Preklady fanfiction Harryho Pottera

Drobné nedorozumění

Autor: redflower     Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99

Originál: https://www.fanfiction.net/s/1774324/1/A_Little_Misunderstanding

Rating: 13+

Kapitola 5. Zajímavý návrh

 Hermiona byla v Modré notě o půl hodiny dřív. Seděla tam s pitím v chvějící se ruce a snažila se najít ta správná slova, která bude muset použít. Merline, jak jen mu to má říct?

Stále kontrolovala hodiny na zdi a dřív, než se nadála, ručička ukázala na dvanáctku, což znamenalo, že tu už brzy bude. Ne, konstatovala, už tu byl.

Když viděla Draca vcházet a mířit k boxu, v němž seděla, došla k závěru, že to bylo nejkratších třicet minut v jejím životě. A pořád ještě netušila, co mu řekne.

Jakmile se posadil, všimla si, že má ve tváři znepokojený výraz, sice ne tak výrazný jako ten její, ale nervózní. Na okamžik si vzpomněla na Bradavice. Vybavila si, jak býval vždy klidný a soustředěný. Ale dnes to bylo jiné. Vidět ho v nesnázích, i když jen v nepatrných, způsobilo, že se cítila o něco lépe.

„Grangerová,“ začal a nedovolil jí skočit mu do řeči. To se v poslední době stalo už častěji. „Vím, o čem chceš mluvit.“

„Vážně?“

„Ano. A chtěl jsem...“ zarazil se. Hermiona viděla, že je pro něj těžké pokračovat v tom, co se chystá říct, ale zvládl to, i když jen stěží. „Chtěl jsem se... omluvit.“

„Neřekla bych, že se toho dočkám.“

„No, nečekej, že to někdy zopakuji,“ odpověděl a z tváře mu vyprchal ruměnec. Odmlčela se, potěšená obratem ve věci. Poskytl jí šanci, nebo skulinu, kterou zoufale potřebovala. Rychle jí využila.

„Ale, víš, to nemůžu... Já nemůžu přijmout tvoji omluvu,“ řekla a pozorně si prohlížela nehty, zatímco se snažila znít co možná nejnonšalantněji.

Dopřála mu chvíli klidu, aby si nechal projít hlavou všechny možnosti, všechny nejhorší scénáře, než bude pokračovat. Pak když si uvědomila, že už ho dost podusila, zvedla hlavu, aby mu viděla do očí.

„Předpokládám, že mi to budeš muset nějak vynahradit.“

„Co chceš?“ zeptal se zvolna a zdvihl obočí.

„Potřebuji laskavost,“ řekla jednoduše a znovu zaujatě sklopila oči ke svým nehtům. Ještě jednou je prozkoumala, spokojeně zkřížila paže a promluvila: „Vzpomínáš si ze včerejška na mou matku.“

Pomalu přikývl. „Co je s ní?“

„No, měla dojem, že jsme pár.“

„No ne, jak ji tohle mohlo napadnout?“ protáhl a z hlasu mu odkapával sarkasmus.

„Ach, co já vím, Malfoyi. Nemohlo by to být tím, že jsi mě vášnivě líbal uprostřed ulice?“ předhodila mu stejně cynicky. „No, jedno vedlo k druhému, a teď tě čeká na vánočním večírku rodiny Grangerových.“ S potěšením sledovala směs pocitů v jeho tváři.

„Nepadá v úvahu, že bych tam šel,“ výhružně na ni zazíral.

„Ale no tak, Malfoyi, dlužíš mi to. A zachrání tě to před Pansy. Jsem si jistá, že s tebou bude chtít strávit svátky.“

„Takže jsi ji viděla?“ zněl mírně dopáleně, protože se předtím omlouval zbytečně.

„Ano, viděla.“ Odmlčela se. „A jestli nebudeš souhlasit, donutím tě vydíráním.“

„Ty bys mě rozesmála, Grangerová. Čím bys mě asi tak mohla vydírat?“ zaklonil se v židli, založil si paže a zašklebil se jako šílenec, protože si myslel, že má navrch.

„No, můžu otisknout ošklivý malý článeček o tom, jak se snažíš získat dobrou pověst prostřednictvím mých novin!“ Naklonila se nad stůl a probodla ho pohledem, který říkal ‚jen si to zkus‘. „A kdo by pak chtěl podnikat s Malfoy s.r.o.?“ dokončila nevinně, když viděla, že o tom vážně přemýšlí.

A pak řekl dvě nejkrásnější slova, jaká kdy slyšela.

„Udělám to.“