Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Zabiniho dvanáct vánočních dnů

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 7

Zabiniho dvanáct vánočních dnů
Vložené: Lupina - 19.12. 2017 Téma: Zabiniho dvanáct vánočních dnů
Jacomo nám napísal:

 

19. prosinec 2017

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Autor: Jedi Tess of Gryffindor                    Překlad: Jacomo                   Beta: Morikage         

Originál: http://www.fanfiction.net/s/5597481/1/Zabini-s-Twelve-Days-of-Christmas

Rating: 9+

 

 

Zabiniho dvanáct vánočních dnů 7

Další den, kdy nešla na vyučování, trávila s Harrym a Ronem. Neptali se, proč na nich tak náhle visí a ona jim to nevykládala. Místo toho ji pobavili tou nejdivočejší hrou Řachavého Petra, jakou kdy viděla (Seamus a Justin Finch-Fletchley přišli s nápadem házet během hry karty na sebe – Hermiona nikdy nehrála, zejména když se hry účastnili Teddy Nott a Lisa Turpingotová). Cpali se perníčky, které štípli v kuchyni, a vykládali jí o bizarním setkání s Protivou, který se nabídl, že bude dělat Harrymu sluhu.

„Určitě by byl ještě horší než Dobby,” poznamenala Hermiona.

„Dobby se nabídl, že bude dělat Harrymu sluhu?” přeptal se Ron a zaskočil mu perníček.

„Prosím, nerozrušujte mou nevinnou duši tím, že to budete znovu opakovat,” zaprosil Harry a tvářil se velmi rozčileně.

„Potter má sluhu?” ušklíbl se Teddy Nott. „To sedí, Pottere.” Pauza. „Takže hraješ Petra? Můžu se přidat?”

„Nevím,” odpověděl Harry pomalu. Nott se na něj ošklivě ušklíbl. „To nebylo kvůli tomu, že jsi zmijozel, ty mizero, ale proto, že podvádíš!”

„Jen se bojíš, že vyhraju, Pottere,” řekl Nott a zvedl nos do vzduchu. „No, jestli hodláš vyšilovat, budu prostě jen -”

„A je to,” hlesl Ron a s přimhouřenýma očima znovu rozdal otrhaný balíček. Hermiona rychle couvla do bezpečné vzdálenosti, zatímco Nott se pohodlně opřel v křesle a tvářil se samolibě.

„Chytrý tah,” ozvalo se za Hermioninými zády. Otočila se a zjistila, že v křesle za ní se povaluje Zabini . Přimhouřila oči.

„O co jde?” zeptal se.

„Trochu strašidelné, ne?” zasyčela v naději, že si jejich hovoru nikdo nevšimne. „Kde jsi sebral foťák?”

„Nepoužil jsem foťák, Grangerová,” řekl. „Za co mě máš? Jsem kouzelník, bylo to jen jednoduché kouzlo. No tak, nebylo to ani z poloviny tak strašidelné, jako tvoje neustálé zírání na mě.”

„Já nezírám!” namítla. „Znepokojilo mě, co by mohl ten tvůj ‚empirický poznatek‘ přinést. Byla jsem ve střehu.”

„Říkej si tomu, jak chceš,” pronesl Zabini a ledabyle zalistoval knihou. „Každopádně jsem řekl, ať si s tím neděláš starosti.”

„Ale já si je dělám,” odpověděla Hermiona. „Kolik empirických poznatků hodláš shromažďovat?”

„Jako všichni dobří vědci jich hodlám nashromáždit dost na to, abych dokázal svoji teorii bez jakéhokoliv stínu pochybnosti,” pokrčil rameny. „Nepochybuju, že ty bys udělala totéž.”

„Ne, kdybych musela někoho stalkovat!” téměř vykřikla Hermiona.

„Blaisi, tady jsi.”

Jakmile se objevil Malfoy, Hermiona se briskně stáhla do bezpečné vzdálenosti. Střelil pohledem z jednoho na druhého a Hermiona se zoufale snažila vymyslet způsob, jak vysvětlit, proč se baví se Zabinim. „Dej si bacha, Zabini, a přestaň mě sledovat,” zněla její brilantní odpověď. Zvažovala, že se zakope pod zem.

„Ne, dokud nepřiznáš, že mám pravdu,” odpověděl. „Co je, Draco?”

Malfoy se ušklíbl, na tváři výraz potěšení. Hermionu napadlo, že vypadá spíš uličnicky než zlomyslně. Aspoň něco. „Můžu na tebe poštvat divoké psy,” varovala Zabiniho.

„Ale ne, to neuděláš,” odvětil bezstarostně. „Co je, Draco?”

Hermiona vycouvala dřív, než se jí Malfoy stihl posmívat do očí. Riskla návrat k Řachavému Petru, protože tam byli Harry a Ron – nešťastná volba, že tam nechala svůj oblíbený svetr opuštěný. „Promiň, Hermiono,” řekl Harry. Vlasy mu trčely do všech stran a brýle visely nakřivo. „Ale porazil jsem Notta,” dodal zvesela.

„Jen tak tak,” prohlásil Nott opovržlivě a utíral si ruce, které měl umazané od černých sazí. „Byla to jen jedna hra, Pottere.”

Hermiona si s povzdechem pomyslela, jak je snadné Harryho zmanipulovat, protože její kamarád na to skočil a požádal Notta o odvetu. Klepání na okno ji milosrdně odpoutalo od uškrcení nejlepšího kamaráda. Přiletěla další sova a přinesla jí obálku. Hermiona si ji vzala a stočila pohled k Zabinimu, který debatoval s Malfoyem. Široce se na ni zazubil. Malfoy se otočil, aby zjistil, na koho se jeho kamarád dívá, a pak mu věnoval zhnusený pohled. Hermiona si pospíšila po schodech do ložnice, než se jí někdo začne posmívat. Natáhla se na postel a otevřela druhý balíček. Uvnitř bylo stéblo slámy, zohýbané, zkroucené a ožvýkané. A další lístek.

 

Druhý den vánoční, slečna Grangerová řekla mi:

„Jsi tak úžasný, Zabini…“

Empirický poznatek: Znervózňuju tě. Jasné znamení, že mi nemůžeš odolat.

 

Hermiona zavrčela, právě když Pansy Parkinsonová procházela dveřmi. Jak ony dvě skončily v jedné ložnici, bylo záhadou, protože i učitelé věděli, kolik je mezi nimi zlé krve. Hermiona smetla obsah obálky z dohledu – ale příliš, příliš pozdě.

„Jsi populární,” poznamenala Pansy.

„Nejen já,” odpověděla Hermiona nepřítomně. Vytáhla zohýbanou slámu a pohrávala si s ní. „Zajímalo by mě, jestli můžou dostat kouzelníci ptačí chřipku,” zamumlala a zkroutila slámu do uzlíku.

„Ptačí chřipku?” zeptala se Pansy a našpulila pusu. „Grangerová, ty bereš drogy?”

„Proč, máš nějaké?” zeptala se Hermiona se zájmem.

„Kdybych měla, s tebou bych se nepodělila,” odfrkla si Pansy a opustila místnost.

ooOOoo

Hermiona si nebyla jistá, jak zvládla další den. Nedokázala se soustředit na vyučování a zjistila, že si čmárá po okrajích pergamenů s poznámkami. Přinutila se požádat Eloise Midgeonovou o její poznámky z formulí, protože ty Hermioniny se nedaly použít a navíc na konci hodiny zmizely.

„Jistě,“ odpověděla Eloise pomalu. „Jsi v pořádku? Obvykle škemrám já o tvoje poznámky, ne naopak.“

„Mám jen špatný den,“ řekla Hermiona a zastrčila Eloisiny poznámky do tašky. „Díky.“

„Zabini ti píše?“ zeptal se Harry tlumeně, když odcházeli z přeměňování a Hermiona mu vykládala o poště, kterou dostala. „Bozi vědí, o co mu jde,“ dodal Harry se zmateným výrazem.

„Proč to dělá?“ nadnesla Hermiona. „Baví se? Protože to je jediný!“ Namířila si to ke společenské místnosti.

„Jestli ti to vadí, mohla bys přestat ty dopisy číst,“ zavolal na ni Harry.

„Stejně si bude myslet, že něco dokázal!“ houkla Hermiona, vešla do společenské místnosti a téměř se srazila se svou Nemesis.

„Máš naspěch, Grangerová?“ promluvil na ni Zabini lenivě, když se hnala místností ke schodům do patra.

„Pro tvoji bezpečnost by bylo patrně lepší, kdybys ji nechal na pokoji,” uslyšela pronést Harryho. „Ne, ne kvůli mně. Kvůli tomu, že Hermiona může být unavená z toho, co na ni hraješ, a pak budeš namydlený. Přátelské varování.”

Na to Zabini řekl něco, co Hermiona nezaslechla, ale zapomněla na to, jakmile vešla do ložnice.

„Měla bys vědět,” spustila Pansy Parkinsonová od stolku se zrcadlem, kde seděla s mokrou hlavou zabalenou do ručníku, „že jsem šla k tvé posteli a třikrát sáhla po té obálce, ale nakonec jsem ji neotevřela.”

„To je od tebe milé,” zavrčela Hermiona, proběhla místností a sebrala z polštáře nejnovější obálku. Zvažovala, že by ji hodila do ohně, ale zvědavost zvítězila. Roztrhla ji a vykřikla pobouřením. Pansy vzdala předstírání nezájmu a vrhla se k ní.

„Jsou to jen poznámky z formulí,” řekla a pozvedla obočí. „Grangerová, bože, vem si něco na nervy.”

„Ty tomu nerozumíš!” zanaříkala Hermiona, jen okrajově si uvědomovala, s kým mluví. „To nejsou jen poznámky z formulí!” Na tomto chybějícím listu bylo po okrajích sem a tam napsáno Zabini musí zemřít!, Zuřivě nenávidím Zabiniho a Zabini je ďábel. Pak objevila jeho lístek a vyjekla znovu.

 

Třetí den vánoční, slečna Grangerová řekla mi:

„Jsi sexy chlap, Zabini!“

Empirický poznatek: Iracionální nenávist je známkou bezuzdné vášně, Grangerová.

 

Hermiona zastrčila celou tu hrůzu pod polštář a zhroutila se na postel. „To jsou Vánoce,” zasténala s očima upřenýma na baldachýn. „První Vánoce od prváku, co nejsem nebo nebudu ve smrtelném nebezpečí. Proč nemůžou být normální?”

Pansy se zahihňala. „Kdybych tušila, že jediné, co je třeba k tomu, aby ses pomátla, je psát ti zamilované dopisy, byla bych to udělala už dávno, Grangerová.”

„Říkala jsi, žes to nečetla!” vykřikla Hermiona a prudce se posadila.

„Nečetla,” ušklíbla se Pansy. „Ale ty jsi mi to právě pověděla.”

„Grr!”

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 14.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Bože, Hermiona, vzchop sa! Inak z teba zakrátko bude chodiaci uzlík nervov. Pred dvoma dňami si bola taká pokojná... Díky, Jacomo.

Zabini je mazaný ďáblík, který si tvrdě jde za svým. Ale hvězdou kapitoly je pro mě Pansy. Hermiona je očividně už zaangažovaná, když se celkem bez odporu nechá takhle vytáčet. Líbilo by se mi, kdyby se svěřila Pansy, spojily se proti němu a daly mu ochutnat jeho vlastní medicíny, ale o tom povídka asi není :-D Díky!

Re: Zabiniho dvanáct vánočních dnů 7 Od: margareta - 19.12. 2017
Prozatím se Zabini ve svých ,důkazech' nemýlí. Hermiona se po něm kouká, je z něho nervózní a má na něj vztek. Blaise se sice chová trochu jako stalker, ale který zamilovaný se chová jinak, když chce svou vyvolenou na sebe upozornit? Nebelvír by ji asi otravoval kytičkama a srdíčkama, ale Zabini je Zmijozel! Stejně si myslím, že na někoho, jako je Grangerová, by žádné cukrování neplatilo. Na ni se musí mazaně a za použití těžkých zbraní, aby to začala brát vážně. A jak je vidno, Zabinimu se prozatím daří. Držím mu palce! Jsem jen zvědavá, kdy jí dojde, o co mu vlastně jde. Děkuji za krásné čtení! Rozveseluje mi den. Díky!!

Re: Zabiniho dvanáct vánočních dnů 7 Od: Elza (nepřihl.) - 19.12. 2017
„Grangerová, ty bereš drogy?” „Proč, máš nějaké?” Ha! Dobrá odpověď! Tu si musím zapamatovat.