Preklady fanfiction Harryho Pottera

arabeska: Konec, vážení! Svorně děkujme silrien a alichay, které odvedly tu nejpodstatnější práci - dotáhly to do konce. Ale všechny jste skvělé!

Pro nové či stávající zájemce: V Online prekladech momentálně namísto Facade probíhá překlad nové dramionky - A Clandestine Reality. Úvod k ní jsem zaplánovala na 5.11. Snad se sejdeme tam.

*

"Ano, Ello, pokud ty a tvoji kamarádi chcete, můžete do vířivky," odpověděla jí Hermiona. "Půjdu vám všem připravit něco k snědku."

Ella Hermionu rychle objala. "Skvělé. Díky, Hermiono. Kde je táta?"

"Odklízí sníh z cesty."

Ella vystřelila z kuchyně, až za ní třískly dveře. Hermiona si povzdechla. Ta dívka byla jako smršť! Vzhledem k tomu, že právě oslavila čtrnáctiny, by si člověk myslel, že se trochu zklidní.

Hermiona připravila občerstvení, nalila dvě sklenky vína a odnesla vše do salónku. Popadla časopis, natáhla nohy před sebe a spokojeně si povzdechla. Zamilovala se do chaty stejně jako Draco.

Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Draco – svlékl si sice bundu, ale stále měl ve vlasech sníh.

"No, trochu jsem to odklidil, ale pochybuju, že budeme moci v nejbližší době odjet," řekl.

"Ale ne! Pamatuju si, co se stalo, kdy jsme tady byli naposledy zasněžení!" vzdychla Hermiona.

"Požádal jsem tě o ruku!" Draco zněl uraženě. "Proč jsi začala větu s 'ale ne'?"

Hermiona se zasmála. "Nikdy by mě nenapadlo, že se vdám. Nejsem typ na vdávání."

"No, pokusila ses o to dvakrát a jednou se ti to podařilo," ušklíbl se na ni Draco. "Pokud mi teda nechceš něco říct o sobě, Erikovi a našem svatebním dnu."

Hermiona po něm hodila polštář. "A ty rozhodně nejsi typ na ženění."

"Jak můžeš něco takového říct? Já byl ženatý dvakrát!" ohradil se Draco. "Kde jsou děti?"

"Scorpius s Albusem sáňkují na zadním svahu. Ella šla s kamarády do vířivky." Hermiona se posadila a odložila časopis. "Vlastně bych s tebou o něčem potřebovala mluvit," začala.

Dracovi neušla vážnost v jejím hlase a zkoumavě se na ni zadíval. "Co se děje? Co provedla tentokrát?"

"Neprovedla nic. Jen mě o něco požádala a já potřebuji znát tvůj názor."

"Nesmí sem jezdit bez nás, to na mě zkoušela už včera."

"Ne, o tom nemluvím," namítla Hermiona. "Draco… požádala mě, jestli…" Nejistě se odmlčela. "No, požádala mě, jestli by mi nemohla říkat mami." Dořekla a až poté se zhluboka nadechla, protože šlo o velkou věc a ona si byla skoro jistá, že Draca to rozhodí.

Jak na ni zíral, oči se mu rozšířily. "Vážně tě požádala o tohle?"

"Ano. Popravdě jsem netušila, jak zareagovat… tedy, samozřejmě bych byla moc ráda, kdyby mi oba dva říkali mami, ale není to tak snadné," povzdychla si Hermiona. "Jejich matkou je Astorie, víš, že to budu vždycky respektovat… jen by to prostě znělo hezky…" Hermiona se na svého muže po očku podívala. "Je mi jasné, že by ti to nejspíš bylo nepříjemné, chápu to, tak mi jenom řekni svůj upřímný názor."

Draco se na pohovce posunul až k Hermioně. Natáhl se a jemně vzal její obličej do dlaní, oči upřené do jejích. "Myslím, že by bylo báječné, kdyby ti říkali mami," odpověděl.

"Doopravdy? Neříkáš to jen proto, abych se neurazila?"

"Jak tě mohlo napadnout, že by se mi to nelíbilo? Ženám, které děti vychovávají, se obvykle přezdívá matky."

"Ale oni pořád mluví o Astorii jako o své matce."

"Vzpomínky na Astorii jsou překrásné a já jsem rád, že o ní oba pořád mluví," podotkl Draco. "Ale to ty se o ně každý den staráš a jde ti to úžasně. Ve všem kromě jména už jejich matka jsi, Hermiono."

Hermiona se usmála. "Děkuji."

"Že jim do života vstoupily dvě báječné ženy? Já říkám, že jsou to šťastlivci!" pokračoval Draco. Naklonil se a jemně Hermionu políbil na rty. "Takže tomu mému otravnému děcku řekni, že budeš moc ráda, když ti bude říkat mami."

Hermiona se zasmála Dracovu něžnému oslovení vlastní dcery. Věděla, že to ani trochu nemyslí vážně, že to řekl s láskou. Naklonil se k ní ještě blíž.

"Vidíš, a teď musím myslet na to, jak jsme tu poprvé uvízli ve vánici," poznamenal. "Myslím, že by nám prospělo vyjet si sem jen ve dvou – osvěžit si vzpomínky."

"Nechápu, co tím myslíš," odvětila Hermiona, ačkoliv to věděla moc dobře.

Draco se ušklíbl. "Inu, vzpomínejme – měla ses věnovat mému vážnému zranění, ale místo toho jsi nedokázala ovládnout ty své neposedné ruce…"

"Máš příšernou paměť, takhle to nebylo."

"Ale jo. Pak tu máme tu epizodku se strháváním košile a sváděním mé osoby ve sněhu."

Hermiona se rozesmála. "Zapomínáš na epizodku s jahodami."

Draco se uchechtl. "Merline! Na to jsem zapomněl! Bože, bylas tak sexy."

"Byla?" protáhla Hermiona tázavě a Draco si ji přitáhl k sobě.

"Jo, přítelkyně jsou vždycky o něco přitažlivější než manželky…" Hermiona ho tvrdě plácla a on se rozesmál. "Dobře, později ti dám šanci dokázat mi, že se pletu…" zasmál se a Hermiona se nechala pevně sevřít.

V tom se rozrazily dveře a dovnitř bez cavyků vkráčela Ella.

"Hermiono, Jake pořád stříká vodu holkám na vlasy a nás to štve. Katie se skoro rozbrečela, víš, jak miluje svoje vlasy…" Ella se odmlčela. "Jo, a Scorpius si přetrhl šňůrku od saní, teď trčí nahoře na svahu."

Hermiona a Draco se na sebe podívali a oba odevzdaně vstali. Hermiona se vydala za Ellou do vířivky a potutelně se usmívala. Záleželo na tom, že jim přerušila těch pár drahocenných minut osamotě? Co záleželo na tom, že z dětí občas šíleli?

Tohle byl ten pravý smysl života.

Rodina.