Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: Ani, Iveta, Martik

(jestli jsem na někoho zapomněla, přihlaste se)

Poznámka: Harry vám může připadat až příliš lhostejný k tomu, co by si lidé mohli myslet o tom, že ve svých třiadvaceti předstírá, že je mu jedenáct. Jenže tady se nikomu nepodaří vydedukovat, že je Harry z budoucnosti, takže si budou nanejvýš myslet, že je předčasně vyspělý. A ne, nemyslím si, že by se Harry obtěžoval někomu se s tím svěřit, upřímně, k čemu by to bylo? A kdyby to udělal, Hermiona a Brumbál by ho akorát peskovali, aby se choval zodpovědněji, když ve skutečnosti není dítě. No a copak by to potom byla nějaká zábava?

Prohlášení: Stále nevlastním Harryho Pottera.

Kapitola 4.

Ráno před první hodinou létání Harryho trápila lehká nervozita. Jasně, ne že by neuměl létat, právě naopak. Ale naposledy to bylo dost… hektické. Chtěl se dostat do famfrpálového týmu, ale nehodlal nečinně přihlížet a čekat, až si Neville zase zlomí zápěstí. Sice mu nezůstaly žádné trvalé následky, ale dokonale ho to znemožnilo. Harry by si stěží obhájil, kdyby dovolil, aby se ta příhoda opakovala – jen kvůli tomu, aby nemusel celý rok čekat, až se dostane do famfrpálového týmu.

A taky tady byla ta záležitost s Draco Malfoyem. Posledně ukradl Nevillova Pamatováčka a následný souboj Harrymu vynesl místo v týmu. Harry ani v nejmenším nepochyboval, že Malfoy udělá stejnou pitomost. Teď jen musí onen chytačský kousek zopakovat bez vší té doprovodné nenávisti. Možná k ničemu z toho vůbec nedojde, možná Neville ani nespadne z koštěte. Ale kdyby, jak by tomu měl Harry předejít? Nejrozumnější, co mohl udělat, bylo seslat polštářové kouzlo. Vrtalo mu hlavou, proč je madame Hoochová nepoužila už napoprvé. Nevillův pád ji přece nemohl tak vyděsit. Jakkoliv nemožný se Neville zpětně zdál, určitě nebyl jediný, kdo někdy spadl z koštěte.

Možná byla moták; když o tom přemýšlel, nikdy ji vlastně neviděl kouzlit. I když na tom nezáleželo, protože jeho (na rozdíl od kohokoliv jiného v kouzelnickém světě) upřímně vůbec nezajímalo, jestli je někdo třeba napůl domácí skřítek. A ne, nepoužil domácího skřítka jako příklad kvůli předpojatosti. Šlo jen o jednoduchý úsudek o okolnostech, jež by vyústily ve zplození potomka domácím skřítkem a člověkem.

Z myšlenek ho vytrhl Dracův příchod. Neville právě dostal svého Pamatováčka a Draco mu ho, stejně jako předtím, vytrhl z ruky. Harry nikdy nepovažoval Pamatováčka za příliš užitečného, navzdory tomu, co mu tvrdili ostatní. Koneckonců, jaký  mělo smysl vědět, že jste něco zapomněli, když vám ta podělaná koule nikdy neřekla, co to bylo? A ostatně, copak si můžete v každém okamžiku pamatovat úplně všechno? Asi plnily podobný účel jako mudlovské prsteny nálady. I když ty pokládal za ještě zbytečnější, protože obvykle poznáte, jak se cítíte, a nepotřebujete nevkusnou cetku, aby vám to řekla.

Ron byl vmžiku na nohou, dychtivý zahájit bitku.

„Ale no tak, sedni si, Rone. Na rvačku je moc brzy,“ zanaříkal Harry. „Podívej, vždyť jsme se ještě ani nenasnídali.“

„Ale… ale Malfoy!“ protestoval Ron.

„Pořád tu někde bude, pokud se fakt musíš zapojit do toho malicherného mezikolejního hašteření,“ ujistil ho Harry.

Rona trochu rozzlobila pohrdavá zmínka o jeho zjevném rodinném sporu s Malfoyovými, ale udělal, jak Harry žádal. Harry se na okamžik zamyslel nad tím, proč kouzelnický svět stále tolik lpí na sporech klíčících z krevní msty. Vždyť většina mudlovských společností (a bezpochyby všechny západoevropské) překonala generace trvající zášť, jejíž smysl nikdo neznal a která neskončila, dokud se před několika staletími osoby z obou rodin buď nesezdaly, nebo nezavraždily.

„Díky,“ prohodil Harry k Ronovi. „Tak co tu vlastně děláš?“ zeptal se Draca. „Nevillův Pamatováček se blýskal tak, žes prostě nemohl odolat?“

„No, původně jsem si přišel dobírat tady Wízlíka, jak mu mete jeho koště,“ informoval ho Draco.

Harry si odfrkl nad skrytým dvojsmyslem, který unikl každému kromě Hermiony. Nesouhlasně se na Harryho zahleděla a zamumlala: „Kluci.“

Draco loupl okem po Harrym a pokračoval. „Ale pak jsem uviděl tohle. Všichni ví, že jenom břídilové potřebují Pamatováčky. Vyšly z módy už tak před dvaceti lety.“ Očividně Draco nechápal kouzlo retra. Ale to vlastně asi ani Augusta Longbottomová. Jenom byla stará a myslela si, že žáby jsou pořád v kurzu.

„Tak proč ses rozhodl, že ho musíš za každou cenu okamžitě mít, a ani ses Nevilla nezeptal?“ uhodil Harry hřebíček na hlavičku.

„Já…“ Draco se nejistě zarazil. Vůbec netušil, jak na to má odpovědět.

„Ty, Draco, nejsi kleptoman?“ zeptal se ho vážně Harry.

„Co to sakra je?“ Draco vycítil náznak urážky.

„Osoba, jež je nucena krást bez adekvátně vysvětlitelné příčiny,“ odpověděl Harry, který si vzpomněl na Hermionina slova. Řekla to tehdy nějak podobně. Rozhodně to znamenalo hodně krást. Ve skutečnosti měl Harry velmi opodstatněný důvod myslet si, že Voldemort byl kleptomanem. A Brumbál taky. Těch předmětů, co zatajil před Harrym, protože nebyl ‚dostatečně zralý‘ na věci, které jeho otec vlastnil od dětství až do Voldemortovy porážky.

„Ne!“ trval na svém Draco.

„Tak to určitě nebudeš mít problém mu ho vrátit,“ usmál se na něj zářivě Harry.

„Fajn,“ zabrblal Malfoy podrážděně, položil kouli zpět a vrátil se ke svému stolu.

Harry vzhlédl a spatřil profesorku McGonagallovou, která na něho uznale hleděla od učitelského stolu. Panebože, jestli nebude opatrnější, mohli by ho ještě udělat pitomým prefektem. A přestože ho tenkrát naštvalo, že se prefektem stal Ron, brzy si uvědomil, jak příjemné je nemuset zůstávat vzhůru kvůli pravidelným obchůzkám pro případ, že by se nějaký student rozhodl pro procházku při měsíčku. Vážně, mysleli byste si, že Bradavice mají lepší bezpečnostní systém, ale neeeeeeeeeeee. To není dost ‚tradiční‘. A tradicí se v kouzelnickém světě, jak Harry pochopil, nazývalo vše, co bylo beznadějně zastaralé. A také tento ‚pojem‘ sloužil jako výmluva pro všechno, co se dělá odnepaměti a nikomu se s tím nechce přestávat.

„Proč se s ním bavíš?“ zeptala se ho Hermiona, když obrátil pozornost zpátky ke stolu.

„Co tím myslíš?“ zeptal se Harry. „Vždyť zatím nic doopravdy neprovedl.“ A to už tu jsme týden a půl, dodal v duchu.

„No, to ne,“ ustoupila Hermiona, „ale nevypadá jako obzvlášť příjemný člověk.“

Harry pokrčil rameny. „Nepříjemní lidé taky potřebují kamarády,“ upozornil.

„Takže to děláš z lítosti?“

„Nene,“ potřásl Harry hlavou, „můžu být na někoho milý, protože ho lituju, ale nebudu se s ním kvůli tomu chtít spřátelit.“ Ve skutečnosti nebylo jasné, zda jeho námaha přinese nějaké ovoce – když si tak vzal třeba Snapea… Harry toho muže nezměrně litoval, ani si neuměl představit, že by si Ginny vzala třeba Draca Malfoye (jako v příběhu o Romeovi a Julii) a on pak řekl Brumbálovi něco, co by mohlo zlikvidovat Voldemorta a skončilo to Ginnyinou smrtí. A kdyby ještě k tomu měla dítě (s recesivními geny pro zrzavost a dominantními pro tmavé oči), které by vypadalo jako Malfoy s Ginnyinýma očima, a on je musel šest let učit… pravděpodobně by se také navzájem nenáviděli, obzvlášť, když by po všechna předcházející léta žil se sžíravou vinou za její smrt. (A navíc Harry slyšel, že Draco plánuje svého prvorozeného pojmenovat Scorpius. Vážně, používal ten chlap vůbec někdy mozek?)

Stejně, Snape by sotva ocenil jakoukoliv snahu z jeho strany. Spíš by si myslel, že se k němu chová blahosklonně. Tak proč si neužít trochu té nevraživosti, dokud trvá? Pro jistotu si zapamatovat: kdyby Brumbál, navzdory všemu, přikázal Snapeovi, aby mu vypomohl při jeho sebevraždě, řekne Řádu, že to udělal nějaký Smrtijed, a pak o tom odmítne mluvit kvůli prodělanému ‚šoku‘.

„Takže o co tedy jde?“ dorážela Hermiona.

„Prostě si jenom myslím, že život bude snazší, když budu udržovat svůj seznam nepřátel co nejkratší. Jsem si docela jistý, že Malfoy by mi mohl ztěžovat život v Bradavicích, a vím, že podporuje názory Smrtijedů. Ale je mu jedenáct. Doopravdy tomu nerozumí. Krom toho, vždycky jsem chtěl mít někoho, s kým bych mohl přátelsky soupeřit a kdo by dokázal být zajímavým rivalem,“ vysvětlil Harry.

„Takže sis ho doopravdy neoblíbil?“

„Ne, ale víš co, jsme tady týden a půl. Pořádně ho neznám.“ A to byla pravda. Neznal ho ani po dvanácti letech.

„Tak dobře. A co jsi myslel tím, že podporuje Smrtijedy? Jako i Voldemorta?“ ptala se Hermiona. Harryho trochu překvapilo, že použila Raddleovu přezdívku a ne ministerský eufemismus, ale zase, vstoupila do kouzelnického světa teprve před dvěma týdny. Nejspíš si ten návyk ještě nevytvořila. A dokud do toho bude mít Harry co mluvit, ani si ho nevytvoří.

„Dracův otec je Smrtijed,“ pronesl Harry tiše. „A jeho matka podporuje čistokrevnou ideologii, ale nechce, aby byl Draco součástí toho všeho.“

„Tak jak to, že pan Malfoy není ve vězení, když je Smrtijed?“ zeptala se Hermiona.

„Zmínil jsem se, že nemocnice u svatého Munga získala před Luciusovým procesem velkou dotaci na výstavbu dětského oddělení?“ optal se Harry nevinně.

„Úplatky?“ vyhrkla Hermiona zděšeně.

„Zvykej si na to,“ doporučil jí Harry.

„A co přesně je čistokrevná ideologie? Jistě že jsem o tom četla v souvislosti s válkou, ale je to tam jen zmiňované a předpokládá se, že tomu každý rozumí,“ vyptávala se.

Harry si povzdechl a prohrábl si vlasy. Jak to nejlépe vysvětlit? „Zjistíš, že takzvaná krevní čistota, jako mnoho věcí v kouzelnickém světě, naprosto nedává smysl. Kouzelníci to tak samozřejmě nevidí a dál se toho drží jako evangelia. Je to prostě doktrína, která tvrdí, že jen ten, kdo je čistokrevný, může být pravým kouzelníkem. Všichni ostatní jsou v podstatě podřadní. Nejsou schopni pro tuhle teorii udat jiný logický důvod než ten, že mudlorození žijí prvních jedenáct let svého života v úplně odlišných podmínkách. Je to jako říkat, že někdo, kdo nevyrostl v Británii, je méněcenný, protože nerozumí britskému způsobu myšlení.“

„Co přesně znamená čistokrevný? Rozumím tomu, že musí být ‚potomkem čarodějů‘, ale jak hluboko to sahá?“ zeptala se Hermiona.

Harry se zazubil: „V podstatě to znamená, že musíš mít čtyři kouzelnické prarodiče. Moji prarodiče z matčiny strany byli mudlové, takže já jsem poloviční krve. Kdybych měl děti, teoreticky by mohly být čistokrevné, přestože měly mudlorozenou babičku. Samozřejmě, pro čistokrevné fanatiky by to bylo nepřijatelné. Spousta lidí to bere stylem ‚pokud víš, že jsi spřízněný s mudly, nejsi čistokrevný‘.“

„A jak se jim podaří zabránit sňatkům s mudly nebo s kouzelníky poloviční krve?“ nadhodila Hermiona. „Vždyť čistokrevných rodin nemůže být tolik, ne?“

„Není,“ Harry se ušklíbl. „Ve skutečnosti to vypadá, že vymírají.“

„Tak jak…“ zamyslela se Hermiona.

„Hádej.“

„Ne, neříkej mi, že…“ Hermionin hlas se vytratil a lehce zezelenala. „Víš, mám vlastní filozofii o manželství – když víš, že jsi s někým příbuzný, nerandíš s ním.“

„Stejně jako já,“ souhlasil Harry a v duchu si poznamenal, aby se vyvaroval bližšího zkoumání svého a Ginnyina rodokmenu.

ooOOoo

Harry vzhlédl právě včas, aby viděl, jak se Nevillovo koště vzneslo. Stoupal dost rychle a Harry napjatě čekal, až spadne. Když se tak stalo, rychle mlčky seslal polštářové kouzlo. Ozval se hlasitý úder, jak Neville narazil do země, ale vypadal, že se mu nic nestalo. Zkuste to ovšem vysvětlit madame Hoochové, která trvala na tom, že ho vezme na ošetřovnu.

„Žádný z vás se ani nehne, než toho chlapce odvedu na ošetřovnu! Necháte košťata tam, kde jsou, nebo vyletíte z Bradavic dřív, než stačíte říct famfrpál. Tak pojď, drahoušku,“ a odvedla Nevilla zpět do budovy.

„Ale no tak,“ divil se Harry, že tomu naposledy uvěřil, „to nejhorší, co se může stát, je, že nám dají trest.“

Jakmile se madame Hoochová vzdálila z doslechu, Malfoy se nahlas rozchechtal.
„Viděli jste, jak se ten nekňuba tvářil?“

„Zavři zobák, Malfoyi,“ vyjela na něj Parvati.

„Ale, tak ty se budeš Longbottoma zastávat?“ řekla Pansy. „V životě bych si nemyslela, že zrovna tobě se zamlouvají malí tlustí ufňukánkové, Parvati.“

„Buďme spravedliví, ne že by fňukal,“ podotkl Harry. „Myslím, že se mu ani nic nestalo.“

„Jak by mohl být v pořádku? Vždyť spadl z třiceti stop,“ připomněla mu Levandule.

„Pravda,“ přikývl Harry. „Ale mám dojem, že už nějaké zkušenosti s pády z výšek má. A bez zranění.“

„Podívejte se!“ vykřikl náhle Malfoy, vyrazil vpřed a chňapl po Nevillově Pamatováčku. „To je přece ten nesmysl, co Longbottomovi poslala jeho bábina.“

„Vážně,“ pronesl Harry znepokojeně. „Co je to mezi tebou a tou věcí? Jestli ji tak hrozně chceš, tvůj otec ti určitě jednu koupí.“

Malfoy zrudl: „Já nic takového nechci!“

„To určitě…“ zamumlal Harry. „Spíš to vypadá, že se snažíš ukradnout Nevillův Pamatováček, protože mu závidíš, že sám nemáš svoji kouzelnickou obdobu prstenu nálady.“

Konec Harryho projevu Draca zmátl, ale rychle se sebral. „Nesmysl. Jen si myslím, že je to urážka všech opravdových kouzelníků, když někdo z tak starého rodu spoléhá na tohle.“

„Ehm, pardon, že se vměšuju,“ ozvala se Hermiona, „ale co myslíš tím ‚starým rodem‘? Nejsou všechny rody stejně staré?“

„No, ano,“ připustil Draco neochotně, „ale já měl na mysli starý čistokrevný kouzelnický rod.“

„Jen se ujišťuji.“

„Takže, jakým způsobem se přesně snažíš Nevilla vyléčit z jeho závislosti na tomhle Pamatováčku – kterážto závislost není opodstatněná vzhledem k tomu, že ho dostal teprve ráno?“ zeptal se Harry.

„Destrukcí,“ odpověděl Draco pohotově.

„Je trochu smutné, že se mu snažíš pomoci tak šáhlým způsobem,“ podotknul Harry. „Nemůžu tě přinutit, abys ho neničil, ale mohli bychom se vsadit, kdo ho dostane.“

„Jaká sázka?“ zeptal se Malfoy zaujatě.

„Souboj chytačů,“ vysvětlil Harry. „Někdo Pamatováčka vyhodí do vzduchu a ten z nás, který ho chytí, vyhraje a může si s ním dělat, co chce.“

„A když ho nechytí nikdo?“ zeptal se Malfoy.

Harry pokrčil rameny. „Rozbije se?“

„Bezva,“ souhlasil Draco. „A kdo bude rozhodčí? Potřebujeme někoho nestranného.“

„Co třeba… Theodor Nott,“ navrhl Harry. „Ty bys nevěřil nikomu z Nebelvíru a já vím, že Nott neposlouchá tvoje příkazy. No, myslím, že nikoho jiného natolik nestranného nenajdeme.“

„Souhlasím, Nott je dobrá volba. Co říkáš?“ otočil se Draco na Theodora Notta.

Nott vypadal trochu naštvaně, že ho do toho zatáhli. Přesto stroze přikývl a popadl Pamatováčka. Jakmile se všichni tři ocitli ve vzduchu, Nott zvolal: „Připravit, pozor, teď,“ a pustil Nevillův dárek.

Harry a Draco, oba na mizerných košťatech, letěli bok po boku, aby ho chytili dříve než ten druhý. Draco ani tak nechtěl chytit Pamatováčka, jako zabránit v tom Harrymu. Jeho hrdost z něj vymáčkla to nejlepší. Nakonec, půl stopy od země, sevřel Harry Pamatováčka v ruce. O vteřinu později se i s Dracem skutáleli do trávy.

„Hezký let,“ pochválil ho Harry. Věděl, že prohra před všemi spolužáky Dracovi natolik zkazí náladu, že natruc řekne nebo udělá nějakou pitomost.

„Díky,“ odvětil Draco zdráhavě. „Tvůj taky.“

„HARRY POTTERE A DRACO MALFOYI!“ zakřičela profesorka McGonagallová.

Malfoy zezelenal, jak na ně profesorka přeměňování začala ječet.

„Nedělej si starosti, přinejhorším dostaneme trest a ztratíme pár bodů,“ uklidňoval ho Harry. „U Merlinových vytahaných spoďárů, třeba se nám dostane nějakého uznání za naše úžasné letecké dovednosti.“

To Draca hned lépe naladilo.

„– jak jste se opovážili – vždyť jste si mohli srazit vaz –“

„No, pokud mě to na místě nezabije, madame Pomfreyová to určitě dokáže spravit lusknutím prstů,“ pronesl Harry vesele. „Ačkoliv je hezké vědět, že se staráte.“

„Pottere, Malfoyi, pojďte se mnou,“ nařídila jim McGonagallová.

Nejprve je vedla do sklepení, kde měl Snape hodinu lektvarů s šestým ročníkem. Proti veškerému očekávání se zmijozelský kapitán Marcus Flint (jenž, pokud se Harry hrozitánsky nemýlil, skončil tak, že musel opakovat sedmý ročník) zdál dostatečně schopným, aby se mohl účastnit přípravy na OVCE z lektvarů.

„Severusi, na slovíčko.“

Snape a McGonagallová odešli do jeho pracovny, aby si mohli nerušeně promluvit.

„Můj otec mě zabije,“ posteskl Draco.

„Kdybys byl v průšvihu, neobtěžovala by se Snapeovou přítomností,“ podotknul Harry.

„Tak o čem s ním může mluvit?“ dožadoval se Draco.

„Nemám ponětí. Jak to vypadá se zmijozelským chytačem?“

„Ten minulý absolvoval loni a nového ještě nenašli a… Nemyslíš, že…“ Dracův hlas s rostoucí nadějí slábl.

Harry pokrčil rameny: „Nikdy nevíš. Ve skutečnosti jsem si skoro jistý, že se mě McGonagallová chystá oslovit. Zaslechl jsem, že nebelvírský tým neměl slušného chytače od té doby, co Ronův bratr Charlie odešel.“

„Ale prváci nemají dovoleno mít vlastní košťata.“

„A přesto sis jedno přivezl,“ podotkl Harry.

„I tak, to pravidlo nás z famfrpálu už předem vylučuje,“ vydechl Draco zklamaně.

„Za normálních okolností ano, ale já jsem zatracený Harry Potter, takže se mi, samozřejmě, chystají udělit výjimku.“

„A co já?“ zeptal se Draco.

„Budou tě muset nechat taky hrát, aby to nevypadalo, že mi nadržují,“ vysvětlil Harry.

Chvíli poté Snape a McGonagallová vyšli z kabinetu a zavolali si Flinta na chodbu.

„Pane Flinte, pan Malfoy se zhostí postu chytače,“ oznámil mu bez okolků Snape.

Harry směrem k Dracovi pozvedl obočí – vidíš – a Draco jen nadšeně přikývl.

A tentokrát si ani nemusel umetat cestičku úplatky.

S tím Harry a McGonagallová odešli najít Wooda.