Preklady fanfiction Harryho Pottera

Drobné nedorozumění

Autor: redflower     Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99

Originál: https://www.fanfiction.net/s/1774324/1/A_Little_Misunderstanding

Rating: 13+

Kapitola 7. Uvedení plánu do pohybu

„Takže, jsi připraven?“ zeptala se Hermiona Draca a vypnula zapalování. Rozhodla se jet autem, protože byli v mudlovské čtvrti a bylo to pohodlnější. Další výhoda byla, že měli víc času, aby si prošli každou část své šarády. Když dorazili, obloha tmavla a kručení v žaludku jim naznačovalo, že je čas k jídlu.

Přikývl a pokynul jí na cestičku k přednímu vchodu. Když vystoupili z vozu a šli ke dveřím, Draco si všiml ustaraného výrazu v její tváři a vzal ji za ruku, kterou povzbudivě stiskl. Vzhlédla k němu šokovaná a potěšená tím gestem. Tohle by od Draca Malfoye, temného zmijozelského prince, nikdy nečekala. A po pravdě řečeno, Draco byl také trochu překvapený. Vypadalo to, že jeho čistokrevný postoj si dal pauzu. Udělal obrat o sto osmdesát stupňů. Bylo to téměř, jako by začínali být přáteli. Zdálo se to být příliš nepravděpodobné, aby tomu uvěřili, a tak tu myšlenku potlačili a soustředili se na současnost.

Hermiona se zhluboka nadechla, pohupovala volnou rukou a prsty se jí chvěly, když je přitiskla na zvonek. Dokud ještě byli sami, kradmo znovu pohlédla na Draca. Vypadal tak uhlazeně jako vždy. Každý stříbřitý vlas na jeho hlavě byl na svém místě. Oblékl si silný svetr a khaki kalhoty. Chystala se zhodnotit jeho výraz, když se otevřely dveře a v chodbě za nimi stál její otec.

 „Tati,“ usmála se a pustila Dracovu ruku, aby jej objala.

„Jak se má moje holčička?“ zeptal se, uvolnil se z jejího objetí a ustoupil, aby umožnil ‚dvojici‘ vstoupit dál do domu.

„Skvěle.“ Odmlčela se a řekla: „Nech mě vás představit. Tati, tohle je Draco Malfoy, můj přítel...“ To slovo jí znělo cize a přemýšlela, jestli to takhle cítí i Draco. „Draco, můj táta.“ Draco shledal, že její otec vypadá přesně tak, jak čekal. Průměrná výška, prošedivělé vlasy, brýle, které pravděpodobně nosil hlavně na čtení. Jediný rozdíl byl ten, že oči měl modrozelené, ne čokoládové, jak očekával.

„Je skvělé, že se s vámi konečně setkávám, pane Grangere,“ řekl Draco a pevně mu potřásl rukou. „Hermiona mi o vás hodně vyprávěla.“

„Přál bych si, abych o tobě mohl říct totéž. A říkej mi Peter, prosím,“ prohlásil, než se znovu obrátil ke své dceři. „Tvá máma je v kuchyni. Celý den peče. Nedokázala se odtrhnout od kamen ani na minutu, protože všechno musí být perfektní, když se vracíš domů,“ společně se zasmáli typicky puntičkářskému vaření Hermioniny matky.

„Tak to bychom ji raději měli jít pozdravit,“ řekla Hermiona a Peter zamířil do kuchyně, následovaný Hermionou a Dracem, který si zatím dobře prohlédl dům. Chodba byla vymalována teplou a pohostinnou světle šedobéžovou barvou. Vlevo se nacházelo schodiště, vpravo vchod do obývacího pokoje. Rodinné portréty visely na zdech ve skupinkách, podle různých časových období, ve kterých Grangerovy zobrazovaly.

Pokračovali chodbou dál a míjeli další dveře, pravděpodobně klozet a koupelnu, předpokládal Draco. Když už prošli skoro až na konec, všiml si po levici jídelny. Uprostřed stolu byly pohostinně naaranžovány svícny a květinová výzdoba. Předpokládal, že dnes a na Štědrý den budou přítomni jen Hermiona a její rodiče, aby si pořádně popovídali, a zbytek rodiny přijde až pětadvacátého.

Kuchyně nebyla příliš velká, ale ani přehnaně malá. Byla stejná jako zbytek domu – teplá a útulná. Na jedné straně stál malý kulatý stůl, k němuž by se vešlo pět (šest, pokud byste se smáčkli) lidí, a v tuto chvíli byl plný misek s tolika druhy cukroví, kolik si jen dovedete představit.

Hermionina matka právě kontrolovala koláče v troubě. Když si všimla těch tří, rychle zavřela dvířka a spěchala obejmout svou dceru. Draco si s potěšením všiml, že ve vzrušení z jejího příchodu si ani nesundala z rukou rukavice na pečení.

Zatímco se objímaly, Draco zhodnotil také její vzhled. Krátce ji zahlédl poté, co na ně narazila po odchodu z Modré noty, ale teď se k ní mohl lépe přiblížit. Byla malá, a nyní mohl vidět, po kom Hermiona zdědila své rysy. Její světlehnědé vlasy byly ostříhané nakrátko a oči měly téměř stejnou hnědou barvu, jako Hermioniny. Pustily se a Hermiona opět provedla seznámení („Mami, tohle je Draco Malfoy a Draco, seznam se s mou matkou Dianou“). Vynechala tu část s přítelem, věděla, že je matka už viděla, ehm... spolu.

Diana si zatím sundala rukavice a silně Draca objala. Nebylo to trapné, jak Hermiona čekala, vypadalo to skoro normálně. Draco se pak vrátil k Hermioně a navíc vklouzl rukou kolem jejího pasu.

„No,“ Diana si vychutnávala dceřinu nově nalezenou lásku, „koláče by měly být hotové v několika minutách. Vyndám je, aby zchladly, a pak můžeme jet na večeři.“

xxx

Peter kamsi zmizel, a zatímco si Diana dělala starosti o várku sušenek, Hermiona vtáhla Draca do chodby.

„Tak jaký jsem byl?“ zeptal se uvolněně a opřel se o zeď.

„Ušlo to. Proč se nejdeš osvěžit, nebo nevím, udělat cokoli, co Malfoyové dělají?“ Domýšlivě se ušklíbl, zatímco pokračovala: „Koupelna je za druhými dveřmi vlevo. Pomůžu mamce v kuchyni a pak se pojedeme najíst. Myslím, že rodiče rezervovali stůl.“

„Fajn,“ přikývl a zamířil do koupelny.

Jde to dobře, pomyslel si. Vyhnul se vydírání, schoval se před Pansy a prožije svátky s příjemnými lidmi, i když jsou to mudlové (staré předsudky umírají těžce). Nikomu nebylo nic podezřelé.

Čím víc času strávil s Hermionou, tím míň dokázal pochopit, proč ji ve škole tak nenáviděl. Byla laskavá, milá, srdečná, a kdykoli ji spatřil, pokaždé se mu na tváři objevil úsměv. Tohle si vždycky přál.

xxx

Peter řídil, Diana seděla vedle něj a Draco s Hermionou byli vzadu. Při jízdě mlčeli, nikomu nebylo do řeči. Hermionin otec byl zaneprázdněný snahou nezapadnout do sněhu, Diana ladila rádio, dokud nenašla stanici, kde vysílali koledy, a Draco s Hermionou přemýšleli o minulých i budoucích událostech.

Hermionini rodiče rezervovali místo v rodinné, přesto však luxusní restauraci. Jakmile vešli, Peter oznámil hostesce své jméno, pak si svlékli kabáty, Draco pomohl Hermioně. Usmála se na něj a prohlédla si místnost; nasávala atmosféru. Shledala ji docela okouzlující. Tlumená světla, bílé ubrusy na všech stolech, kde poblikávaly maličké svíčky.

Seděli poblíž jedné ze stěn a Hermiona obdivovala obrazy, které ji zdobily.

Večeře byla taková, jakou Draco s Hermionou čekali. Poté, co si objednali, začali mluvit o tom, co je nového. Povídali si o Hermionině práci a o plavbě lodí, z níž se Grangerovi před čtrnácti dny vrátili.

Když se matka zeptala Draca na zaměstnání, odpověděla za něj Hermiona. Řekla, že je obchodník a řídí vlastní firmu. Věděla, že stejně jako u spousty ostatních věcí v magickém světě, její rodiče by nepochopili, o čem jeho společnost je, a tak jen dodala, že je velmi úspěšný. Oba Grangerovi to komentovali, jak je to báječné.

Šlo to docela dobře. No, zatím to šlo docela dobře. Hermiona žvýkala pečené brambory, když došlo k nevyhnutelnému.

„Tak, jak jste se vy dva potkali?“ Nebyla si jistá, který z rodičů se zeptal; byla příliš zaneprázdněná snahou vzpomenout si na příběh, který s Dracem dali dohromady. Co se to s ní stalo? Lhala už předtím, přátelství s Harrym a Ronem ji to naučilo. Se všemi dobrodružstvími, která prožili, mohla o určitých věcech jenom lhát. Ale tohle bylo jiné. Tohle byli její rodiče.

„Poznali jsme se v Bradavicích,“ začal Draco, který si všiml, že ztratila řeč. Když ho slyšela vyprávět, uvědomila si, že se trochu zasnila, a navázala na něj (samozřejmě až potom, co si na kuráž usrkla vína).

„Nedávno jsme se setkali kvůli práci. Dělala jsem s ním rozhovor pro obchodní sekci novin.“

„Musím přiznat, že jsme se k mnoha otázkám nedostali, spíš jsme si užívali povídání o starých časech,“ dodal Draco a šarmantně se usmál. Hermiona cítila, jak ji vzal za ruku a poskytl jí povzbuzení, které potřebovala k pokračování.

„No, a pak mi poslal sovu s žádostí o další schůzku, a od té doby jsme spolu,“ skončila Hermiona. Její matka měla šťastný úsměv na tváři a slzu v oku. Pak už večeře pokračovala pěkně. Rozhovor se nedotkl vztahu Draca s Hermionou, místo toho mluvili tak trochu o všem, o počasí, hektických vánočních nákupech a o plánech na zbytek svátků.

xxx

Po návratu Hermiona pomáhala matce v kuchyni, balila sušenky do slavnostních svátečních dóz, když ji Diana odtáhla stranou.

„Co kdybys toho nechala a šla se s Dracem projít?“ Hermiona se usmála matčině toužebné myšlence.

„Dobrá. Táta ho pravděpodobně právě teď pořádně zpovídá.“

xxx

 Hermiona se nastrojila do šedé bundy a nového vínově rudého šátku. Draco si oblékl tmavě hnědý, měkoučký kožený kabát, který vypadal velmi elegantně.

Sníh jim křupal pod nohama, když po něm šli, a v chladném zimním vzduchu byly vidět obláčky jejich dechu. Všechny domy byly osvětlené vánočními světýlky. Dodávalo to jejich procházce romantický nádech.

No, bylo by to romantické, kdyby opravdu byli pár. Někde v koutku mysli si přála, aby jím opravdu byli.

„Draco?“ přerušila ticho.

„Hmm?“ odpověděl, aniž by odvrátil oči od zářících domů. Usmál se na ten, kolem něhož právě procházeli. Přední okno rámovalo malebný pohled na ozdobený vánoční stromek.

„Chtěla jsem ti poděkovat.“ Odmlčela se. „Je od tebe vážně milé, že to pro mě děláš.“

„Ty jsi mě vydírala, vzpomínáš?“ utahoval si z ní. V očích měla něco, co mu nedovolovalo odpovědět vážně. Věděl, že se tu neděje nic opravdového, ale nedokázal si pomoct. Stále se ztrácel ve vší  té vánoční náladě. Když na ni pohlédl, nebyl si jistý, co cítí. Jeho pocity z té situace byly hodně smíšené. Kdykoli se na něj usmála, musel si říkat, že je to jen komedie. Musel si říkat, že to není skutečné.

„No, i tak děkuji,“ odpověděla na jeho škádlení. „Tam nahoře je park, kdyby sis ho chtěl prohlédnout.“

„To bych rád.“ Když dorazili do parku, Draco otřel sedačku houpačky a pokynul jí na ni. Ochotně usedla a své ruce v rukavicích položila na hřbety jeho rukou, jimiž ji podpíral.

„Víš, mamce se opravdu líbíš.“ Zarazila se, když ji Draco jemně rozhoupal. „Vsadím se, že tátovi taky.“

„Nejsem si tak jistý, vážně mě řádně prokádroval, zatímco jste uklízely v kuchyni.“ Zasmál se, znovu se vyhnul vážnému hovoru škádlením a houpačka se zastavila. Hermiona vnímala jeho ruce, spočívající na provazech; natáhla se, až na ně dosáhla. Zaklonila se a vzhlédla, spatřila Draca vzhůru nohama a rozesmála se. Zůstali tam více než čtvrt hodiny, než Hermiona navrhla, aby se raději vrátili.

„Musíme si ještě vybalit.“

xxx

Na zpáteční cestě se zastavili u auta, aby si odtamtud vzali své tašky. Hermiona si tu malou hodila přes rameno a chystala se vzít jinou, větší, ale Draco se nabídl, že odnese zbytek.

Paní Grangerová jim otevřela a když se zeptal, kam s jejich věcmi, řekla: „Poslední dveře vpravo.“ Jak Hermiona věděla, byl to její starý pokoj. Stoupala po schodech, aby došla k překvapivému zjištění.

Měla sdílet jednu místnost s Dracem.