Preklady fanfiction Harryho Pottera

~~~~~~~~~~~~~

11 -- Veřejné mínění

Rozhodli se zastavit na ošetřovně cestou zpátky a madam Pomfreyová Harryho vyšetřila s obvyklým starostlivým nesouhlasem. Když jí řekl, že se cítí, jako by hodiny hrál famfrpál v silném větru, namířila na něj hůlku a chvilku něco mumlala, pak oznámila, že svaly kolem většiny jeho větších kloubů a v oblasti kolem páteře nesou známky drobného poškození. Zjevně mu nevěřila, když jí řekl, že nemá ponětí od čeho.

„Co vy děti stále vyvádíte!“ Durdila se.

Po pečlivé prohlídce mu doporučila jíst po několik dní malé porce šestkrát denně, pak se vrátit k normálnímu stravování s tím, že by se měl dalších několik dní vyhýbat výrazně tučným pokrmům. Nakonec mu dala vypít nechutný Vyživující lektvar a se striktním příkazem, aby se u ní zastavil následující ráno, ho poslala pryč.

Když se vrátil do Snapeova bytu, snědl Harry misku kaše s mlékem a banány, kterou mu domácí skřítci poslali z kuchyně, k pití měl čaj z hrnce, který uvařil Snape sám. Snape popíjel čaj ze svého šálku a četl Denního věštce, s každou minutou vypadal čím dál víc naštvaně.

„Už jsem zas mentálně nevyrovnaný?“ Zeptal se nakonec Harry a snažil se, aby otázka zněla nezúčastněně.

„Prosím? Oh, ano,“ zamračil se Snape. „Tentokrát samozřejmě trvají na používání těch nejodpornějších sentimentálních výrazů, zabývají se směšnými detaily popisujícími, jak s tebou bylo zacházeno a závěrem doplňují, že není divu, že jsi nakonec ztratil nervy.“ Vstal a hodil noviny na stůl. „Přečti si to. Zůstaň tu. Potřebuji si promluvit s ředitelem.“

„Nebude se to týkat mě?“

Snape už byl ve dveřích do obývacího pokoje, když se prudce otočil. „Harry, budeme hovořit o tobě. Až si budeme přát hovořit s tebou, dáme ti vědět. Pro teď si přečti ty noviny a zůstaň zde.“

Harry Potter: vrah mudlů? Hlásal titulek. Článek pod ním nastiňoval případ:

Reportér Denního věštce se zjevně nezalekl úkolu okolnosti poctivě vyšetřit. Článek krátce nastínil formy zneužívání, kterých se Dursleyovi údajně měli na Harrym dopustit, poté čtenáře odkázal pro více detailů na další článek na straně dva.

U druhého článku již byl uveden autor (Kynthia Bayerová) spolu s detaily shromážděnými během rozhovorů se sousedy a z postřehů z domu. Bystrozorové podle všeho kouzly identifikovali jak přístěnek pod schody, tak horní pokoj za Harryho ložnice, přičemž dokázali určit, že první zmíněný byl jako místo ke spaní využíván delší dobu. Reportérka si všimla, že obě místnosti byly zamykány zvenčí a při rozhovoru se sousedy zjistila, že ti Harryho považují za nebezpečného juvenilního delikventa, který větší část roku tráví v nápravné instituci. Tón příspěvku kolísal mezi šokovaným údivem a pohnutým soucitem, ale Harry musel přiznat, že pro jednou fakta z větší části odpovídala skutečnosti. Což nijak nezmenšovalo jeho pocit hanby, zvláště když slečna Bayerová věnovala celý odstavec výhradně tomuto „šokujícímu systematickému zneužívání, které prošlo bez povšimnutí u kouzelnických poručníků dítěte…“

„Zatraceně!“ Harry složil noviny a mrštil jimi přes celou místnost. „Za tohle půjdou po Brumbálovi. Nebo Weasleyových. Každý, kdo se mi kdy pokusil pomoct, bude považován za posraného spoluviníka!“

Ačkoli byl Snape pryč jen o chvilku déle, než Harrymu zabralo přečtení článků věnovaných jeho osobě, vařil se Harry v okamžiku jeho návratu vzteky. Potřeboval se nějak zaměstnat, jakkoliv, hlavně když to bude vyčerpávající činnost, ideálně zahrnující násilí.

„Co říkal profesor Brumbál?“ Zeptal se.

„Nebyl k zastižení. Stihl jsi dočíst?“

„Jo.“

„A?“ Pobídl ho s pozdviženým obočím Snape.

„Sentimentální slátanina přesně jak jste říkal. Nevím, jestli je to lepší nebo horší tím, že pro tentokrát mají fakta správně.“

„Mají?“ Zeptal se Snape.

„Co se týče života s Dursleyovými celkem dost. Všechny ty bláboly o ‚příšerném zneužívání‘ jsou ale absurdní. Bylo mi mizerně, ale nebylo to, jako by mě řezali do krve nebo tak.“

„Zamykali tě.“

„Občas. A někdy mě moc nekrmili a zapřahali mě jako domácího skřítka, když už jsem mohl ven, ale nebylo to neúnosné. Nepotřebuju, aby mě někdo litoval.“

Snape se zamračil. „Možná to nebylo neúnosné – podle tvých měřítek, ale v každém případě se jednalo o zneužívání.“ Odmávl protesty, které se Harrymu draly na rty. „Rozumím tvým námitkám, co se týče nežádoucího soucitu, a chápu, co se snažíš říct. Zajisté jsou děti, které byly nucené přestát horší – a přestály – ale když říkáš, že se nejednalo o zneužívání, je to jako bys říkal, že není mučení svázat člověka a nechat ho tak, dokud se nepomočí, když jsem mu místo toho mohl například vytrhat nehty. To, že mohlo být jednáno hůře, nedělá samotné jednání správným.“

„Koukněte, prostě to tak bylo!“ Zavrčel Harry. Vstal a rozčileně přecházel po místnosti. Potřeboval něco dělat, něco aktivního, a Snape mu nedovolí jít ven samotnému. „Nemohli bychom si dát duel?“ Zeptal se najednou.

Snape zvedl obočí. „Duel?“

„Jo.“

„Proč, jestli se smím zeptat?“

Harry sbalil ruce do pěstí. Vztek mu proudil tělem jako malé elektrické výboje, bolestně ale svůdně.

„Mám chuť něco vyhodit do povětří,“ řekl. „Co si pamatuju, vy se bráníte celkem slušně a zadarmo mi rozhodně nic nedáte.“

 „Chápu. Ty se domníváš, že by to bylo moudré, když jsme oba rozzuření?“

„Ne.“ Harry neuhnul pohledem, široce se usmál. „Ale oba bychom si to užili, nebo ne?“

Snapeovi se po tváři rozlilo kruté potěšení. Harryho znenadání napadlo, že právě teď, v tuhle chvíli před sebou vidí smrtijeda. S tím se mohl vypořádat.

„Nejprve musíme najít nějakou prázdnou místnost,“ řekl Snape hedvábně. „Nepřeji si mít všechny své věci zničené.“

Harry dovedl Snapea do Komnaty nejvyšší potřeby, otevřela se jim přichystaná pro kouzelnický souboj – s žíněnkami na podlaze, malými předměty, které bude možné vrhnout po protivníkovi, a překážkami, za kterými se bude možné krýt. Dokonce tam byly křehké dřevěné věci, které půjdou s uspokojením rozstřelit na kousíčky, aniž by představovaly velké nebezpečí. Duel byl zahájen s intenzivní rozvahou, rychle se ale rozpoutala zuřivá bitva. Když bylo po všem, skulil se Harry z žíněnky na chladivý kámen podlahy, kde lapal po dechu, nedokázal si vybavit všechny kletby, které sám použil, natož aby si vybavil, jaká kouzla po něm vrhl Snape. Nevadilo mu, že Snape vyhrál. Také se mu podařilo zasadit pár bolestivých úderů a, což bylo nejdůležitější, spálil přebytek energie, který ho celé ráno nenechával posedět v klidu.

„Máš v úmyslu zvednout se ještě dnes?“ Zeptal se Snape opovržlivě.

„Hm. Úžasná podlaha,“ zamručel Harry. „Příjemná, chladivá, rovná podlaha.“

Snape se s popuzeným povzdechem sehnul a nabídl mu ruku. Harry si nechal pomoct na nohy.

„Díky,“ řekl. „To bylo super.“

„Neměl bych tě v tomto podporovat. Daleko lépe by ti posloužilo naučit se nitrobranu než oddávat se své vášni v destrukci.“

Harry zívl. „Tak si ji dáme teď,“ navrhl.

„Nyní?“

„Ano. Jsem trochu ve výhodě, když jsem takhle unavený z boje, ale malá pomoc se mi určitě bude hodit.“

Snape kývl. „Tak dobrá.“

Aniž by mu dal další varování, Snape zaútočil. Harry najednou ležel v přístěnku, jediné světlo přicházelo záklopkou, kterou strýček Vernon otevřel vždy, když měl potřebu něco na něj hulákat. Snape. Harry se přinutil soustředit na Snapea. Stále se nacházel v přístěnku, obraz ale překrýval ušklíbající se mistr lektvarů. Nezáleží na tom. Teď byl Snape plně zpátky. Obraz přístěnku pomalu vybledl a zmizel. Harry udělal krok vpřed.

„Mám na vás zaútočit?“

„To nebude nutné. Znovu.“

Snape opět seslal kouzlo, tentokrát byl jeho útok silnější. Ptal se jedenáctiletého Harryho na asfodel a pelyněk. Táhl Harryho z myslánky, nepříčetný vzteky a ponížením. Sirius se pozpátku propadal do nicoty… Už je to pryč. Harry si vybavil jinou vzpomínku s touto spjatou a pevně se k ní upnul. Rozfoukával popel z tácku z Hedvičiny klece ven do noci a šeptal: „Jdi. A zůstaň v minulosti.“ Obraz se rozplynul s posledním odvátým zrnkem popela. Snape byl zpátky, stál před ním v Komnatě nejvyšší potřeby obklopený pozůstatky jejich souboje. Už se neušklíbal, namísto toho si Harryho zkoumavě prohlížel.  

„No,“ promluvil. „Vidím, že se někdo obtěžoval udělat domácí úkol.“

Harry svěsil hlavu. „Ano, pane.“

„Lépe pozdě než nikdy, předpokládám.“ Na ta hořká slova Harry zvedl hlavu a střetl se se stejně trpkým úsměvem. „Ačkoliv je možná někdy těžké tomu věřit,“ pokračoval Snape. „Přesto si to musíme opakovat. Být přesvědčen o opaku by bylo fatální.“

Harry přikývl, neodvažoval se promluvit.

„Pojďme. Měl bys jíst víc.“

Při zpáteční cestě do sklepení už Snape nepromluvil, za což mu byl Harry vděčný.

Když se vrátili do sklepení, Snape aktivoval letaxové spojení s kuchyní a požádal o lehké sendviče a mléko. Sám si nevzal, ale na chvilku se posadil.

„Odpoledne to tu budeš muset zvládnout sám. Mám nějakou práci. Snaž se prosím držet dál od potíží.“

Harry přikývl. „S vycházením z hradu…“

„Ne.“

„Jenom dolů k Hagridovi.“

„Není tu.“ Zavrčel podrážděně Snape. „Je to jen, dokud nebude připravený prsten. Až budeš znovu pod ochranou kouzel, můžeš chodit – no, možná ne kolem jezera, ale k Hagridově chatrči zajisté.“

„Nebo na hřiště?“

Snape si odfrkl. „Je nějaký způsob, jak ti v tom zabránit?“

„Asi ne,“ přiznal Harry. Skousl si ret. „Co kdyby se mnou šel profesor Lupin?“ Zeptal se.

„Ne.“

Nenadálý návrat známé nenávisti ve Snapeově hlase zastihl Harryho nepřipraveného.

„Ale on-“

„Je nedůvěryhodný, nezodpovědný, prolhaný, lehkomyslný hlupák! Nikam s ním nepůjdeš ani mimo hrad ani uvnitř!“

„Lupin je úžasný! Je laskavý, starostlivý-“

„Lupin byl jedním z Pobertů,“ zasyčel. „Na jeho laskavost si živě vzpomínám. Vím, čemu je schopen nečinně přihlížet.“

„Co vám Lupin kdy udělal? Dokonce James řekl-“

„Nic!“ Zavrčel Snape. „Remus neudělal nic! Vždycky tam byl, stál opodál a přihlížel-“

„Jedinou Lupinovou slabostí,“ řekl Harry pevně, „je jeho neschopnost aktivně se postavit za svá morální přesvědčení. S tím má problém většina lidí; jenom Lupin má dostatečně rozvinuté svědomí, aby bylo vidět, že správnou věc udělat chce.“

Severusova tvář se stáhla; zloba ustoupila nečitelnému výrazu. „Takže ti neublíží,“ řekl Snape chladně, „pokud to nebude v souladu s jeho záměry a chránit tě by mu způsobilo nepříjemnosti nebo ho přivedlo do nesnází.“

„Neublíží mi,“ odsekl Harry ohnivě.

„Jen to dovolí ostatním?“

„Já…“ Harry se ze všech sil snažil dostat svůj vztek pod kontrolu. Snape měl své důvody, proč říkal, co říkal. „Věřím, že by nedopustil ani to. Má mě rád. Je rozdílné bránit někoho z přesvědčení a chránit někoho, na kom vám záleží.“

Snapeovy rysy na okamžik znovu znetvořila nenávist. „A ty to jako vždy víš nejlépe,“ řekl posměšně.

Harry zavrtěl hlavou. „Jen jsem řekl, že mu věřím,“ odpověděl. „Vy mu možná nedůvěřujete, ale Brumbál ano. Taky mám právo mít vlastní názor.“ Zoufale ve Snapeově kamenné tváři pátral po nějaké stopě souhlasu. „Budu si v jeho přítomnosti dávat pozor,“ naléhal. „Slibuju.“

„Žádné tajné schůzky na skrytých místech,“ stanovil Snape podmínku. „Chci vědět, kdy a kde budeš s Lupinem trávit čas, a nedovolíš mu změnit čas nebo místo setkání, aniž bys mě o tom informoval.“

„Vždyť je členem Řádu!“

„To byl Pettigrew také.“

„Lupin není Pettigrew.“

„Ne. Lupin je vlkodlak.“

„Na tom záleží jen v blízkosti úplňku!“ Harry se zarazil. Měl svolení a další hádkou jen riskoval, že bude zrušeno. „Podívejte, udělám, co říkáte, dobře? Vždycky vám dám vědět, kdy a kde s Lupinem budu, pokud na něj náhodou nenarazím někde venku-“

„A v tom případě se bez otálení vrátíš do mých komnat nebo Brumbálovy pracovny. Pokud tě bude chtít doprovodit, smíš s ním během chůze mluvit, ale nenecháš ho někam tě vést.“

„Dobře!“ Odsekl Harry, ani trochu se mu to nelíbilo. „Ale vážně si myslím, že to není nutné. Lupin mě má rád.“

„Lupin má rád Jamesova syna,“ opáčil Snape tvrdě. Nechal mu chvilku své prohlášení vstřebat. „Nebo možná jen pohledné tmavovlasé chlapce,“ pokračoval nemilosrdně. Jeho oči se střetly s Harryho. „Přijímáš mé podmínky?“

Harry jen přikývl, poslední poznámka ho vyvedla z rovnováhy. Pohledné tmavovlasé chlapce?

„Potom s vlkodlakem smíš mluvit,“ řekl Snape. „Za těchto podmínek.“

S tím se obrátil a svižnou, hladkou chůzí se vydal ke dveřím, hábit za ním povlával v temném oblaku. Harry za ním zůstal civět, vnímal ho jen napůl. Pohledné tmavovlasé chlapce… To je naprosto směšné! Vynadal si vnitřně. Brumbál je možná zoufalý, že nemůže získat dobrého učitele obrany proti černé magii, ale neudělil by post někomu, kdo by pro studenty mohl představovat hrozbu v podobě sexuálního zneužívání.

Najednou ho napadlo něco jiného. Snape se neobává, že mě Lupin zabije; bojí se, že… se o něco pokusí nebo něco. Nahlas se zasmál. Zvuk se v místnosti s nízkým stropem nesl zvláštně, jakoby kolísavě. Profesor Lupin! To zní šíleně!