svou hloupostí. Od té doby se cítila sama i přes mnohá přátelství. Každý okamžik, kterým pokračovali v objetí, Hermiona cítila, jak ten pocit odplouvá pryč. Jako by s Dracem byli spojeni, a to i přes jejich setkání na chatě, které bylo vysoce napjaté. Tohle spojení překračovalo přitažlivost. Jako by se Draco otevřel a jí umožnil totéž.

To, co jí právě řekl – že by raději trávil čas s ní jako kamarádkou, než by se věnoval romantickému setkání s Celií, bylo dojemné a ohromující, zejména s ohledem na Dracovu pověst. Cítila se směšně a zároveň neuvěřitelně, když si uvědomila, že takhle přemýšlí o Dracu Malfoyovi.

"Profesorko Grangerová?" ozvalo se ode dveří, Hermiona rychle odskočila od Draca a otočila se, aby našla jednoho ze studentů, který nahlížel do místnosti. "Profesorka McGonagallová vás chce vidět."

Hermiona přikývla a pak se podívala zpět na Draca, ale ten měl hlavu skloněnou k podlaze. "Musím jít," řekla tiše. Podíval se na ni a rychle přikývl. "Uvidíme se na soutěži?"

Znovu přikývl, v očích temný odstín šedé a tváře trochu zčervenalé. Hermiona se otočila a opustila místnost na mírně nejistých nohou.

*

"Takže, když Sarah bude první nebo druhá, mohla by vyhrát – záleží na tom, jak se umístí Bernhard," Celie analyzovala kus pergamenu, který jí ležel v klíně. Soutěžící už se nacházeli ve Velké síni, před diváky, a čekali na pokyny k testu z přeměňování.

"Soudci budou na konci dávat extra body, Celie," připomněla jí Hermiona. "Skutečně nemůžeme odhadnout, kdo vyhraje."

"Já vím, ale pracuji s tím, co víme," trvala Celie na svém.

"Scorpius to může zvládnout, víš."

"Samozřejmě!" souhlasila Hermiona. "Věřila jsem celou dobu, že může vyhrát."

"Tak proč jsi vsadila na Ellu?"

"Protože ji mám ráda, je úžasná," přiznala se Hermiona a Celie chvíli na kamarádku zírala.

"To je od tebe tak roztomilé," roztála a Hermiona se usmála.

"Doufám, že všem to půjde dobře."

Celie se usmála. "Jak nebelvírské od tebe!" zavtipkovala.

"Teď zníš jako Draco," podotkla Hermiona.

"Kdo zní jako já?" dolehl k nim z řady za nimi Dracův hlas, kde se usadil.

"Celie," odpověděla Hermiona, ráda, že je zase sám sebou a odhodlaný se chovat v obvyklém duchu.

"Jak to?"

"Řekla mi, že jsem velmi nebelvírská, protože doufám, že všichni bradavičtí studenti dopadnou dobře."

Draco se usmál. "Má pravdu, to je tak nebelvírské, až je mi z toho zle!"

Celie se zachichotala, a pak se kousla do rtu, když se na ni Hermiona podívala. Nebelvírka se také usmála. "No, aspoň máme srdce – na rozdíl od Zmijozelů."

"Havraspárští mají taky srdce, jen ho nenecháváme vládnout našim hlavám," řekla Celie a Hermiona se na ni zašklebila.

Draco se naklonil dopředu. "Jo, ale buďme upřímní, havraspárští jsou jen slabé napodobeniny Zmijozelů, že?"

Celie se otočila na sedadle a podívala se na Draca, který se na ni nevzrušeně ušklíbal. "Slabé napodobeniny? To si nemyslím!"

"Ale no tak! Havraspárští se přece nikdy s ničím neprosadili, ne?"

"Samozřejmě, že jsme se prosadili!"

Draco se v reakci na Celiino prohlášení rozesmál a Hermiona s chechotem zavrtěla hlavou.

"Jen se tě snaží vytočit, Celie. Ignoruj ho," poradila.

"Dobrá rada." Celie souhlasila a otočila se zpět na Draca, který se znovu rozesmál.

Hermiona uslyšela další hlas, otočila se tím směrem a uviděla Erika, který si sedl vedle Draca. Nebyla si jistá, zda se má setkat s jeho pohledem nebo raději ne, ale než si to stačila v hlavě srovnat, Erik si všiml, jak na něj zírá, a široce se na ni usmál. Lehce jeho úsměv opětovala a pocítila k němu nával náklonnosti.

"Co jsem prošvihl?" zeptal se. "Test už začal?"

"Ne, ještě ne," odpověděla mu Celie. "A prošvihl jsi jen to, že nás Draco uráží."

Erik se podíval na svého přítele a poté zpět na dívky. "Opravdu? To zní zajímavě."

"Nebelvírští jsou evidentně nechutně spravedlivě smýšlející," vysvětlila Hermiona.

"A havraspárští jsou jen slabé napodobeniny zmijozelských," dodala Celie rozzlobeně. Překřížila ruce na hrudi a podařilo se jí vypadat vrcholně otráveně.

"Ach – stará bitva školních kolejí. To mě moc baví. Bradavické koleje jsou v tomhle nejlepší, protože každá kolej je velmi specifická osobnostními rysy studentů," dodal Erik s uchechtnutím.

"Přesně můj názor," přitakal Draco. "Jen zmijozelská kolej má nekompromisní vlastnosti."

"Já to vidím jinak," odvětil Erik.

Draco obrátil oči v sloup. "A už je to tady…"

Erik ho ignoroval a pokračoval. "Říkáte, že havraspárští napodobují zmijozelské? Já to vidím tak, že havraspárští jednoduše přebrali ty nejlepší znaky ze Zmijozelu a možná i ty nejlepší vlastnosti Nebelvíru, a pak je použili."

Celie Erika odměnila širokým úsměvem, ale Draco zaúpěl.

"Ale prosím tě! Vykrucuješ se!" řekl. "Což mě přivádí zpět k Nebelvírům. Nemají páteř…"

"Přesto je statečnost jedna z vlastností každého Nebelvíra," přerušila je Hermiona. Hlas jí přetékal sarkasmem.

"Příliš snadno porušují svoje zásady a snaží se vidět v každém to nejlepší," pokrčil Draco rameny na Hermionu, která sevřela rty a propalovala ho pohledem.

"Co je špatného na tom, že vidíme v každém to nejlepší?"

"Nic – pokud chcete vždycky zůstat neutrální a nikdy si opravdu nestát za tím, čemu věříte," pokrčil Draco rameny.

"Což pro Zmijozel znamená: Vnucovat svůj názor každému na potkání a nikdy neposlouchat nikoho, kdo s vámi bezvýhradně nesouhlasí!" přeložila Hermiona jedovatým tónem.

"Co se stalo s tvou vlastní radou, Grangerová, nenechat se vytočit?" zeptal se, než se srdečně rozesmál. Hermiona mu ukázala záda, ale široce se usmívala. Byla si jistá, že kdyby řekl něco takového v minulosti, opravdu by to tak myslel, ale nyní ho znala mnohem lépe, aby poznala, kdy se snaží jen dělat rozruch.

Jejich pozornost upoutal profesor Wayburn, který vstal a zatleskal.

"Vítejte na závěrečném testu našich soutěžících," oznámil. "Výsledky budou připočteny k ostatním. Nicméně věřím, že většina z vás si uvědomuje, že body nejsou jediným činitelem rozhodujícím o vítězi.

Vezmeme všechny výsledky z našich hlavních testů spolu s našimi dojmy ze soutěžících v každé části. Vyhrát část nemusí vždy znamenat, že jste nejlepší. Někdy soutěžící, který obsadil třetí nebo čtvrté místo, musel pracovat mnohem tvrději a být daleko důmyslnější než vítěz. Všechny předchozí události důkladně zanalyzujeme a všechny dobré i špatné věci budou vzaty v úvahu.

Cena pro vítěze je možnost získat osobního učitele a strávit nějaký čas s každým z našich vybraných mentorů. Jsou to všichni prestižní kouzelníci, známí svou dovedností v jedné i více oblastech magie. Pozvali jsme je sem do Bradavic, aby se zúčastnili závěrečné fáze celkového výběru vítěze. Přijedou zítra večer a všichni zúčastnění jsou zváni sem, do Velké síně, abychom je mohli představit. Pořádáme malou uvítací oslavu, takže vyzýváme každého k účasti."

Po celé síni se rozlehl šum a Hermiona postřehla, jak na sebe soutěžící kývou a usmívají se.

Profesor Wayburn pokračoval: "Na následující den jsme připravili další menší testy v hradu i na pozemcích Bradavic. Tyto testy budou odlišné povahy než ty z hlavní části soutěže a vyzkoušejí další vaše dovednosti. Soutěžící budou pozváni k účasti v každé soutěži tak, aby je mohli mentoři sledovat v akci. Po celou dobu budou mít možnost se soutěžícím hovořit. Až bude vše hotové, dáme všechny informace dohromady a rozhodneme o vítězi."

"Sakra!" doletěl k Hermioně Harryho hlas. Otočila se a uviděla ho o pár řad zpět. Seděl s Ginny, která jí nadšeně zamávala a němě vyslovila: "Uvidíme se později."

"Nemáme šanci zjistit, kdo vyhraje!" zašeptala Celie a Hermiona jí přikývla na souhlas. Je zřejmé, že soutěžící s nejvíce body začne s výhodou, ale konečné rozhodnutí ovlivní spousta dalších faktorů.

Profesor Wayburn ještě pokračoval. "Takže, bez dalších průtahů, pojďme začít závěrečný test. Všichni soutěžící by měli prokázat své schopnosti v přeměňování několika způsoby. Musí začít u stolu, před kterým stojí, a pokračovat vpřed k dalším. Každý další úkol je obtížnější a je nutné více dovedností k jeho vyřešení. Musíte splnit pět úkolů, ale žádný soutěžící nesmí pokračovat, dokud nedokončí ten, na kterém právě pracoval. Pro splnění celé zkoušky musí první část dopadnout na poslední."

Ještě než dokázali jeho matoucí větu rozluštit, zazněla houkačka a soutěžící se přiblížili ke svým stolům. Na prvním stole ležela řada kamínků. Nad každým kamenem se vznášel obrázek malého předmětu (například knoflíku) nebo malého tvora (třeba brouka). Každý z kamenů musel být přeměněn do vybraného objektu.

Všichni bradavičtí studenti se při první části zdáli v klidu a rychle ten poměrně jednoduchý úkol dokončili. Hermiona se přistihla, že poposedává na svém sedadle a znovu potlačuje nervózní napětí, které ji doprovázelo při každé zkoušce.

Na druhém stole ležely tři klece. Prostřední klec obsahovala dvě myšky, které uvnitř ohromnou rychlostí pobíhaly. Vedle dvou vnějších klecí se znovu vznášel obrázek, který naznačoval, do čeho mají být myšky proměněny. Hermiona předpokládala, že myšky musí být nejen změněny, ale i přemístěny do nových klecí. Doufala, že to soutěžící zvládnou.

Když se podívala na Albuse, měl už v jedné kleci holubici. Hermiona přikývla, nikomu konkrétnímu, prostě jen byla ráda, že se mu to podařilo. Sarah, Scorpius a Toby správně změnili svá stvoření, ale obě byla ještě stále v prostřední kleci. Jedno stvoření byla holubice a druhé had, to není dobrá kombinace. Všechny tři děti se zoufale snažily přesunout svoje výtvory, ale Hermiona si byla jistá, že to bude obtížnější, než je přesunout při přeměně, jako to udělal Albus.

Stočila oči k Elle a byla příjemně překvapena, když uviděla hada v pravé kleci. Ella se intenzivně soustředila na prostřední klec, kde stále pobývala myš. Hermiona se divila, proč se potýká s poměrně jednoduchým kouzlem pro změnu myši na ptáka, pak si ale všimla, že Ella na konci kouzla nemáchne hůlkou. Právě ten malý pohyb byl částí, která dala křídla – díky němu se myš změnila na ptáka.

Hermionu frustrovalo to sledovat, protože jí nemohla pomoci. Nakonec se to Elle podařilo, ale až poté, co ji několik kruvalských a krásnohůlských studentů předstihlo.

Třetí stůl měl velkou desku s malými kulatými knoflíčky, které k ní byly připevněné. Knoflíky zářily duhovými barvami a Hermiona si skousla ret, když poznala, o co jde. Změna barvy takto malého předmětu byla nechvalně oblíbená, obzvláště pokud neměl být předmět přeměněn na něco jiného. Zdálo se to jednoduché, ale vyžadovalo to velmi detailní a velmi specifické kouzlo. Kouzelník musel být přesný, výstižný a zručný.

Studentka z Krásnohůlek, která dorazila ke stolu první, na to jen udiveně zírala. Kruvalský student vedle ní správně pochopil, že musí změnit každý knoflík, ale trvalo mu několik pokusů to provést. Albus byl první bradavický student, který zkoušel třetí test, ale Hermiona si všímala pohybů jeho hůlky, jež byly příliš všeobecné, a sledovala, jak zčistajasna několik knoflíků nesprávně změnilo barvu.

Žádný soutěžící ještě neopustil třetí stůl a teď už se všichni bradavičtí studenti s různým stupněm úspěchu pokoušeli o splnění. Hermiona si propletla prsty – nervy rostly, dělalo se jí špatně od žaludku.

"Sarah ještě nic nepřeměnila," konstatovala Celie. "Co to dělá s tou hůlkou?"

Stále se ještě nikdo nepřesunul k dalšímu stolu a Hermiona cítila napětí, které se vznášelo všude kolem nich. Tohle bylo těžké. Z ničeho nic se nad krásnohůlskou dívkou objevila dvě velká čísla a začala odpočítat od 30. Dívka začala zběsile mávat hůlkou, ale žádné další knoflíky už se jí přeměnit nepodařilo a naopak už pár hotových změnila zpět. Na konci odpočítávání se velká čísla změnila na nulu než začalo blikat další číslo – v tomto případě 14. Dozorující kouzelník jí pokynul, aby se přesunula ke čtvrtému stolku.

"Pokud se jim to nepodaří během určité doby, získají body za každý, který změnili," komentoval Erik. "To je drsné."

Krásnohůlská dívka vypadala, že začne plakat, a teď už měl nad stolem odpočítávání kruvalský student. Zdálo se, že se také zhroutí a jeho konečné číslo bylo jen 10.

V té chvíli se nad stolem objevilo Albusovi. Hermiona ho soustředěně pozorovala a potěšilo ji, že zůstal v klidu. Metodicky mával hůlkou, a když se na displeji mihnula nula, Hermiona nervózně čekala na výsledek. Displej krátce blikl a objevilo se číslo 28. Hermiona spolu s ostatními okolo vyskočila ze sedadla a odměnila Albusův výsledek potleskem. Pohledem našla Harryho a Ginny, kteří už vestoje jásali.

Všichni ostatní bradavičtí studenti stáli u svých stolů a zarytě se soustředili. Nedalo se odhadnout, jak si vedou, takže diváci mohli jen čekat a pozorovat.

"Tohle mě zabíjí!" prohlásil Draco za ní a Hermiona s Celií se na něj otočily.

"Mě taky!" přitakala Celie.

Další byl na řadě Toby, který získal 20 a podle všeho se mu hlavně ulevilo, že to má za sebou. Pak se počítadlo přesunulo ke Scorpiusovi. Scorpius působil naprosto vyrovnaně, ignoroval odpočet a hůlkou mával rychlými, ostrými pohyby. Zničehonic se odpočet zastavil na 19 vteřinách, Hermiona zadržela dech. Co to mělo znamenat? Proč se odpočítávání zastavilo?

"Proč se to zarazilo?" zeptal se Draco s obavou v hlase. "Co se pokazilo? Proč nedostal celou půl minutu?"

"Počkej…" Hermiona už se napůl otočila k Dracovi, ale pak se zarazila, když si všimla, že Scorpius odstoupil od stolu. Usmíval se, obličej mu doslova zářil, a v tom si všichni naráz uvědomili, co se stalo. Nad Scorpiusovým stolem se objevila veliká 40 a obecenstvo kolem Hermiony vybuchlo nadšením. Scorpiusovo počítadlo se zastavilo, protože dokončil úkol. Proměnil všech 40 knoflíků. Na rameni ucítila Dracovu dlaň a otočila se, aby se na něj uculila. Viděla, jak se k nim naklonil Harry a poplácal ho po rameni, a byla za to gesto vděčná. Kdyby nic jiného, aspoň jim tahle soutěž umožnila překonat jejich školní nevraživost.

"Zvládnul všech čtyřicet!" vykřikl Erik. "Génius!"

Hermiona se otočila zpátky, nervózně sledovala zbylé soutěžící u třetích stolů a hledala Ellu. Kouzlila drobnými pohyby hůlky, ale Hermiona nedokázala rozeznat, jak si vede. Objevilo se její počítadlo, ale ona ho ignorovala, stejně jako předtím její bratr a Albus. Když se objevily výsledky, Hermionino srdce vynechalo úder, nemohla uvěřit svým očím. 29! Ella zvládla 29!

Obrátila se k Dracovi, který na Ellu také zíral. "Kde se to v ní vzalo?" zeptal se. "Má druhé nejlepší skóre!"

Ella se zdála být spokojená sama se sebou, ale přesunula se dál jako jedna z posledních. Hermiona přemítala, do jaké míry se skóre bude počítat a jestli ji to zpoždění za ostatními nějak zasáhne. Neměla ale moc času se tím zabývat, protože čtvrtý úkol už byl v plném proudu.

Na každém stole stála kočka přivázaná k nízkému kůlu. Kočkám se zjevně tohle omezení moc nelíbilo, zíraly na své soutěžící tím typickým kočičím povýšeným pohledem.

Toby a Albus si stále ještě četli malou kartičku a tvářili se zmateně. Hermionu to trochu znepokojilo, protože Albus postupoval se slušným náskokem před ostatními. Proč se ještě do ničeho nepustil?

"Co je za problém?" zeptal se o dvě řady za ní Harry a Hermiona pokrčila rameny.

"To nevím," odvětila. "Ale je fakt, že o tomhle testu říkali, že si kromě normálního přeměňování budou muset i na všechno přijít sami."

Slyšela Harryho frustrovaný povzdech a naprosto s ním soucítila. Všichni soutěžící, až na dívku z Krásnohůlek, teď stáli u čtvrtých stolů. Nikdo se zatím o nic nepokusil. Nakonec zvedl hůlku Bernhard a okázale s ní nad kočkou, která na něj pořád civěla, švihnul. V následném víru se kočka proměnila v dívku oblečenou do kruvalské uniformy. Bernhard ji objal a ona slezla ze stolu.

Hermiona se na svém místě vzrušeně naklonila dopředu. Ostatní soutěžící zatím sledovali Bernharda a pak si znovu přečetli své kartičky. Scorpius se pohnul první, máchl hůlkou a jeho malá černá kočka se proměnila v drobnou blondýnku. Camellie Greengrassová! Scorpius se na svou sestřenku zazubil a pomohl jí ze stolu.

"Musí proměnit své kočky zpátky na studenty!" žasla Celie. "To je ale chytrá zkouška!"

"Ta nápověda na kartičce určitě nějak souvisí s každým soutěžícím a člověkem, kterého mají přeměnit – tím budou muset použít mozek, přesně jak o tom mluvili!" přikývla Hermiona.

Jedna po druhé se kočky měnily v lidi, kteří seskákali ze stolů a o kousek poodstoupili. Soutěžící se zase tvářili zmateně a přemítali, co dělat dál. Proměnit člověka patřilo k nejtěžším formám přeměňování a zdálo se, že nemají žádné pokyny, v co je mají změnit.

Scorpius stál před Camellií a zíral na ni, ale zdálo se, že mu žádnou nápovědu nedá. Rozhlédl se kolem, aby našel inspiraci, ale nikde nic. Pár dalších soutěžících se k němu v pátém kole připojilo, ale všichni se tvářili stejně zmateně a civěli na studenty, které právě přeměnili.

"Co si o tom myslíš?" ozval se jí u ucha Dracův hlas.

"Nedokážu na nic přijít!" řekla Hermiona. Připadala si stejně zoufalá jako soutěžící. Výsledky byly dost těsné, takže kdokoliv na to přijde první, získá hodně bodů.

"Udělat z nich zase kočky?" navrhl Draco.

"Ne, to je moc jednoduché."

"Tak co?" povzdychl si Draco. "Jestli na to Scorpius nepřijde první, tak přijde o výhodu."

"Co to říkal profesor Wayburn?" zeptala se Celie.

"Něco o prvním a posledním," odpověděl Erik.

"První část musí dopadnout na poslední," naklonil se k nim Harry a vmísil se do konverzace.

"První věc byl ten kámen, který měli proměnit v knoflík."

"Takže mají položit knoflík studentům na hlavu?"

"Copak to je přeměňování?"

Všichni házeli do pléna otázky a návrhy, ale Hermioně bylo jasné, že jim něco uniká. Věta profesora Wayburna se nyní pomocí magie vznášela nad hlavami studentů, ale oni na ni jenom zírali.

Náhle Hermiona koutkem oka zachytila pohyb a všimla si, že Ella zvedla hůlku. Dech se jí zadrhl v hrdle, když přemítala, co Ellu asi napadlo. Že by to vyřešila první, dokonce ještě před bratrem?

Ella mávla hůlkou nad Stellou Bentleyovou, svou nejlepší bradavickou kamarádkou. Stella se tvářila klidně a bez obav. Během vteřiny jako by se skrčila a o chvilku později na jejím místě stál stůl, stejný jako čtyři předchozí použité v testu.

Ella se rozběhla zpátky k prvnímu stolu, aby popadla knoflík, a všichni ostatní soutěžící ji napodobili, Scorpius hned v závěsu. Hermiona vyskočila na nohy, srdce jí v hrudi prudce tlouklo, a sledovala, jak Dracova půvabná mladá dcera položila knoflík na nově vykouzlený stůl, v obličeji naprosto triumfální výraz.

Její bratr byl druhý, zubil se na sestru od ucha k uchu, a za ním Albus a pak Toby. Bradavice získaly hned čtyři z prvních pěti míst a Ella vyhrála!

Teprve když jí Draco poklepal na rameno a nabídl kapesník, uvědomila si Hermiona, že jí po tvářích tečou slzy štěstí a hrdosti.

"A to jsem si myslel, že pyšný rodič jsem tady já," řekl Draco tiše a Hermiona se vysmrkala do jeho kapesníku.

PA: Tak tady to máte, doufám, že se vám to líbilo. Snažím se vyhnout klišoidním soutěžím, kde naše oblíbené postavy příhodně triumfují, takže jsem se doteď snažila, aby se to nedělo, ale teď už jsem měla pocit, že nastal čas na nějakou tu Bradavickou oslavu - tak mi ten příhodný konec promiňte. Pořád ještě nevíme, kdo vyhrál celou soutěž. Prosím o komentáře - ráda bych slyšela, jestli vás to bavilo a zaujalo. A na závěr - těšte se, až dorazí mentoři (myslím, že se vám to bude líbit!) a samozřejmě na večírek na jejich uvítání.