Preklady fanfiction Harryho Pottera

~~~~~~~~~~~~~

20 -- Nejnovější trik dvojčat

Dalšího rána se Harry nejprve oblékl do šedých kalhot a bílé košile, přes které přehodil zelený hábit. Po zběžném prozkoumání v zrcadle ale usoudil, že šedá v kombinaci se zelenou už příliš evokuje Zmijozel. Převlékl se do černých kalhot a došel k závěru, že bílá v kombinaci se zelenou působí úplně stejně. Vyměnil košili za černou. Nakonec se rozhodl stáhnout klopy hábitu k sobě, takže na tom stejně nezáleželo – až na to, pomyslel si, že teď jsem kompletně oblečený v zelené.

Zjistil, že hábit nyní odhaluje skoro dva centimetry lemu kalhot. Zdálo se, že opět povyrostl, ale tentokrát spíš v trupu. Harry se zaměřil na svůj obličej. Pomyslel si, že má možná trochu užší rty a tvář se mu nepatrně protáhla, ale nebyl si jistý, jestli se mu to jen nezdá. Napadlo ho, zda by se mu podařilo potají získat své fotky od některého ze svých přátel.

Snape mu zabušil na dveře.

„Weasleyovi nás očekávají za dvacet minut! Jestli chceš snídat, budeš muset okamžitě vylézt!“

Harry rychle vyšel z pokoje.

„Pardon. Jen jsem zkoumal, jestli jsem se nezměnil.“

„Samozřejmě, že ano,“ odpověděl sarkasticky Snape. „Nyní vypadáš jako kouzelník, ne jako mudlovský výrostek z ulice. Jez. Vrátím se včas, abych se mohl přemístit do toho… toho žertovného obchodu před tebou.“

Snape vkročil do krbu, a ještě než se přemístil do Kratochvilných kouzelnických kejklí, otočil se na Harryho s instrukcemi, aby počkal dvě minuty, než ho bude následovat. Harry poslechl. Po přemístění nebylo Snapea nikde vidět, zjevně již odešel. Alespoň se tak Harry vyhnul nepříjemnému dilematu, zda se loučit, na druhou stranu si ale připadal trochu opuštěně.

„Harry!“ Zvolala paní Weasleyová a sevřela ho v pevném objetí, pak poodstoupila a začala mu oprašovat hábit. Na její se zatím obtiskly šedivé šmouhy v místech, kde se ho v krátkém objetí dotkla. „Drahoušku, tolik se omlouvám! Fred a George si jednoduše nikdy nevzpomenou, aby rošt před příchodem návštěvy vyčistili.“

„Nic se neděje,“ uklidňoval ji Harry.

„No jen se na sebe podívej!“ Pozorně si ho prohlížela. „Takový pěkný hábit a podařilo se ti zkrotit vlasy! Dívky ti budou padat k nohám.“

Harry se neudržel a zapátral po Hermioně. Stála v rohu místnosti a sledovala ho s nakrčeným obočím, jako by se snažila rozluštit nějakou hádanku.

Harry se na paní Weasleyovou zakřenil. „Právě teď mi to připadá, jako by ty dívky byly na míle daleko,“ poznamenal.

Někde za jeho levým ramenem se ozvalo popuzené odfrknutí. Harry se otočil a střetl se s pichlavým pohledem Ginny.

„Promiň-“

„To je v pohodě! Já vím, že já nejsem dívka; jenom tvoje malá sestřička.“

„Ginny, jen jsem tě neviděl, to je všechno.“

„No, musím běžet,“ nenechala se obměkčit Ginny. „Mám se za chviličku u Krucánků a kaňourů setkat s Deanem.“ K Harryho překvapení na něj koketně mrkla. Třeba se nakonec nezlobila tolik, jak si myslel.

Vyměnili si přehršel pokynů ohledně toho, kde si po rozchodu dají sraz, a vyslechli si varování, aby se nepřibližovali k Obrtlé ulici, poté paní Weasleyová vyrazila za vlastními nákupy a zanechala Harryho v péči Rona, Hermiony a dvojčat. Ron došel k Harrymu a pevně mu stiskl ruku, pak ho přátelsky poplácal po rameni.

„Vždycky jsem si říkal, co by se stalo, kdyby ses Dursleyových zbavil! Vyrostl jsi! To ti tajně podstrkávali Trpasličí lektvar nebo co?“

„Stačilo, že mě nekrmili. Myslíme, že se mi růst nastartoval, když jsem začal dostávat pořádně najíst.“

Harry se přes Ronovo rameno zadíval na Hermionu, postávala právě mimo jeho dosah. „Tomu říkám pěkné přivítání!“ Postěžoval si. „Odkdy je Ronova mamka jediný člověk, od kterého se mi dostane objetí?“

Hermiona se usmála a sklopila oči. Pak k němu přistoupila a objala ho. Harry kolem ní ovinul paže a přitáhl si ji blíž. Nepamatoval si, že by to kdy bylo takové. Zhluboka vdechl vůni jejích vlasů a snažil se ji uložit do paměti. Trochu se ošila, tak ji propustil a nervózně mrkl po Ronovi, který jen obrátil oči v sloup a potajmu mu ukázal vztyčené palce.

Ron ji nechce! Harry zjistil, že se mu ústa roztahují do širokého úsměvu, skoro ho z něj bolely tváře. Netušil, že mu na tom bude tolik záležet. Vždycky byla nějak Ronova – aspoň od dob, kdy to něco znamenalo. Asi jsem věděl, že mi na tom záležet nemá.

„Jak dojemné,“ ozvalo se jedno z dvojčat. Harry se ohlédl. Měl pocit, že je to Fred. Míval sklon stát trošku jinak, když takhle dramaticky pózoval.

„Taky tě rád vidím,“ vrátil mu Harry. „Jak jdou obchody?“

„Čím dál lépe, rozšiřujeme,“ odpověděl vesele Fred.

„Líbily se ti vzorky, co jsme ti poslali?“ Zeptal se George.

„Upřímně,“ řekl Harry, „ještě jsem neměl příležitost je vyzkoušet. Během posledního týdne u Dursleyových na to prostě nebyl čas a v Bradavicích… Profesoři mě nespouštějí z očí, nepřipadalo mi jako dobrý nápad provokovat.“ Povzbudivě se na bratry usmál. „Ale už mám plány na prvních pár týdnů školy.“

„Vlastně tu máme něco, co bys mohl vyzkoušet hned,“ svěřil se George.

„Perfektní trik-“

„-a taky dárek-“

„-pro přespříliš proslulého-“

„-kouzelníka, který touží po špetce soukromí.“

Fred sáhl do vnitřní kapsy svého hábitu a vylovil z ní malou krabičku. Tu otevřel, vyjmul rezavě hnědý pamlsek a obřadně ho Harrymu podal. Harry ho podezřívavě protáčel mezi prsty.

„Neudělá mě to neviditelným, že ne?“ Zeptal se. „Ani mě to nezmenší do velikosti cínového vojáčka? Nebo nějakou jinou věc, kvůli které bych nebyl schopný koupit si školní potřeby?“

„Vůbec ne!“ Ujistil ho Fred. Budeš naprosto viditelný a schopný pohybu.“

„Člověk?“

„Ano.“

Harry chvíli podezíravě přebíhal pohledem z jednoho dvojčete na druhé, pak s pokrčením ramen pamlsek rozbalil a odhodlaně si ho vhodil do úst. Chutnal silně po čokoládě, což nicméně nedokázalo zakrýt jakousi nepříjemnou pachuť. Sladkost se mu v puse téměř okamžitě rozpustila.

„Harry!“ Vykřikla Hermiona, zjevně nečekala, že se nechá přesvědčit tak snadno.

Harrymu se kolem pupku začalo pozvolna rozlévat teplo. Pocit se postupně šířil po ploše kůže do všech směrů, až dosáhl na konečky prstů i temeno hlavy. Bylo to, jako by celé jeho tělo zalil nejextrémnější ruměnec, jaký si dovedl představit. Pocit pomaličku vyprchal. „Páni,“ řekl.

Ron se rozesmál. Harry se na něj podíval a Ron se zakuckal. Zrzek najednou vypadal skoro vylekaně.

„Říkal jsem ti, že to bude vypadat daleko lépe v kombinaci s černými vlasy,“ poznamenal Fred.

Harry si před oči zvedl ruce. Byly hnědé. Ne, jako by si přemaloval barvu kůže, ale jako by jeho kůže měla přirozený tmavě hnědý odstín, na dlaních o něco světlejší. Vzhlédl. Hermiona z něj nespouštěla oči.

„Uh… nějaké zrcadlo?“ Nadhodil.

George namířil hůlku na okenní tabulky mezi místností, ve které se nacházeli, a něčím, co vypadalo jako pracovna, a okno se vyhladilo v zrcadlo. Harry přikročil blíž.

„Fantazie!“ Vykřikl a pozorně zkoumal svůj odraz. Měl tmavou kůži, ale jeho rysy kouzlo nijak neovlivnilo. Kombinace čokoládově hnědé kůže a jeho mírně zvlněných černých vlasů byla trochu zvláštní, ale působila atraktivně. Jeho jizva takto vystupovala ještě výrazněji, ale kdyby se mu ji podařilo něčím zakrýt, nikdo ho nepozná.

„To teda nevím, kámo,“ řekl Ron.

„Chtěl jsem vyrazit do mudlovského Londýna!“ Vysvětlil Harry. „Takhle klidně můžu.“ Harry se obrátil na Freda a George. „Jak dlouho to vydrží?“

„Dlouho ne…“

„…tak měsíc nebo dva.“

Harry to neohromilo. „To byste se neodvážili. Ne na svého obchodního partnera. Tak jak dlouho?“

„Zhruba dvě hodiny.“

„Super! Perfektní.“ Harry pohlédl na Hermionu, která se stále neprobrala z fascinovaného vytržení, a na mírně vyděšeně se tvářícího Rona. „Nejdřív bych si s vámi ale potřeboval na minutku promluvit. V soukromí jako váš partner.“

Fred s uctivým pukrletem ukročil stranou a posuňkem Harryho nasměroval ke dveřím do kanceláře. „Jsme vám k službám, pane Pottere. Až po vás.“

Jakmile byli Fred i George v místnosti s ním, seslal Harry na dveře Secretus. Otočil se na bratry a přistihl je, jak si mezi sebou vyměňují tázavý pohled. Pravda, tohle nás ve škole neučili, usoudil Harry.

„Harry?“

„Použili jste Leeho Jordana,“ prohlásil Harry. „Tohle je přesně jeho odstín hnědé.“

„Jo, máš pravdu.“

„Ale on s tím-“

„Je základní složkou krev?“

Fred a George po sobě provinile mrkli.

„Ve skutečnosti to není to tak strašná věc, jak si lidé myslí,“ začal Fred.

„Ale nesmíte to prodávat,“ poukázal Harry. Neměli by to nikomu ani ukazovat! „Dostanete se do potíží – tohle je nezákonné. Kdybych byl bystrozor a viděl tenhle trik, bude to první věc, kterou bych šel prověřit. Protože je zjevné, že jste museli použít nějakou část těla a krev má nejmocnější účinky.“

George na něj nepohnutě civěl. „Odkud tohle víš?“

Harry se na něj ušklíbl. „Tohle léto jsem měl přístup k soukromé knihovně profesora Snapea.“ Zaváhal. „Kolik toho víte o přísadách získávaných z lidského organismu?“ Zeptal se.

„No… moc ne. Nechtělo to fungovat se slinami nebo šupinkami samotné kůže.“

„Zaměřte se na tekutiny,“ poradil Harry. V duchu pátral v paměti po informacích vyčtených v několika prvních kapitolách Magie krve. Odrecitoval základy, jako by byl ve třídě. „Moč a hnis nelze užít pro obecné účely. Pokud vezmeme v úvahu běžně užívané tělesné složky a seřadíme je podle potence od nejméně účinných k nejvíce, jsou to pot, sliny, vaginální tekutina, semeno, menstruační krev a konečně žilní krev.“ Sám sebe potěšil, že se mu celou větu podařilo vyslovit hladce a bez zadrhnutí. „Pak jsou tu ještě některé zvláštní věci jako třeba mozkomíšní mok, které jsou v určitých případech rovnocenně účinné jako krev, ale jejich získávání představuje nebezpečí. Předpokládám, že Leeho příčetnost riskovat nechcete.“

„V tom bychom se shodli, kámo,“ řekl Fred dutě. George na něj zíral s široce otevřenýma očima a pusou dokořán. Harry zjistil, že uvést dvojčata do takového stavu je vzpružující a dost možná návyková zkušenost. Nuceně nevzrušeným tónem dodal:

„Navrhoval bych semeno, pokud se vám podaří přimět Leeho, aby masturboval pro dobro věci. Pořád nebudete moct prozradit zákazníkům, jaký trik v tom je, ale už to nebude nelegální.“

„Er…“

„Harry?“ Vyrazil ze sebe George.

Fred zaujal tragickou pózu. „Teda… nevinnost je tak pomíjivá!“

„Dostal ses ke Snapeově knihovně?“ Zeptal se George, evidentně se mu navracela původní rovnováha. V jeho hlase byla patrná stopa obdivu. „Má toho víc, než je v oddělení s omezeným přístupem?“

Harry pokrčil rameny. „V oddělení s omezeným přístupem jsem vždycky hledal něco konkrétního, takže to vlastně nemůžu porovnat.“

„Ale nestuduješ černou magii, že ne?“ Zeptal se Fred stísněně.

„Části některých knih, co jsem četl, do černé magie zasahují,“ přiznal Harry, „ale nic z toho jsem nezkoušel. Jen mi přijde užitečné mít teoretické základy, nemyslíte?“

„No, to možná jo, ale Harry-“

„Právě jsem vám poradil méně nebezpečný způsob, jak dosáhnout stejného výsledku, nebo ne? Což bych nemohl, kdybych teorii neznal. Také není pravda, že veškerá magie krve spadá pod černou magii – je sice všechna nelegální, ale to je poměrně nedávná věc. A jestli vy v praxi lidskou krev používáte, nejste v pozici, abyste mě odsuzovali za to, že vím, jak ji použít.“

George se otřásl. „Na to nemůžu nic říct.“

„Jenom buďte opatrní, dobře? Jestli se dostanete do potíží za užívání nelegálních přísad, nepřímo mě to zasáhne také. Mohlo by to zničit i vašeho otce.“

Nyní už vypadal zahanbeně i Fred. „Bylo to prostě moc dobré na to, abychom to nikomu neukázali.“

„Je to úžasné!“ Souhlasil Harry. „Koukněte, radši bych měl jít, než to vyprchá. Pošlu vám seznam knih, po kterých byste se mohli podívat, souhlas?“

„Naprosto.“

Harry se široce usmál. „Jo – nepůjčili byste mi nějaké peníze?“

„Chceš půjčit…?“

„Všechno vám vrátím odpoledne, ale takhle ke Gringottovým nemůžu.“

„Jasně že můžeš.“

„Vážně?“

„Vážně. Změna barvy kůže skřety nemůže ošálit.“

„Tak jo. V tom případě se uvidíme později.“

„Hej!“

Harry se obrátil zpátky. Nebyl si jistý, které z dvojčat ho zadrželo. „Co?“

George mu nabídl další pamlsek. „Vezmi si jeden navíc. Pro případ že se opozdíte.“

Po návratu do hlavní místnosti Harry přešel k Hermioně a Ronovi.

„Neslyšeli jsme ani šustnutí,“ stěžoval si Ron.

„Ani byste nechtěli,“ informoval ho samolibě Harry. „Tak jdeme. Potřebuju si něco zařídit v mudlovském Londýně.“

„Takhle oblečený?“ Pokárala ho Hermiona. „Harry, nikdy jsem tě neviděla vypadat víc jako kouzelníka.“

„Pod hábitem mám normální oblečení. Můžeme se schovat v prvním průchodu a strčit hábit do tašky.“ Harry se zakřenil na Rona. „No tak! Bude to zábava. Nejdřív Gringottovi.“

Ron přikývl, i když stále vypadal nesvůj, a společně vyšli na ulici.

„Harry, vypadáš opravdu zvláštně,“ srovnala s ním Hermiona krok

„Myslíš? Mně to připadalo dost dobré.“

„Dělají to ty zelené oči…“

„Nehodí se?“

„Ne právě nehodí, jen to nevypadá přirozeně.“

Harry pokrčil rameny. „Lidé si budou myslet, že mám zvláštní kontaktní čočky. Vidíš – moje jizva! Potřebuju nějaký šátek nebo klobouk do očí.“

„Tady.“ Hermiona se otočila na patě a vedla je přes ulici do podlouhlého butiku, jehož vývěsní štít hlásal ‚Módní doplňky slečny Trotterové‘. „Na“, vybrala úzký zlatý šátek, několikrát ho přeložila do tenkého pásku, který Harrymu uvázala kolem hlavy. „Úchvatné,“ poškádlila ho.

Harry se zkontroloval v zrcadle. Zlatý pásek jeho nezvyklé kombinaci rysů dodal exotický šmrnc. Ani trochu můj styl, pomyslel si, ale právě to mému převleku pomůže. Tmavá kůže spolu se změnami, kterými jeho vzhled dosud prošel, a jeho jizvou z dohledu ho ve výsledku učinily téměř nerozpoznatelným. „To nemá chybu!“ Řekl.

„Jestli to chceš vědět, vypadáš pěkně divně,“ vyjádřil se temně Ron.

„Nechce,“ nerozpakovala se Hermiona. „Pojďme.“