Preklady fanfiction Harryho Pottera

Autor: Gravidy                  Překlad: Lupina                    Beta: Marci   

Originál: všechny odkazy nedostupné, autorka svá díla stáhla

Rating: 16+

Prosincoví lvi 2/6 

Asi za hodinu dorazíme do Hadího hnízda. Věřte Dracovi, že vybere něco takového. Je to přehnaně nóbl restaurace pro privilegované, do které nezískáte rezervaci, pokud nejste bohatí nebo známí. Dokonce se mi doneslo, že nedostanete rezervaci, pokud se proslýchá, že vaše rodina má příliš mudlovské krve.

Vstupujeme do obrovské budovy s mnoha okny, která vám zobrazí jakoukoliv scenérii nebo denní dobu podle vašeho přání. Mají zde mramorové podlahy, fontány obrostlé popínavými živými akébiemi, kolem nichž poletují malé víly, v pozadí hraje živá hudba. Vrchní číšník mě přivítá, jako by celý život čekal jen na setkání se mnou.

„Slečno Grangerová!“ zvolá. Vezme mě za ruku, lehce se pokloní, jakýsi mladík mi bere plášť. To děcko se pak obrátí k Blaiseovi a získá naprosto ztracený výraz. Blaise se na něj zamračí, zatímco vrchní číšník pokračuje ve žvanění. „Dnes večer vypadáte báječně. Je nám ctí přivítat vás zde. Prosím, prosím, tudy!“

Jistě, jsem docela známá sama o sobě, ale ne až tak známá. Jen se zdvořile usměju a následuju ho. Zjevně někdo přikázal personálu, aby se mnou jednali extra mile.

Draco si na večeři rezervoval celý jeden salonek, velkou, oslnivou místnost laděnou většinou do tmavě zelené s jemnými náznaky jiskrného stříbra. Je to nekonečný pablb.

Sám Draco už je tady, usazený v čele delšího stolu s bledě stříbrným ubrusem, vkusným čínským porcelánem, příborem ze stříbra a srolovanými plátěnými ubrousky. Draco je oblečený v bílé smokingové košili a černých kalhotách, smaragdový hábit přehozený přes opěradlo židle. Plavé vlasy má zastřižené do půl uší, kratší než před víc než rokem, kdy jsem jej viděla naposledy.

Nerad je nosí příliš dlouhé, prý mu připomínají Luciuse.

Dean a Levandule už také sedí. Dean v tmavě modrém slavnostním hábitu, Levandule v šatech orientálního stylu v barvě třešňovo-růžové, plavé vlasy sepnuté elegantně v prostém stylu, který já nikdy nenapodobím.

Ztuhnu překvapením nad dalšími přítomnými.

Dean sedí po Dracově pravici. Po Dracově levici sedí dva ministerští úředníci. Poznávám Larryho Krogera a Joela Prospera; oba jsou to starší muži, Krogerovy vlasy jsou pepř a sůl a má ochablé tváře, Prosper je trochu mladší s tmavými vlasy, prošedivělými skráněmi a velkými brýlemi. Kroger a Prosper prosazují opačný pohled na válečné zločiny než Harry. Neměla jsem tušení, že tady budou.

Ti dva mi věnují napjatý, zdvořilý, nic neříkající výraz, pečlivě maskují svůj odpor a já si uvědomuji, že na ně zírám, prakticky až civím.

Toto nedává smysl. Proč by tady měli být? Nabízí něco Dracovi za jeho podporu na poslední chvíli? Ale proč by je dnes zval? Chci říct, tušila jsem, že se Draco už rozhodl, ve svém nepředvídatelném pomatení smyslů, nám to zavařit, ale namouduši jsem sem přišla s očekáváním nějaké dohody. Bylo mi jasné, že cosi chce, a ani ve snu jsem nečekala, že by o podpoře návrhu toho zákona skutečně vážně uvažoval.

Má ústa se lehce zkřiví oním způsobem, který se dá interpretovat jako úsměv směrem k těm dvěma ministerským, pak od nich odtrhnu zrak, ale nedokážu zabránit nevěřícímu pohledu na našeho hostitele.

Draco moji reakci upřeně sleduje s očima vpitýma do mé tváře. Má je dovádivě rozpustilé a spiklenecké. Není v nich žádná zášť, ale ani nemusí být. Každý, kdo jej zná, ví, že jestliže Draco Malfoy říká: ‚Vím něco, co vy ne,‘ měli byste zatraceně přijít na to, co to něco je, než se to náhle vynoří a sežere vás zaživa.

Mé cukající koutky zcela ztuhnou nečekaným návalem paranoie. Protože jsem si moc dobře vědoma, možná víc než kdokoliv jiný, do jakých šílených extrémů zachází Dracův smysl pro humor.

A ten dnes večer patří celý mně. Ach jaká radost.

Pan vrchní si odkašle a tím okamžitě utne hovor. S Blaisem se zastavíme u stolu. Vrchní se ukloní a oznámí: „Slečna Hermiona Grangerová a… ehm… její doprovod.“

„Jmenuju se Santík Clausů,“ zavrčí Blaise. Loktem jej jemně šťouchnu do žeber a on nedůvtipně zareaguje: „Jau!“, ublíženě se na mě podívá a promne si bok. Přes rameno má přehozený modrý povlak na polštář s Dracovým dárkem uvnitř. Rozhodli jsme se, že je bezpečné s ním manipulovat, ale opatrně, aniž bychom se ho dotkli. Prostě mu tu zatracenou věc vrátíme.

Zamumlám vřelé uvítání Deanovi a Levanduli a ty dva ministerské úředníky přivítám s adekvátní aristokratickou lhostejností. Draca ignoruji úplně.

Zjevně ho štve, že si ho nevšímám, protože jako první z jeho úst zazní nedůtklivé: „Toto místo jsem vybral speciálně kvůli zdejšímu dress codu.“ Oči upírá na číšníkem dolévanou sklenku, ale pohrdání míří na Blaise.

Můj výraz zůstane zdvořilý, jelikož si v duchu připomenu, že přímé nadávky nepomohou mé záležitosti, takže vezmu Blaise za paži a zašvitořím: „Jistě nebude nikdo nic namítat. Blaise se zrovna vrátil z charitativní akce pro děti. Je tak sladký.“

„Jsem k sežrání. Pojď na Santův klín, Miono,“ zašeptá mi Blaise do ucha, jen aby byl přidrzlý, a já se okamžitě kousnu do rtu, abych se nezahihňala. Blaise je totiž zloduch a potěšilo by ho, kdybych přišla o klid. Jednou mě během televizní bohoslužby tak rozesmál, že jsem vyprskla limonádu nosem. Neptejte se.

„Hm.“ Draco ví, že lžu, samozřejmě, ale jen mi pobaveně a s vypočítavým podtónem vrátí úsměv. „V tom případě to můžeme přehlédnout. Jsou Vánoce.“ Připije Blaiseovi, který se na něj zamračí.

Popotlačím Blaise k jeho místu a vrchní mi odsune židli. Blaise si sedne po mé levici vedle Levandule. Já sedím naproti Dracovi a snažím se ignorovat, jak mě sleduje.

„Takže, pane Malfoyi,“ začne Kroger, „ohledně naší záležitosti…“

Aha, takže Kroger se prosazoval už před naším příchodem. Nemám strach, Dean má za úkol se v mé nepřítomnosti o toho chlapa postarat.

Nechápu, proč se Draco ještě nerozhodl, i kdyby to bylo jen částí nějakého spletitého plánu, aby dosáhl jiného cíle. Jestli zákon projde, ovlivní to i jeho… Pokud si tedy nemyslí, že má dost peněz, aby se vykoupil, zatímco zbytek nás shoří v pekle.

Merline, doufám, že nejde o tento případ. Stáhnu ho s sebou. Přísahám.

K mému překvapení Draco Krogera bez zájmu odmávne a dokonce se na něj ani nepodívá. „Užijme si nejdříve večeři. Slečna Grangerová vypadá hladově.“

Blaise se na mě podívá podezřívavě.

Očima přeběhnu k Dracovi a ten se usmívá, potěšený, že konečně přitáhl moji pozornost. Přestanu se vyhýbat jeho pohledu a zírání mu vrátím. „Ujišťuji tě, že jsem naprosto v pohodě,“ odseknu mu. „Můžeme přejít k jednání, jestli si to ostatní přejí.“

Chci, aby se odkryly karty. Ať už jde o cokoliv, jakoukoliv hru hraje, cokoliv se snaží dokázat, cokoli čeká, že pochopím, chci, aby to bylo venku. Není vyloučeno, že to dělá z principu – čurá do Harryho rybníka, protože se nudí nebo protože může.

Je taky dost možné, že nám chce skutečně ublížit.

Kroger se nadechne, vypadá, že bude souhlasit, ale Draco jej utne. „Nechme nepříjemnosti na později a prostě si pro teď užijme svoji společnost, ano?“ A není to prosba či návrh.

Tím mi pěkně sváže ruce. Zjevně ještě není připravený vyjít s čímkoli ven a já si zatím opravdu nemůžu dovolit ho naštvat. Je to jeho představení a my všichni tančíme jako jeho loutky.

Kroger a Prosper jsou poněkud rozladění, ale oba souhlasně zamumlají, když číšník po Malfoyově signálu přinese předkrmy. Je jich široký výběr a všimnu si, že mají pár mých oblíbených – francouzské čokoládové pralinky, gorgonzolu nadívanou datlemi, kaviár a cr�¨me fraîche. Nemůžu to zatím dokázat, je dost mazaný a vážně si říkám, že se možná ozývá moje paranoia, ale vsadila bych se, že jde o další ohavné rýpnutí.

Začínám být nervózní.

Draco se nevrhne na lahůdky, pouze se nevzrušeně podívá na Blaise a vybere si cukrovou hůlku. Líně si ji strčí do pusy. Přimhouřím oči. Blaise se zajíkne a já mu rychle položím ruku na paži v chlupatém oděvu. Sladce se na něj usměju, ale očima jej varuju, aby zůstal zticha.

„Takže, pane Prospere,“ začne Draco, cucá při tom sladkost a významně nás ignoruje. „Jak se má vaše paní?“

Prosper se zarazí s kaviárem na půl cesty k puse.

Joel Prosper není ženatý a já bych vsadila poslední šesták, že to Draco dobře ví. Dokonce bych se vsadila, že i Prosper ví, že to Draco ví. Draco se však na muže jen líbezně usmívá s tváří lehce opřenou o klouby ruky a prsty volně propletenými. I Kroger ztuhne a téměř zaslechnu, jak Prospera mlčky prosí, aby nikoho neztrapnil.

„Ehm…“ Prosper musel zaslechnout Krogerovo telepatické kvílení, protože si odkašle a pochmurně odpoví: „Dobře, dokonce výborně, děkuji za optání.“

Draco vypadá potěšeně.

Soustředím se na pralinku a odolávám nutkání skrýt obličej v dlaních a zaúpět.

„To je hezké,“ prohlásí Draco vyloženě rozzářeně. „To jsem rád. A sestra se má jak, Edaberthe? Slyšel jsem, že povýšila, jak si přála.“

Prosperova tvář se rozjasnila štěstím, že má skutečnou informaci, kterou může použít. „Ano, ano, děkuji. Vedoucí oddělení. Rodina je na ni velmi pyšná.“

„Hm.“ Mohla bych přísahat, že na mě mrknul. „Gratuluji. A když už jsem u gratulací,“ otočí se k Deanovi, „zaslechl jsem, že gratulace je na místě i u tebe, můj příteli.“

Dean rychle polkne, co má v ústech. „Uf? Ehm, promiň?“

Draco předvede nevinnost samu – oči doširoka otevřené, upřímný pohled. „K těhotenství tvé ženy, myslím. Bylo povzbuzující doslechnout se takovou báječnou novinku.“

Blaise neschopen slova zazírá na své společníky a zakucká se. Já přestanu žvýkat.

Dean vypadá naprosto zmateně. „Bojím se, že nevím, o čem mluvíš,“ pronese pomalu.

„Hm?“ Draco se jen usmívá, protože Levandule s vytřeštěnýma očima tiskne ruku ke rtům.

„Levandule a já ne…“ Dean ztuhne, když zaznamená její výraz. „Levandule?“

„Deane… ehm…“ začne slabě a žmoulá plátěný ubrousek v ruce. „Chtěla jsem ti to říct po večeři. Jsem těhotná.“

„Jejda!“ Draco si přiloží ruku k ústům. „Vybreptl jsem něco, co jsem neměl?“ Ani se už nesnaží znít upřímně, a jestli to vybreptnutí má být nějaký pokus o nebelvírský vtip, asi ho zabiju.

„Levandule…“ Dean je ohromený. „Kdy… jak…?“

„Ano, jak?“ ozve se Draco zlomyslně, jeho tvář je učebnicovou studií zdvořilého zájmu.

To mu musím nechat, dnes večer je ve výjimečné formě i se všemi těmi teatrálními výrazy a gesty. Je to směs hravosti, vychloubání se přede mnou a naprosté zlomyslnosti. Vážně syčácký zmetek.

Levandule zalomí rukama. „Zjistila jsem to teprve dnes ráno. Nevím, jak na to přišel!“

Draco skloní hlavu. „Dostalo se mi upozornění, že jsi měla schůzku s lékouzelnicí, Levandule, drahoušku. Měl jsem starosti, že ti něco je. Představ si mé překvapení, když mě informovali, jaké lékařské ošetření jsi vyhledala.“

Levandule jej ignoruje. „Deane? DEANE!“

Dean zjevně upadl do šoku. Zdá se duchem nepřítomný.

„Možná by si měl lehnout,“ navrhne Draco taktně.

Levandule s ním začne třást. „Deane! Ach, Deane, řekni něco!“ Popleská jej po tváři.

„To je domácí násilí,“ zašvitoří Draco.

Dean se okamžitě probere. Zamrká a nesouvisle zakoktá: „Já… ehm… dítě… Jsem… táta? Já?“

„Gratuluji!“ vykřikne Prosper bodře celý šťastný, že se záře reflektorů od něj konečně odklonila.

„Ano, je to báječná zpráva.“ Kroger pozvedne směrem k Deanovi sklenku s vínem.

„Dobrá práce, Deane!“ Blaise se nakloní přes Levanduli, aby jej poplácal po zádech.

„Mám doutníky pro pány, ale myslím, že nejlepší bude počkat, až mladá nastávající maminka odejde, abychom ji neobtěžovali kouřem.“ Draco jí věnuje svůj nejušlechtilejší úsměv, zatímco si mlčky užívá trable, které způsobil.

Vím, že Levandule musí panikařit. Nejen že Draco všechno vykecal, ale ostentativně ukázal, že ji sleduje, že má přístup k jejím soukromým informacím. A bez obalu mi ujasnil, že Blaise není jeho jediný rukojmí.

Pazgřivec! Zahání mě do úzkých. Proto ještě nešel přímo k věci, ještě nezatnul tesáky. Ale proč? Proč mi omlacuje o hlavu bezpečí mých přátel? Proč mi hrozí ministerskými pracovníky? K čertu, jaké má záměry?

Očima kmitnu k polštářovému povlaku u Blaiseových nohou, který obsahuje Dracův sametový dárek. Nemůže to být tak prosté, nebo stupidní, že ne? Nebo jestli ano, co u Merlina, je v té krabici tak důležitého, že se pokouší mě donutit otevřít ji?

Draco mě nikdy dřív nenutil. Popichoval, obtěžoval, ale nikdy netlačil. Nikdy se nepokusil zahnat mě do rohu. Že by to dělal teď, že se chová tak arogantně a pobaveně, je krajně alarmující.

Znamená to, že si je jistý vítězstvím.

Dean se konečně sebere. „Levandule!“ Pevně ji obejme a ona se rozpláče. Kroger a Prosper jim zatleskají. Radujme se, veselme se. „Miláčku, jsi v pohodě? Nepotřebuješ odpočívat? Je všechno v pořádku s miminkem?“ Sáhne jí rukou na čelo, obejme ji, a ohmatá jí břicho, všechno zároveň. „Pojď, měli bychom tě vzít domů.“

„Deane, jsem těhotná, nechytla jsem dýmějový mor, nic nechystám příštích asi sedm až osm měsíců!“ Levandule významně pohlédne na mne a zpátky na Draca a očima se mi snaží poslat zprávu. „Proto jsem chtěla s tou novinkou počkat, až bude po večeři,“ dodá tiše.

„Ale kotě, právě jsem se dozvěděl, že budeme mít miminko! Musím zavolat rodičům. Musím… pojď…“ Vytáhne ji na nohy a zasype její tvář polibky. Ona se zahihňá a vzdá se. Se šťastným povzdechnutím se o něj opře. „Omlouvám se, Malfoyi, pane Krogere, pane Prospere, Hermiono.“ Dean mě pohledem požádá o pochopení, a je to těžké, ale já chápu.

„Gratuluji, Deane, Levandule,“ řeknu s úsměvem a myslím to vážně. Nemůžu jim to zazlívat.

„Ach…“ uslzená Levandule se ke mně vrhne a věnuje mi přeparfémované objetí a polibek na tvář. I Blaise krátce sevře v náručí, čímž jej překvapí. A ruku v ruce s Deanem odejdou.

„Hezký večer! Děkuji, že jste přišli,“ zavolá Draco a zamává jim. Zazubí se a zuby zavrže o cukrovou tyčku, načež ji přesune na druhou stranu úst. Mazaně na mě mrkne, ukáže čtyři prsty a dva schová.

Tak to je to, oč tu běží. Právě mě jednou ranou připravil o dva stoupence. Pořád si ale nejsem jistá proč. Někde jsem klopýtla? Nebo Dean udělal něco špatně? Nebo se Draco prostě jen nudil čekáním, až něco udělám, a rozhodl se podniknout výpad?