Preklady fanfiction Harryho Pottera

Návštěva sirotčince

Southern Witch 69

Překlad: Florence

originál: http://www.thepetulantpoetess.com/viewstory.php?sid=8022

prohlášení: Sebrala jsem JKR pár postav, abych mohla napsat něco malého pro moji kamarádku CocoaChristy na Vánoce.

Hermiona odhodila tašku s hračkami dolů. Byla úplně vzteklá. „Rone, řekl jsi, že tam budeš! Víš, jak moc je to důležité.“

„Ale Hermiono, když nepůjdu a nepodepíšu tu smlouvu s Georgem, můžeme ztratit hodně peněz! Tohle je pro nás moc důležitý, důležitější než…“

„Než rozradostnit sirotky na Vánoce? Ty děti ztratily rodiče ve válce proti Voldemortovi. To je od tebe hnusný, Ronalde. Vždycky myslíš jenom na sebe, že?“

„To není zrovna spravedlivé, že, Hermiono?“ozvala se Ginny.

„Nepleť se do toho,“ okřikla ji.

„Dobře,“ odsekla podrážděně zrzka. „Ale ne bez toho, abych poukázala na to, že ty jsi stejně sobecká. Mysli na to, kolik peněz by tou smlouvou Ron, George i celá naše rodina získala! Můžeš jít sama nebo s někým jiným. Ty děti dostanou své dárky a budou pořád šťastné. Naposledy jsi přece nepotřebovala nikoho za zadkem.“

„Ginny, to ne…“ začal Harry.

„Ticho, Harry, ona nepotřebuje, abys pokaždé naklusal na bílém jednorožci a nechal ji cítit se líp.“ Ginny vstala, přešla ke krbu a vhodila prášek dovnitř. „Přijdeme pozdě,“ řekla a vydala se ke svému cíli.

„Má pravdu, musím jít. Hodně štěstí, Rone. Promiň, Hermiono.“

„Ahoj Harry,“ pohnula nakonec stále ještě otevřenou pusou. Jen co zmizel z krbu, dodala ještě: „To bylo hrubý.“

„Jo, to jsi byla, že?“ řekl jí naštvaně. „Děkuji, že jsi mi zase hodila do tváře všechny mé nedostatky a ukázala mi, že mě už nemiluješ.“

Omráčeně sledovala, jak mizí v zeleném kouři. Pravda byla, že nechtěla být sama. Každý měl co dělat na Štědrý večer – a s kým to dělat – kromě ní. Doufala, že když stráví s Ronem nějaký čas, nebude si připadat tolik osamělá. Ale nedošlo jí, že jelikož ho nemiluje, jen by ho využívala. Kdo byla, když chtěla, aby se cítil hůř?

„Promiň,“ zašeptala prázdné místnosti, popadla tašku a zamířila ke krbu. „Orleánský sirotčinec,“ řekla a vhodila trochu letaxu.

Hermiona vystoupila z krbu do velké haly starého sirotčince. Ze svého hábitu a i z tašky si oklepala zrnka sazí. Okamžitě se u ní objevila postarší čarodějnice s modro-šedivými vlasy.

„Znovu vás zdravím, slečno Grangerová.“

„I já vás, paní Okon.“

„Kde je váš doprovod?“

„Měl naléhavou situaci. Dnes tu budu jen já.“

„Žádný problém. Děti budou nadšené úplně stejně, drahá. Otec Vánoc je teď vevnitř a čte jim pohádky.“

„Báječné, mám ráda pohádky.“

„Jsou v jídelně. Můžete jít dál. Potřebuji si ještě odskočit nahoru za mojí asistentkou, dnes se necítí dobře.“

„Děkuji.“

Jak se přibližovala ke dveřím, všímala si dekorací po stěnách – cesmína, veselé věnce a mnoho obrázků rozvěšených po stěnách. Děti ozdobily téměř všechno. Velký strom, který stál uprostřed jídelny, jí taky vyrazil dech.

Pro boha, pomyslela si, vypadá jako jeden z těch stromů, co Hagrid tahal do Velké síně.

A Otec Vánoc seděl uprostřed místnosti obklopený dětmi, které ho pozorně poslouchaly. Dostala se blíž a zarazila se. Ten hlas poznala.

Hluboký a jemný. Tajemně lahodný. Tak plynulý, že by rozpustil čokoládu. Dokonalý.

Snapeův hlas.

„Co to…?“ zašeptala si sama pro sebe. Zakouzlil svůj vzhled tak, že měl dlouhé bílé vlasy a plnovous úplně stejný jako Brumbál. Nikdy ho neviděla nosit nic světlého, a přesto na sobě teď měl červenobílý oblek. 

Když Hermiona položila tašku pod stromeček, neodtrhl od knihy nebo svého publika oči. Ale ona od něho nebo od jeho úsměvu nemohla odpoutat zrak. Nikdy by ji nenapadlo, že on je ten typ, co stráví Štědrý den v sirotčinci. Zahřálo ji to na duši.

„A to, kluci a holky, našel malý Jakub pod stromkem na Vánoční ráno.“

„Hurá!“ vykřikla malá holčička.

„Přečtěte to znova,“ ozvala se další.

„Obávám se,“ řekl laskavě, „že pohádek už bylo dost. Mám ještě několik balíčků na doručení a několik dětí, které se na mě těší.“ Vstal a položil knihu na houpací křeslo. „Ujistěte se, že mi necháte nějaké sušenky a sklenici mléka, až se večer vrátím.“

„To uděláme!“

„Čokoládové!“

„Ne, medové!“

Zasmál se. „Ho ho ho. Veselé Vánoce vám všem.“

Paní Okon se vrátila a spolu s ní i dvě další ženy. Mluvily spolu, zatímco Hermiona pozdravila a objala pár dětí.

„Koupila jsem dárek pro každého z vás,“ oznámila jim. „Můžete je otevřít hned ráno.“

„Děkujeme!“ ozvaly se dětské hlásky.

Zrovna tu chvíli si Snape vybral na to, aby otočil hlavu. V jeho očích se objevilo zděšení, ale pak se vzpamatoval natolik, aby jí kývl na pozdrav. Věnovala mu vřelý úsměv, který jí neoplatil. Místo toho se hned vydal k východu.

Rychle všem zamávala a vydala se za ním, aby ho chytla dřív, než vyjde z hlavních dveří. „Profesore!“ zavolala, když opustila jídelnu.

Zastavil se uprostřed kroku. „Ano?“

„Nebude vám vadit, když se na mě podíváte?“ zeptala se a přiblížila se. Udělal to, ale nic neřekl. „To, co jste udělal pro děti, bylo moc krásné.“

„Jste překvapená, že jsem nepřišel za skřeta, co?“

„Možná,“ odpověděla mu drze, ale nezdálo se, že by ho to urazilo.

„Co chcete, slečno Grangerová? Jsem si jistý, že jste moc stará na to, abyste toužila po tom si sednout na můj klín a vyprávět mi o tom, jaké dárky si přejete dostat.“

Široce se na něj usmála. „Doufala jsem, že si se mnou dáte šálek kakaa.“

„Vy dnes večer nejdete na žádnou oslavu?“

„Každý má plány a moji rodiče jsou v Austrálii.“

„Pořád?“

Přikývla. „Ano, docela se jim to tam zalíbilo.“

Snape se zamračil. „Vlastně mám lektvar, který musím zkontrolovat, takže nemohu přijmout. Omlouvám se.“

Předtím, než se mohl otočit, vyhrkla: „Tak bychom si ho možná měli dát u vás doma.“

Obočí se mu svraštělo. „Jste si jistá?“

„Máte kakao?“

„Možná tam nějaké bude. Nejsem si jistý.“

Přešla přímo k němu. „Přemístěte nás. Když nic jiného, můžeme si dát šálek čaje.“

„A proč to chcete?“

„S mužem, který tráví svůj volný čas o dovolené tak, že dělá děti šťastnými, bych si dala ráda šálek čaje. Nemám žádné plány. Vy asi také ne. Co hrozného by se z toho mohlo stát?“

„Tak tedy ano,“ řekl a malinko se na ni usmál. „Ale doufám, že to není tím vzhledem. Mám v úmyslu se stát sám sebou hned, jak se vrátím domů.“

„Toho Severuse Snapea mám stejně raději,“ odpověděla mu upřímně. „Půjdeme?“

Přitáhl ji k sobě blíž a se zavřenýma očima je přemístil k sobě domů.