Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Závěť

8. kapitola - Pozor na okolí

Závěť
Vložené: Jacomo - 21.10. 2017 Téma: Závěť
Jacomo nám napísal:

Závěť

Last Will and Testament
Originál viz https://www.fanfiction.net/s/1200564/8/Last-Will-and-Testament

 

Autor: hasapi
Překlad: Jacomo     Beta: Ivet     Banner: Jacomo

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 8: Pozor na okolí

 

Bylo chladno. To byla první věc, kterou Hermiona zaregistrovala, když se následující den ráno probudila. Zachvěla se a zavrtala se hlouběji do neuvěřitelně měkkých přikrývek; nedokázala přijít na nic, k čemu by je mohla přirovnat, tak byly měkoučké. Kdo by myslel na práci, když je taková zima a je tady tak božsky teplá postel? Věděla, že bude muset odejít – právě ji poprvé po pěti letech povýšili – konečně – a neměla v úmyslu to hned první den jakožto pomocná asistentka vedoucího oddělení zpackat.

S povzdechem se zavrtěla v posteli ve snaze najít ještě teplejší místečko – jestli to tedy bylo možné – a zauvažovala, co ji probudilo. Pohled z velkého okna na druhé straně pokoje jí ukázal, že slunce teprve vychází; zřídkakdy se probudila takto brzy. Během líbánek jen jednou viděla oblohu s fialovými a růžovými odstíny: Draco se ve spánku skutálel z gauče a ji to probudilo. Nevěděl, že ji vzbudil, a ona to nijak nedala najevo. Konec konců pro to nebyl důvod.

Hermiona se zachichotala, když si vzpomněla, jak po tom pádu vypadal udiveně. Měla co dělat, aby tehdy zadržela smích, ale rozhodně to stálo za to. Dnes ráno se cítila po dlouhé době lépe. Líbánky byly úžasné, odpočinek od rutiny, ale včerejší rozhovor s Ronem... To byla rutina, která jí chyběla, rutina, která se po jejich rozchodu vytratila. Nedokázala tehdy pobývat v jeho společnosti a ignorovala všechny jeho pokusy o urovnání vzájemného vztahu, všechny pokusy o nápravu a návrat k přátelství, které vždy mezi sebou měli.

Dokud ho nezískala zpět, neuvědomila si, jak moc jí jeden z jejích kamarádů chyběl. Bylo úžasné mu všechno vysypat, vysvětlit Jeffa, závěť a Draca někomu dalšímu. Díky tomu to zvládla pochopit a setřást to ze sebe. Téměř doslova se cítila o pět kilo lehčí, jako kdyby Jeffova zrada bylo závaží, kterého se nemohla zbavit. Teď věděla, že by nebyla schopná to vykládat někomu jinému než svým nejbližším kamarádům, ale Harry byl ještě v Řecku na líbánkách (naplánovali si cestu na celý měsíc) a Ginny toho měla sama dost, s čím se musela vypořádat, počínaje těhotenstvím a snahou o zajištění dítěte, které přijde.

Když se objevil Ron, byl to skoro zázrak, a ona si jejich společný oběd náramně užila. Na dnešek si naplánovali další, protože ještě nestihli probrat všechno, co chtěli. Ron po jejím slzavém přiznání už žádné další otázky ohledně jejího náhlého manželství s jejich největším nepřítelem nepoložil a místo toho ji bavil veselými historkami o svých spoluhráčích. Dozvěděla se všechno o posedlosti Everetta Smithe vodními melouny, o flirtování Winnie Carmichaelové s čímkoliv, co se hýbe (ať je to chlap či ženská) a o naprostém nedostatku originality Tima Randalla, když přišlo na pozvání na rande.

Po skončení oběda se Hermiona vrátila na ministerstvo a s radostí se setkala se ženou, která na ni v kanceláři čekala, aby jí ukázala zbytek oddělení. Ukázalo se, že ´Mandy´, o které se zmínil šéf, je ve skutečnosti Hermionina bývalá spolužačka – Mandy Blockhurstová, havraspárka ze stejného ročníku z Bradavic. Zjištění, že se v jejím okolí vyskytuje jedna ze starých známých ze školy a že spolu budou pracovat, bylo velmi milé. Navštěvovaly spolu věštění z čísel a často se vídaly v knihovně den před povinností odevzdat domácí úkol, aby si vzájemně překontrolovaly svou práci kvůli chybám (ačkoliv těch bývalo pomálu). Většinu času se ale bavily o všem možném.

Nicméně po Bradavicích nezůstaly v kontaktu. Mandy byla ten typ kamarádky, které na chodbě řeknete ´ahoj´ a vždycky doufáte, že budete spárovány pro třídní projekty. Nikdy si ale s touto dívkou nebyla tak blízká jako s Ginny, Harrym nebo Ronem, spíš šlo o jakési prolomení rutiny. Za těch šest let, které uplynuly od absolvování, měly s Mandy co dohánět. Dívka, sama mudlorozená, začala coby dopisovatelka Denního věštce ve Francii, než se před rokem seznámila s Bobem Masonem, který jí nabídl práci ve svém oddělení.

Dalším PA byl muž, mladší než ony, který pracoval na této pozici jen o trochu déle než Mandy; jmenoval se Stewart Ackerley. Chodil do Bradavic o tři roky níže, do Havraspáru, a když Hermiona zmínila, že si na něj nemůže vzpomenout, s uzarděním poznamenal, že to málokdo. Mandy se uculila a řekla: „Ale o jeho přítelkyni to určitě neplatí."

„Jo?" hlesla Hermiona.

Mandy kývla k jedné z fotek na Stewartově stole, zachycující mladou ženu s velmi přísnou tváří, i když její oči vypadaly laskavě a smála se a mávala. „To je Orla Quirkeová, chodila do stejného ročníku a oba byli v mé koleji," usmála se Mandy. „Obávám se, že ani já jsem se na něj moc nepamatovala, když jsem sem nastoupila. Zřejmě mu to nevadí."

„Stejně jako mi nevadí, když o mě mluvíte, jako kdybych tu nebyl," poznamenal Stewart a zvedl obočí.

„Ano, přesně tak," uculila se na něj Mandy.

Hermiona se při myšlence na jejich škádlení usmála. Kdyby se ti dva nevyjádřili, že mají partnery (ačkoliv Stewart nic takového neřekl, hromadu narážek dělala hlavně Mandy), myslela by si, že jsou manželé nebo spolu aspoň chodí. Ale Mandy měla vážný vztah s Deanem Thomasem, jedním z Hermioniných nebelvírských spolužáků. Ohromilo ji, kolik novinek se za těch pět let nashromáždilo. Parvati Patilová a Colin Creevey se urychleně vzali téměř ihned po absolvování školy a teď byli hrdými rodiči dvojčátek-holčiček.

Hyacinta Robertsová a Graham Pritchard, mrzimorka a zmijozel, otevřeli Kouzelnický sirotčinec Albuse Brumbála pro děti, které ve druhé válce ztratily rodiče. Vzali se a mají tři děti, z toho dvě jsou adoptovadné. Hermiona se s oběma setkala během války – Graham běhal za Hyacintou jako pejsek, ale ona ho téměř úplně přehlížela. Nicméně byl jedním z mála zmijozelů, o kterých mohla Hermiona říct, že je měla opravdu ráda, a potěšilo ji zjištění, že se mu daří dobře, i když zároveň ji zamrzelo, že nepomyslela na to, aby se na něj poptala.

Hermiona znovu pohlédla na hodiny, ještě nebylo ani šest. Nikdy nevstávala před sedmou, mohla si tedy dovolit zůstat ještě nějakou dobu v posteli.

***

Draco seděl u svého stolu v budově ministerstva a civěl do zdi. Asi by se mohl dívat na iluzorní scenérii za falešným oknem na druhé stěně, ale zatím neměl ještě tak uspořádané myšlenky. Dorazil do kanceláře v relativně dobré náladě, především díky své tetě. Alicia se velice lišila od jeho otce, ačkoliv opravdu neměl ponětí, čím to bylo. Chodili do téže školy – i když Alicia byla o rok starší než její bratr – oba se stali Smrtijedy a oba je vychoval tentýž muž.

Často se zamýšlel nad tím, že se víc podobá tetě než otci. Ne kvůli svým názorům na Voldemorta, ale kvůli ambicím. Jeho teta byla samozřejmě velmi ambiciózní; to byli všichni Malfoyové. Ale Lucius byl mnohem ambicióznější, mnohem dravější – a Draco se domníval, že proto tolik toužil po moci. Alicia netoužila po moci, alespoň ne po tak velké. Tedy, všichni samozřejmě touží po moci. Ale někteří lidé pro ni udělali cokoliv, a jiní... ne.

Teď když o tom tak uvažoval, ke svému překvapení si nikdy nevšiml podobnosti mezi svou tetou a profesorem Snapem. Oba se po připojení ke Smrtijedům stali špehy, oba se narodili v čistokrevných rodinách a víc než dvacet let po absolvování školy byli bez partnerů.

Ale zrovna teď se mu nechtělo přemýšlet o možném poměru jeho oblíbeného profesora s Dracovou jedinou tetou.

U čeho to byl? Ach ano. Dorazil do kanceláře v poměrně dobré náladě, skoro jako obvykle. Poté, co vytáhl materiály, které potřeboval k dokončení ranních úkolů, se posadil za stůl a začal jimi listovat. Na rtech mu pohrával úsměv. Okolo půl desáté sáhl po croissantu, který si vzal ze snídaňové nabídky na stole na Manoru a spořádal ho s kávou, kterou mu předtím donesl Bruce.

Všechno bylo v pořádku. Bruce pravidelně přicházel, pokládal mu na stůl další složky a odnášel ty, které Draco už zpracoval. K polednímu dokončil všechnu práci, kterou potřeboval ten den udělat a už začal pracovat na té z dalšího dne. Právě když se chystal zvážit odchod na oběd, vešel do kanceláře Bruce.

„Pane Malfoyi, přišla za vámi žena."

„Moje žena?" zeptal se Draco, aniž by vzhlédl od stolu, kde měl rozložené několik měsíců staré poznámky k iráckému případu.

„Ne, pane," odpověděl Bruce, popošel o krok blíž a zavřel dveře. „Říká, že je z Denního věštce," dodal.

„Skutečně?" nadhodil Draco a podíval se na svého asistenta s pozvednutím jednoho obočí. „Je nějaký důvod, proč jste ji ještě neuvedl?"

Bruce vypadal ustaraně: „Říkala, že se jmenuje Eleanor Branstoneová."

Dracovy ruce ztuhly. Eleanor Branstoneová skončila Bradavice před pouhými dvěma lety a okamžitě zahájila praxi v Denním věštci. Rychle postupovala vzhůru a její úspěch při pátrání po senzacích překonal slávu Rity Holoubkové. Vědomí, že jediné, co dělala, bylo, že říkala pravdu, nepomáhalo; byla nejúspěšnější ve vyhledávání nejhlubších, nejtemnějších tajemství, které se lidi snažili skrýt, ale ona byla schopná je vždy vypátrat. Nebylo dobré, zaklepala-li vám na dveře. „Uveďte ji, Bruci."

Mladík přikývl, ještě jednou pohlédl na svého šéfa a vyšel z kanceláře. Draco naslouchal hlasům, které se ozývaly zvenčí, a nasadil kamenný výraz. Věděl, že kdyby ji poslal pryč, ničemu by to nepomohlo. Za hodinu by byla zpátky – pokud by vůbec souhlasila, že odejde. A kdyby nesouhlasila... no, pak by mohla ztropit povyk. Kdyby nic jiného, jako novinářka byla dobrá. Nevzdávala se a nedovolila ničemu nebo nikomu, aby se jí stavěli do cesty.

„Draco," pozdravila ho při vstupu do kanceláře s úsměvem. Bruce vešel za ní, přistavil jí židli a počkal, dokud se neusadila. Až poté odešel a zavřel dveře.

„Eleanor," kývl hlavou Draco. „Jak se v poslední době máte?"

„Docela dobře," odvětila zlehka. „Nedávno jsem se viděla s jedním z vašich starých kámošů ze školy, s Blaisem Zabinim."

Draco se pousmál. „Doufám, že to bylo zábavné. Je považován za dokonalého žongléra."

Eleanor se krátce zablesklo v očích, ale pak se zase vrátily do klidného stavu. „Jako vy, ne?"

„Víte, že jsem nikdy nedosáhl takové reputace jako on."

„Jen proto, že jste se postaral o naprostou mlčenlivost okolí," zakontrovala Eleanor. Pak se nadechla a téměř bez pauzy pokračovala: „Ale to není důvod, proč jsem tady." Oplatila mu úsměv, i když se zdálo, že ten její je upřímnější. Sáhla do tašky, které si Draco při jejím příchodu nevšiml, vytáhla list pergamenu a něco, co mohl pokládat jen za Bleskobrk. Zadoufal, že to není stejný typ, jaký měla ve zvyku používat Rita Holoubková.

„Ne, to jsem ani nepředpokládal," zamumlal Draco, opřel se o opěradlo židle a pohrával si brkem v pravé ruce.

„A teď," spustila Eleanor pracovním tónem, „bych vám ráda položila pár otázek týkajících se včerejší události v cukrárně Floreana Fortescuea."

„Moment," řekl Draco a zvedl levou ruku. Pravou stále otáčel brkem. „Včera jsem u Fortescuea nebyl. Nebyl jsem tam už víc než tři roky."

Eleanořin zdvořilý úsměv se náhle vytratil a nahradil ho téměř škodolibý úšklebek. „Takže nemáte ponětí o scéně, kterou tam vaše žena a její bývalý přítel včera předvedli?"

Dracovi upadl brk na podlahu a ani si nevšiml, že se na koberci pod ním začala tvořit skvrna. „Prosím?"

„Včera," spustila Eleanor s pohledem upřeným do poznámek, které vytáhla z tašky bezprostředně po svém posledním prohlášení, „okolo jedné hodiny po poledni byli Hermiona Grangerová-Malfoyová a Ronald Weasley spolu viděni nejméně patnácti zákazníky cukrárny."

„No, to je stěží nějaký zločin," přerušil ji Draco v naději, že to je vše, co ta ženská má – protože kdyby se stalo něco dalšího, kdyby Weasley a Hermiona dělali něco podezřelého -

Eleanořin úšklebek se rozšířil. „Ne, to není. Ale asi v polovině oběda propukla paní Grangerová-Malfoyová v pláč a vzlykala panu Weasleymu na rameni, zatímco on ji držel v náručí."

„No a co?" nadhodil Draco.

„Pane Malfoyi," pokračovala Eleanor, „téměř před třemi lety byli pan Weasley a tehdy slečna Grangerová jedním z nejsledovanějších párů kouzelnického světa. Jejich rozchod byl můj první článek pro Denního věštce a napsala jsem v něm, po vyzpovídání mnoha jejich spolužáků – včetně sestry pana Weasleyho, taktéž nejlepší kamarádky slečny Grangerové – že je jen otázkou času, kdy se dají zase dohromady. Faktem je, že k tomu nedošlo, až dosud. A právě teď slečna Grangerová už není slečna Grangerová – je to paní Grangerová-Malfoyová a je vdaná za vás."

Po tomhle šel rozhovor do kytek. Ne že by předtím nebyl špatný – ale aspoň byl snesitelný. Po tomto odmítl odpovědět na jakoukoliv Eleanořinu otázku. Měl pocit, že je s takovou odpovědí spokojenější než s jakoukoliv jinou. Odešla, s úsměvem ve tváři a zábleskem v oku, které mohly znamenat jedině problémy. Nemohl uvěřit, že chodila do Mrzimoru; zdála se příliš vychytralá, aby neskončila Zmijozelu.

Takže teď Draco zase civěl na prázdnou zeď proti svému stolu a snažil se ovládnout myšlenky. A pěsti. Neustále se zatínaly, chtěly do něčeho praštit – nebo radši do někoho. Do koho, to si nebyl úplně jistý. Mohla by to být Hermiona, což bylo velmi pravděpodobné s ohledem na skutečnost, že riskovala odhalení otcovy závěti (protože proč by se jinak brali, když do sebe nebyli zamilovaní?); mohl to být Weasley, jelikož to byla ve skutečnosti jeho pitomá chyba, která přivedla Eleanor Branstoneovou před Dracovy dveře.

Bohužel v hloubi duše cítil, že přesně ví, do koho by se svými pěstmi pustil nejraději. Problém byl, že ta osoba byla mrtvá. Lucius Malfoy byl mrtvý, a pokud nechtěl toho starouše vykopat z hrobu, musel na to zapomenout a upustit od své nenávisti.

Samozřejmě tu vždycky byla příjemná alternativa – praštit Weasleyho.

Proč ho Lucius uvěznil v manželství s mudlovskou šmejdkou? Proč se tak snažil, aby svému synovi udělal ze života mizérii? Byl to fakt tak zvrácený bastard?

Dracova tvář se zkroutila s téměř zuřivým zavrčením. Zvedl hrnek od kávy a mrštil jím o zeď. Tříštivý zvuk, který tím vyvolal, mu přinesl alespoň částečné uspokojení, pocit, že pořád může aspoň něco udělat, není nejapný, hloupý nebo všechny ty další věci, ze kterých ho otec obviňoval. Otec si své názory nesporně vzal s sebou do hrobu.

Někdy si připadal jako uprostřed vřavy, strašlivé vřavy, ze které nebylo úniku, vřavy bez naděje, bez konce.

A zatímco káva stékala po zdi a zanechávala za sebou hnědou stopu, kterou bude Bruce muset později vyčistit, Draco složil hlavu do dlaní, aniž by si všiml, že mu po tváři osaměle sklouzla jediná slza.

***

Příště: Konfrontace mezi Dracem a Hermionou – ale co vyjde najevo a co si budou přát, aby neřekli?

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 05.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 8. kapitola - Pozor na okolí Od: KatherineKeiko - 09.11. 2017
Tímto dávám vědět, že je povídka úžasná :D

Re: 8. kapitola - Pozor na okolí Od: MichelleF - 24.10. 2017
V téhle povídce mě Mia opravdu štve, je strašně OOC :( Jsem opravdu zvědavá na konfrontaci, třeba se konečně někam pohnou :) Díky za překlad :)
Re: 8. kapitola - Pozor na okolí Od: Jacomo - 25.10. 2017
Ad Mia viz mé odpovědi na komentáře výše. Bohužel jsem to z originálu tak necítila, jinak bych víc zvažovala, jestli jít do překladu. Ale jak už jsem zmínila, přijdou světlejší chvíle, tak snad budou usmířeni i podobně nadzvednutí čtenáři. Rozhodně konfrontace hlavních hrdinů by měla stát za to. Díky, MichelleF!

Re: 8. kapitola - Pozor na okolí Od: Lupina - 23.10. 2017
Ajaj, Hermiona zase něco podělala. Neříct Dracovi, že udělala takovou botu před svědky? To bude polízanice. Draco se mi líbí. Stojí nohama na zemi. Doufám, že z toho budoucího článku něco vytěží. Děkuji za kapitolu.
Re: 8. kapitola - Pozor na okolí Od: Jacomo - 25.10. 2017
Tahle Hermiona je trochu blbka, naivní, sobecká, hotová Levandule. Přála bych jí Rona v celé jeho "famfrpálové" kráse. (No nic, od příště se to trochu vylepší, tak už si nebudu stěžovat.) Ale Draca tu mám ráda a fandím mu. Však bude mít ještě svůj prostor. Díky, Lupinko!

Re: 8. kapitola - Pozor na okolí Od: denice - 22.10. 2017
Takže drahá Hermiona se vyvaluje v posteli, užívá si nového postavení, které získala jen svým sňatkem, a plánuje další obídek s bývalým milencem, zatímco Draco těžce platí za její tupost. Ta má štěstí, že Draca vychovali jako gentlemana, jinak by další setkání s drahouškem Roníčkem dorazila s poněkud porušenou fasádou. Těším se na článek v novinách - jsem strašně zvědavá, co z toho Eleanor udělá:-) Díky.
Re: 8. kapitola - Pozor na okolí Od: Jacomo - 25.10. 2017
Uhodila jsi hřebíček na hlavičku, pokud jde o Hermionu. Musíme doufat, že do ní vstoupí trochu rozumu, protože takhle je na mašli. Draco je gentleman a navíc v presu ze všech stran, je mi ho tu skoro líto. Roníček - to je geniální, to si musím poznamenat a příhodně to použít! (Asi hned v příští kapitole :-D) Díky, denice!

Re: 8. kapitola - Pozor na okolí Od: margareta - 21.10. 2017
Tak mám dojem, že oproti Eleanor ,, Kamenné otrubě " /jak mi to přeložil google/, byla Rita úplný ,,Holoubek" ! Myslím si totiž, že je mnohem lepší, když o člověku napíšou v novinách čirý blábol, na kterém se může zasmát a poté ho s opovržením dementovat, než když na něj prásknou nepříjemnou pravdu. Chudáček Malfoy! Ještě se manželky pořádně ani nedotknul a už mu přisuzují parohy! To bude pěkný binec. Jenom doufám, že si to nechá vysvětlit, když by přece byla totální blbost producírovat se s milencem na veřejnosti a ještě k tomu těsně po líbánkach!! Doufám, že se Hermiona nerozhodne stejně tak usmiřovat s Jeffem, až ho potká. Moc děkuji za kapitolu a těším se na další! Díky!!
Re: 8. kapitola - Pozor na okolí Od: Jacomo - 25.10. 2017
Eleanor má potenciál, mně se ta její konverzace s Dracem dost zamlouvala. Přesně tak, ještě si chudák nevrznul a už je paroháč. A jo, jsem škodolibá :-) Dost těžko se mi reaguje na tvé poznámky, protože vím, co přijde, tak snad jen jediné - Jeffa ještě uvidíme :-) Díky za komentář a přízeň, margareto!

Re: 8. kapitola - Pozor na okolí Od: prodavacka - 21.10. 2017
Ahoj, při takovém manželství asi vždycky chvilku trvá, než se lidi najdou. Dobře se to čte a pokaždé se těším na další díl. Zdraví a děkuje Prodavačka
Re: 8. kapitola - Pozor na okolí Od: Jacomo - 25.10. 2017
Přesně tak, hledají se. A taky toho o sobě moc nevědí, tak tápou. Díky, jsem ráda, že se povídka a překlad líbí.