Preklady fanfiction Harryho Pottera

Název:    Christmas blues

Autor:   Faerie Princess Of Doom

Link:   http://www.hpfandom.net/eff/viewstory.php?sid=19318

Překlad:  tiberia

Souhlas: ne, nejsou kontakty, mail nefunguje

Postavy:  fyzicky pouze Albus, ale pomluví tam kdekoho...

Shrnutí:  Albus si neváží toho, co má a chtěl by něco úplně jiného....

                                            Vánoční blues

Albus si povzdechl. Další rok, další vánoce.

Starý profesor rozjímal nad svým vánočním stromem, tak jako každý rok. Byl  stejný, jako vždycky, na stejném místě v rohu jeho komnat, vysoký, ozdobený červenými a zlatými baňkami a řetězy.

Nebyl to ale strom, s čím měl problém, byly to dárky pod ním.

Byly tam naskládané úplně stejně jako v minulých letech. Knihy, jeho vánoční dárky.

Knihy. Byl tak unavený z těch zatracených věcí, které stejně nikdy nebude číst.

Někdy si přál, aby nebyl tak chytrý.

Nicméně už se se svým každoročním vánočním údělem smířil. Věděl, že kdyby chtěl tuto ošemetnou situaci vyřešit, mnoho lidí by tím urazil.

Kéž by byl už v mládí zastavil všechny, kteří ho obdarovávali knihami. Ale neměl to srdce. Ne, když si všichni dávali tolik práce s vymýšlením, jakými knihami ho obdarovat.. A teď už jich měl tolik, že existovalo jen nepatrné množství témat, o kterých by si nemohl nic přečíst ve své vlastní knihovně.

Postavil stranou svůj ranní čaj a zvedl první balíček. Byl zabalený v černozeleném papíru, s malou kartičkou psanou drobným černým písmem. „Ach, Severus.“

Dar byl rozbalen a Albus vydal další bolestný povzdech. Kniha temných lektvarů. Jak předvídatelné. Odložil knihu na malý stolek vedle křesla.

A tak to pokračovalo dál. Kniha od Minervy – něco o peří a jeho vlastnostech v přeměňovacích vzorcích, kniha o vzácných lidožravých rostlinách od profesorky Prýtové, od ministra kniha o mezigenerační politice, od Aberfortha kniha o kozlech – další kniha o kozlech, pomyslel si Albus zasmušile.

Knihy! Proč knihy! Jen proto, že je vzdělaný člověk to ještě neznamená, že všecko, co chce na vánoce, jsou knihy!

Albus zatoužil po časech, kdy jeho matka celý rok pletla a šila a připravovala šály, rukavice a pláště na zimu a taky na vánoce...jak jen mu chyběly maminčiny pletené ponožky!

Albus si ještě chvilku zavzpomínal, pak odhodil stranou poslední ze svých darů – knihu o výkladu budoucnosti podle tvaru mraků. Ani nemusel přečíst kartičku, aby věděl, od koho to bylo. Opřel se v křesle a poněkud poraženecky si povzdechl.

Děsil se svých narozenin.

Jeho oči zachytily záblesk stříbra a znovu se podíval pod stromek. Zdá se, že tam zapomněl dárek. Švihnul hůlkou a ledabyle zabalený balíček mu přistál na klíně. Kriticky se na něj zahleděl. Nevypadalo to jako jeho běžný dárek, celé to bylo hrbolaté a nepořádně zabalené.

Albus pokčil rameny, asi jen kniha, která se cestou do jeho komnat poškodila. Hbitě odstranil stříbrný papír a když uviděl svůj dárek, zalapal po dechu.

Ponožky!

Div se nerozplakal. Skutečně to byly ponožky! Dárce měl příšerný vkus a pár k sobě navíc nepasoval, ale byly to ponožky! Uctivě a zbožně je držel v rukou, neschopen slova. Jedna ponožka byla zářivě fialová, pošitá drobnými hvězdičkami, které se občas odstřelovaly. Druhá byla jasně zelená, se vzorem malých soviček, které v nikdy nekončícím kruhu stále poletovaly kolem dokola.

Albus se do nich zamiloval v tom okamžiku, kdy z nich spadl stříbrný papír.

Podíval se na pozůstatky obalu po nějaké vizitce. Vrtalo mu hlavou, kdo mu ty ponožky mohl dát, ale žádná kartička tam nebyla, takže mu nezbylo než lámat si hlavu dál.

Albus setřepal z nohou pantofle a navlékl si své nové ponožky, nohy natáhl před sebe a obdivoval je.

A vyhlídka na jeho narozeniny najednou vypadala daleko radostněji.