Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 10.

Čtvrtek, 6. října

14:12

Grangerová se tady po jejím narozeninovém extempore ještě pořád neobjevila. Přechází z jednoho extrému do druhého, že? Jednu minutu nemůžu vykročit ze dveří, aniž bych do ní narazil, a další nic.

Jsem si nepříjemně vědom toho, že zním, jako bych si stěžoval.

Musím dodat, že to nevypovídá ani tolik o Grangerové, jako spíše o mé naprosté a celkové nudě zde. Doslova si tu nemám s kým promluvit. V těchto dnech ani nemůžu vést strojené, nepříjemné a vágní rozhovory s otcem.

Jeho stav se výrazně zhoršuje. Většinu času se nachází ve svém vlastním omezeném světě. Ve světě, kde já zjevně nemám místo, neboť obvykle hledí skrz mě.

Ošetřovatelka mi navrhla, ať zvážím jeho hospitalizaci. Řekla, že v jeho stavu si změny ani nevšimne. Copak si myslí, že to nezvládnu? Že na to nemám…?

Nicméně vidím, že její návrh je smysluplný, a zvažuji jej, ale v nemocnici toho pro něj neudělají víc než já. A… měl bych respektovat jeho přání, i když si nepamatuje, že ho projevil.

Zvládnu to. Zvládl jsem to doteď a nejsem z těch, co si vybírají snadná řešení.

V posledních dnech jsem byl i docela produktivní. Zatímco je otec takto zmatený, je ochotnější vypít lektvary, které mu připravím. Samozřejmě nemá tušení, že jde o lektvary. Vždy mu jen řeknu, že je to jeho lék. Mohl bych se mu představit jako jeho lékař a on by nepoznal rozdíl.

S ošetřovatelkou musím být opatrný, to je jisté. Ale jakmile otce zkontroluje, nezdržuje se dlouho, takže by to mělo být v pořádku. Dokud si nevyžádá návštěvu kuchyně.

Pár dnů jsem tedy strávil přípravou zásob hojivých lektvarů, včetně bezesného spánku. Ten se vždycky hodí. Také jsem připravil směs mysl bystřícího doušku a lektvaru srozumitelnosti.

Ten recept jsem vyvinul před nějakou dobou s předpokladem, že by mohl otci při jeho ‚epizodách‘ pomoct spíš než mudlovské léky. Ale, samozřejmě, pokud to nemělo formu tablet v plastové lahvičce s nálepkou, nechtěl o tom slyšet.

Chtěl vědět, co je v tom, to ano, a jakmile mi ze rtů splynula slova ‚žluč pásovce‘, řekl mi, ať se ztratím.

Jako by nějaké nepochopitelné svinstvo v mudlovských drogách bylo přitažlivější než žluč pásovce!

Rád bych věděl, jestli bych směs neměl zkusit znovu. Jistě že ho nevyléčí, ale na nějakou dobu mu může projasnit mysl.

A pak mě napadlo – bude projasnění mysli pro něj lepší? Možná se mu ten opar nevědomí snáší lépe než co jiného. Možná je úlevné nepamatovat si.

Co já můžu vědět…?

Sám bych někdy… rád zapomenul.