Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 11.

Pátek, 18. listopadu

17:30 – (měl bych opravovat, ale můžu se na to vyprdnout)

Toliko k příjemnostem žít zase mezi lidmi!

Ve sborovně jsem si hleděl svého a trochu psal, když se zvučně jako zvon ozvala Pomona:

„Co je to za knihu, co do ní čmáráte, Severusi?“

Ta poznámka mě urazila ve vícero směrech. Nikdy jsem to nedělal a nikdy ani nebudu čmárat. Ani jsem nikdy neoceňoval, když někdo strká nos do mých záležitostí, obzvláště když hned několik tváří zajímá má odpověď. Když na to přijde, copak muž nemůže psát do knihy, aniž by jej čekala inkvizice!?

Chystal jsem se velmi nevzrušeně odpovědět, že někam musím zapisovat své vědecké nápady, když Minerva bezstarostně poznamenala:

„Je to jeho deník.“

Po chvíli ohromeného ticha se Pomona uchechtla. „Deník?“ hleděla na mě překvapeně. „Vy si vedete deník, Severusi?“

Minerva by si měla hlídat záda – to je vše, co k tomu řeknu.

„Ano,“ odpověděl jsem upjatě.

„Co píšete o mně?“ snažila se dychtivě zjistit Pomona. „Bojím se pomyslet!“

„Severusi, pojmenoval jste svůj deník?“ přizvukovala Rolanda. „Nebo jde jen o staré ‚Drahý deníčku‘?“

Všichni se tlumeně rozchechtali. Asi si myslí, že jsou zábavní, že? Minervu přepadly lehké rozpaky, ale i když prohodila: „Netrapte ho,“ mohla se smíchy zadusit.

Tohle vše mě vůbec nepobavilo, samozřejmě že ne. A zcela oprávněně jsem mohl rozzlobeně vystřelit pryč, nebo vyvolat v Minervě pocit viny, že zesměšnila mé – jak by se ukázalo – procvičování v tolik potřebné sebereflexi.

Nicméně, dávám jim zabrat docela často, takže jsem připraven držet se zpátky.

Pro teď.