Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Zabiniho dvanáct vánočních dnů

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 6

Zabiniho dvanáct vánočních dnů
Vložené: Lupina - 18.12. 2017 Téma: Zabiniho dvanáct vánočních dnů
Jacomo nám napísal:

 

18.prosinec 2017

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Autor: Jedi Tess of Gryffindor         Překlad: Jacomo                   Beta: Morikage         

Originál: http://www.fanfiction.net/s/5597481/1/Zabini-s-Twelve-Days-of-Christmas

Rating: 9+

 

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 6

Hermiona ani nevěděla, kdy si přestala dělat starosti s OVCEmi. Pořád milovala čtení a učení, pořád trávila obrovské množství času v knihovně. Chtěla složit OVCE a byla si jistá, že uspěje, ale z nějakého důvodu ji nesoužila panika. Přemýšlela, jestli u ní nedošlo ke změně priorit. Koneckonců věděla, že uspěje, věděla, že se dostatečně učila a procvičovala látku. Možná to, že celý předchozí rok strávila jedinou snahou – přežít, jí dalo jinou životní perspektivu.

Nebyla jediná. Osmácká společenská místnost se často naplnila lidmi, kteří hráli hry, povídali si u krbu nebo studovali jen tak napůl. Neville Longbottom se stal jakýmsi tmelem společenství – měl kamarády v každé koleji. Ke všeobecnému úžasu se s bývalými Zmijozely začal bavit jako první, navzdory šikaně, kterou na něm před válkou páchali.

Teď měl fanklub z bývalých Zmijozelek. Hermiona zaznamenala, že ho to zřejmě náležitě znepokojuje.

„Proč Longbottom?” mumlal si pro sebe horečnatě Draco Malfoy, když spolu s užasle se tvářící Hermionou sledoval, jak Dafné Greengrassová a Millicent Bulstrodová zahnaly Nevilla do rohu a žadonily o nějaké ‚procvičování‘. Brzy se k nim přidala Annika MacNairová a Pansy Parkinsonová.

„Proč Neville?” ptal se i Ron, který se tvářil naprosto zmateně.

„Kluci,” řekla si Hermiona a protočila oči.

Jak prosinec pokračoval, začala se Hermiona ohledně Zabiniho incidentu, jak to nazval Harry, uklidňovat. Bedlivě dávala pozor, ale od prvního prosince, kdy se s ní Zabini bavil v knihovně a později U Prasečí hlavy, ji už neoslovil. Jen když náhodně zachytila jeho pohled, začala si znovu dělat starosti. Mrkl na ni nebo měl ve tváři tajnůstkářský výraz. Ne, Hermioně se to ani trochu nelíbilo. Ale bylo těžké podlehnout obavám, když se po celém hradě začaly objevovat vánoční stromky a stále padající sníh. Když se dvanáctého prosince probudili, byla společenská místnost vyzdobená borovými větvemi, červenými mašlemi a obrovským vánočním stromem. Šlo o Hermioniny první Vánoce v Bradavicích, kdy si nemusela dělat starosti s Pány zla a ovládnutím světa. Zatímco Harry a Ron byli roztěkaní, Hermiona si našla čas k odpočinku. Nikdy nebyla tak vděčná za klid (jestli se tedy dá prostor plný bývalých spolužáků ze všech kolejí za klidný pokládat).

Večer dvanáctého přiletěla Hermioně sova. Stála zrovna pohodlně opřená u jednoho z velkých oken společenské místnosti, spokojeně pozorovala sníh a cítila hlubokou vděčnost, že není tam venku ve stanu jako loni, když tu se přímo před ní z bílé tmy vynořila sova a zaklepala zobákem na sklo. Vypadala jako jedna ze školních sov, ačkoliv byla tak zasněžená, že připomínala Hedviku, a Hermiona na okamžik pocítila bolestivé bodnutí vzpomínky. Odsunula ten pocit stranou a otevřela okno. Sova vlétla dovnitř, přistála na stole obklopeném studujícími osmáky a natáhla nožku k Hermioně.

„Od koho je ta sova, Grangerová?” ozvala se Millicent Bulstrodová a chňapla po obálce. Sova ji zlomyslně klovla do prstu a dívka vykřikla.

„Nevím,” odpověděla Hermiona a stáhla obálku z dosahu bývalých Zmijozelů a Havraspárů usazených kolem stolu.

Přesunula se k oknu, posadila se a otevřela dopis. Uvnitř se nacházela hromada fotografií, na všech byla zachycena ona. Hermiona je bleskově projela, zmatená a trochu nervózní. Který blázen ty momentky nafotil? Zadívala se na ně pozorněji a uvědomila si, že se na každém snímku dívá přímo do objektivu. Vzala rozum do hrsti a snažila se upamatovat, jestli ve svém okolí viděla někoho s foťákem. Nemohla si na nikoho vzpomenout. Zapátrala v obálce trochu pečlivěji a našla lístek psaný rukopisem, který nepoznávala.

 

První den vánoční, slečna Grangerová řekla mi:

„Zbožňuji tě, Zabini.“

Empirický poznatek: Pořád zíráš. Fakt, Grangerová, je to trochu děsivé.

 

Hermiona si neuvědomila, že civí do blba, dokud si Terry Boot neodkašlal. „Udělal jsem něco, Hermiono?”

„Cože?” zamrkala a došlo jí, že slepě civí na skupinku studentů.

„Vypadala jsi, jako když mě chceš uškrtit,” řekl Terry nervózně. „Co jsem udělal?”

Pansy a Millicent se zahihňaly. „Nic,” ujistila ho Hermiona. „Promiň, Terry. Jen… jsem se zamyslela. Malfoyi,” pronesla náhle. Draco ostražitě vzhlédl od poznámek. „Neviděl jsi tu někde Zabiniho?”

„Ne, sakra,” odpověděl, uvolnil se a vrátil se ke svým poznámkám. „Ten mizera se týdny plíží kolem. Nemám ponětí, co dělá.” Ostře se na ni zahleděl. „Proč?”

„Jen tak,” zamumlala Hermiona a schovala fotky i dopis do obálky. V hlubokém zamyšlení zamířila k ložnicím.

„Jestli ho uvidíš, řekni mu, že mi dluží tři galeony!” zavolal na ni Malfoy, když stoupala po schodech.

„Jako bys je potřeboval,” odpověděla nepřítomně. „Viděla jsem tvůj dům, Malfoyi.”

„Viděla tvůj dům?” otázala se Pansy. „Co to sakra znamená, Draco?”

„Sklapni,” procedil Malfoy mezi zuby.

„Měl jsi Hermionu Grangerovou ve svém domě?” zeptala se Dafné zmateně. „Vážně, Draco? Proč?”

Hermiona si přála, aby držela pusu. Jen jí to uklouzlo, ta narážka na její loňské uvěznění na Malfoy Manor. Mučila ji jeho teta, zamkli ji do podzemí a jen tak tak se jí podařilo uniknout. Draca ale neobviňovala – svým způsobem byl vězněm i on.

Strčila obálku pod polštář, schoulila se na postel a snažila se nevzpomínat na bolest, která jí naplnila každý pór těla ohněm a ledem současně. S touto vzpomínkou přicházely další, o které nestála. Stiskla rty, ale slzy zastavit nedokázala.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 14.02. 2024
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Hermiona bola na začiatku taká pokojná a vyrovnaná, až som si hovorila, že som zvedavá do kedy jej to vydrží. Nuž, nie dlho. Dúfajme, že ďalšia kapitola bude pozitívnejšia. Ďakujem, Jacomo.

Děkuji za překlad, Hermiona se musí držet,aby obstála sama před sebou, až to všechno skončí.

I mě zaujaly ty vážné podtóny, které celou povídku doprovázejí. Připadá mi tím mnohem reálnější. A vtahuje do povídky všechny - i Draca, který by jinak byl jen v pozadí. A byla by to škoda. Děkuji, Jacomo.

Líbí se mi, že tato povídka není jen o srandě. Občas zaznívají opravdu vážné tóny. Válka je poznamenala všechny. Moc děkuju za překlad tohoto kousku, Jacomo.

Zabini to tedy bere z gruntu od podlahy, rozhodně nezanedbává přípravu. Bezvadný je Neville s fanklubem bývalých Zmijozelek - kdo umí, umí, a ti ostatní jen čumí :-) Díky.

Re: Zabiniho dvanáct vánočních dnů 6 Od: Elza (nepřihl.) - 18.12. 2017
Krásná povídka, moc se těším na další dílky - píseň "The Twelve Days of Christmas" u nás doma touto dobou celkem jede, tož jsem si schopná vzkaz i zazpívat. :D Vyhlížím další sloky!

Re: Zabiniho dvanáct vánočních dnů 6 Od: margareta - 18.12. 2017
Tak pěkně ta kapitolka začala, s Nevillem a Zmijozelkami, s uklidněnou Hermionou i s vánoční výzdobou a tak smutně skončila. Ale chápu ji, někdy se i malé slůvko, nedbale prohozené, stane klíčem k velkým vratům vzpomínek. Dobrých i špatných. A ona má k těm špatným prozatím asi blíž, chuděra. Ale doufám, že Zabini ji z toho nějak dostane, takže se těším na další kapitolu! A ta tuhle děkuji.