Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

2017 Zlatý fond

Samomluva bývalé studentky

2017 Zlatý fond
Vložené: Jimmi - 02.12. 2017 Téma: 2017 Zlatý fond
larkinh nám napísal:

2. december 2017



Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Samomluva bývalé studentky

Původní název: Soliloquy of a former Student


Autorka: WatchersGoddess

 
Originál: http://www.fanfiction.net/s/3814950/1/

Věkové omezení: od 12 let
 

Obsah: Co všechno se může přihodit, když si myslíte, že mluvíte sami k sobě…

Pár: HG/SS

Prohlášení: Všechny postavy patří J.K.Rowlingové.

 

ooOoo

S vážným pohledem zavřela Hermiona tlustý osobní spis, který přinejmenším pět let neopustil polici ve skříni. Byl tlustší než ostatní spisy, protože profesor Brumbál ho používal i k zaznamenávání dalších věcí. Skoro jí připadalo, jako kdyby držela v rukou nějaký relikt z dávno zapomenutých časů – obzlášť ve srovnání s její, zatím úplně novou složkou, ležící hned vedle. Našla v něm Brumbálovým úhledným písmem napsané takové detaily, až se jí z toho ježily chloupky na krku.

Vlastně do té složky chtěla jen nahlédnout. Chtěla znát jen datum narození. Ale ty popsané stránky ji přitahovaly stejně silně jako ústřední knihovna v Londýně. Už tu seděla nejméně dvě hodiny a ignorovala bolest v zádech, kterou jí způsobovala stolička bez opěradla.

A teď, když dočetla až do konce, si připadala informovaná, ale zároveň cítila, že ztratila další kousek ze své nevinnosti.

Dveře do archivu se otevřely a Hermiona k nim otočila hlavu s výrazem, jako kdyby byla přistižena při denním snění. Minerva McGonagallová naklonila hlavu, když ji uviděla.

„Hermiono, co tu děláte?“ Starší žena k ní pomalu přešla a přečetla si jméno na složce.

Severus Snape.

Hermiona sklopila oči. „Chtěla jsem se podívat, kdy má narozeniny.“ Prsty přejela po jeho podpisu.

„Opravdu se domníváte, že to má nějaký význam?“

Hermiona náhle složku rázně uzavřela a uklidila ji zpět do skříně. Pak se otočila ke své bývalé profesorce a zeptala se jí: „Vážně si myslíte, že si to nezaslouží?“ Stále ještě polapená informacemi, jež se ze složky dozvěděla, nečekala na odpověď, ale se ztuhlými končetinami přešla kolem starší kolegyně.

ooOoo

O pět dní později potichu zaklepala na dveře ošetřovny. Během vánočních prázdnin bylo v Bradavicích překvapivě ticho a Hermiona se z nepochopitelných důvodů snažila, aby ho nijak nenarušovala.

Madame Pomfreyová vzhlédla od své práce. Pohyb hlavy rozhoupal vánoční dekoraci na jejím klobouku, která zbyla ještě z Vánoc. Hermiona se musela usmát pokaždé, když ji viděla, i když už vánoční světýlka dávno nezpívala.

Lékouzelnice si všimla, na co se dívá, a protočila oči. „Nic neříkejte, Hermiono. Za to může Protiva! Už nikdy se toho nezbavím. A jsem příliš hrdá na to, abych kvůli nějakému poltergeistovi odložila svůj klobouk.“

Teď už se Hermiona smála. „Vypadá to tak svátečně. Líbí se mi to.“

„Aspoň někomu… Co vás ke mně přivádí?“

Hermionin pohled opět zvážněl. „Přišla jsem za profesorem Snapem.“

Výraz v obličeji madame Pomfreyové zjemněl. „To je dobře, že aspoň někdo na něj myslí,“ odpověděla potichu a ukázala na dveře, oddělující soukromý pokoj od zbytku ošetřovny.

Hermionin tep se zrychlil, když k nim přistoupila. Tady už téměř šest let ležel profesor Snape v kómatu s velmi malou pravděpodobností, že se probere. A nikomu nechyběl.

Ona sama začala o tom mrzutém mizerovi ze sklepení přemýšlet, teprve když asi před půl rokem seděla v bradavickém expresu. Od posledního boje uplynula dlouhá doba. Její život se změnil a udělal několik přemetů, z nichž smrt jejího otce a rozchod s Ronem byly jen dva velmi nepříjemné zvraty.

K tomu se přidaly i jiné, vzácnější změny. Například svatba Harryho a Ginny. Nebo narození prvního dítěte Rona a Luny před čtyřmi měsíci. Mezitím už moc místa na poválečné deprese nebo trudnomyslnost nezbylo. A z bůhvíjakého důvodu přidala profesora Snapea do svých ztrát.

Což byla neodpustitelná chyba, protože ačkoliv nehybný, nebyl ještě mrtvý. A dnešní den se zdál být tím pravým, aby si to připomněla.

Dveře se bezhlučně otevřely a Hermiona vstoupila do místnosti, prozářené chladným zimním sluncem. Závěsy byly stažené na stranu a postel se koupala ve světle. I přesto byl bývalý lektvarový mistr a bradavický učitel bledý, dokonce bledší než předtím.

Přitáhla si k posteli židli a posadila se na ni. Několik minut jen tiše pozorovala jeho obličej, na kterém přibylo hojně vrásek a který měl snad poprvé uvolněný výraz. Působil přátelsky, až téměř spokojeně. Po tom, co se před lety dozvěděla od Harryho a před několika dny si i přečetla, si jen těžko dokázala představit, že by někdy v životě byl opravdu spokojený, ale to neznamenalo, že by teď nemohl být.

„Přišla jsem, abych vám popřála všechno nejlepší k narozeninám, pane,“ řekla nakonec a překvapila tím samu sebe. Její tváře okamžitě zrudly.

„Minerva si myslí, že to nemá význam. Ale já se domnívám, že to nějaký smysl dává. Nakonec, nejste přece mrtvý.“ Upřeně pozorovala jeho obličej - byla přesvědčená, že uviděla nepatrný pohyb obočím.

Hermiona svraštila čelo a několikrát mrkla. „Profesore Snape?“

Žádná reakce.

Bylo by to opravdu šílené, kdyby se teď probudil. Potřásla hlavou. „Romantický nesmysl,“ zamumlala si pod nos a začala popotahovat za rukávy svého svetru. „Víte, že teď tu také učím?“ pokračovala. „Možná je lepší, že ležíte v komatu. Jinak byste mi musel prokazovat určitý respekt,“ zlomyslně se usmála a naštvalo ji, že tahle radost je jí odepřena.

„A mohla bych vám říkat jménem. Severus,“ dodala škodolibě. Tahle představa ji rozesmála, rychle ale přestala, protože ten zvuk zněl v této místnosti nepatřičně.

Hermiona se zaraženě rozhlédla. „I sklepení by bylo lepší.“ Přemýšlivě se opět obrátila k němu. „Pomyslel byste si vůbec, že bych to někdy připustila? Že sklepení není to nejhorší? Lektvary jsem měla vždycky ráda.“ Na chvíli se odmlčela. „Ne kvůli vám, ale navzdory vám, abych byla upřímná. Ale měla jsem je ráda,“ uvažovala dál. A přidala myšlenku, že se může považovat za štastnou, že je Snape v komatu. Nebelvír by teď ztratil přinejmenším sto bodů, kdyby to slyšel.

„Nedávno jsem četla vaši osobní složku,“ začala znovu mluvit po delší odmlce se sklopenýma očima. „Nevěděla jsem, že jste ty věci nedělal ze svobodné vůle. Nevěděla jsem, že vás k tomu nutil profesor Brumbál.“ Zdvihla pohled a dlouho pozorovala nehybný obličej.

„Nevím, jestli by se něco na mých činech změnilo, ale… teď mám pocit, že je něco jinak. Rozumím, proč jste byl takový, jaký jste byl. A vím, že vás to pravděpodobně ani v nejmenším nezajímá, protože také víte, proč jsem se já chovala tak, jak jsem se chovala, a považujete to za odporné.“ Hermiona na chvíli zmlkla. Rty sevřela do tenké linky a přemýšlela, co by měla ještě říct. „Ale myslím, že byste to možná měl vědět.“

V místnosti opět zavládlo ticho a Hermiona nabývala dojmu, že tu už dlouho nezůstane. Na druhou stranu se ale také nemohla přimět k pohybu, protože tu byla zatím jen asi deset minut.

Nejistá, co by vlastně měla říct, otevřela ústa, ale zase je zavřela. „Kdy je nejlepší čas odejít, když člověk nedostává žádné jemné náznaky od svého partnera?“ zeptala nakonec potichu a zamračila se. „Jsem si jistá, že kdybyste tu neležel, nikdy byste mi nedovolil vstoupit do vašich pokojů. Ale teď jsem tu a to ještě nijak dlouho. Bylo by... nevhodné, odejít tak brzy, nebo ne?“

Dívala se na svého bývalého učitele, jako kdyby byl schopný na její otázku odpovědět. No, přinejmenším jeho čelistní svaly pracovaly, i kdyby to měla přičíst nějakému typickému chování v komatu. V léčitelství se nevyznala – bylo tohle u komatózních pacientů normální?

„Víte pane, že…“

Slečno Grangerová!“ ozval se náhle přísný hlas.

Hermiona poděšeně vykřikla a ústa si přikryla rukou. „Profesore Snape?“ pípla přeskakujícím hlasem a s očima navrch hlavy a dívala se, jak profesor několikrát zamrkal.

Snape k ní rozmrzele otočil hlavu. „Očividně! Copak vám nestačí skutečnost, že neodpovídám, k tomu, abyste konečně zmizela?“

Hermiona na něj zmateně zírala. Pak z jejího obličeje zmizel prázdný výraz a nahradila ho zloba. Několikrát ho udeřila do ramene, zatímco začala bez rozmyslu nadávat: „Vy prokletý ničemo! Vy… Vy… Vy… Jak se opovažujete? Proč to děláte?“

„Buďte zticha, hergot!“ byla jediná odpověď, které se jí dostalo. Rozzuřeně vytáhl z její tašky hůlku (jeho svaly byly očividně nedotčené) a na celý pokoj uvalil mocné Silencio.

„Jak si to představujete?“ vytrhla mu hůlku z ruky.

Snape se na ni ďábelsky zakřenil a posadil se. „Představuji si, že nechci, aby se kdokoliv dozvěděl, že se už nenacházím v bezduchém spánku. A kdybyste mi nešla tak neskutečně na nervy, taky by se mi to povedlo.“

„Ach, omlouvám se, pane!“ vyštěkla Hermiona. „Jen jsem považovala za zdvořilé navštívit na jeho narozeniny svého bývalého učitele a spojence a trochu se s ním pobavit.“ V obličeji byla rudá vztekem a vůbec se nesnažila zůstat klidně sedět. Rozhořčeně vyskočila na obě nohy, zatímco židle se zaskřípáním odletěla dozadu. „Co má vůbec celé tohle divadlo znamenat?“ pokračovala.

Donutila tak Snapea přejet si rukou přes obličej. „Proč jsem jenom něco říkal?“ zavrčel.

„To se ptáte špatné osoby,“ vrátila mu sladce Hermiona.

„Nooo…“ podíval se na ni. „Víte, slečno Grangerová, tak všeobecně se mi nelíbí, že by celý svět mohl mít na mě stejný názor jako vy.“

„Co je na mém názoru špatného?“ přerušila ho rozhořčeně Hermiona a ruce si zkřížila na hrudi.

„Nic! To je právě to.“ Přimhouřil oči, zatímco ona je ještě víc otevřela.

„Takhle to tedy je! Máte strach, že byste musel být na někoho milý,“ ušklíbla se. Pak přistoupila k jeho posteli a znovu se posadila na židli. „Jak dlouho?“

„Jak dlouho co, slečno Grangerová?“

„Jak dlouho jste už vzhůru?“

Snape pokrčil rameny. Hermiona pozvedla obočí a tím ho – k jejímu nekonečnému překvapení – donutila odpovědět:  „Několik měsíců, možná o něco déle.“

„A celou tu dobu tady na pokoji cvičíte, zatímco se madame Pomfreyová nedívá, co?“

„Necvičím, slečno Grangerová. Nikdy jsem necvičil a nikdy ani nebudu.“

„Pěkné. Pak se vraťte aspoň ke svému starému povolání a žijte svůj život, tak jako my ostatní.“

„To nemohu a ani to neudělám. Daří se mi dobře, vřelé díky.“ Hlavu otočil na druhou stranu a považoval tím rozhovor za ukončený.

Jenže Hermiona měla věk, ve kterém by si to nechala líbit, už dávno za sebou. „Právě proto to uděláte! Daří se vám až příliš dobře ležet po celý ten prokletý čas v téhle posteli!“

„Byl bych vám velmi zavázán, kdybyste toto rozhodnutí nechala na mně. Je to koneckonců můj život.“

Na tenhle argument nemohla nic namítat. Jedině snad… „To je mrhání, pane.“

Snape se ušklíbil. „Proč? Protože mě pak nebudete moci oslovovat Severus?“

„Ach, to není závislé na místě vašeho pobytu, Severusi.“ Tón, jakým vyslovila jeho jméno, způsobil, že se mu rozšířily oči.

Hermiona si nejdřív myslela, že ji za to napomene, ale on to jednoduše přešel a místo toho řekl: „Nechte si to prostě pro sebe.“

„Proč?“

Podrážděně trhnul hlavou směrem k ní a chtěl jí ostře odseknout, ale pak se podíval do jejích očí a nevydal ze sebe ani hlásku. Jen na ni zíral.

Hermiona netušila, co v jejích očích viděl. Přesto se bránila mrknutí tak dlouho, jak to bylo možné. Když ji už oči pálily tak, že se v nich začaly hromadit slzy, mrkla, ale cítila se, jako by právě něco ztratila.

Zhluboka se nadechla a snažila se bojovat proti své morálce a obecným principům, jež uznávala. Nakonec přikývla. „Dobrá. Ale přijdu zas. Za žádných okolností vás tu nenechám zpráchnivět.“

Snape zdvihl obě obočí. „Chcete mě navštívit,“ konstatoval sarkastickým tónem.

„Jistě. Co je na tom divného? Jsem tu přece i teď.“

„Abyste ulehčila svému svědomí, protože jste se dozvěděla o Albusových špatných skutcích,“ vrátil jí zpět.

Hermiona zčervenala. „Možná. Ale možná se moje motivy změnily s vědomím, že už nadále neležíte v komatu. Možná jen nedokážu strpět, že se tak briliantní mozek jako váš tady jen tak sám povaluje. A vůbec, proč bych se měla před vámi ospravedlňovat?“

Snape se zlomyslně usmál. „To já nevím. Jenže vy to stejně uděláte.“

„Dobrá, to stačí. Odcházím.“

Snape si ulehčeně vydechl.

„A přijdu zas nejdéle za dva dny!“ dodala proto pomstychtivě.

„Tak přijďte, když si nemůžete pomoci,“ mumlal a znovu se položil. Hermiona mezitím došla až ke dveřím.

„To nemůžu, pane. To nemůžu.“ Ještě jednou se k němu otočila a byla překvapena, že ho znovu našla ležet ve stejné pozici, jako když sem přišla. „Všechno nejlepší k narozeninám,“ zopakovala navzdory všem jeho námitkám a s nevěřícným úsměvem na rtech opustila místnost.

ooOoo

Přišla znova, přesně jak slíbila. A znova. A znova.

Při prvních třech návštěvách se Snape vzpíral tomu, aby na ni jakkoliv reagoval.

Potom ze sebe občas vydal zavrčení, zatímco Hermiona neúnavně vyprávěla.

Při dvanácté návštěvě se uvolil k rozhovoru.

Při pětatřicáté se vyjádřil, že jí ze zákulisí pomůže s několika lektvarovými experimenty.

Při padesáté sedmé ochotně přistoupil na tykání.

Při sedmdesáté třetí návštěvě dokončili jejich první knihu a Hermiona se zdráhala, aby pouze ona byla uvedená jako autor.

Proto se dobrovolně podvolil děsivým následkům a zahrál madame Pomfreyové probuzení z komatu – které si Hermiona nemohla nechat za žádných okolností ujít.

Protože tak dostala to, co chtěla – i když o jeden rok později.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Samomluva bývalé studentky (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 23.02. 2024
|
No, tak tohle bylo kouzelné. Profesor neměl nejmenší šanci, když už se prozradil tvrdohlavé...ééé ... cílevědomé Nebelvírce. Díky.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Samomluva bývalé studentky Od: luisakralickova - 05.12. 2017
Trpělivost a vytrvalost vítězí;) Děkuji za mňamku.

Re: Samomluva bývalé studentky Od: solace - 05.12. 2017
Myslím, že Severus sa napokon celkom rád dal presvedčiť, aby sa prebral z kómy. Neverím, že sa v tej posteli na ošetrovni na smrť nenudil. Jedine, že by Poppy o všetkom vedela a starala sa o neustály prísun literatúry. Vďaka za preklad.

Re: Samomluva bývalé studentky Od: Jacomo - 04.12. 2017
Klasický příklad, že Hermiona by umluvila i "mrtvolu" :-) Super, pobavila jsem se, protože jsem si povídku samozřejmě nepamatovala. Zlatý Advent vs. já 2:1 (ale jen proto, že ta jedna byl můj překlad :-D) Díky!

Re: Samomluva bývalé studentky Od: zuzule - 04.12. 2017
Neodbytna Nebelvirka :D Dekuju!

Re: Samomluva bývalé studentky Od: sisi - 02.12. 2017
Tedy, když si představím, jaké divadlo museli všichni sehrát, že se probouzí válečný hrdina ověnčený slávou a vavříny, Merlinovým řádem, nová celebrita v Bradavicích, říkám si, jak to bylo působivé a jak si to tam všichni přítomní užívali. Radost, slzy, dojetí, možná od někoho i kousíček závisti, proslov, slavnostní prapory v oknech i na ochozu, kapela na nádvoří, fanfáry na věžích... :-). Já si moc užila povídečku "pod lampou" a je mi dnes fajn. Děkuji.

Re: Samomluva bývalé studentky Od: silrien - 02.12. 2017
Jo, tak tuhle už jsem četla, jen jsem si to uvědomila až za půlkou. Každopádně krásná. Jak drahouška Severuse prostě ukecala. Děkuji

Re: Samomluva bývalé studentky Od: martik - 02.12. 2017
Podle názvu jsem nevěděla a spíš jsem si tuhle povídku přiřadila k jinému názvu. Ale hned po prvních pár větách přišlo prozření. Nádhera. Přesně to odpovídá úsloví, že stokrát nic umořilo i osla. I když mám dojem, že Severus podlehl docela brzy. A rád. Nejspíš se mu zase tak dobře nedařilo. Hermiona je prostě hrozně urputná. A přesvědčená, že následující rok už narozeniny oslavili spolu. Děkuji za slaďounkou čokoládičku

Re: Samomluva bývalé studentky Od: margareta - 02.12. 2017
Tahleta povídka mě vždycky trochu mátla. Přeci jenom- procedury, které musí komatózní pacient denně podstupovat... A pak mi to došlo! Poppy v tom jela s ním. Znala jeho osobní spis i celkový chorobopis, byla svědkem důsledků Brumbálových rozhodnutí a tak mu prostě pomáhala v léčbě klidem. Určitě měli domluveno i to probuzení, až se na to bude Severus cítit. Ale vlítla jim do toho Hermiona a tak si asi Poppy řekla, že už stačilo a dala tomu volný průchod. A jak se ukázalo, zase jednou měla ta moudrá léčitelka pravdu. Za tohle jí Severus Snape určitě nevynadal, nakonec. Děkuji, že jste povídku zařadili. Je krásná!
Re: Samomluva bývalé studentky Od: denice - 02.12. 2017
No páni, tuhle povídku miluji a ty jsi jí dodala ještě další rozměr. Ty jsi je prokoukla. Zřejmě už napořád příběh budu číst z tvého úhlu pohledu! Děkuji! A děkuji moc i překladatelce!

Re: Samomluva bývalé studentky Od: Lupina - 02.12. 2017
Krásné, i když jsem nevěděla, že je to tahle povídka. Zlatý:já=2:0 Děkuji :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

luckei1: ( Jimmi )24.12. 2017Začarovaný les
GinnyW: ( solace )23.12. 2017Do tretice všetko dobré
Alisanne: ( gleti )22.12. 2017Pudding Combat
scarlettcat: ( Jacomo )21.12. 2017Perníčková patálie
ZukoLuver: ( Lupina )20.12. 2017Blondýnka
Alisanne: ( gleti )19.12. 2017Vřelé rodinné uvítání
Čerešňa: ( solace )18.12. 2017Prvýkrát
Atiana Gray: ( larkinh )17.12. 2017Pod rouškou noci
YenGirl: ( Patolozka )16.12. 2017Otočte se, abyste mohl dostat svůj dárek
AkashaTheKitty: ( Jimmi )15.12. 2017Keď niekto uhlie dostane
Arevik: ( solace )14.12. 2017Vianočný zázrak
Torino10154: ( tiberia )13.12. 2017Předvánoční šílenství
Marmalade Fever: ( Rapidez )12.12. 2017OTRAVOVAT NEPŘESTANU, BRNKNI MI
Imhilien: ( marci )11.12. 2017Ne tak docela šťastné Vánoce
Barkeeper: ( kopapaka )10.12. 2017Trest
eevilalice: ( denice )09.12. 2017Kdy nastane zítřek?
MomoDesu: ( Lupina )08.12. 2017Jen vzhlédni
Faerie Princess Of D: ( tiberia )07.12. 2017Vánoční blues
Ningloreth: ( holloway )06.12. 2017Dobře připravené Plány
SouthernWich69: ( Florence )05.12. 2017Návštěva sirotčince
alliekatgal: ( tiberia )04.12. 2017To se mohlo stát jen tobě
draco-severus-mmm: ( Jacomo )03.12. 2017Veselé Vánoce, Draco
WatchersGoddess: ( larkinh )02.12. 2017Samomluva bývalé studentky
Cheryl Dyson: ( marci )01.12. 2017Týmový duch