Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Imperius

Kapitola 12. U brány

Imperius
Vložené: Lupina - 19.07. 2017 Téma: Imperius
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2469997/12/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 12.  U brány

Šlo o nervózní cestu pro všechny zúčastněné.

A kdo by je mohl vinit? Neměli žádné iluze o tom, co by se stalo, kdyby je Rebeka chytla. Tonksová riskovala své krytí. Felisha riskovala zaměstnání. A Remus riskoval svoji svobodu.

„Na konci výtahu úrovně klientů budou dva strážní,“ oznámila jim Felisha lakonicky, když sjeli dolů do přízemí, kde se stýkaly dva oddělené výtahy Ústavu pro zdivočelé. „A další má hlídku v patře s komnatami klientů, ale je to můj přítel a neměl by nás rušit nebo hlásit něco Rebece, pokud mu řeknu, že mi pomáháte s výzkumem. Problém vidím v těch prvních dvou. Nebude jim stačit mé slovo – budete muset ukázat propustky. A protože na tuto úroveň povolení nemáte, výtah nemůžete použít.“

Remus s Tonksovou si vyměnili dlouhý pohled. „Pak jak…“ začala Tonksová.

„Nouzové schodiště.“ Felisha ponuře zatnula zuby, když se výtah jemně zastavil v přízemí. „Mám oprávnění otevřít bránu, aniž bych aktivovala alarmy nebo omračující kouzla. Otevřu ji a vy dva můžete vystoupat po schodišti. Ignorujte bránu na prvním patře – ta vede jen do klecí, kde se klienti přeměňují o úplňcích. Ale brána v druhém patře vás vezme do zabezpečené chodby mimo jídelnu klientů. Pojedu výtahem a tam se s vámi setkám, abych ji otevřela. Ale nedotýkejte se brány, za žádných okolností. Lepší bude, když nebudu muset vysvětlovat Rebece, proč ležíte v bezvědomí na nouzovém schodišti.“

Opatrně vyhlédla z otevřených dveří výtahu, vykročila a pak mávla, aby ji následovali. Místnost byla tmavá a tichá a téměř znepokojivě klidná.

Felisha vrhala úzkostné pohledy k velkým dveřím vedoucím k recepci v přízemí. „Zkontroluju, jestli je čistý vzduch. Opravdu, ale opravdu doufám, že tam nebude Unwin Dempster – většina hlídačů je milá, ale on je starý zlý blb a dobrý přítel Crolla. Cokoliv řekneme před ním, se při první příležitosti donese nahoru.“ Povzdechla si. „Rozhodující bude vyhnout se jemu.“ Rukáv jejího hábitu byl nemilosrdně kroucen prsty a oči byly nezpochybnitelně nervózní. „Musela jsem se zbláznit. Cokoliv z tohoto stačí, aby mě vyhodili.“

Remuse zalila vina. „Felisho, jestli do toho nechceš jít, pochopíme to…“

Ale výzkumnice jen zamítavě mávla rukou. „Chci to udělat, Remusi,“ informovala jej ostře. „Ať mě raději vyhodí, než bych žila v atmosféře, která tady poslední dobou vládne. Váš úkol je příliš důležitý. Stejně jako vy chci vědět, co se tady děje. A možná si všimnete něčeho, co jsem přehlédla.“ Znovu si povzdechla, tentokrát zhluboka. „Pojďme na to, dokud jsme nachystaní. Tudy…“

Okamžitě zmlkla a očima střelila k výtahu do klientské části. Rozšířily se.

A pak to uslyšel i Remus – lomození a cinkání sestupujícího výtahu.

„Někdo se blíží!“ zasyčela Tonksová – hbitě popadla Remuse za paži a otočila ho k sobě. Bylo šokující, jak její výraz změnily Rusalčiny bezduché rozšířené oči.

„…a tady profesor má několik zajímavých teorií o povaze mysli zdivočelého,“ prohlásila hlasitě a pohledem střílela mezi poněkud zaraženou Felishou a okamžitě nenuceně se tvářícím Remusem. Výtah za nimi se zastavil. Ostentativně šustila svými deskami, zatímco Felisha se snažila nasadit výraz mírného zájmu. „Ve skutečnosti mám u sebe pár poznámek, které byste si mohla chtít prohlédnout…“

„Hathawayová.“ Jejich pozornost přitáhl hrubý hlas. „Co tu děláte?“

Muž, který se vynořil z výtahu, byl malý a šlachovitý, oblečený v obnošeném hábitu v šedé a modré barvě, tvář měl vrásčitou, modré oči pronikavé. Navzdory pokročilému věku se pohyboval lehce a se sebejistotou. Svým šilháním a konstantním výrazem nedůvěry Remusovi nevysvětlitelně připomínal Pošuka Moodyho. Ty tři si prohlížel s jednoznačným podezřením.

„Unwine,“ přinutila se Felisha k úsměvu. „Právě jsem vyprovázela naše návštěvníky a trochu jsme se zapovídali. Není proč si dělat starosti.“

Hlídač Unwin si odfrkl. „To říkáte vy,“ zamumlal temně. „Už jsem o těchto návštěvnících něco slyšel. Lepší je se jich zbavit, Hathawayová. Vlkodlak potloukající se po Ústavu pro zdivočelé přináší víc problémů, než za co stojí.“

S posledním nenaloženým pohledem se starý muž otočil a vykročil ke dveřím. Zaťukal hůlkou, prošel a zmizel z dohledu.

Tonksová pomalu a rozvážně pozvedla obočí. „Páni, Remusi,“ prohodila suše, „ty si tady fakt snadno děláš kamarády. Tvá okamžitá popularita je zarážející.“

Remus ji poctil dlouhým pohledem. „Díky,“ odsekl sarkasticky.

Felisha protáhla obličej. „Není to jen Remusem. Unwin a Croll jsou tak okouzlující pořád. Stejně se chovají i k Dolphovi.“ Sáhla do hábitu a vytáhla hůlku. „Jestli je ale Unwin tady, není nahoře. Dokončeme to, než se vrátí, tohle je největší šance. Pojďme.“

Stačilo, aby Felisha párkrát zaklepala hůlkou a zamumlala oprávnění. Mříž brány k nouzovému schodišti se zvedla. Jakmile se za nimi opět zavřela, Felisha zmizela směrem k výtahu a Remus s Tonksovou spěchali dvě patra vzhůru k mříži brány Úrovně dva.

Schody byly neosvětlené, tmavé a úzké. Nohy Tonksové se při více než jedné příležitosti ukázaly jako nedostačující pro úkol bezpečně je zdolat. Remus však byl vždy rychle po ruce a pomohl jí dostat se k bráně druhého patra jen s několika modřinami.

A Felisha tam nebyla.

Remuse zamrazilo. Říkala, že tady bude? Kde je? Došli ke správné mříži? Nebo se něco pokazilo? Stalo se jí něco?

Při té představě mrazení zintenzivnělo.

Tonksovou Felishina nepřítomnost také hluboce znepokojila. Prošla kolem Remuse, opatrně se přiblížila k mříži a nakoukla do krátké, předvídatelně šedivé chodby za ní. Ta vedla k širokým dvojitým dveřím vlevo a k malým, masivně vyhlížejícím dveřím ve výklenku na konci chodby vpravo. Ale celá chodba byla bez debat prázdná.

Remus se zamračil, jak se snažil potlačit chlad v hrudi, a přiměl se promluvit. „Kde…“ Zmlknul a raději ztišil hlas, aby předešel ozvěně každého slova, která se odrážela od kamenných zdí. „Kde je?“ zopakoval tlumeně. „Výtah by měl být rychlejší.“

Tonksová měla také nakrabacené čelo. „Musí se dostat kolem strážných,“ zašeptala v odpověď. „Možná ji zdrželi.“

„Doufám, že je to jen tím,“ Remus se s úzkostí rozhlédl po chodbě. „Snad nemá potíže.“

Tonksová mu věnovala zvláštní pohled. „Já taky,“ odvětila. „Protože jestli má potíže, je to naše konečná.“

Remus na ni pohlédl úkosem. „Konečná?“ zeptal se. Slovo se tiše rozléhalo mezi zdmi a on opět ztišil hlas, aby jej nikdo nezaslechl. „To je trochu melodramatické, nemyslíš? Zatím jsme tu v bezpečí.“

Výraz Tonksové si nesl nádech podráždění. „V bezpečí?“ téměř zasyčela. „Remusi, pokud definuješ bezpečí jako uvěznění na schodišti s omezeným přístupem v budově, z níž jsi byl prakticky vyhozen, zamčený za branami, které by tě omráčily, kdyby ses jich dotkl, pak bych opravdu nerada viděla tvoji představu problémů. Nemohli bychom být víc v pasti, ani kdybychom se zamkli v Azkabanu.“

Mrazení přešlo do arktických hodnot. „Aha.“

„Tak nějak.“ Tonksová dlouze vydechla. Padlo na ně těžké ticho. Bok po boku čekali.

Ten klid děsil. Tlusté zdi Ústavu zapříčinily, že neslyšeli žádné kroky nad hlavami, ani žádné klábosení z dálky. Schodištěm se neslo občasné vzdálené zavrzání dveří nebo náznaky kroků, ale vše to bylo prchavé, mlhavé a sotva zachytitelné a zmizelo to dřív, než mohli jakýkoli zvuk blíže rozpoznat.

A Felisha stále nepřicházela.

Remus byl dobrý v čekání v tichu. Stávalo se mu to každý měsíc. I kvůli zájmu o Felishino blaho, které mu leželo na srdci, mu bylo jasné, že nemá cenu panikařit příliš brzy.

Tonksová však neuměla trpělivě čekat. Co nejtišeji přešlapovala, pohrávala si s deskami a občas si povzdechla. Do mlčenlivé temnoty zírala, jako by ji mohla očima odehnat. Remus poznal, že Tonksová déle nevydrží.

Měl pravdu.

Najednou stála po jeho boku. „Takže, Remusi,“ hlas měla opatrně tlumený kvůli ozvěně, „máš představu, co uděláme, jestli Felisha nedorazí?“

Poznal také, že je frustrovaná. Jako bystrozorka byla zvyklá na akci. Nebyla zvyklá stát v kleci a spoléhat na druhé. Potřebovala se uvolnit a s tím jí mohl pomoci jen on.

Remus se nuceně usmál. „Můžeme tvrdit, že hledáme záchod.“

Tonksová si téměř proti své vůli smíchem odfrkla, ale rychle se zklidnila. „Tuhle hlášku jsem už zabila,“ informovala ho tiše. „Určitě se ten nechvalně známý pan Náměsíčník umí vytasit s něčím lepším.“

„Ten nechvalně známý pan Náměsíčník měl přístup k neviditelnému plášti. Ale asi bych raději znovu čelil hněvu profesorky McGongallové než Rebece, kdyby nás tady načapala.“

Tonksové zacukaly rty. „Já ti nevím. I potenciální Smrtijedka by byla lepší než pohled přes horní hranu těch brýlí.“

Žertování bylo alespoň nějakým způsobem, jak zabránit přívalu chladu, bodání obav o Felishu a uvědomění si jejich možného osudu. „To je pravda.“

Tonksová se chytla jeho taktiky. „No dobře,“ pokračovala s nuceným veselím. „Mělo nás to napadnout dřív. Na výslech Smrtijedů nasadíme McGonagallovou. Jeden její pohled a každý bude jako mílius.“

Remus si dovolil uchechtnutí, ale jako by ten zvuk oslabily a pohltily neosvětlené, prázdné zdi schodiště. Jeho smích zemřel v temnotě a kolem se opět rozlil chlad. Nemohl tak pokračovat.

„Tonksová,“ začal tiše. „Co budeme dělat? Jestli nepřijde?“

Zářivý úsměv Tonksové byl nucený. „Zahrajem si slovní fotbal?“

Její nucenou veselost okamžitě zpražil jeho neúspěšný pokus o úsměv. „Myslím to vážně.“

Tonksová si zhluboka povzdechla a odvrátila se od mříží. Zády se opřela o zeď a pohrávala si s deskami. „Přijde,“ odvětila tiše. „Musí.“

Remus si nepřítomně přejel rukou po čele. „Mám o ni strach,“ přiznal.

V bystrozorčiných očích se mihlo něco nedefinovatelného. „To vidím.“

„Nemusela nám pomáhat. Já ji do toho zatáhl. Jestli se jí kvůli mně něco stane, nikdy si to neodpustím.“

Na zápěstí se jej dotkla malá ruka, aby jej utěšila. „Já vím.“

Remus zavrtěl hlavou. „Je to moc nebezpečné. Neměl jsem ji do toho namočit.“

Tonksová nasadila významný pohled. „Remusi, pracuje tady. Už je namočená.“

„Já vím, ale stejně…“

Zarachocení.

Okamžitě zmlkl. I Tonksová po jeho boku ztuhla.

„Bylo to od dveří?“ zašeptala.

Remus přikývl. „Myslím, že jo.“

Tonksová se začala usmívat. „Vidíš! Říkala jsem ti…“

Její slova useklo ostré zavrzání kliky menších dveří, které se nečekaně otevřely. Chodbou se nesl vysoký pronikavý hlas doprovázený šustěním papírů a rychlými, nemotornými kroky.

„Říkala, že za klienty. Oni zase nahoru. Za co mě osud trestá?“

Cymone!

Remus zachytil záblesk obarvených červených vlasů, ale neváhal příliš dlouho, aby získal lepší výhled. Popadl Tonksovou za ruku a oba je postrčil za zábradlí schodiště do dalšího patra.

„Běhat celý den jako idiot jen proto, že…“ Kroky se blížily. „Kdyby nebylo mě… Žádná vděčnost! Vypadám snad jako nějaký… nějaký… poskok? Jen sotva…“

Tonksová vyvedená z rovnováhy se zakymácela a její desky kleply o poslední schod. Ruka jí vyletěla, a aby vyrovnala setrvačnost, stáhla Remuse s sebou. Zoufale se ji pokusil zachytit, ale jeho vlastní rovnováha dávno zmizela – s bolestivým nárazem dopadl zády na nahoru mířící schodiště. Cítil, jak mu z prstů vyklouzla její ruka v hábitu a jak přichází o křehkou podporu – zachytil letmý pohled na její padající postavu. Jedna ruka jako by v zoufalém pokusu o získání rovnováhy vystřelila k temnému panelu, který vypadal jako nějaký průlez…

A pak přišla ta modrá.

Napůl na zemi a dezorientovaný Remus měl jen nejasnou představu o tom, co se stalo. Viděl, jak se ruka Tonksové setkala s temným panelem a ten zazářil děsivě známým modrým světlem. S bolestným heknutím sebou Tonksová trhla dozadu a sesunula se mu do klína, chvějící se v hlubokém šoku vepsaném v jejích pozměněných rysech. Aniž by se Remus zamyslel, obtočil jí paže kolem pasu a vytáhl je pár schodů nahoru, kde se zhroutili na hromadu za milosrdně skrývajícím zábradlím. Cítil, jak jej chytla za paži, cítil zvedání její hrudi proti jeho, střetl se s jejíma dokořán otevřenýma očima za Rusalčinými zelenými brýlemi. Ztuhli.

Zablesklo se. Ozvalo se několikeré třesknutí. Viděla Cymone? Slyšela Cymone?

Setkali se se zlověstným tichem.

Mumlání ustalo. Kroky se zastavily.

„Co to…?“ zaslechl Remus.

V chodbě se ozývaly váhavé, nejisté kroky. Ozývaly se blízko.

Stisk Tonksové zesílil. U jeho krku dýchala mělce.

A pak opět zaslechli zarachocení dveří.

„Cymone?“ zavolal hlas. „Co tady děláš?“

Remuse zalila úleva. Felisha!

Podle šustotu papírů se Cymone dost polekala. „Ach! Felisho!“ vydechla. „Pojď sem, honem!“

„O co, u Merline, jde?“ Rychlé kroky chodbou se k nim přiblížily. „Na co koukáš? A proč máš vytaženou hůlku?“

„Něco je na schodech!“ Cymone svým hlasem téměř obviňovala. „Slyšela jsem tam zvuky!“

„Jsi si jistá, že nešlo o něco ze svozu prádelny?“ zeptala se odmítavě Felisha. „Občas opravdu tříská…“

„Ten prádelnový svoz se už snad nepoužívá.“ Ale Cymone teď zněla požehnaně nejistě. „A v každém případě šlo spíš o… škrábavý zvuk.“

Remus zadržel dech. Cítil, jak mu buší srdce, ale s ohledem na jejich blízkost nemohl říct, jestli patřilo jemu nebo Tonksové.

„No…“ znělo to, jako by Felisha mlaskla jazykem. „Mohly to být krysy.“

Šust, šust, pokračovaly papíry. „Krysy? My tu… přece… ne… nemáme krysy!“

„Tím si nejsem jistá.“ Možná si to Remus představoval, ale téměř vnímal, jak si Felisha rozhovor užívá. „Jeden z hlídačů mi řekl, že zrovna minulý týden viděl krysu v prádelně. Asi sem přicházejí z vřesovišť a jsou prý dobrou stopu dlouhé. A víš, že krysa vyšplhá na cokoliv. Možná se dostala svozem prádelny sem na schodiště?“

Podle zvuku papírů se Cymone tato představa nijak zvlášť nelíbila. „M… myslíš?“ vykoktala roztřeseně.

„Ach ano.“ Remus si bezmála představil Felishiny široce rozevřené nevinné oči. „Možná by sis měla promluvit s Rebekou nebo Unwinem – aby zaopatřili nějaké pasti.“

„Pasti?“ V Cymonině hlase zaznělo odevzdání. „Myslíš, že potřebujeme… pasti?“

„Ty ne? Tohle by se nemělo vymknout z rukou.“

„Rozhodně!“ Šustění se rytmem téměř shodovalo se zvuky odcházejících kroků. „Půjdu… Půjdu… najít… U… Unwina… Pasti.“

Ozvalo se zarachocení a nato se dveře zabouchly.

Remus konečně vydechl. Cítil, jak mu Tonksová zvadla v náručí.

V této chvíli si Remus začal uvědomovat – nepohodlně uvědomovat – teplo Tonksové těsně přiléhající k celému jeho tělu. Prsty měla přitisknuté na kůži jeho paže a dechem jej lechtala na uchu. Cítil zvedání a klesání její hrudi doprovázené lehkým vánkem…

Remus se maximálně snažil nezčervenat a nemotorně se vytáhl na nohy právě včas, aby uviděl Felishu stát v otevřené mříži s tázavým výrazem ve tváři.

Ruměnec se instinktivně zdvojnásobil. Sakra!

„Omlouvám se za zpoždění,“ začala tiše. „Kontrolovala jsem vnitřek a kamarád od ochranky se rozhodl, že si se mnou před kolečkem v části s ložnicemi pokecá. Nemohla jsem mu říct, že vás spěchám vypustit…“ Zamžourala na jeho zarudlý obličej. „Remusi, jsi v pořádku?“

„Ano.“ Remus se mohl jen modlit, aby zněl vyrovnaněji, než se cítil. „Jen – bylo to tak tak. Nečekali jsme, že se tu objeví Cymone.“

Felisha protáhla obličej. „Ani já ne. Téměř nikdy sem nechodí. Zajímalo by mě, proč…“

„To je moje chyba,“ zazněl ze schodů hlas Tonksové, která se právě sbírala do vzpřímené polohy – zdvořilost rychle přemohla Remusovy rozpaky, nabídl jí ruku a jemně ji vytáhl na nohy. „Řekla jsem jí, že Zelia šla sem dolů, abych se jí zbavila a mohla šmejdit v Rebečině kanceláři. Omlouvám se.“ Zazubila se, když se oprášila a pohlédla na Felishu. „Ale ty jsi byla skvělá. Jak jsi věděla, že se Cymone bojí krys?“

Felisha jen s úsměvem pokrčila rameny. „Nevěděla. Ale protože se tak bojí naprosto všeho, zkusila jsem to.“

Krysy. Remus se musel zachvět. „Ale krysy jsi tady neviděla, nebo ano?“ zeptal se tiše. Zahlédl, jak se oči Tonksové rozšířily, když jí došlo, kam míří.

Oběma se jim ulevilo, jakmile Felisha zavrtěla hlavou. „Ne v tomto Ústavu. Ochranná kouzla po obvodu nedovolí vstoupit bez řádného povolení ani pavoukovi. Ale je jen dobře, že to Cymone neví. Takže vy dva – jste opravdu v pořádku?“

Chvění zhynulo milosrdnou smrtí. „Já ano. Tonksová?“

Pohmožděná.“ Bystrozorka se na něj drze zamračila. „Vážně, Remusi, příště až mě přitlačíš na schody, očekávám, že budeš těžší o nějaké pěkné, měkké tuky. Máš ten nejkostnatější loket, který jsem kdy cítila.“

Remusovi se podařilo usmát. „No, promiň,“ odsekl suše. „Jestli mi doporučíš nějakou kvalitní dietu na získání tuku na lokti, budu rád. Ale v opačném případě bys možná měla upustit od toho, abys přistávala v mém klíně.“

Tonksová pohlédla na pobavenou Felishu, než se na něj ironicky usmála. „No nevím,“ odpověděla. „Pohled na tvůj výraz byl k nezaplacení.“ Sklonila se, aby sebrala desky ze  schodu. „Ale jedno chci vědět – proč má zřídka používané schodiště poklop s tak silným zapečetěním hůlkou, že mě poslalo do tvého klína.“

Ten modrý záblesk… Samozřejmě! Remusovi se vrátil Harryho hlas zpoza dveří zapečetěných kouzlem. Proto se mu to světlo zdálo tak známé – každý měsíc sám používal hůlku k zamčení dveří.

„To je dobrá otázka.“ Remus prošel kolem bystrozorky k uzavřenému průlezu a v omezeném světle si prohlédl jeho linie, aniž by došlo ke kontaktu. „Felisho, co je to za poklop?“

Cítil přítomnost výzkumné pracovnice po svém boku. „Je to jen prádelnový průlez,“ objasnila překvapeně. „A Cymone měla pravdu, ani ho už nepoužíváme. Když Aylward zjistil, že umožňuje nepovolený vstup po nouzovém schodišti, zrušil dveře z prádelny a svoz zabezpečil. Ale nevzpomínám si, co udělal s tímto průlezem. Asi si myslel, že bude stačit zabezpečit místnost.“

Hermetické uzavření místnosti přístupné jen hůlkou zapečetěným prádelnovým průlezem ve vysoce zabezpečeném schodišti. Remusovi se vybavil rozhovor ve vlaku, kdy našli vzkaz ze záhadného deníku.

V pasti.“ Hlas Tonksové byl tichý, ale křišťálově jasný, což znamenalo, že její myšlenky následovaly stejnou cestu. „Remusi…“

Dokonalá vězeňská cela. Ale pokud ano, proč? A pro koho?

„Vím,“ odvětil tiše. „Ale teď nemůžeme nic dělat. Bez správné hůlky to zapečetění přečká všechno.“

Felisha znepokojeně střílela pohledem z jednoho člena Řádu na druhého. „Remusi, co se děje?“

Remus zavrtěl hlavou. „Není čas. Musíme se dostat dovnitř a ven, než se objeví někdo další.“

Felisha se zachvěla. „Máš pravdu. Jak jsem říkala, kamarád z ochranky je teď v dalším patře, kontroluje úroveň s komnatami klientů. Pokud chceme, aby vás neviděl nikdo ze zaměstnanců, je to jediná šance.“

„Pak ji využijme.“ Tonksová stiskla desky a nejistě se usmála. „Je čas vejít do jámy vlkodlakové.“

Remus se pousmál, když následoval ty dvě ženy chodbou. Ale uvnitř jím opět otřáslo.

Toto zde mohlo být mým domovem. Ta myšlenka k němu připlula bez vyzvání. Několikrát.

Tedy, této stříbrné kulce se už dřív vyhnul. Mohl jen doufat, že jeho štěstí vytrvá a on se stane prvním vlkodlakem, který se z úrovně pro klienty Ústavu pro zdivočelé dostane živý.

Před nimi Felisha vyklepala na malé dveře složitý kód. Cvaklo to.

Remus se zhluboka nadechl, sebral se a následoval ji dovnitř.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 12. U brány Od: jedunamule - 07.08. 2017
věřím, že Feliša je dobrý člověk. Škoda té paranoie, co mě jímá po přečtení každé kapitoly. Takže co? Možná by si na ni ti dva měli dávat pozor. Jako na všechny. Cymone se mi zdá extrémně podezřelá, když se z ničeho nic zjeví v nepoužívané chodbě. A ty tajné zapečetěné dveře u schodiště mě celkem straší, ale né TAK jako to, kam Lupin jde. Remusi, Nechoď tam!

Re: Kapitola 12. U brány Od: denice - 20.07. 2017
Tedy to byl pěkný nervák! Napětím jsem zpocená jak myš! Tohle je šílenost! Já vím, že jiná možnost není, ale i tak - tohle je chůze po tenkém laně bez záchrany a ve vichřici... Díky.

Re: Kapitola 12. U brány Od: martik - 20.07. 2017
Taky jsem měla pěkně nahnáno, když uvízli za tou bránou. Mně se prostě z toho Ústavu nelíbí nikdo. Tak nevím. Každopádně chvilka mezi Remusem a Tonksovou mě potěšila. Hned jsem si vzpomněla na Ponocování. Děkuji.

Re: Kapitola 12. U brány Od: Jacomo - 19.07. 2017
Dost jsem se bála, aby to od Felishy nebyl podraz. No, naštěstí se to zatím nepotvrdilo, ale děsí mě, že si tuhle možnost Remus s Tonksovou vůbec nepřipouštějí. To nevypadá dobře. Ale za to mezi nimi krásně zajiskřilo :-) Merlinovi díky za toto malé odlehčení. Moc moc děkuju za dech beroucí napínavé čtení!
Re: Kapitola 12. U brány Od: Lupina - 19.07. 2017
Jojo, u Jess je třeba mít se na pozoru, udržovat se v napětí. Člověk neví, odkud to přijde :-) Byli sladcí :-) Děkuji za komentář, Jacomo!
Re: Kapitola 12. U brány Od: marci - 20.07. 2017
..a nejhorší je, že člověk by VĚDĚL odkud úder přijde, kdyby nebyl sklerotický a PAMATOVAL si Tvé dávné spoilery! A vůbec od Tebe není hezké, že se teď škodolibě bavíš na náš účet :)

Re: Kapitola 12. U brány Od: Moonybadger - 19.07. 2017
Ten malý náznak u těch dvou jsem si moc užila :D ale jinak je to čím dál zamotanější a děsivější. Felishe nevěřím ani trochu. Vážně jsem se chvíli obávala, že je tam zavedla, aby je chytili. Rozhodně si nemyslím, že je tak ochotná a hodná, jak se jeví. Snad se odtamtud oba dostanou a Remus nebude mít nový domov... Díky za překlad :)
Re: Kapitola 12. U brány Od: Lupina - 19.07. 2017
Ano, zápletka se komplikuje :-) A líbí se mi, jak Jess nevěříte. Moc se těším na zhodnocení rozuzlení :-) Děkuji moc za komentář, Moonybadger.

Re: Kapitola 12. U brány Od: luisakralickova - 19.07. 2017
Hu, hu, bojím, bojím. Já bych tam tedy nelezla. Dělá to na mne dojem velmi umně nastražené pasti s návnadou. Ale tahle silná trojka si s tím určitě poradí. Díky za pěkné čtení.
Re: Kapitola 12. U brány Od: Lupina - 19.07. 2017
Ano, napětí se zvyšuje a uvidíme, jak se toto vyvrbí. Taky bych nešla. Ale nemají vlastně jinou možnost, jak to tam prošmejdit. Děkuji za komentář, luiso :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )23.10. 2018Kapitola 49. Procitnutí a Kapitola 50. Epilog
Jess Pallas: ( Lupina )17.10. 2018Kapitola 48. Kousky – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )10.10. 2018Kapitola 47. Kousky – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )03.10. 2018Kapitola 46. Stav mysli
Jess Pallas: ( Lupina )26.09. 2018Kapitola 45. Zpětný náraz
Jess Pallas: ( Lupina )19.09. 2018Kapitola 44. Dies irae – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )12.09. 2018Kapitola 43. Dies Irae – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )05.09. 2018Kapitola 42. Muž v rouše vlčím
Jess Pallas: ( Lupina )29.08. 2018Kapitola 41. Hluboko pohřbeny
Jess Pallas: ( Lupina )22.08. 2018Kapitola 40. V kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.08. 2018Kapitola 39. Sbírání sil
Jess Pallas: ( Lupina )08.08. 2018Kapitola 38. Okamžik pravdy - část 3.
Jess Pallas: ( Lupina )01.08. 2018Kapitola 37. Okamžik pravdy – část 2.
Jess Pallas: ( Lupina )25.07. 2018Kapitola 36. Okamžik pravdy – část 1.
Jess Pallas: ( Lupina )18.07. 2018Kapitola 35. Mlýnské kameny
Jess Pallas: ( Lupina )11.07. 2018Kapitola 34. Kam se i andělé bojí vkročit
Jess Pallas: ( Lupina )04.07. 2018Kapitola 33. Zahnaní do rohu
Jess Pallas: ( Lupina )27.06. 2018Kapitola 32. Zase jednou je to na mně
Jess Pallas: ( Lupina )20.06. 2018Kapitola 31. Spořádaná mysl
Jess Pallas: ( Lupina )13.06. 2018Kapitola 30. Galerie grázlů
Jess Pallas: ( Lupina )23.05. 2018Kapitola 29. Co leží vespod
Jess Pallas: ( Lupina )09.05. 2018Kapitola 28. Nalezený a ztracený
Jess Pallas: ( Lupina )25.04. 2018Kapitola 27. Pusto
Jess Pallas: ( Lupina )11.04. 2018Kapitola 26. Izolace
Jess Pallas: ( Lupina )28.03. 2018Kapitola 25. Kostky jsou vrženy
Jess Pallas: ( Lupina )07.03. 2018Kapitola 24. Zjevení
Jess Pallas: ( Lupina )14.02. 2018Kapitola 23. Pod pláštíkem
Jess Pallas: ( Lupina )24.01. 2018Kapitola 22. Jednoduchý plán
Jess Pallas: ( Lupina )10.01. 2018Kapitola 21. Ústní předávání informací
Jess Pallas: ( Lupina )22.11. 2017Kapitola 20. Na kobylku
Jess Pallas: ( Lupina )08.11. 2017Kapitola 19. Odcházení
Jess Pallas: ( Lupina )25.10. 2017Kapitola 18. Bratranec a sestřenice
Jess Pallas: ( Lupina )11.10. 2017Kapitola 17. Riziko povolání
Jess Pallas: ( Lupina )27.09. 2017Kapitola 16. Nahý
Jess Pallas: ( Lupina )13.09. 2017Kapitola 15. U Tří košťat
Jess Pallas: ( Lupina )23.08. 2017Kapitola 14. Skryté významy
Jess Pallas: ( Lupina )02.08. 2017Kapitola 13. Ponorková nemoc
Jess Pallas: ( Lupina )19.07. 2017Kapitola 12. U brány
Jess Pallas: ( Lupina )28.06. 2017Kapitola 11. Nejhorší z pokrytců
Jess Pallas: ( Lupina )07.06. 2017Kapitola 10. Konec tajností
Jess Pallas: ( Lupina )17.05. 2017Kapitola 9. Zranitelný
Jess Pallas: ( Lupina )03.05. 2017Kapitola 8. Hop a hop
Jess Pallas: ( Lupina )12.04. 2017Kapitola 7. Zábavička
Jess Pallas: ( Lupina )29.03. 2017Kapitola 6. Potřásání rukou
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )15.03. 2017Kapitola 5. Důvody k obavám
Jess Pallas: ( Lupina )22.02. 2017Kapitola 4. Krátké setkání
Jess Pallas: ( Lupina )08.02. 2017Kapitola 3. Vlkodlakova duše
Jess Pallas: ( Lupina )25.01. 2017Kapitola 2. Ústav pro zdivočelé
Jess Pallas: ( Lupina )11.01. 2017Kapitola 1. Nezbytnost
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )16.11. 2016Imperius - úvod