Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 12: A skulina je odhalena

„Pořád si myslím, že jsi ho neměl praštit," řekla Pansy a položila mu na bradu studenou žínku.

„Proto mi odmítáš vyléčit modřinu?" zeptal se Draco, přičemž se snažil ignorovat bolest, kterou mu způsoboval pohyb čelisti.

„Má pravdu, Malfoyi," vložil se do toho Potter.

„Ale sklapni," hlesl Draco. „Koledoval si o to. Mě nebude nikdo ubližovat, aniž by z toho vyvázl beztrestně."

Potter protočil oči a se založenýma rukama se opřel o zeď. „Pans, myslím, že si ten studený obklad nezaslouží. Měla bys ho nechat trpět."

Pansy se zarazila a odtáhla žínku stranou. „Myslím, že bys mohl mít pravdu, Harry."

„Vážně? Myslel jsem, že ty jsi tu jediná, kdo ji má."

„No, musím ti jednou za čas umožnit mít hlavní slovo, drahoušku," odpověděla Pansy drze.

„Má tě pěkně omotaného kolem prstu, že jo?" nadhodil Draco s obdivem. „Gratuluju, Pansy."

Protočila oči. „Takže," obrátila list, „kde je Hermiona? Neviděla jsem ji od naší svatby a od té doby se toho hodně stalo. Poslední, co si pamatuju, je, že tě nenáviděla."

„A ujišťuju tě, že ten pocit byl vzájemný." Ačkoliv teď už to nebyla pravda.

„Jak jsem tu zprávu uviděla," pokračovala Pansy, „chtěla jsem se okamžitě vrátit domů, ale nemohli jsme jen tak odjet, ačkoliv jsme opravdu hodně chtěli vědět, proč si tě Hermiona vzala. Měli jsme tam závazky a tak vůbec. Harryho zaměstnávala spousta věcí a on neustále zaměstnával mě."

„Ale věř nám, že bylo těžké se nevrátit," dodal Harry.

„Zvlášť," vložila se do toho Pansy s úšklebkem, „když jsme viděli výtisk Věštce, kde profesorka Trelawneyová řekla - cituji: ´Podle konstelací, které jsem spatřila, když byli v prvním ročníku, jsem vždycky věděla, že se vezmou. Naprosto mi lámalo srdce, když jsem viděla, jak po celou dobu své školní docházky bojují s tak zřejmou vzájemnou přitažlivostí.´" A Pansy se rozesmála, až jí vytryskly slzy.

„Prosím," protočil Draco oči, „když jsme chodili do Bradavic, nikdy jsem se na Hermionu nepodíval dvakrát."

„A kdy jsi s tím tedy začal?" zeptal se Potter se zvědavými jiskřičkami v očích.

„Šlo o tu závěť, že jo?" vyvodila si Pansy.

„Jak o tom víš?" podivil se Draco.

Pokrčila rameny. „Tvůj otec mě kontaktoval, když ji sepsal."

„Proč jsi mi to nikdy neřekla?"

„Nebyla to moje věc."

„Pansy!"

„Hej, Malfoyi!" ozval se Potter a postavil se vedle své ženy. „Zklidni se. Co se stalo, stalo se. Navíc to vypadalo, že jsi dost ochotný bránit Hermioninu čest, kterou ten mizera zpochybnil. Něco se muselo stát a já bych pro začátek rád věděl, co to bylo."

„A já," ozval se hlas od dveří do kuchyně, „bych ráda věděla, proč je můj nejlepší kamarád a jeho žena v kuchyni s mým manželem, který se honosí poněkud pohmožděnou bradou." Poté se se Hermiona usmála na Pottera: „Pojď sem, Harry."

Potter její úsměv opětoval, popošel blíž a vtáhl ji do tak pevného objetí, až zalapala po dechu. Draco ignoroval záblesk žárlivosti, který jím projel; věděl, že Potter miluje Pansy a navzdory jiným mladíkovým chybám nepochyboval, že je čestný. Navíc - copak někdy dřív žárlil na Pottera?

„Pansy," kývla Hermiona a popošla k blondýnce, „ráda tě zase vidím." Naklonila se a pevně ji objala. „Doufám, že se vám svatební cesta vydařila."

„Ach, bylo to úžasné," řekla Pansy. „Ale musím říct, že bylo velmi zajímavé doslýchat se o tvých a Dracových eskapádách v italštině, němčině a portugalštině."

Hermiona zrudla.

Potter se uculil. „No tak, Hermiono, jen tě škádlí. V portugalštině jsme nic nezaslechli."

Hermiona zlehka plácla Pottera do ramene a protočila oči. „Nevzpomínám si, že by s tebou dřív byla taková legrace. Věřím, že na tebe má Pansy přece jen dobrý vliv."

„V to rozhodně doufám," potvrdila Pansy s pozdvihnutím obočí. „Mám s tím chlapem spoustu práce." Sotva Potter otevřel pusu, Pansy dodala: „A opovaž se o tom vtipkovat, ty ďáble."

Potter se jen ušklíbl.

Cože to Potter udělal, ušklíbl se? Potter se nikdy neušklíbal. Pansy s ním tedy pěkně zacvičila.

„Ale proč má můj manžel pochroumanou bradu? Doufám, že to nemá nic společného s Harrym," vrátila se Hermiona k původní otázce.

Draco střelil pohledem po Pansy: „No..."

„Víš," začala Pansy.

Potter protočil oči. „Praštil ho tvůj ex."

„Můj..." vyjevila se Hermiona. „Jeff. Ten bastard," zasyčela. „Jsi v pořádku, Draco?"

Draco, zřejmě poněkud ohromený jejím zájmem o jeho zdraví, jen přikývl.

„No, já rozhodně doufám, že od tebe dostal co proto!"

Potter vyvalil oči. „Hele, to vypadá, že tu nejsem jediný, kdo se změnil. Kdo by řekl, že máš v sobě takovou pomstychtivost, Hermiono?"

„No, ten mizera měl tu drzost předpokládat, že sem může jen tak nakráčet a praštit mého manžela do zubů! Zasloužil si cokoliv, co dostal. Napůl mám chuť jít ho praštit sama."

Pansy pozvedla obočí. „Ale, ale. Vypadá to, že ti dva možná měli velmi dobrý důvod se vzít, nemyslíš, miláčku?" vyslala otázku směrem ke svému manželovi.

„Jo, velmi dobrý," ušklíbl se Potter. „I když kdo by řekl, že by mohli mít jeden o druhého zájem?"

K jeho překvapení se nikdo nevyhrnul s tvrzením dokazujícím opak, což vedlo k opětovnému pozvednutí obočí Harryho i Pansy. „No, tohle jsem rozhodně nečekala," poznamenala Pansy. „Předpokládám, že vy dva tedy nevíte o skulině v závěti? Nebo vám na ní nesejde?"

„Jaká skulina?" zeptala se Hermiona opatrně.

„Myslel jsem si, že ne," řekl Harry směrem ke své ženě.

„Jak už jsem pověděla Dracovi," spustila Pansy, „jeho otec mě kontaktoval, když přepsal závěť. Chtěl tě ještě naposledy urazit, Hermiono. Konec konců to byl tvůj geniální plán, který nakonec vedl k jeho porážce. Zrada, kterou cítil kvůli Dracovu podílu na ní, nebyla podstatná, protože Draco byl jeho dědic. Rozhodně si nepřál mít vnoučata s poloviční krví."

„Tak tedy, v čem spočívala ta jeho ne až tak ´geniální´ myšlenka, za jakou ji původně považoval, když vše nastavil tak, aby to vypadalo, že si tě Draco musel vzít, bylo to, že nemusel. Závěť tvrdí, že když si tě Draco nevezme nebo se rozvedete, peníze dostanu já. Není tam ustanovení, k čemu by došlo, kdybychom se vzali Draco a já - přesně, jak Lucius zamýšlel. Chtěl tě nalákat na veškeré malfoyovské bohatství, a pak by se ti Draco vysmál do očí. Věděl, že Draco navzdory své loajalitě nemá rád ani tebe, ani tvé přátele."

„Ale předpokládám, že přecenil tvoji inteligenci, Draco, protože ty jsi na to nepřišel, že ne?"

„Až do dneška ne," potvrdil Draco a připadal si ohledně toho poněkud hloupě. „Až před chvílí."

Hermiona zůstávala zcela potichu, ruce založené na hrudi a oči sklopené k zemi.

„Myslím," ozval se Harry při pohledu na ni, „že nastal čas, abychom se rozloučili. Ven trefíme." Nebyl si jistý, jestli ho slyšeli, protože Hermiona byla soustředěná na svoje boty a Draco na Hermionu. Harry zakroutil hlavou a přes její protesty vystrčil svou manželku ven ze dveří.

„Hermiono?" otázal se Draco a váhavě popošel blíž k ní. Ta nerozhodnost ho šokovala; Draco Malfoy nebyl nikdy nerozhodný.

Přesto tu stál s pocitem, jako by celý jeho život - ne, jeho srdce, které se v tuto chvíli zdálo mnohem důležitější - záviselo na tom, co Hermiona v příštích minutách řekne.

„Takže rozvod?" zeptala se, prudce zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Její tvář vyhlížela chladně, její vystupování bylo... odtažité.

„Hermiono," začal.

„Neobtěžuj se s tím mi to usnadnit," mávla rukou. „Jsem v pohodě." Zamířila ke dveřím. „Jen si zabalím a vypadnu."

„Hermiono," zopakoval a uchopil ji za zápěstí. „Neodcházej."

Zastavila se. „Proč ne?"

„Protože..." polkl. Nebyl nervózní. „Nechci se s tebou rozvést."

Otočila se, její oči prozrazovaly zvědavost, která se téměř podobala potřebě, tak byla intenzivní. „Proč ne?"

Co má sakra asi tak říct? ´Protože tě miluju,´ vypadalo tak tuctově a naprosto k němu nepasovalo. Otevřel pusu, a pak ji zase zavřel. „Sakra," zamumlal, přitáhl si ji k sobě a vášnivě ji políbil. Ten polibek se nepodobal těm, které spolu dřív prožili, bylo v něm o hodně víc touhy a - možná - náklonnosti. Líbal ji s potřebou, kterou nikdy dřív necítil, se strachem, že by to mohlo být naposledy, že by nemusela zůstat, když teď může odejít.

Konec konců mohla mít Weasleyho - nebo jakéhokoliv jiného muže, kterého by si vybrala, jakmile by po rozvodu dostala řádný podíl peněz, který měl v úmyslu jí dát. Mohla mít, koho by chtěla, tak proč by si vybrala jeho?

Polibek se stával zoufalejším a Draco věděl, že by mohl eskalovat do něčeho, čeho by později nepochybně litovala, ale nezáleželo mu na tom. Nadále ji líbal, couval s ní z kuchyňských dveří k jedné z hostinských komnat v přízemí, která byla prázdná. „Hermiono," zašeptal a oddálil rty od jejích úst, aby ji mohl políbiz na krk. Prohnula se proti němu a zašeptala jeho jméno...

Ještě větší šok mu způsobilo, když se odtáhla.

„Co..."

„Proč?" zeptala se, založila si ruce na hrudi a dívala se na něj s výrazem, který nedokázal přečíst.

„Proč co?"

Do očí jí vstoupily slzy. „Nerozumím ti, Draco! Myslela jsem, že se ti ulevilo, že se můžeš rozvést a přesto ti zůstanou otcovy drahocenné peníze, ale ty říkáš pravý opak! A teď mě líbáš, jako... Jako kdybys o mě měl zájem," zašeptala.

„A co když ano?" Ta slova Draca šokovala. Nečekal, že je vysloví nahlas.

Hermiona otevřela pusu.

Draco byl okamžitě ve střehu, ale nic neřekl.

„T-ty..." Vypadalo to, že nedokáže souvisle mluvit.

„Co?" zeptal se.

„Ach, Draco," zašeptala. „Ty máš o mě zájem?"

Založil si ruce na hrudi, nejistý, co říct, aby ještě víc neodhalil své city.

Popošla blíž a položila mu dlaň na paži. Napjal se. „Draco?"

„Proč je tak těžké tomu uvěřit?" zeptal se a podíval se jí zpříma do hnědých očí, očí, které zářily - bylo to štěstím?

Zvedla paže a pevně ho objala. Draco trochu polevil v ostražitosti. „Ach, Draco," vzdychla a položila mu hlavu na rameno.

Nikdy nebyl dobrý v projevech náklonnosti. Ani teď. Ale nedokázal si zabránit, aby její objetí neopětoval, když se zdála vůči němu tak vstřícná.

„Draco," zajíkla se, jakoby bez dechu, a couvla. „Musím ti něco říct."

Čekal.

„T-taky si myslím, že mám o tebe zájem," řekla. „Přesněji víc než jen zájem. Myslím, že tě možná miluju, Draco."

Něco v upřímnosti, se kterou to řekla, způsobilo, že jí Draco věřil. Ve způsobu, jak se usmívala, jak ta slova vyslovovala, pomalu, jako kdyby se chtěla ujistit, že ji pochopil - nebo se ujistit, že řekla tu správnou věc, něco bylo.

Honem ale dodala: „Samozřejmě není nutné, abys řekl, že cítíš totéž, ale pokud máš dojem, že bys rád zkusil zůstat ženatý, pak bych proti té myšlence naprosto nic neměla."

Draco se usmál. Opravdu od srdce usmál. „A já s tebou naprosto souhlasím," řekl a sklonil se, aby se mohl svými rty znovu dotknout jejích. „Rozhodně bychom měli tu manželskou záležitost trochu víc vyzkoušet, nemyslíš?"

***

„Co tím myslíš, že se usmiřují?" vyptávala se Ginny nejlepšího kamaráda svého bratra, který jí odmítl dovolit vejít do impozantního zámku. „Proč by se potřebovali usmiřovat?"

„Právě o tom s tebou potřebujeme dát řeč," nadhodila Pansy a mrkla na manžela. Pak se otočila ke Ginny: „Oni se tak úplně neusmiřují. Je to fakt na dost dlouhé povídání, které by se líp vedlo nad lahví ohnivé whisky."

„Já nepiju," namítla Ginny upjatě.

„Proč ne?" zeptal se Harry se zmateným výrazem.

„Protože," nadechla se a zaváhala, „jsem těhotná."

„Gratuluju, Ginny!" rozzářil se Harry. „Nevěděl jsem, že jste se se Seamusem zase dali dohromady."

„Jestli ještě někdo dojde k tomuhle závěru, vykastruju ho a přivážu ho na začarované koště. Nahého," zasyčela Ginny.

Pansy se hlasitě rozřehtala. „Ach, milá Ginny, ty máš ale úžasnou představivost. Opravdu bychom si někdy měly pokecat nad ohnivou whisky. Možná po tvém porodu." Objala dívku kolem ramen. „Ale pokud jde o Draca a Hermionu, právě zjistili, že se mohou rozvést, pokud chtějí - jenže problém je, že si myslím, že on nechce."

„Takže má o ni fakt zájem," poznamenala Ginny s respektem.

„Ach, ano, to každopádně," přisvědčila Pansy rozhodně. „Nikdy jsem neviděla, že by se na někoho díval tak jako na Hermionu - jako kdyby držela v rukách celý svět. Přinejmenším v nich nejspíš drží jeho srdce, ať už to ví nebo ne."

„Jsem si jistý, že to ví," ozval se Harry. „Konec konců není tak úplně nevšímavá."

„Ne, to není," souhlasila Pansy.

„I když by mě fakt zajímalo, jak k tomu všemu došlo," zamyslela se Ginny.

„Není to jasné?" nadhodila Pansy s pozvednutím obočí. „Může za to Lucius, ať už mu o to šlo, nebo ne."

„Spíš se mi zamlouvá myšlenka, že při představě vnoučat, která bude mít, rotuje v hrobě," řekl Harry s úšklebkem.

„Nejen tobě, Harry," připojila se Pansy toužebně, „nejen tobě."