Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Závěť

10. kapitola - Krásný jarní den

Závěť
Vložené: Jacomo - 04.11. 2017 Téma: Závěť
Jacomo nám napísal:

Závěť

Last Will and Testament
Originál viz https://www.fanfiction.net/s/1200564/10/Last-Will-and-Testament

Autor: hasapi

Překlad: Jacomo     Beta: Ivet     Banner: Jacomo

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 10: Krásný jarní den

Tři týdny. Tři týdny naplněné nekonečným obléháním novináři, přáteli, Ronem a vůbec celým zatraceným světem. Všemi, kteří si mysleli, že mají právo vědět vše o jejím životě a o tom, s kým spí. Copak chtěli, aby fakt, že se nedala znovu dohromady s Ronem, vykřičela ze střechy ministerstva?

Ano, milovala ho. Ale i kdyby ji chtěl zpátky, bylo příliš pozdě. Rozhodl se před třemi lety, a i kdyby ho teď trápily důsledky... No, na to měl myslet dřív. Ať se mu to líbilo nebo ne, ona se posunula dál. Nejdřív to byl Jeff - a nyní, překvapivě, Draco. Když spolu poprvé spali, věděla, že to nebyl jen sex. Ve způsobu, jak jí políbil, cosi bylo; jako kdyby jí říkal, že to není jen na jednu noc, že to není něco, čeho bude ráno litovat - a ani něco, čeho by chtěl, aby litovala ona.

Nebylo to naposledy. Dokonce i když neměli sex každou noc, vždy spali spolu. Jako kdyby Dracova ložnice sloužila jen tomu účelu, aby si tam odkládal oblečení. Svým způsobem ji to těšilo. Věděla, že by ji bolelo, kdyby se zachoval jinak. Sdílení takového zážitku, poprvé, s ním - neočekávala to, z vícera důvodů.

Když nic jiného, počítala, že to bude Ron. A když ne Ron, tak Harry, už jen z toho důvodu, že to byli její nejbližší kamarádi a ona je znala líp než kohokoliv jiného.

Draca neznala. Znala Malfoye. Ale nějak se za těch posledních pět let změnil, víc, než jen tím, že ve válce změnil strany. Jeho postoj se změnil. Působil téměř mile, což bylo odzbrojující. Nevěděla, jak ho požádat, aby se jí otevřel. Otevřel se před ní tu noc, tu nezapomenutelnou noc, ale znovu už se to neopakovalo. Povídali si, objevili se spolu na dalším ministerském večírku a bavili se o financích - ale ve skutečnosti spolu nemluvili. Už dlouho jen chodila kolem horké kaše. Potřebovala si s ním promluvit.

Hermiona si povzdechla, odtrhla oči od okna a zaměřila se zpět na dokumenty. Šlo o případ, na jaký nebyla z bývalé práce zvyklá, ale nebránila se jeho zpracování. Jen ji zrovna dvakrát nebavil.

Proto byla náramně vděčná, když se ozvalo zaklepání na dveře a vyrušilo ji od práce.

„Dále," řekla a vzhlédla. Pak se usmála: „Draco, co tady děláš?"

Draco se na ni také usmál a opřel se o zárubeň. V ruce držel košík. „Přinesl jsem jídlo na piknik; co jiného?"

„Na piknik?" zopakovala Hermiona a pozvedla obočí.

Draco se uculil a potvrdil: „Na piknik."

„A kde se najíme?" zeptala se Hermiona, která si unaveně promnula čelo.

„V Bradavicích," oznámil Draco. Vešel do kanceláře a rozhlédl se. „Alicia dokázala přimět ředitelku, aby nám dovolila vstoupit na pozemky. Je ale samozřejmě možné, že to prošlo snadněji díky tomu, že jsi byla oblíbenou studentkou McGonagalky. Pěkná kancelář."

„Hmm?" odtušila Hermiona roztržitě. „Aha. Díky." Zakručelo jí v břiše, a tak s úsměvem dodala: „Jsem docela hladová, obávám se, že ke snídani jsem toho asi moc nesnědla."

„Tak jdeme," řekl Draco a vzal ji za ruku. Pomalu vstala, a když se jejich pohledy setkaly, začervenala se. Měli spolu intimní vztah, ale stále z něj byla trochu nervózní. Vyšli z její kanceláře, prošli po chodbě kolem pultu sekretářek a výtahem sjeli do přízemí. Tady zamířili ke krbu, kde jí Draco sdělil, že jdou ke Třem košťatům. Dorazila tam rychle, jen s trochou sazí na černém hábitu. Draco vykročil z krbu sotva dvě vteřiny po ní.

Hermiona se rozhlédla po prostoru, který vlastník hospody vyhradil pro ty, kteří sem nebo odtud cestovali letaxem. Strážil ho osamělý kouzelník, který ale usnul opřený na židli. Poklepala si prsty o nohu v jakémsi neurčitém rytmu a vyšla do lokálu.

Byl tichý, jelikož šlo o všední den, ale i tak tu bylo docela plno. Nepochybně sem lidé přišli na oběd - lidé, kteří očividně nebyli tak zaneprázdnění, aby si nevšimli příchodu páru, který patřil v posledních třech týdnech k nejpřetřásanějším. Mlčky došli k bradavickému jezeru, odkud mohli vidět hrad a pár studentů pobývajících venku. Draco vytáhl z košíku vlněnou deku, rozložil ji na zem a pokynul Hermioně, aby se posadila. Pak na deku postavil košík a následoval jejího příkladu.

Hermiona se na něj srdečně usmála. Zaregistrovala studenty u školy a novináře zápasící s bariérou na okraji bradavických pozemků a kývla jejich směrem: „Nikdy se nevzdají, že jo?"

Draco se ušklíbl. „Ne, nevzdají. Podle způsobu, jak lpí na svém příběhu, bys je považovala za supy."

„Vzpomínám si, že ve čtvrtém ročníku si měl s jedním z nich docela přátelský vztah."

Draco se přikrčil: „Prosím, nepřipomínej mi tu hroznou ženskou."

„Tehdy to vypadalo, že ji máš docela rád," ušklíbla se Hermiona.

„Byl jsem ubohé, svedené děcko," prohlásil Draco zamračeně a zavrtěl hlavou.

Hermiona se rozchechtala, načež se vrhla na košík: „Tak co máme k jídlu?"

„No," začal Draco a sáhl dovnitř. „Banány, sendviče, máslový ležák..." S úsměvem umísťoval jednotlivé potraviny mezi ně. „A jahody s čokoládou," dokončil seznam, vyndal poslední položku a položil ji mimo její dosah.

„Co to děláš?" zeptala se Hermiona. V očích jí tančily rozpustilé jiskřičky.

„To je dezert," vysvětlil Draco s nevinným výrazem, „nemůžeme ho jíst před obědem."

Hermiona se uculila, vystartovala a povalila ho na záda. Její vlasy - rozpuštěné, jak měla poslední tři týdny ve zvyku - mu spadly okolo obličeje a schovaly je před světem. Hermiona se sklonila a ukradla mu polibek. Před pár dny by ji nikdy nenapadlo udělat něco tak odvážného - bez ohledu na to, jak před lidmi působila sebejistě, po stránce fyzické intimity se moc sebejistě (a ani pohodlně) necítila.

Tři týdny s Dracem to celkem očividně změnily.

Draco polibek opětoval. Nechal ji převzít vedení, když mu prsty zabořila do vlasů a uvelebila se na něm. Věděli, že nemůžou zajít příliš daleko, ale trocha muchlování nemohla škodit.

Když se konečně odtáhla, měla ve tváři rozzářený výraz. „Už jsi změnil názor?"

Draco pozvedl obočí: „Nevím, asi potřebuju víc přesvědčování."

Hermiona protočila oči, chňapla po banánu a začala ho loupat. „Mmm," libovala si, když se do něj zakousla. „Vynikající."

„Snažíš se mě přimět, abych žárlil na ovoce," mračil se Draco. „Za nic neručím."

Hermiona se vesele bránila: „Nesnažím."

Draco neodpověděl a pustil se do sendviče. Stejně neměl banány nijak zvlášť v oblibě.

Hermiona znovu promluvila, až když ovoce dojedla. „Draco, co jsi měl na Bradavicích nejradši?"

Vzhlédl: „Na čem?"

„Na Bradavicích," zopakovala.

„To je dost široký pojem, Hermiono," řekl a napil se máslového ležáku. „Ale mohl bych se zkusit zamyslet." Podíval se přes její rameno na jezero. „Nejspíš tu jednoduchost. Když jsem odešel, cítil jsem, že jsem nucen dospět."

Hermiona se zadívala na vzdálenou budovu, ve které sedm let žila, a povzdechla si. „Souhlasím. Nikdy si neuvědomíš, jak báječné je být dítětem, dokud jím jsi."

„Ty jsi byla někdy dítě?" zeptal se Draco se zdviženým obočím.

„Někde mezi studiem a záchranou světa," poznamenala povýšeně.

„Tak to jo," ušklíbl se Draco a protočil oči. Pak poplácal deku vedle sebe. „Pojď sem, Hermiono."

Okamžitě se posunula a přitulila se k němu.

„Je tady krásně," vzdychla.

Nevěděla, jak dlouho tam leželi, nestarala se o to, ale po chvíli si všimla, že se Dracovi zavírají oči. Uvědomila si, že leží vedle něj, on že leží na zemi... A taky si uvědomila, že se jí nechce vstát. Přála si zůstat tady, v Bradavicích...

S Dracem.

To bylo ohromující odhalení. Před měsícem nesnášela oslovovat ho křestním jménem. Ještě předtím na něj vrčela, kdykoliv měla příležitost. Ale teď... Teď si přála být s ním. Teď se s ním cítila dobře. Právě teď ho měla ráda a obávala se...

Začínala ho milovat.

Věděla, že je to směšné. Neměla by přemýšlet o lásce k Dracu Malfoyovi. Jediným důvodem, proč si ho vzala, byla její uražená pýcha - a on si ji vzal kvůli té pitomé závěti. Kdyby ta závěť neexistovala, nikdy by ho nepolíbila nebo s ním nespala; byli by pouzí známí, kteří stěží dokážou vystát jeden druhého.

Ale proč jen si to teď uvědomovala? Proč teď připouštěla, že ho miluje? Spíš by o tom měla přemýšlet před třemi týdny, kdy s ním začala spát. Ale i tehdy jen zdráhavě připustila, že ho má svým způsobem ráda.

Teď to bylo jiné. Teď měli šanci - něco, co neměla v plánu promarnit. Mohla jen doufat, že on cítí to samé.

***

Draco složil vlněnou deku, přičemž po očku pozoroval Hermionu, která stála a dívala se na jezero, ruce omotané kolem těla. Moc toho nesnědla, ale to bylo pochopitelné; on taky ne.

V posledních třech týdnech zažili spoustu zábavy jak mimo postel, tak v ní. Hodně se toho o sobě dozvěděli, o svých myšlenkách, vzpomínkách, nápadech... Bylo to úžasné. Nikdy si neuměl představit, že by toho tolik zjistil o jiném člověku. Některé věci nevěděl ani o své tetě a to mu byla bližší než kdokoliv jiný.

Tedy očividně až na Hermionu.

Byla jiná. Lišila se od všech, které znal. Zabývala se jinými věcmi. Měla jiné naděje a ideály. Jiné sny.

Netoužila přímo po moci. Alespoň ne pro sebe. Chtěla ji pro druhé, ale ona chtěla jen pomáhat. Nezáleželo jí na tom, že z toho nebude mít ani svrček; starala se o peníze jen z toho důvodu, že byla praktická - věděla, že musí jíst.

Jednoduše řečeno, ohromila ho. A to bylo poněkud zahanbující.

„Hermiono," zavolal na ni, nacpal deku do košíku a narovnal se. Prudce se točila a rychle k němu zamířila.

„Promiň," řekla s jiskřičkami v očích. „Děkuju, že jsi mě sem vzal. Už je to pár let, co jsem byla v Bradavicích, a bylo milé oživit vzpomínky..." Odmlčela se, v koutku úst malý úsměv. „Některé z nich. Obávám se, že tehdy jsi byl trochu bastard."

Draco protočil oči. „Tím už jsme si snad prošli. A teď nejsem. Čili když tě požádám, aby ses do mě zavěsila, řekneš ano?"

Hermiona se na něj usmála. „Samozřejmě," řekla a připojila se k němu.

Cesta proběhla rychle, jejich škádlení a vzpomínání nahradilo napětí. Netrvalo dlouho a byli zpět v letaxové místnosti U tří košťat.

„Jdi napřed," řekl Draco. „Vzal jsem si na zbytek dne volno, takže půjdu rovnou na Manor. Uvidíme se večer." Naklonil se a políbil ji na čelo. Jeho rty tam setrvaly o pár vteřin déle, než míval ve zvyku.

Hermiona se pousmála. „Tak zatím," řekla, popadla hrst letaxu a hodila ho do krbu. „Večer, Draco," zašeptala mu, zamrkala a kývnutím pozdravila teď probuzeného strážného. Pak vstoupila do krbu a zvolala: „Ministerstvo magie!"

Draco se otočil zády ke krbu a vrátil se zpět do lokálu. To, co řekl Hermioně, nebyla celá pravda. Vzal si na zbytek dne volno, ale než se vrátí na Manor, chtěl si s někým promluvit.

„Promiňte," oslovil nejbližší servírku, „kde najdu Ginny Weasleyovou?"

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 05.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 10. kapitola - Krásný jarní den Od: KatherineKeiko - 09.11. 2017
Tímto dávám vědět, že je povídka úžasná :D

Jsem moooc zvědavá, co se mladému lordovi urodilo v hlavě za nápad, že potřebuje mluvit s Ginny. Dozvím se to příště? Budu se těšit na pokrčování. Dík za překlad.

Re: 10. kapitola - Krásný jarní den Od: denice - 06.11. 2017
Děkuji za roztomile půvabnou kapitolu, přeju jim jejich idylku a těší mě, že se tak pěkně sžívají. A stejně jako ostatní jsem zvědavá, co může Draco chtít po Ginny.

Re: 10. kapitola - Krásný jarní den Od: silrien - 05.11. 2017
Tak jejich intimčo nebyla jednorázovka na usmíření. Pěkné. A Hermiona přemýšlí, jestli k němu něco cítit. Pořád mi připadá trochu naivní, takovým úsměvným způsobem. A Draco chce mluvit s Ginny. Copak po ní bude chtít? Děkuji

Re: 10. kapitola - Krásný jarní den Od: margareta - 04.11. 2017
V manželském životě se jim prozatím daří, jen mám dojem, že z pozadí už začínají probleskovat nějaké stíny. Hermiona není ve své práci spokojená a je jenom otázka času, kdy to začne řešit. Může si teď dovolit změnit místo, když už není odkázaná na svůj příjem, a začít dělat třeba charitu úplně zadarmo. Dracovi to určitě vadit nebude, pokud se mu bude věnovat stejně pilně, jako dosud. Také mám pořád na paměti Luciuse. Ať plánoval pro syna cokoliv, zcela jistě to nezahrnovalo jeho spokojenost a štěstí v manželství s mudlovskou šmejdkou. Určitě teď odněkud něco vykoukne, co těm dvěma smaže úsměv. Taky mi není jasné, co chce Draco probírat s Ginny? Doufám, že to je jenom snaha zjistit, co by měl Hermioně koupit, aby ji potěšil! Nebo zpětně plánuje nějakou pomstu Ronovi a Jeffovi za to, že jí kdysi ublížili? Samé otázky a odpovědi žádné. Nezbývá než čekat na další díl. Takže čekám! Za kapitolu moc děkuji a jsem zvědavá, co se bude dít v té další! Děkuji!