Preklady fanfiction Harryho Pottera

autor: Xeres Malfoy; překlad: arabeska

originál: What else?

13+

*

Hermiona vběhla do kabinky v umývárně na druhém podlaží, zabouchla za sebou dveře a bezdeše se o ně opřela. Zavřela oči a sbírala síly, aby uklidnila roztřesenou bradu a rozklepané končetiny. Tenhle den byl noční můra. Čím víc se blížil večer, tím nesnesitelnější Malfoy byl. Nepřestával ji pronásledovat.

Nakonec otevřela oči, zhluboka se nadechla a rozhlédla se kolem. Stála v té samé kabince, kam se zavřela, než ji Harry a Ron přišli zachránit před trollem, který se ji chystal pohřbít pod návalem suti. S oblibou se zavírala na toto místo, když byla s nervy v koncích. Vzpomínka na počátek přátelství s těmi dvěma ji vždy ukonejšila, až mohla vyjít s úsměvem na rtech. A přesně to zamýšlela; vyjít s úsměvem, i kdyby tady v té kabince měla strávit celou noc.

Když shlédla k místu, kam odhodila svou brašnu, uviděla, že ze zadní otevřené kapsy trčí roh zmuchlaného pergamenu. Vytáhla ho a zjistila, že jde o Malfoyovu kresbu. Ale kde se tam vzala? pomyslela si zamračeně. Na listě pergamenu se kreslená postavička neúnavně snažila dohlédnout pod svou sukni a pokaždé vyděšeně zaječela, když se objevili netopýři a mrak chlupů. Hermiona ji dlouho pozorovala, než vybuchla nervózním smíchem. Dobrá, pokud by pominula, že se jedná o posměch na její účet, musela uznat, že byla ta kresba vtipná. Urážlivá, ale vtipná.

„Malfoyi, ty idiote,“ zamumlala si tiše, znovu pergamen zmačkala do kuličky a odhodila do koše vedle záchodové mísy. Chuť se smát ji však opustila. Ty jeho poznámky, ač vyvolané pouze čistou zlomyslností, vynesly na světlo skutečný problém. Ne problém týkající se přebujelého ochlupení ani netopýrů, rozhodně ne, jiný problém, mnohem méně vtipný. Hermiona byla všechno, jen ne módní ikona. O oblékání se nezajímala, raději trávila volný čas, kterým jiné dívky plýtvaly na nanášení šminek a hledání outfitů, rozšiřováním obzorů a nabýváním nových vědomostí. Nic nemohlo překonat nadšení, které cítila, když přišla na kloub novému kouzlu, zjistila nový druh kouzelné květiny nebo objevila nový příběh, který jako by se promítl do knihy přímo z jejího snu. Dočíst novou knihu, napsat si ukázkové poznámky, všechno tohle jí přinášelo stejné potěšení jako Levanduli komplimenty o novém kousku oblečení.

Ve zkratce, na vzhledu jí záleželo pramálo. Naproti tomu to, co měla v hlavě, bylo její pýchou. Zákonitě by to ničemu nevadilo, nebýt ohavů jako třeba Malfoy, kteří jí stále připomínali, že je asi jediná ve vesmíru, kdo se domnívá, že na fyzickém vzhledu vůbec nesejde.

A pak celý ten nesmysl se spodním prádlem… co na tom, jestli nosí bavlnu, krajky, nebo vůbec nic? Kalhotky přece nedefinují povahu osobnosti! pomyslela si trucovitě. Budu si nosit, co chci a kdy chci. Tečka.

Mysl se těžko zastavuje v potulkách, a tak se Hermiona přistihla, že se snaží vzpomenout, co si ráno oblékla. Zbytečně. Prostě jen hrábla do kufru, zatímco si četla seznam šestnácti a jednoho použití heřmánku v lékouzelnictví. Našpulila rty ještě trucovitěji. Typické. Pamatuje si, na co myslela, když se oblékala, ale už si nepamatuje, co si oblékala. Zatímco potlačovala vzpomínku na karikaturu sebe a obsahu svých kalhotek, uchopila lem sukně a riskla pohled pod ni. Ze zasyknutím látku zase pustila.

Fajn, tak dneska to není žádná sláva. Sepraná barva a vytahaná guma. Ale aspoň jsou pohodlné! Navíc jsem se nikdy neměnila fyzicky ani mentálně jen proto, abych se zalíbila ostatním, takže teď rozhodně nebudu začínat. Jasné?

„Hermiono?“ ozval se zpoza dveří Ginnyin hlas.

Hermiona prudce nadskočila a s poněkud trapnými pocity odemkla dveře kabinky.

„Jo, jsi tady!“ ulevilo se zrzce, když spatřila kudrnatou hlavu. „Harry mi řekl, co se stalo při hodině. Tušila jsem, že pláchneš sem.“ Pak jí ale oči padly na její strhaný výraz. „Ten Malfoy je ale kus lejna. Možná bys měla jít za Brumbálem.“

„Postěžovat si jako děcko?“ skočila jí Hermiona do řeči. „Ne, díky, jsem dost velká na to, abych zvládala problémy sama.“

Ginny kývla. „Vzhledem k tomu, že jsem tě našla zamčenou na záchodě -“

„Ano, to je můj způsob zvládání problémů,“ odsekla Hermiona a trucovitě zkřížila ruce na hrudi. „Ne všichni máme tu možnost vybít se na famfrpálovém hřišti, víš.“

„Vůbec nevím, o čem to mluvíš,“ odvětila Ginny zcela neupřímně. „Ujišťuji tě, že Changová z toho koštěte spadla sama a se mnou to nemá nic společného.“ Hermiona posměšně zvedla obočí a Ginny rychle dodala: „A bez právníka už neřeknu ani slovo.“

Obě se srdečně zasmály a pak se Hermiona konečně sehnula pro brašnu a přehodila si ji přes rameno.

„Tak co ti ta zdegenerovaná cibule řekla tentokrát?“ tázala se Ginny, když uchopila kamarádku za ruku a vedla je k východu. „Vsadím se, že to byl zase titul mudlovská šmejdka.“

„Vlastně ne,“ zamyslela se Hermiona.

„Cože, je tak kreativní, že přišel na novou nadávku? Vyvíjí se, uznej…“ pokračovala Ginny, zatímco Hermiona se přehrabovala vzpomínkami a pátrala po dni, kdy ji Malfoy naposledy počastoval nadávkou týkající se jejího nečistého původu.

„Ani ne…“ zamumlala zamyšleně.

A skutečně tomu bylo více než rok, kdy od něj ta dvě slova slyšela naposledy. Většinu času se Malfoy spokojil s tím, že ji obtěžoval svým dětinským chováním. Takže ano, sice jí brnkal na nervy, ale když nad tím teď přemýšlela, bylo to vážně dlouho, kdy ji naposledy ponižoval kvůli čistotě krve.

„Tak co teda?“ znejistěla Ginny.

„Vlastně…“ Hermiona ztichla a přimhouřila oči. „Je prostě jenom otravný.“

Ginny ji předběhla, stanula před ní a chytila ji blahosklonně za ramena. „Hermiono, ty znáš Malfoye ještě líp než já, takže moc dobře víš, že jeho otravnost může nabírat mnoho různých forem…“ Hermiona se zachechtala, ale Ginny se nenechala vyvést z míry. „Takže pověz… co přesně ti řekl?“

Hermiona se rázem přestala smát a protáhla obličej. „On… vysmíval se mi, že nosím jenom ošklivé kalhotky. Což ho, mezi námi, vůbec nemusí zajímat…“

„Což, mezi námi, je naprostá pravda…“ zažertovala Ginny a prošla dveřmi z umýváren.

„Pardon?“ ohradila se Hermiona a rozběhla se za ní.

„Hermiono, vůbec na tom nesejde,“ pokrčila zrzka rameny. „Jsi, jaká jsi, a tuhle Hermionu všichni milujeme.“

„Ale, ale… takže ty si taky myslíš…“ vykoktala Hermiona a na konci věty ukázala prstem diskrétně ke svému rozkroku.

Ginny přimhouřila oči a strojeně se pousmála. „Poslyš. Budu předstírat, že nemám pocit, že se tahle konverzace zvrhla, a povím ti to upřímně.“

Hermiona s náznakem úzkosti kývla. Takže Malfoy nebyl jediný? Od Ginny to bylo jako dýka do zad, a to i když si uvědomovala, že není vyznavačkou módy. Trpělivě čekala, až její kamarádka dopoví, a snažila se nedávat najevo svůj vnitřní nepokoj.

„Předpokládám, že ti není cizí typ kalhotek určených na tak zvané naše dny, které jsou sice děsivé a odpuzující, avšak stále je nosíme po ruce, jelikož během té doby nesneseme na sobě nic jiného, jakkoliv provinile se cítíme, že je nám v nich až tak dobře,“ spustila přívětivě Ginny.

Hermiona znovu přikývla.

„Inu, vypadá to, že ty máš v šatníku jenom tento jeden typ kalhotek,“ pokrčila zrzka rameny. Hermiona se nadechla k protestu, ale Ginny ji zarazila, než stihla utrousit jediné slovo. „Nepopírej to, viděla jsem vnitřek tvého kufru. Ale na tom přece nezáleží, nikdo po tobě nechce, aby ses měnila!“

Bruneta se rozhlédla. „Musí to být dost zlé, když to zmiňuješ,“ namítla Hermiona a Ginny odstoupila, aby ukončila choulostivé téma.

„Mně na tom upřímně nezáleží, Hermiono. Mám tě ráda takovou, jaká jsi, a nic to nikdy nezmění!“ ujistila ji Ginny a už sprostě proklínala chodbu, že musí být tak nekonečná.

„Ano, ale třeba bych se chtěla změnit!“ vztekala se Hermiona. Ginny v tom okamžiku zastavila s pohledem upřeným před sebe. „No… trochu. Co bych podle tebe měla nosit? Něco výstřednějšího? Ale žádné podvazky, to nepřipadá v úvahu.“

Jelikož Ginny stále upírala oči k hlavnímu schodišti, otočila se tam i Hermiona, aby zjistila, proč kamarádka stojí jako přikovaná. Merlinku, ne… zasténala v duchu, když rozeznala Blaise a Malfoye, jak na ně s nečitelnými výrazy zcela nepokrytě zírají. Slyšeli to? Nemohli to slyšet… Nesměli.

Blaisova mysl jela na plné obrátky. Usilovně se snažil přijít na to, jak se z této situace dostat se zdravou kůží. Znal Malfoye a bezpečně věděl, že nepotrvá dlouho, než si jeho ostrý jazyk usmyslí, že nastal ten pravý čas zase si z Grangerové udělat trochu prču. Celým tělem si přál kopnout ho do holeně, aby to nedělal. Pak koutkem oka zachytil, jak se Dracovy rty roztahují do proslulého protáhlého úšklebku, a bylo mu jasné, že už je pozdě.

„Draco, nedělej to,“ spustil šeptem, ale blonďákův hlas ho okamžitě umlčel.

„To bych si nikdy nepomyslel, Grangerová, že moje slova přinesou ovoce!“ prohodil Malfoy a Grangerová vypadala, že by se nejraději šla zahrabat někam hluboko do myší díry. Blaise toužil praštit se do čela pod přísným pohledem Weasleyové. „Je mi potěšením, že bereš můj náhled na věc tak vážně,“ dodal Draco.

„Drž, drrrž…“ procedil Blaise a oči nespouštěl z Grangerové, jejíž vztek kvapně nabíral na obrátkách.

Bomba nicméně nevybuchla. Hermiona zaťala pěsti, zhluboka se nadechla a pouze po Malfoyovi střelila důkladně nenávistným pohledem. „Nová taktika, Malfoyi. Od teď pro mě přestáváš existovat. Uvidíme, jak dlouho tě budou ty komentáře bavit, když nikdo nebude reagovat. Ode dneška jsi pro mě vduch.“

A s tím se otočila na podpatku a zamířila zpět ve svých stopách, v zádech pohledy Ginny, Blaise i Malfoye, jehož zděšený výraz jasně hovořil o tom, že takovou reakci od ní rozhodně nečekal. Blaise zavřel oči a pomalu zavrtěl hlavou, než spráskl ruce.

„Bravo, skvělá trefa,“ pochválil Draca.

„Drž zobák,“ opáčil Malfoy zhurta a vydal se ke schodům, kam měl namířeno původně. Nesourodá dvojice osaměla a tázavě na sebe hleděla. Pak Blaise sevřel rty a zvedl obočí.

„Musíme si promluvit, Weasleyová.“

*

Následujícího rána, kdy už konečně nastaly prázdniny, seděla Hermiona ve Velké síni a vrtala se ve své snídani. V noci sotva zamhouřila oka, pořád dokola si přehrávala události předchozího dne. V těch pár hodinách se toho stalo až příliš. Jako by Malfoy chtěl využít každé minuty z posledního ročníku.

Vstala za rozbřesku a tak na snídani do Velké síně sešla mezi prvnímu. Převzala noviny a dala se do čtení, aniž by slovům věnovala větší pozornost, zatímco se místnost zvolna plnila, a její miska s cereáliemi se zalila mlékem, ještě než se jí stačila dotknout. Pročetla se až ke sportovní příloze, když dorazili Neville s Ginny a Lenkou. Posedali si kolem ní. Ginny se tvářila zvláštně, ale Hermiona tomu nevěnovala nijakou pozornost.

„Páni, máš dost děsivou hlavu,“ podotkl Ron, když dorazil.

Hermiona řečenou hlavu zvedla a zamračila se. „Taktní jako vždy,“ zavrčela a ten zabedněnec jen pokrčil rameny. „V noci jsem nezamhouřila oka.“

„Zjevně…“ dodal ten bídák, ačkoliv ho jeho sestra propalovala vražedným pohledem. Ron zcela imunně popadl plátek slaniny a ve vteřině ho spořádal. „No, zase jdu. Harrymu už přišla ta nová leštěnka na koště, chceme ji prubnout ještě před první hodinou…“ Mezi řečí si cpal do kapes muffiny a paštičky. Už byl na odchodu, když od druhé strany stolu zazněl Malfoyův nezaměnitelně úlisný hlas.

„Neplýtvej dechem, Pihoune, tady už všichni dávno ví, co se chystáš s Potterem v šatnách dělat. Nemusíš kvůli tomu vymýšlet výmluvy, aby se ti nepřepálil mozek,“ vysmál se Ronovi, povýšeně mu pokývnul na pozdrav a pokračoval v chůzi.

U nebelvírského stolu Hermiona zvedla bradu a ostentativně hleděla před sebe, jako by vůbec nic neslyšela. Zrazovala ji jen ztuhlá záda. Hermiona nebyla věřící. Ale v té napjaté chvíli zjistila, že se modlí celým srdcem, aby se Malfoy okamžitě propadl pod zem. Avšak pokud bůh existoval, natočil k ní hluché ucho a Malfoyovy kroky se přesunuly přímo za ni. Neville vedle Hermiony se prudce otočil a zpražil ho pohledem, jenže Malfoy jen zapískal a zahlásil: „Uhni, Longbottome.“

„Sedím u svého stolu, mám plné právo tady být, na rozdíl od tebe,“ odsekl Neville příkře.

„Nenuť mě vytáhnout hůlku, ty bys z toho nevyšel se zdravou kůží,“ hrozil mu Draco o něco hlasitěji.

Neville se s velice vyčerpaným výdechem podíval po Lence a Ginny, jestli u nich nenajde pomoc. Lenka ale zírala do Jinotaje a Ginny… na něj naopak zvedla obočí, jako by mu naznačovala, ať hne zadkem a uvolní Malfoyovi místo. Neville ničemu nerozuměl, zcela evidentně mu něco unikalo, ale neviděl jiné východisko. Zvedl se z místa, zatímco Hermiona dál okázale ignorovala všechno, co se kolem ní dělo. Malfoy ztěžka dosedl po jejím boku a drze si dopřál z Nevillova džusu.

„Vyspala ses dobře, Grangerová?“ zasmál se. „Ne, počkej… vzhledem ke stavu tvojí hlavy spíš ne.“

Hermiona neřekla ani slovo, otočila stránku Věštce a předstírala zájem o výsledky včerejších skřetích závodů.

„Aha, pravda, málem jsem zapomněl…“ pokračoval Malfoy. „Předstíráme, že mě ignorujeme.“

Malfoy se na oko zamyslel, a potom zvedl prst do vzduchu. „Budeš mě ignorovat, i když udělám tohle?“ A píchl ji do žeber. Otravné. Ale bez reakce. „Hmm, zajímavé. A když udělám tohle?“ A prudce vměstnal hlavu mezi Hermionin obličej a noviny. Nesetkalo se to s pražádnou reakcí, Hermiona četla dál, jako by viděla skrz něj. Malfoye to zklamalo. „A tohle?“ A vytrhl jí noviny, až jí zůstal v prstech jen kousek rohu. Hermiona předstírala, že převrací stránku, a pokračovala v četbě neviditelného vydání. Ten okamžik si vybrala Lenka, aby vzhlédla od Jinotaje a usmála se na ni.

„Dneska jsi nedostala Věštce, Hermiono?“ tázala se vesele. „Dám ti Jinotaje! Je v něm vynikající článek o dosud neznámých využitích tlustočervích slin.“

„Moc děkuji, Lenko! Hned si ho přečtu!“ poděkovala jí Hermiona s oslepujícím úsměvem. To už Malfoye přešel všechen humor.

„Fajn, chceš mě ignorovat? Ignoruj mě!“ Přimhouřil oči. „Teoreticky bys mi tedy neměla vrazit, když si někam sáhnu…“

Hermiona prudce zamrkala, což zřejmě vyjadřovalo, že zaznamenala výhrůžku a snažila se na ni nereagovat, zatímco usilovně hledala cestu ven. Malfoyova ruka se nebezpečně přiblížila k lemu jejího svetru, když konečně zakročila Ginny, hlasem surovým a přísným. „Malfoyi, jestli už nemáš Hermioně co říct, radím ti, abys odsud co nejdřív vypadnul.“

V tu ránu k ní Hermiona vzhlédla a zamračila se. To je všechno? podivila se v duchu. Tohle Ginny přece nebylo vůbec podobné. Věděla snad něco, co Hermiona ne?

Malfoy vedle Hermiony okamžitě zkameněl v pohybu a jen na Ginny zamyšleně pohlédl. V hlavě mu rezonovaly podobné otázky. A jedna navíc; co ten pošuk Blaise Weasleyové vyžvanil?

„Co bych měl říct knihovnické kryse?“ vyplivl ne příliš jistým hlasem.

Ginny si založila ruce a povýšenecky mu opětovala pohled. „To bys asi měl vědět ty.“

Dvojice se propalovala pohledy a Hermioně tím způsobovala větší a větší problémy předstírat, že se nic neděje. „O čem to vy dva mluvíte?“ vyhrkla, než se stihla kousnout do rtu. Malfoy se potěšeně vyprsil.

„Aha! Takže už mě neignoruješ!“

„Ksakru,“ utrousila Hermiona a zavřela oči.

Naštěstí je přerušilo magicky zesílené odkašlání a všichni svorně otočili hlavy k profesorskému stolu. McGonagallová doprovázená Padmou Patilovou stála na vyvýšeném pódiu a zatleskala, aby sjednala ticho.

„Slečna Patilová má prohlášení pro sedmý ročník!“ oznámila a potom pokynula Padmě, aby předstoupila.

Padma se křečovitě pousmála a přejela pohledem Velkou síň. „Ahoj, všichni! Jak již jistě víte, náš drahý a zbožňovaný profesor Snape se rozhodl, že budeme přes prázdniny vařit Veritasérum, a tudíž nám zabránil strávit tento čas s našimi rodinami…“ Síní zazněly souhlasné otrávené výkřiky a začaly se šířit jako lavina. Zastavila je až rozvláčná gesta profesorky McGonagallové a Snapeovy rozmrzelé pohledy adresované každému přítomnému. Padma počkala, až rozruch ustane, a o něco nadšeněji pokračovala: „Ale navzdory všemu si to můžeme užít, přátelé! Tohle jsou naše poslední Vánoce v Bradavicích. Na konci roku se rozprchneme všemi směry a toto je možná poslední možnost, kdy se shromáždíme u stromečku všichni pohromadě. Moje sestra Parvati a já jsme se zeptaly profesora Brumbála a on nám dal povolení zorganizovat vánoční večírek, výměnu dárků pod stromkem a tanec!“ Padma se široce usmála, když zazněl potlesk. „Všechny spolužáky sedmého ročníku a jejich doprovod tímto zvu na večer pětadvacátého prosince od sedmi hodin až do konce noci na párty!“

„Do dvou hodin ráno,“ opravila ji McGonagallová, ale přes hlasitý jásot studentů pochybovala, že ji někdo slyšel.

Hermiona s úsměvem tleskala s ostatními. Konečně příjemná perspektiva z noční můry, kterou v poslední době zažívala.

Zvedla prsty k ústům, aby taky zapískala, ale ucítila na pase ruku a to ji spolehlivě zarazilo.

„Jestli chceš, dám ti dárek, Grangerová,“ zamumlal hlasem tak tichým, že na chvíli pochybovala, zda to skutečně řekl.

Věnovala mu zpola naštvaný a zpola udivený pohled. Ale v reakci na to, co viděla v jeho očích, se v ní vztek otočil o sto osmdesát stupňů a poraženecky se odšoural pryč. Ani stopa po ironii v jeho tváři, ani posměšné jiskry v duhovkách. Na vteřinu Hermiona pocítila neklid, když ji ty oči tak probodávaly. Bylo to trapné… a zneklidňujícím, děsivým způsobem hypnotizující. Znenadání se cítila jako myš, kterou se chystala slupnout krajta.

Střelila očima doleva a všimla si, jak se Ginny s Lenkou nechaly jejich výměnou naprosto pohltit, ústa dokořán, jako by sledovaly telenovelu, jejíž děj náhle nabral nečekaný obrat. Takže tu vážně něco nesedí… usoudila Hermiona a opět se vrátila k Malfoyovi. Ale ta chvíle už byla pryč. Zase se tvářil uštěpačně a Hermiona ucítila cosi, co zahanbeně pojmenovala jako zklamání.

„Vskutku, o Vánocích by ses mi mohl držet z dohledu, nebo se ideálně smést z povrchu zemského, abys tu přestal otravovat vzduch. Ale to bych asi chtěla moc, že?“ odsekla.

Blonďák ji oslnil úšklebkem a teatrálně vzdychl. Vymotal dlouhé nohy zpod stolu, postavil se a shlédl na ni. „Zas a znova, Grangerová. Získal jsem, pro co jsem přišel. Už mě neignoruješ.“ A bez dalšího slova se odplazil ke svému místu u hadího stolu.

Hermiona ho zamračeně pronásledovala pohledem a potom se otočila směrem k Ginny, která se teď snažila celá schovat za číslem Jinotaje. Hermiona jí ho prudce vyškubla z rukou a ukázala na ni prstem. „Vysyp to.“