Preklady fanfiction Harryho Pottera

~~~~~~~~~~~~~

23 -- Možnost volby

V pondělí ráno Harryho vzbudilo zaklepání na dveře. Polekal se, vylétl do sedu a poslepu zašátral na nočním stolku po hůlce. „Co se děje?“ Zavolal.

„Za týden ti začíná škola; musíš si zvyknout vstávat dřív,“ zavolal Snape přes dveře. „Můžeš se ke mně připojit u snídaně.“

Harry zaúpěl. Snape měl pravdu, zvykl si ráno přispat. „Dej mi minutku,“ zabručel.

Ve skutečnosti to bylo ještě několik minut, než se kuchyní proploužil do koupelny a několik dalších, než se odtud vynořil s pocitem, že stále napůl spí. Posadil se ke stolu a protřel si oči.

„Čaj?“ Otázal se Snape.

„Jo, dík.“

Snape mu nalil šálek a přistrčil k němu mléko. „Lépe tento týden než následující,“ řekl.

„Asi jo. Teta Petunie mě vždycky budila v sedm, i přes léto. Kdy jsem začal takhle vyspávat?“

„Myslím, že přibližně čtvrtý den tady. Říkal jsem si, že to zřejmě potřebuješ.“

„Možná.“

Snape se ušklíbl. „Nyní se domnívám, že zřejmě procházíš tělesnými změnami srovnatelnými se změnami u těhotné ženy.“

Harrymu se podařilo spolknout čaj, který měl v ústech. „Tuhle představu jsem v hlavě nepotřeboval.“

Severus se zasmál. „A přesto se mi nepodařilo přimět tě ten čaj vyprsknout.“ Zavrtěl hlavou. „Špatné načasování, musím být z formy.“

Harry se ho pokusil probodnout pohledem. „Jsi zlý, abys věděl.“

Snapeovi zaskočil doušek čaje. Harry se spokojeně zakřenil.

„S mým načasováním je všechno v pořádku.“

Objevila se před nimi snídaně. Chvíli jedli v tichosti.

„Jak proběhla tvá návštěva u Remuse?“ Zeptal se Snape, zatímco si krájel párek na rovnoměrně široká kolečka.

„Celkem dobře řekl bych. Klidněji než když jsem mu říkal o tobě, ale bylo to stejně citově vyčerpávající. Povídali jsme si o Jamesovi – Remus prohlásil, že se ‚vykreslil jako násilnický pitomec‘. Měl potřebu říct mi o věcech, které měl na Jamesovi rád – že byl oddaný přítel a velkorysý společník, a že byl hodně ochranitelský v rámci okruhu svých přátel, což ve škole víceméně zahrnovalo děcka z Nebelvíru. Hodně jsme mluvili o partách i o skupinách ve společnosti, jak si různí lidé vymezují okruh osob, na kterých jim záleží – lidské bytosti, čistokrevní, příslušníci jejich společenské vrstvy, jejich koleje, politického smýšlení, pracovního oboru a tak.“ Harry se odmlčel. „S magií nebo bez,“ dodal. „To je pro nás asi nejvýznamnější dělení, že ano?“

„Odlišnosti mezi těmito skupinami jsou nepopiratelné.“

Harry pokrčil rameny. „To platí i u všech ostatních. Otázkou je, zda je rozdíl v zacházení s odlišnou skupinou přiměřený, prospěšný a spravedlivý.“ Na chvilku se zamyslel. „Hermionin problém je, že ona vidí jen tu ‚spravedlivou‘ část. Snaží se dát domácím skřítkům svobodu, o kterou většina z nich nestojí, místo aby se spokojila se zajištěním vhodnějších, i když méně spravedlivých ochran, které by zabránily jejich zneužívání.“

Snape si napůl opovržlivě napůl pobaveně odfrkl. Harry pokrčil rameny.

„To byla jedna věc. Pak jsme také mluvili o bystrozorech a mé budoucnosti. Většinu z toho, co mi chtěl říct, už jsem zvážil.“

„Ovšem.“ Snapeova tvář opět zvážněla. „Rád bych s tebou toto téma probral také, ačkoliv možná spíše po tvém setkání s profesorkou McGonagallovou?“

„Můžeme.“

„Proč McGonagallová?“

Harry na Snapea zaraženě koukal. „Protože je to moje kolejní ředitelka?“

„Samozřejmě.“ Snape se zatvářil rozpačitě. „Ano, předpokládám, že je to součástí jejích pracovních povinností.“

„Nadhodil jsem to loni během kariérního poradenství.“

„Že by ses chtěl stát bystrozorem?“

„No, je to buď tohle, nebo hrát profesionálně famfrpál. Chci říct, v ničem jiném nevynikám, ne nějak zvlášť. A hrát famfrpál mi nepřijde jako povolání.“

„Nehledě na to, že by ses jím živit nemohl.“

„Proč ne?“

Snape významně pozvedl obočí. „Zamysli se, Harry. Během famfrpálového zápasu tě mají na očích stovky a někdy i tisíce kouzelníků a čarodějek.“

„Myslíš, že by mě někdo zabil.“

„Ano.“

„Co kdyby tou dobou byl Vo- Pán zla mrtvý?“

„V tom případě by se situace odvíjela od toho, kolik z jeho následovníků by bylo stále aktivních, kdo by to byl a jak by byli mocní a vlivní.“

Už byli téměř po jídle, když je vyrušily rány přicházející z chodby. Tentokrát Harry uhodl, že se jedná o sovu zřejmě o něco větší než Pašík.

Příchozí pozoruhodně zbarvená sova s kroužkem označujícím ji za kouzelnického poštovního ptáka upustila dopis před Harryho a vděčně od Severuse přijala nabídnutého krtka a vodu. Harry zběžně přelétl očima obálku, písmo patřilo Hermioně. Odložil dopis stranou a sledoval Snapea, který roztržitě hladil hladké peří, zatímco pták vytrhával krvavé kusy z krtka.

„Krásný pták,“ poznamenal Snape pochvalně, když byla sova hotova. „Budeš ji potřebovat na doručení odpovědi?“

„Ne, díky. Použiju Hedviku, až ji napíšu.“

„Od koho to je?“

„Od Hermiony.“

„Tak brzy? Co ti může chtít?“

„Nemám tušení. Ještě jsem to nečetl.“

Snape se na Harryho tázavě zadíval. „Tomu říkám změna, vzhledem k tomu, že v sobotu jsi ji v podstatě objímal,“ poznamenal pobaveně.

„V sobotu mě podrazila, když ti řekla o té druhé krabičce. Jedna věc by byla, kdyby věděla, že jsme si teď blíž, nebo že jsi fakticky můj opatrovník, ale to ona neví.“

Snape kývl bradou na dopis. „Možná k tomu má co říct.“

„Nic jiného bych ani nečekal. Dobře ale vím, jak reaguji na Hermioniny přednášky. Přečtu si to po rozhovoru s McGonagallovou, děkuju pěkně.“

„Pomyšlení na její dopis tě rozčilovat nebude?“

„Doufal jsem, že se mi podaří zapomenout. Nechtělo by se ti doprovodit mě na famfrpálové hřiště?“

Být znovu ve vzduchu bylo skvělé. Harry se cítil příjemně unaveně i naladěně, když si na sebe natáhl čisté tričko, vylovil esej do přeměňování a vyrazil na setkání s McGonagallovou. Její kabinet byl spartánsky zařízený, ale zároveň ho tak nějak uklidňoval. Vždycky měl pocit, že se mu tady nemůže nic stát, i když byl zrovna po krk v průšvihu.

„Dobré odpoledne, pane Pottere,“ začala formálně, ale její tón měl hřejivý nádech, nebo to tak Harrymu aspoň připadalo. Položil jí esej na stůl.

„Dobré odpoledne, paní profesorko. Tady je má letní práce.“

Zběžně pergamen přelétla očima a odložila ho stranou. „Výborně. Podívám se na to během týdne. Prosím, posaďte se. Věřím, že jsme měli v plánu probrat, zda stále máte v úmyslu stát se bystrozorem či nikoliv?“

Harry přikývl. „No… přišlo mi to nejblíže tomu, co je mým úkolem,“ řekl, „tím myslím bojovat s temnými kouzelníky. Mimo to mě baví řešit záhady, přicházet věcem na kloub a pátrat.“

„Během své kariéry v Bradavicích jste si stačil vybudovat pověst příšerně zvídavého mladého kouzelníka, pane Pottere,“ řekla souhlasně. „Toto povolání by z vaší vlastnosti mohlo učinit přednost.“

Harry sehnul hlavu, aby skryl úsměv. „To by se mi líbilo. Také znám několik bystrozorů, ke kterým chovám obdiv.“

„Co vás tedy přivedlo k pochybnostem?“ Rty se jí semkly v jasném náznaku nelibosti. „Doufám, že ne váš pobyt u profesora Snapea?“

„Nikdy to ani nezmínil,“ zavrtěl Harry lehce hlavou. „No, ne do dnešního rána. Spíš jsou to věci, na které mě chtěl upozornit Re- profesor Lupin.“

„Co konkrétně máte na mysli?“

„Ministr kouzel má nezanedbatelný vliv a to nejen na způsob uplatňování kouzelnického práva, ale i na drobnosti ohledně toho, co přesně zákony zakazují a vyžadují. Kdybych se rozhodl pracovat pro ministerstvo, mohl bych se snadno ocitnout v pozici, kdy bych byl nucen vymáhat věci, které považuji za špatné, pronásledovat lidi, které považuji za nevinné, nebo jinak,“ Harry hledal správný výraz, „terorizovat lidi bez viny ve jménu zákona.“

„Chápu.“ McGonagallová se zamračila. „Tento úhel pohledu jsem nezvážila. Myslíte, že vás možná mohl ovlivnit život vašeho kmotra na útěku?“

Harry přikývl. „Trochu. Ale víc to, co se tu dělo minulý rok a co by se mohlo stát Remusovi. Musela jste si všimnout, že jsou v platnost uváděny výnosy čím dál přísněji vystupující proti vlkodlakům. Stačilo by, aby náhodou nenahlásil místo svého středečního pobytu, a mohou za ním poslat bystrozora. Nechci se za někým honit kvůli takovým věcem.“

„Jakmile je bystrozor jmenován do funkce, dostane se mu poměrně značného manévrovacího prostoru. Laxnějším přístupem k vynucování nespravedlivých zákonů byste dokonce mohl zmírnit jejich dopad. Ne že bych takový postup schvalovala,“ chvatně uvedla věci na pravou míru.

„Nemyslím si, že bych měl věnovat pět let přípravě na povolání, které mám v úmyslu dělat špatně,“ namítl Harry.

„Pokud ne vy, kdo jiný se té práce ujme?“ Odpověděla McGonagallová. „Potřebujeme v čele společnosti bystrozory, kteří dokážou rozlišit mezi dobrem a zlem, pane Pottere, ne pouze takové kteří rozlišují mezi legálním a nelegálním.“ Věnovala mu přívětivý úsměv. „První je zjevně vaše silnější stránka.“

„Myslím, že se nad tím budu ještě potřebovat zamyslet,“ řekl Harry. „Možná si i promluvit s někým, kdo na ministerstvu pracuje. Rozvrh bych si sestavil s cílem projít testy pro přijetí do bystrozorského tréninku. Mělo by to stačit i na cokoliv jiného, čemu bych se třeba nakonec rozhodl věnovat.“

„Přesně tak. Vyhledala jsem si výsledky vašich NKÚ. Neuspěl jste v dějinách čar a kouzel, v jasnovidectví a v praktické části zkoušky z astronomie.“

„Mrzí mě to. Hagrid-“

„Chápu to tak, že okolnosti, za kterých jste praktickou zkoušku z astronomie skládali, byly brány v potaz. Zkoušející poznamenal, že by výsledky měly být vykládány pouze volně. I tak jste se pokusil o jedenáct NKÚ, což není špatné. Z těch jste jen taktak uspěl v bylinkářství a praktické části kouzelných formulí, naopak jste dosáhl hodnocení vynikající v praktické části obrany proti černé magii a péči o kouzlené tvory a ve všech zbylých předmětech jste obdržel hodnocení nad očekávání. Profesor Snape obvykle do pokročilých kurzů studenty s horším výsledkem než vynikající nepřijímá, ale ve vašem případě bylo hodnocení velmi hraniční a tolik předčilo očekávání, že se nám ho s panem ředitelem podařilo… přesvědčit, aby vám přinejmenším po určité zkušební období povolil v lektvarech pokračovat. Neváhal mě ovšem ujistit, že vás v pololetí nechá propadnout, pokud nebudete schopen udržet se zbytkem třídy krok. Hodláte-li uspět, pane Pottere, budete muset vynaložit maximální úsilí. Navrhuji, abyste si zapsal lektvary, přeměňování, kouzelné formule, bylinkářství, ačkoliv není vaše silná stránka, a obranu proti černé magii.“

„Jen tyhle?“

„Předměty na této úrovni jsou vyučovány v časově rozsáhlejších blocích a nároky na domácí úkoly jsou značně vyšší. Pokud si tak přejete, můžete pokračovat i v péči o kouzelné tvory, ale druhý ne zcela nezbytný předmět bych vám nedoporučovala.“

Než Harry vyrazil na zpáteční cestu, měl rozvrh kompletně sestavený. Odmítl pokračovat v bylinkářství a namísto toho navrhl samostatné studium kouzelnického práva. McGonagallovou jeho nápad zaujal a doporučila Harrymu, aby požádal o profesora Kratiknota, Brumbála a Lupina o vedení případně zadávání výzkumných projektů. Trochu ji zarazilo, když Harry nadnesl, že by k seznamu profesorů mohli přidat i profesora Snapea.

„Ať už si o minulosti profesora Snapea myslíte cokoliv,“ řekl Harry, „má hluboké vědomosti ohledně toho, kdy a jak bylo užívání různých kouzel omezeno nebo zakázáno. Také mi logicky nejlépe pomůže v oblasti omezení týkajících se lektvarových přísad.“

„Jak myslíte,“ souhlasila. „Sepište mi návrh vašeho studijního plánu a do čtvrtka mi ho zaneste.“

Nyní měl Harry nový úkol. Bude muset obejít navrhované profesory a sestavit s nimi plán témat, o kterých se chtěl dozvědět víc. Rozhodl se jako první otevřít dopis od Hermiony.

Harry vypustil z hlavy celý výzkumný projekt a pustil se do psaní odpovědi, vytvořil několik verzí od „nech mě na pokoji, nechci s tebou mluvit“ k „taky tě miluju“, většinu z nich rozcupoval na malinkaté kousíčky. Nakonec se na to rozhodl vyspat a napsat odpověď ráno.

Sebral ruličku pergamenu, brk a inkoust a vyrazil se poohlédnout po profesoru Kratiknotovi, Brumbálovi, Lupinovi a Snapeovi.

Ten večer proběhla společná večeře nesrovnatelně lépe než jakákoliv jiná, které se Harry od svého návratu zúčastnil. Snape s Remusem se k sobě chovali zdvořile a Harry, Remus a profesor Kratiknot rozvinuli zajímavou diskusi o soubojových kletbách. V jednu chvíli se zapojil dokonce i Snape a přidal několik postřehů ohledně předností útočné a defenzivní magie, a Brumbál se příležitostně vložil se stěží věrohodnou historkou o tom nebo onom úsměvném duelu z jeho mladých let. Harry se výborně bavil.