Preklady fanfiction Harryho Pottera

Veselé Vánoce, bídáku nedočkavá 

Merry Christmas, You Miserable Bugger

Originál: http://archiveofourown.org/works/2778170

Autor: abetterfatethanwisdom

Překlad: LadyF      Beta: Violeta   

Povolení k překladu: Žádost zaslána

Christmas Fluff

Harry/Draco

Rating:  13+   Kapitol: 1

Slov: 3225

Slash

Shrnutí:  Draco byl ten nejbáječnější člověk, jakého kdy poznal, a byl do něj hluboce, vášnivě, nežně, bláznivě zamilovaný. Choval k němu silné city a jelikož jeho schopnost mluvit o vlastních citech stála za prd, chtěl mu je, jakkoliv, ukázat. Zjevně pomocí šály. Pitomé šály.

Harry na poslední chvíli vyšiluje ohledně svého dárku pro Draca.

Období: Po válce

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží abetterfatethanwisdom. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Byl Štědrý večer, a přestože to bylo to poslední, čemu se zrovna nyní chtěl věnovat, tak na poslední chvíli balil dárky. Každý rok si předsevzal, že bude mít touto dobou vše dávno hotovo, ale přesto pokaždé zápasil s balícím papírem a lepící páskou a nadával jako dlaždič. Letos ale zvítězí! Měl totiž plán, díky kterému vše půjde jako po másle a on si zachová chladnou hlavu...

 “K sakru!” S výkřikem padl na postel a po místnosti se rozlétly kusy papíru a ozdob. Marná snaha.

S odevzdaným povzdechem se posadil a zamumlal pár kouzel. Během několika minut se dárky samy zabalily, sice poněkud neohrabaně, ale zato s nadšením, které v sobě Harry najít nedokázal.

„Už jsi to vzdal?“ Ozvalo se z kuchyně, trošičku samolibě.

„Malověrný!“ zamumlal Harry rozezleně a rozhodl se přejít fakt, že měl Draco jako vždy pravdu.

„Nechápu, proč se s tím každý rok crcáš jako mudla,“ pokračoval hlas z kuchyně. V pozadí se ozývalo cinkání šálků a něžné syčení konve. „Není přece žádná ostuda trochu si pomoct. Obzvláště s ohledem na tvůj talent. Ve tvém případě je to záchrana pro nás pro všechny.“

Harry zakoulel očima a vyplázl jazyk. Draco byl sice na opačném konci bytu, protože se Harry zabarikádoval v ložnici, ale přesto bylo potřeba náležitě oplatit jeho urážku.

„Nechápu, o čem mluvíš.“ Pokusil se znít nenuceně a vyskládal dárky na úhlednou hromádku. Poté se natáhl pro poslední, jemuž se celý den vyhýbal.

„Hmmmmmm. Až se probereš ze svého bludu, máš tu čaj.“

Harry s pocitem viny poděkoval a vrátil se ke svému úkolu – dárek pro Draca. Podíval se na předmět ve svém klíně a asi tak po milionté si položil otázku, na co sakra myslel?

Začalo to, když si Hermiona po obzvláště silném záchvatu všimla, že se mu třesou ruce. Jeho tělo po poslední bitvě utrpělo mnoho nepředvídaných zranění („S tím byste v případě klinické smrti asi měli počítat,“ řekl si Harry trpce) a dodnes trpěl častými bolestmi. V posledních letech se jeho stav rapidně zhoršoval, a přestože používal zastírací kouzla, stále cítil třes hluboko v kostech a v rukou jej nikdy nedokázal úplně skrýt.

Hermiona byla první, kdo jeho masku odhalil. Bylo to před pár měsíci, kdy se jeho stav s příchodem zimy začal zhoršovat. Po několika minutách marného zapírání z něj vymámila přiznání, že se obvykle roztřese, když je nervózní nebo úzkostný a že je to nyní pro něj téměř konstatní stav. S nebezpečně odhodlaným výrazem mu slíbila, že během týdne najde řešení. Když za ním pak přišla s klubkem vlny a pletacími jehlicemi, domníval se, že se stal terčem nejapného žertu.

Vysvětlila mu, že pletení ji uklidňuje, jak zjistila ve čtvrtém ročníku, kdy se to díky projektu SPOŽÚS naučila. „Skvěle to odbourává stres!“ rozplývala se, „a mohlo by ti to prospět. Je pěkně vidět, jak postupuješ. Můžeš pozorovat výsledek své práce a kolik jsi toho zvádl.“

Harry nechtěl plést. Chtěl své problémy nadále ignorovat a ruční práce přenechat paní Weasleyové a Hermioně a dalším hospodyňkám, děkuji pěkně. Jenže... Hermiona byla nadšená a pyšná, že přišla na toto směšné řešení, a tak si od ní vzal vlnu a jehlice s příslibem, že tomu dá šanci, jen aby měla radost.

Nakonec v tom však skutečně nalezl zalíbení. Pravidelné cinkání jehlic a počítání ok bylo uklidňující. Konečně měl něco, na co se mohl zaměřit, pokud mu hrozil záchvat paniky. Stálo ho to několik měsíců neúspěšných pokusů, ale když se mu konečně podařilo zvládnout správné uchopení jehlic a základní hladce a obrace, byl na sebe absurdně hrdý.

Tehdy začalo tohle šílenství. Povzbuzen Hermioniným nadšením a vlastní radostí z výroby neforemných pletenin se rozhodl vyrobit dárek. A to ne jen tak ledajaký, ale vánoční dárek pro svého velice náročného a velice elegantního přítele.

Harry zasténal a teatrálně sebou praštil na postel. Hromadila se v něm hrůza. Když se mu nepodařila první čepice, měl to brát jako znamení, aby Dracovi jako obvykle koupil značkový svetr nebo knihu lektvarů. Jenomže zvítězila jeho nebelvírská tvrdohlavost.

Čepici, která připomínala spíše vlněnou mísu, vzdal jako nedosažitelný cíl a rozhodl se raději pro šálu. Draco si často stěžoval, že je mu chladno, a v Londýně řádila krutá zima. Vypadalo to jako ideální řešení. Na šále se přece nedá nic zkazit, že?

Zoufale se podíval na neforemný předmět ve své ruce. Byl fakt idiot. Byl fakt idiot a byl Štědrý večer a on spěl do záhuby.

Nebuď směšný. Vůbec to není tak zlé! ozval se v jeho hlavě hlas, který podezřele připomínal Hermionu. Pokusil se nezaujatým pohledem zhodnotit šálu a přejel prsty po hrbolcích. Byl to s přehledem jeho nejlepší výtvor. Rozhodl se pro žebrový vzor, který vytvořil nadýchanou vrstvu a zároveň držel tvar. Použil silnou, kvalitní přízi. Šála neměla téměř žádnou díru a dokonce na ni seslal pár kouzel, aby byla praktičtější. Nebylo to zas tak zlé.

Přesto měl pocit... že je to žalostně neadekvátní. Byl do Draca dlouho zamilovaný a žili spolu již 3 roky. Měl velmi osobitý a velmi vytříbený vkus a Harry ho chtěl za každou cenu oslnit, připravit o řeč. Každý rok se mu podařilo vymyslet ucházející dárek, který ho potěšil. Draco byl ale neuvěřitelně pozorný a vždy se mu bez potíží povedlo najít pro Harryho dokonalý dárek. Není to soutěž, musel si s rozpaky připomenout. Uvědomil si však, že nechtěl vyhrát Vánoce nebo něco podobně hloupého. Chtěl pouze učinit Draca stejně šťastným, jako byl o sám pokaždé, kdy se na sebe podívali.

Draco byl ten nejbáječnější člověk, jakého kdy poznal, a byl do něj hluboce, vášnivě, nežně, bláznivě zamilovaný. Choval k němu silné city a jelikož jeho schopnost mluvit o vlastních citech stála za prd, chtěl mu je, jakkoliv, ukázat. Zjevně pomocí šály. Pitomé šály.

Ze zoufání ho probudilo tiché zaťukání na dveře. „Jsi v pořádku?“ zavolal Draco.

„Ehm, jasně!“ odpověděl Harry, a posadil se tak rychle, že několik dárků sletělo z postele. „Jen si to tu dodělám.“

„Pane bože.“ Harry podle jeho tónu poznal, že je jeho přeřeknutím pobavený a trochu zděšený. „To byl příšerný dvojsmysl.“

„Asi tomu nebudeš věřit, ale bylo to nechtěně.“ Zaremcal Harry popudlivě. Byl to příšerný vtip, stejně jako jeho dárek.

Vlastně je to Dracova chyba, řekl si v duchu zoufale. Kdyby nebyl tak zatraceně krásný a elegantní, neměl by Harry tolik starostí s jeho dárkem.

„Tak si pospěš, ano? Necháváš mě tu samotného o Vánocích. To je od tebe ošklivé.“

Ignoroval provinilý pocit a zavolal: „Už jenom chvilku, dobře? Nebuď netrpělivý.“

„Že to říkáš zrovna ty! Máš deset minut.“

Za zvuku vzdalujících se kroků se Harrymu zběsile rozbušilo srdce. Vzpřímeně se posadil, aby si naposledy prohlédl šálu, než ji zabalí. Ke své hrůze objevil uprostřed puštěné oko, ze kterého byla již solidní díra. No, ubohou náhražku dárku již opravit nemomhl, ale toto ano. Vzal do ruky hůlku a seslal kouzlo, aby se příze dále nerozplétala. Posunul si brýle blíže k očím. „Accio látací jehla.“ Slyšel pouze tlumené rachocení. „Kde sakra je?“ zabrblal, nechal šálu na posteli a otočil se k šatní skříni, odkud se zvuk ozýval. Zjevně v záchvatu geniality schoval své pletení pod skříň, aby je Draco náhodou nenašel.

Naslepo sáhnul pod skříň, ale když seslal další Accio, rachocení pouze zesílilo. Zasekla se? Kekl si na všechny čyři a pokusil se strčit obličej pod skříň, aby se mohl podívat. S pozadím ve vzduchu přišel o poslední zbytky důstojnosti. Roztřásly se mu ruce, ale stále nemohl najít pletení. S každým momentem sílilo jeho podráždění. Zrovna se chystal v zoufalství odsunout celou skříň, když se za ním ozvalo pobavené odfrknutí.

„Ehm, lásko, tenhle pohled si rozhodně moc užívám, ale co to sakra děláš?“

Harry utrousil pár nadávek a pokusil se posadit, ale během procesu se praštil do hlavy. Přikrčil se bolestí a konečně se posadil. „Deset minut!“ zareptal a zamrkal, aby mu zmizely hvězdičky z očí. „Ještě to nebylo deset minut!“

„Nudím se,“ omluvil se Draco a nabídl mu ruku, aby mu pomohl vstát. Ve tváři se mu mísilo pobavení s obavami. Harry přijal jeho ruku, postavil se a mnul si bolavé místo na hlavě. „Promiň.“

„Počkej!“ vykřikl Harry a ve stresu zapomněl na bolavou hlavu. Nervózně se podíval na postel v naději, že chatrná, vlněná hromádka nějakým zázrakem zmizela. Možná bych ji mohl nechat zmizet kouzlem, napadlo ho vzrušeně, jenže pak si všiml, že Draco zapátral pohledem a nyní se zájmem pozoroval postel a svůj dárek. No. Do háje.

„Myslel jsem, že jsi, eh, hotový,“ poznamenal Draco s úsměvem na rtech. Stále svíral v obou dlaních Harryho ruku a díval se na něj s otazníkem v očích. „Pro koho to je?“

„Ach...“ zakoktal Harry. „To je... heh. No, to je... to... do háje, Draco, říkal jsem ti, ať nechodíš dovnitř!“ vyprskl a připadal si jako kolosální blbec. Nedokázal mu připravit ani pořádné překvapení.

„Aha.“ Dracova tvář se zakabonila pochopením. „Zkazil jsem překvapení?“

Dracův starostlivý výraz ho zahřál u srdce, přestože byl stále mrzutý a nejistý. S povzdechem si promnul oči volnou (roztřesenou) rukou a druhou Draca pořádně stiskl. „Ale ne, jen ho dostaneš o něco dřív. Nemohl ses dočkat, viď?“

Draco se zasmál, líbl ho na tvář a zamumlal: „Byl jsem bez tebe osamělý. A znuděný. A zvědavý.“

„Pochopitelně,“ zavrčel Harry. Srdce mu bušilo nervozitou a láskou. „Tak. Veselé Vánoce, bídáku nedočkavá.“

Draco se znovu zasmál a přivedl je k posteli, kde pustil Harryho ruku, aby mohl vzít šálu. Spokojeně zamručel. „Hřeje.“

„Opatřil jsem ji vyhřívacím kouzlem. Když na ni sešleš svoje vlastní, zdvojnásobí se účinek. Ale moje by mělo být dost silné, aby si navždy udržela alespoň tuto teplotu.“

Draco téměř neposlouchal, protože se šála zrovna zajímavě projevila. V jeho rukách měnila barvu. Překvapeně vzhlédl a Harry vydechl úlevou, protože ani jeho další kouzlo nepřišlo nazmar. „Nasaď si ji,“ řekl místo vysvětlení. Když ho Draco poslechl, šála rychle změnila barvu v sytě modrou se stříbrnými proužky, které perfektně doplňovaly jeho tmavě šedý svetr.

„Ukázková práce.“ S tichým úsměvem pozorně studoval šálu a Harrymu spadl kámen ze srdce. Ani trochu zlé.

„Odkud je?“

„Odkud... co?“

„Kde jsi něco takového sehnal? Nikdy jsem nic podobného neviděl.“

„Aha!“ Harry se mírně ošíval, protože si nebyl jistý, jak pokračovat. Předpokládal, že kvalita šály bude mluvit za vše. „Vyrobil jsem ji.“

„Neblbni.“

„Ne, vážně... vyrobil jsem ji.“

„Harry.“ Draco protáhl obličej. „Žiju s tebou tři roky. Neumíš plést.“

„To nemůžu mít koníčky?“ Harry se rozhořčil. „Jestli myslíš, že je to pitomý...“

„Ne, tak to vůbec není. Jenom... kdy ses to naučil? Nemyslíš, že bych si všiml, kdyby ses naučil něco tak...“ rozrušeně zamával koncem šály... „komplikovaného?!“

Harry si uvědomi, že ho Draco nechce podcenit. Tvářil se zmateně a neodolatelně roztomile. Odolal pokušení se usmát, odkašlal si a pokusil se o vysvětlení.

„Vlastně je to jednoduché, když tomu přijdeš na kloub. Musíš jen najít správný rytmus.“ Se zděšením shledal, že zní jako Hermiona. Slabě pokrčil rameny.

„Použil jsi kouzla?“

„Ne, Hermiona mě učila po mudlovsku.“

„Kdy si na to najdeš čas?“ vyzvídal Draco.

„Když jsi v práci. Když jdu na kávu s Hermionou. A když to začne být... těžké.“ Harry se podíval na své ruce, které se v reakci na zimu a jeho předchozí panikaření slabě třásly.

Draco nic neřekl, ale Harry cítil, jak mu tváři bloudí zkoumavý pohled.

„Pomáhá mi to se soustředit,“ zašeptal Harry, „když začnu... víš co.“

Když vzhlédl, Draco měl ochranný a láskyplný výraz. Věděl co, lépe než kdokoli jiný. Draco se naučil žít se záchvaty paniky, nočními můrami, třesením a bolestí a dalšími selháními Harryho těla a snášel je důstojně a trpělivě. Většinu času Harry nechápal, proč ho Draco miluje, ale byla to jedna z mála věcí, kterou přijal bez výčitek. Samozřejmě, že věděl.

Přímý, šedý pohled, který Harry tolik miloval, byl něžný a pátravý. „Říkal jsem si, že se ti vede o něco líp,“ řekl Draco opatrně.

„Jo. No, takže už to víš. Jsem pletař.“ Znělo to mnohem více jako prohlášení, než původně zamýšlel. Připadal si trochu hloupě, ale Draco vyprskl smíchy. Harrymu se ulevilo, že už se netváří tak vážně, přestože se kvůli tomu musel ztrapnit.

„Pitomče. Jenom ty bys to dokázal říct tak, aby pletení znělo jako něco nemravného,“ Draco se zachehtal a zavrtěl hlavou. Harry otevřel ústa, aby se bránil, ale Draco neposlouchal. Místo toho si znovu důkladně prohlédl šálu a prsty podrobně zkoumal vzor.

„Vím, že je to nic moc,“ vyhrkl Harry rozpačitě, „ale...“

„Harry, je to dokonalé.“ Draco to řekl potichu, ale s obrovským úsměvem. „Naprosto dokonalé.“

Přestože se tomu snažil zabránit, uniklo mu tiché: „Opravdu se ti líbí?“ Stále v něm byla malá část, která se obávala, že je Draco jen milý, že se mu přece nemůže líbit něco tak prostého a jednoduchého a... možná do té pitomé šály promítám příliš mnoho z vlastních obav, došlo mu náhle.

Když k němu Draco namísto odpovědi přistoupil blíž a bezhlavě jej políbil, opustily ho veškeré myšlenky. Dotek Dracova úsměvu na jeho rtech byl opojný. Když se po notné chvíli od sebe odtrhli, oba bez dechu, žasl Harry nad jeho výrazem. Křenil se bez zábran a obrovský, přiblblý úsměv setřel veškerou odměřenost, kterou obvykle připomínaly jeho ostré rysy. Krásnější pohled Harry v životě neviděl.

„Pořád nemůžu uvěřit, žes to vyrobil sám. Bez kouzel?“

„Bez kouzel.“

„To muselo být náročné! Jak dokážeš, aby to všechno drželo vcelku?“

„No, vlastně potřebuju opravit volné oko. Právě jem hledal svoje pletení, abych to mohl opravit.“

„No, podle mě je dokonalá. Až na...“

Harrymu se na moment zastavilo srdce, než si všiml, že se Draco uličnicky šklebí. Podle jeho zkušeností byl tento problém spojen s problémy. Řekl tedy jenom: „Co? Co je?“

„Něco tomu schází,“ prohlásil Draco a než mohl Harry cokoli namítnout, přehodil mu šálu okolo krku, aby byli oba omotaní a přitisknutí k sobě.

„Mateš ji,“ protestoval chabě, když polovina šály změnila barvu v lahvově zelenou, aby ladila s jeho černou košilí.

„To je fuk, takhle je to mnohem lepší,“ prohlásil Draco a přitiskl Harryho blíž. „Miluji tě, pletaři,“ vyslovil nemravně a zamával obočím. Harry se svému vtipnému příteli zasmál. Draco ho znovu políbil a přitiskl tvář k jeho šíji. „Opravdu tě miluji. Nikdo pro mě nikdy nic nevyrobil. Veselé Vánoce, Harry.“

„Taky tě miluji. Veselé Vánoce.“

Chvíli zůstali v objetí, tiší a zabalení v šále, která nakonec byla dobře přijata. Stále se usmívali jako idioti. Draco přerušil ticho smíchem a když se na něj Harry pátravě podíval, promluvil: „Počkej, až to ukážu Molly!“

„Pane bože.“ Harry zasténal. „Bude nadšená, ale Ron mi to dá pěkně sežrat.“

„Hermiona ho určitě srovná do latě.“

„To máš asi pravdu. Hej, platí to pozvání na šálek čaje?“

„Jenom když mě necháš dívat se, jak spravuješ tu šálu.“ Draco znovu zamával obočím a zapředl: „Moc rád se dívám, když pracuješ svýma rukama.“

Harry zakoulel očima a něžně do něj dloubl. „Nemravo. Vezmeš ostatní dárky? Musím vzít ještě pletení.“

Draco je vymotal z šálího objetí a přivolal Harryho hromadu dárků, aby s ní vyšel ze dveří. Harry mezitím vypáčil pletení ze svého úkrytu. Projednou mu nevadilo, že obsah plechovky cinká v jeho roztřesených rukou. Dnes na tom nezáleželo. Byly Vánoce a mohl plést a Draco ho miloval a svět byl nádherný.

Když vzhlédl, zjistil, že se již Draco vrátil a opírá se o rám dveří se dvěma šálky v rukou. Harry se dmul pýchou, protože byl Draco pečlivě zabalen do šály, která byla opět modrá. Byl nádherný.

Ani si neuvědomil, že to řekl nahlas, dokud Draco neodpověděl: „No jasně. Byl jsem stvořen proto, abych předváděl pletenou módu.“ Mrkl na Harryho a počkal, až se zvedne a připojí se k němu. Poté ho políbil na tvář. Následoval Draca do obývacího pokoje, kde plápolal oheň v krbu. Dárky byly nyní pod stromkem a Harry si v duchu připomenul, aby Hermioně co nejdříve poslal poděkování. Nakonec to přece jen budou velmi šťastné Vánoce.