Archivované komentáre (pôvodne v archíve)
Jaj, to je tak sladké. Ať to vezmu kolem a kolem... no prostě krása. Děkuji, solace.
Díky za ranní bonbónek - při poslední větě jsem se rozchechtala nahlas - a to je při pondělku hodně velká vzácnost :-)
Nádhera! Když už se Severus Snape nebojí ničeho jiného, než že bude jeho žena litovat toho, že si ho vzala, je dobře na světě.
A "protějšek" od Margarety tomu dodal sladkou třešničku.
Děkuju za zpříjemnění pondělního rána!
Severus se tiše zeptal: ,, Copak ty se už ničeho nebojíš?""
Hermiona zaťala pěsti, přistoupila ke skříni a otevřela ji. Do místnosti vstoupil Snape s očima jako dvě dýky. ,, Já věděl, že oženit se s mudlovskou šmejdkou dopadne špatně. Porodila jsi motáka!! Fuj! Teď abych se u Filche přimlouval, jestli nebude potřebovat asistenta."
Hermiona, s očima plnýma slz, se zoufale zadívala na manžela. Pak se jí ale údivem rozšířily oči, protože takový výraz, jaký měl, u něj viděla poprvé. Byla to směsice zmatku, radosti, štěstí i obav, ale nejvíce lásky.
Zabalil ji do náruče, přes rameno zlikvidoval bubáka a pak už jen koktal: ,,...ty jsi...ty čekáš..my budem...?"
A když kývla, rázně dodal: ,, Zítra tu skříň osobně vyhodím a zajdu do IKEY. Artur říkal, že do moderních nelezou. A pamatuj, že si ti prevíti jen hrají s našimi obavami!"
Děkuji! Moc hezké!